Články&Eseje

Čisté ostří Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 22



Držel meč. Ne držel, doslova ho svíral. Svíral ho tak pevně, jako by ho chtěl rozdrtit na prach. Nezměrnost jeho úkolu ho vyděsila. On si žádal smrt.
Odmítal Ho poslechnout. Dokud drží svou zbraň, je svým pánem. Dokud má svou zbraň, svou Aienglurem, zvítězí nad vším. I nad Bohem.
Ale Hlas byl neodbytný. Drtil přímo jeho duši, rozbíjel všechny jeho myšlenky.
Sevřel zbraň pevněji, ale tentokrát mu čepel neposkytla ujištění, tentokrát byla chladná. Téměř cizí. Snad i ona Ho slyšela. Měl pocit, že ona chtěla plnit Jeho vůli.
Byl z toho zoufalý... Plakal. Nechtěl to. Toužil po tom. Nevěděl. To Hlas ho řídil. Vždyť za to nemohl! Proč zrovna on musí slyšet Jeho hlas? Hlas, který ho nutí zabíjet... A on by pro něj zabil. Ale ne ji. Ne… ji nemohl.
Zařval a jeho křik byl odrazem veškerých lidských muk od stvoření světa. Už neměl sílu. Ne teď, když ho zradil vlastní meč. Nevěděl, že je Aien tak bezcitná. Ale byla. Slyšel její zvonění, toužila po krvi. Stejně jako On.
Ztratil vůli. Našel víru. Je Jeho vyvolený, vyplní Jeho přání.

-

Držel meč. Byl čistý. Jako by i on chtěl popřít, že zas vraždil. Špinavou rukou setřel vlhkost z obličeje. Zarazil se. Slzy? Byl by se zasmál, ale nebyl toho schopen… Slzy?! Jak ho to napadlo? Znovu pohlédl na své ruce - byly opravdu rudé. Takže krev. Ušklíbl se, krev, je to jenom krev. Jenom její krev. Naštěstí. S krví si poradí. Později se opláchne. Teplá voda smyje špínu a zmírní chlad. Chlad, který ho ovládl, když zabil svou dceru.

-

Držel meč. Laskal ji. Jemně hladil ohmatanou kůži na jeho rukojeti. Zálibně prozkoumával bezchybnou a krutou přímočarost čepele. Sklonil se nad záštitou, aby si znovu prohlédl rytinu. Dva draci chrlící oheň okolo kříže. Posunul pohled k hlavici. I tam byl drak. Stejně jemně provedený jako dva jeho bratři. Stejně mocný, stejně elegantní, stejně překrásný. Takový byl jeho meč. Jeho láska. Byla dokonalá. Jeho jediná. Jeho Aienglurem. Dovolil si ještě dva fascinované pohledy a nakonec zasunul zbraň zpátky do pochvy. Vstal. Hlas byl netrpělivý, čekal už příliš dlouho.

-

Držel meč. Držel ji a modlil se. Už dlouho neslyšel Hlas. Chyběla mu jeho melodičnost, jeho velkolepost. Chyběl mu ten pocit, že není sám, že jeho činy jsou svatou záležitostí, chybělo mu vedení. Byl bezradný, bez Hlasu nevěděl co dělat. Bez Něho byl prázdný. Pohlédl na Aienglurem, jako by ho mohla utěšit, jako by ona mohla přivolat Boží hlas. Mlčela. To ticho ho zabíjelo. Drtilo. Cítil, jak umírá.
Zoufale zvedl pohled k nebesům. Byl si tak jistý. Ale teď? Po týdnech ticha... Zmocnil se ho strach. Přeci ho teď Bůh neopustil, vždyť dosud nesplnil úkol. Poklekl, hlavu zničeně opřenou o chladný kámen oltáře. Tiše přeříkával slova modlitby a toužil.

-

Držel meč. A krev stékala po ostří a kapala na zem, kde tvořila malou loužičku. Pyšně přelétl obraz zkázy, který vytvořil. On a jeho Aienglurem. Nos mu plnil pach spáleniny, na rukou měl krev. Byl na sebe hrdý. Tak hrdý. Dokázal vyplnit Jeho vůli. Jeho Pán měl radost, smál se. Slyšel Ho. Naslouchal Jeho smíchu a smál se s ním.

-

Držel meč. Hlas byl spokojený. Úkol byl splněn. Zničil je. Zabil je všechny. Tak jak mu kázal Hlas. Teď je jeho jediným služebníkem, přesně tak, jak On žádal.
Najednouho zachvátila zima a pocítil hlad. Ale už nebylo nikoho, kdo by mu zatopil v krbu, nikoho, kdo by mu uvařil jídlo. Ta myšlenka ho těšila, rozsvítila jeho nitro. Zahřála ho a zahnala i přízemní touhu po jídle. Pustil se do čištění zbraně. Pokolikáté už? ...Nevěděl, nepočítal to…
Byl spokojený. Tak moc. Byl šťastný a naslouchal jemnému uklidňujícímu ševelení hlasů svého šílenství.

Diskuze

 Uživatel úrovně 5

Agarwe, Rhiannon: Ano, dílka jsou tematicky podobná, zcela rozdílný je ale přístup. Agrwe psal jakoby zvnějšku, spíše popis následků šílenství, naproti tomu Rhiannonn dává nahlédnou dovnitř, pod slupku.


 Uživatel úrovně 0

Pravda, je to hodně podobné. Až mě to místy zarazilo (a přiznávám, že i trochu deprimovalo). Očekávat, že s tímhle tématem budu originální dost dobře nešlo, to jsem věděla dopředu, ale tak nějak jsem doufala, - respektive mě vůbec nenapadlo, že něco blízkého bude takhle...inu...blízko. :)
Nicméně ještě mi zbývá útěcha, že jde vykládat na vícero způsobů, než je tvůj Aeillos, a že "původní autorský záměr" je diametrálně odlišný. - což nicméně nemění nic na tom, že si je to podobné.
Jestli jsem se někde inspirovala, tak to byl Trůn z Dračích Kostí od Williamse, a to jsem zjistila až dva týdny potom, co jsem tu povídku dopsala, že vlastně Aienglurem je varianta Velkého Meče. Jinak je vše z mé hlavy (či jsem nebyla schopna najít ve svém doposud přečteném materiálu nějaké jakkoliv podobné dílo :)) a jedinou inspirací mi byl vlastní přístup ke zbraním :-o). No a zbytek vyplynul tak nějak sám od sebe. :)


 Uživatel úrovně 0

Lol, tak nevim ale je to absolutně totožné téma s jedním článkem co jsem napsal já celkem nedávno...mno odkazy se tu psát asi nesmí, tak mohu jen prázdně hovořit. Všechny výtky už podle mě byly řečeny a já jen doufám, či spíš jsem přesvědčen že tato podobnost je pouze shoda náhod. Za zpracování a mentální rozbor postavy...4*.

Agarwe, made in Pevnina


 Uživatel úrovně 0

Zdravím,
celkem pěké dílko a já ho hodnotím jako kvalitní. Dal bych třeba i špičkové, ale pár věcí se mi tam nezdálo. Za prvé: Na záčátku je to na můj vkus moc chaotické... A za druhé se mi nelíbilo množství krátkých vět v celém dílku. Krátké věty by se měly používat pro zrychlení děje kvůli napívanosti a to jenom zřídka...

S pozdravem

C.


 Uživatel úrovně 0

Hezké, moc. To zlo z toho čiší; celou dobu jsem čekal na kone, na nějakou pointu, vlastně spíš Pointu, která završí celé dílo jako třešnička na dortu. Bohužel mě zklamala, taková neoriginální... Jinak ale moc hezké, 4*.


 Uživatel úrovně 0

Zdravím autorku,

tákže, Tvé dílko je dobře sepsané, jsou zde vymíceny gramatické chyby a má to myšlenku, která krásně vyvrcholí. Když si zarámuji pointu do celého příběhu, vzniká z toho pěkné dílo. A konečně dobře psychicky naladěné dílo. Je pravda, že v rámci celého příběh je to takové vytržené a mírně úzkoprsé, ale v hodnocení se kloním pro 5*,

s úctou,

Tobša


 Uživatel úrovně 0

Hm... no já tady vlastně ani nemusím psát:-D všechno jste řekli za mě, i to s tím padáním do hlubin:-)) jinak 4*


 Uživatel úrovně 0

Mně se příběh líbí. Pasují k němu krátké věty i to, že dílo není zrovna nejdelší.

Je stručné, ale vystihující. Krátké, přesto opravdu chladné a zlé. Dokonalá ukázka lidské fanatičnosti.

Nemám žádných výtek, příjemné počtení.


 Uživatel úrovně 0

Shelagh, kdyby to opravdu nebyl problém, odstavce dát jako odstavce bez řádku, byla bych ráda :).


 Uživatel úrovně 5

anarione já bych spíš řekl, že ne tak originalita tematu, ale spíše čtivý způsob, jakým se Rhiannon s tématem vypořádala:).