Články&Eseje

Loutkohra Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 9

Přistupte blíž, divadlo začíná!
Slibuji jedinečný zážitek...


Loutkoherec, jenž sám je loutkou,
kašpar a král s němým úšklebkem
tahá za špagáty mých citů v nekonečném příběhu.
K dětským rtům přišiji úsměv žhavou jehlou
a víčka zaliji voskem slz bez milosti.

Na tenkých nitích tahám svůj kříž,
na svých poutech ho vleču za sebou.
Směšná barevná marioneta,
všem pro smích nebo pro pláč!

Řezbáři, proč udělal jsi mě takovou, jaká jsem?
Nenávidím tvoje dláto!
Cožpak nevíš, že přestanu je bavit?
Již cítím, jak blednou moje barvy.
Slyším praskot svého těla.
Pomalu dopadá na mě prach zapomění.
Tak nechte mě zetlít v temném koutě!
Smutná šedá marioneta,
sama sobě pro smích nebo pro pláč!

Přistupte blíž, divadlo začíná!
Dnes naposled nasytím vaše chtivá srdce...



+A-

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Dal jsem 3, protože se mi dílo jeví spíš nadprůměrné, než mizivá tvorba.

Jen jak bylo zníněno, atmosféra je mizivá oproti jiným dílům, místy mi to příjde spíš chaotické než příběhově nabité. A pokud jde o loutku jako stělesnění někoho skutečného jen s nadsázkou idealizovaného do kladného nebo záporného směru. Chybí mi třeba trochu přiblížení toho koho měna znázornit, komu se měla podobat. Například tento detail by mi atmosféru oživil, věděl bych koho si představit, věděl bych koho politovat, že má zaniknout bez větší svály a úspěchu na pódiu loutkové divadelní scény.


 Uživatel úrovně 2

Sephitan z Elisoru: Neřekla bych že když tomu nerozumíš tak nemáš nárok hlasovat. Jde o to aby jsi neporušil jednu z podmínek inteligentní diskuze.(Agrese, nadávky nuláctví) Pokud bude tvé hodnocení dostatečně odůvodněno tak by mělo být vše v pořádku. Jde jen o to aby jsi dokázal své hodnocení později (nebo hned) odůvodnit.

Tak jsem to alespoň pochopila ze všech diskuzí co jsem již četla.


 Uživatel úrovně 0

Raději sem k tomuto dílo nedal ohodnocení, nejsem nijak extra básník, v básních které by se mi líbili požaduji jasný verš, což volný verš určitě není.. Tomuto dílu, kdybych hlasoval bych dal 2* - 3*.. Ale již jednou sem byl napomenut, že když něčemu nerozumím nemám do toho raději moc mluvit.. Takže jen takhle.. :)


 Uživatel úrovně 0

Musím souhlasit s axelem v otázce atmosféry. Ta loutka očividně dosluhuje, končí, ale já nemám žádný pocit z její smrti... Taky mě mate, že je jednou marionetka barevná a jednou šedá - chápala bych v případě, že by tahle dvě tvrzení byla oddělena okolní atmosférou, jenomže celá báseň je laděná do "umírání" a proto je mi tahle diverzita nepochopitelná. Jasně, bledne, ale pořád je tu problém popsaný výše.

Celkově se mi báseň, i přes volný verš, těžko čte. Je to takové kostrbaté, nejsem schopná se vžít, což je u básně potřebné, a volný verš by ti vlastně měl pomoct, protože máš větší svobodu ve volbě slov. A tady se zase dostávám k atmosféře... Taky bych poukázala na jakýsi předěl mezi první a druhou strofou, který mě jednoduše ruší - loutka nejdřív rozesmívá a pak najednou táhne kříž. Vám to nepřijde jako pěst na oko? Možná by byl konkrétně v téhle básni lepší nějaký plynulejší přechod.

Nemůžu ti ale upřít moc pěkné prvky - jako třeba první verše "Loutkoherec, jenž sám je loutkou, /kašpar a král s němým úšklebkem" - to je excelentní. Bez pochybností můžu říct, že tu vítězí obsah nad formou tolikrát, jak jsem dlouho neviděla. Výborný nápad a dovětek taky není k zahození; vpravdě teď, když si přečtu jen jeden dva veršíky, jsou výborné, i s atmosférou možná, ale jako celek mi to prostě nevyhovuje. Pěkná slova, pěkné verše, ale jejich spojení je chabé. Ta báseň mě přes své jasné poselství mate. Proto nehodnotím - popravdě nevím jak.


 Uživatel úrovně 0

Ahoj,
nejprve bych se ti chtěl omluvit, že ti kazím průměr 5.0, není to nic osobního, ani mi nevadí volný verš (který je místy kombinovaný s klasickými rýmy, ani to mi nevadí) jako takový, vadí mi to, že od básně ve volném verši bych očekával excelentní práci s atmosférou, pocity, velmi dobré symboly, atd. Jinak řečeno - sám jsem si jíž párkrát ověřil, že když autor není vázán rýmem, může se více soustředit na další podstatné prvky dobré poezie. Zřejmě to je jen můj osobní názor, ale tato báseň na mě zas tak výrazně nezapůsobila.
Nápad s loutkou je velmi dobrý, zpracování je také dobrý, to ale na 5* nestačí. Rozmýšlel jsem se mezi 3* a 4*, nakonec mě výše zmíněné fakty strhli k 3* (tedy nadprůměrné).

S pozdravem, axel.


 Uživatel úrovně 8

V stredovekej literatúre bol obľúbený – okrem iných – aj topos (typizovaná, schematická forma a kompozícia deja) znázorňovania sveta ako divadla. Išlo o zdôraznenie jeho falošnosti, nepravosti, o úsilie vyvolať v čitateľovi údiv a jasne nasmerovať jeho zvedavosť na to, čo je za oponou, čo je za menlivosťou, márnosťou a neistotou predmetného sveta, sveta, v ktorom každý len hrá svoju úlohu, je bábkou v rukách osudu. Francis Bacon mal zas idoly divadla – isté pevné, adaptované schémy myslenia, ktoré človeka nútia správať sa podľa uznaných teórií, rešpektovať tradičné učenia, a to bez ich náležitej kritiky. A stačí si dnes spomenúť na známe Master of Puppets od Metallicy a uvedomíme si, že tento topos je živý i dnes. Citujem ešte Legara, ktorý mi láskavo vysvetlil samotný pojem „bábka“ v hernej terminológii: „Loutka je jen zvláštní druh bestie, která žije hlavně hrou, pocity a emocemi. Jde většinou o oživlou marionetu, která se zbaví vodících drátů a kříže a získá vlastní vůli. Sama pak může pomocí mentálních praktik ovládat lidi a dokonce s nimi hrát divadlo, jakoby oni sami byli loutkami. “

Táto báseň v duchu beštie DrD plus ukazuje akoby dvojité divadlo. Bábkoherec asociuje staré známe divadlo sveta, ale fakt, že i on sám je bábkou, že i on sám je ovládaný, necháva čitateľa na pochybách. Ide vlastne o antitézu skutočnosti v prospech symbolického zobrazenia. V básni subjekt, strápená bábka-herec i bábkoherec, skôr než by mali niečo odhaľovať, ukazujú na čosi iné, odvolávajú sa na čosi iné. Nazvime to stvoriteľ alebo univerzálne jadro (v duchu symbolizmu); vždy nám vychádza, že báseň na voviedla do sveta neistoty, kde nevieme, kto zaťahuje za čie povrázky.

Ak akceptujeme, že bábka je symbol, t. j. tematická metonymia, máme tu báseň budujúcu na metonymickom základe. Metonymia je prostriedkom epiky, a to je dôležité si uvedomiť. Vyvolá to potom zákonite úvahy o rozprávačovi a výstavbe reality textu. Či teda ide o epické, dramatické líčenie, alebo predsa o báseň, v ktorej máme hľadať skôr expresiu akéhosi tvorcu, to je, myslím, na individuálnom posúdení.

Z formálneho hľadiska ide o voľný verš, v ktorom nebadať osobité rytmické a ani eufonické tendencie. Je tu skôr snaha priblížiť sa živej reči, keďže sa verše spredmetňujú ako monológ. Prevláda aktuálne členenie vety, časté zvolania evokujú hovorovosť. Zhoda veršového a vetného členenia čitateľa nenecháva na pochybách – má sa v pomyselných replikách „vyznať“.

Dávam básni plný počet. Je koncepčná a aj z umeleckého hľadiska príťažlivá.




Mám ale ešte malú poznámku k faktu, že sa niektorí autori pod svoje dielo, ktoré nám pošlú do čakárne, podpíšu. Nie je to podľa mňa správne, lebo redaktor má dielo posudzovať anonymne. Je tu jasný cieľ: poskytnúť autorovi záruku transparentnosti pri posudzovaní. Tým, že sa autor prezradí, istým spôsobom ukracuje o túto zábezpeku sám seba. Myslím si, že sme ako v ČaE, tak na Hřbitove vždy inklinovali k objektivite, naše kritiky sa za všetkých okolností snažili byť vecné a objektívne – aj tak je však anonymita autora pri posudzovaní opodstatnená. A hoci je vecou autora, či sa pod dielkom podpis bude alebo nie (aj keď v konečnom dôsledku nie je opodstatnený), predsa by som len bol radšej, keby aj tá menšina od zvyku podpísať sa upustila.