Mohyly súdne
| Autor: | Darian |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 8 |
Toto drobné zamyslenie, možno prezretie, vo veršoch napísal bard Stani Urvalson počas svojho pobytu v Helengharne, meste pozdĺž jazera Boerk.
Za hradbami sa uprostred krásne rovného kraja polí a pasienkov nachádzajú dve mohyly. Akoby boli navŕšené len nedávno, nerastie na nich jediné stebielko trávy. V skutočnosti tam však už stoja viac ako sto rokov. Miestni vravia, že sú v nich pochovaní dvaja zradcovia – Lirkus a Talarkin. Títo dvaja muži sa spolu s inými viac ako nadšene pridali k vzbure grófa Roenicka proti kniežaťu z Údolu, ktorého rodu panstvo okolo veľkého jazera patrilo už mnohé generácie.
Zlom, ktoré prišlo do pokojnej krajiny s Mŕtvou Revolúciou, ako ju neskôr kronikári nazvali, nebolo ani tak to, že už od začiatku bola odsúdená na krvavý neúspech kvôli tomu, že vôbec nebola bojom za slobodu, lež bojom opozičných kruhov proti veľmi dobre mocensky situovaným Údolom. Hoci nemajúc skoro nádeje, i tak uvrhla krajinu do štyri roky trvajúcich bojov. Bola to doba rozvratu. No a po nej, po nemilosrdnej porážke revolúcie, nasledovala doba tvrdých represálií a prenasledovania všetkých, ktorí boli akokoľvek podozriví z napomáhania rebélii.
Helengharna mala počas vojny veľmi pevné zväzky s povstaleckými generálmi Lirkom a Talarkinom, patriacim k popredným mešťanom. V dobách, keď povstalci víťazili, ľud Helengharny s nadšením počúval ich slová počas zhromaždení a mnohí mladí muži sa k nim v ich boji za slobodu s nadšením pridali.
Ale, ako vždy, sloboda je len piesňou v ušiach rojkov, skutočný boj viedli Lirkus a Talarkin za moc a slávu – a bol veru ďaleko od ideálov. Ich útokom na nepriateľa pod rúškom tmy, vypaľovaniu dedín a iným zločinom, ktorých sa dopustili za vojny, sa začínala venovať pozornosť už vtedy, no keď sa opevnili v mestskom hrade s družinami verných, bolo isté, že na hriechy z nedávnej minulosti im nepomôžu len odpustky.
Napätie, ktoré v meste potom postupne rástlo – hlavne po zvestiach, že sa na Helengharnu chystá armáda, aby zradcov potrestala. Vzkypelo ako strašná vlna jedinej noci, o ktorej mestské anály hovoria ako o Tribunálovej.
Nech už to bolo, ako bolo, Stani sa nedozvedel bližšie podrobnosti, než že boli obaja potrestaní. Dokonca nie je ani isté, či sa v spomínaných mohylách nachádzajú ich telá. Niekto mu líčil nepríjemné príbehy o tom, ako boli zaživa pochovaní, iný zas, že mohyly boli navŕšené ako pamiatka Tribunálovej noci.
Mohyly súdu sú však, nech si človek myslí čo chce, nepríjemným miestom, kde v srdci narastá tieseň a nepokoj. Akoby mali čosi povedať, no boli zakliate vo večitom mlčaní, a pritom jedine ony by mohli povedať pravdu. Alebo ponížene žiadať pokoj mŕtvym a dobe, v ktorej žili...
Pre kúsok neba
rád zradí on mňa
ja možno seba
No ani tak nepáli
ryha vo svedomí
víťazov v ošiali
***
Tie krvavo jasné hroby
týčia sa nám v prachu nemé
Odpusť synu naše zloby
my už radšej zabudneme
Diskuze
Darian: aha... takže v podstatě v "ošálení"... Chápu. Díky moc:)
"v ošiali"
Je to môj výtvor, takto atypické slovné spojenie. Slovo "ošiaľ" znamená pobláznenie, poblúznenie, bláznovstvo. V tomto spojení je to dokonca posunuté do negatívnejšej roviny. Ľahký fanatizmus ;-)...
Hech... no líbí se mi to... Taková lehká "pocitovka" na způsob haiku - ona ta tříverší se každá zvlášť haiku dost podobají... Předmluva zde skutečně hraje roli a dává celou situaci vyjasnit, což je jedině dobře. Je to mistrně zpracováno, řekněme profesionálně.
Jako hlavním pocitem, jenž provází báseň, shledávám nejistotu - alespoň v první strofince... Ta druhá zas tyčí lhostejnost, která se více či méně objeví i ve strofě druhé. Jen mě zajímá, co je to "v ošiali"? Slovenštině jsem tu nerozuměl a tak jsem si to vykládal buď jako: ošálí (ve smyslu "přečůrá" či podvede, omámí...) nebo, a to se mi líbí víc - v ošálí (v podstatě kolem krku - jako šála ovinuté)... Prosím o vysvětlení... Báseň malinko zavání cynickou "Krchovštinou":), pročež já dám asi 4 nebo 5...
Osobné slovo = častica.
Interjekcia to podľa mňa nie je, aspoň nie v tomto prípade, pretože nemá významovo žiadne zafarbenie, určite nie vzhľadom na kontext výpovede. Rozdiel by bol, keby tam bolo napísané napr. "nó", lebo z toho konkrétne badať určitú samostatnosť. V takomto prípade by som to vymedzil, podobne ako aj iné citoslovcia.
Ale časticu nevidím dôvod vemedzovať, ani osamostatňovať, pretože je to, čo som napísal "osobné slovo" - slúži len na spresnenie, osobnejšie zafarbenie, ale aj bez neho má výpoveď plný význam.
Darian: Dovolila bych si tvrdit, že interpunkce nedělá báseň složitější, naopak, zjednodušuje čtení, tj. báseň se stává jednodušší.
"No" se v češtině odděluje čárkou, nemýlím-li se. Nevím, co je "osobné slovo", jak jsi ho nazval, já bych to označila (podle Pravidel českého pravopisu) za "osamostněnou část výpovědi", a předpokládám, že to je citoslovce. (Prosím, opravte mě, pokud se pletu.) Ale může tu být nějaký rozdíl mezi češtinou a slovenštinou, má to "no" nějaký význam (u nás je to víceméně větný plevel)? (Mimochodem, i bez čárky rozhazuje rytmus.)
Mohyly jsem četl už v Dílně, říkal jsem tehdy, že se těším, až se objeví v rubrice. Jde totiž podle mě o perfektní využití básně pro dokreslení nálady místa. Na tomto díle se mi také líbí, že s jemným citem informuje o důležité události regionálního významu, přičemž se v žádném případě nedočkáme nudného líčení tehdejší politické situace, naopak. Přijde mi, že autor stojí jakoby stranou tohoto sporu, nelituje tolik samotné rebely, nyní (snad?) pohřbené pod mohylami, jako spíše to, že každá revoluce, která začíná jako přirozené vyvrcholení boje proti útlaku, nakonec pohltí své strůjce. Nemůžu si nevzpomenout např. na Velkou francouzskou revoluci, kdy bylo uvedeno do chodu soukolí tak mohutné, že nebylo v silách jednotlivce je zastavit. Kdo se pohyboval příliš blízko, byl semlet. Stejně tak ti vůdci rebelů zde. Jenom mohyly zůstaly na kopci coby memento, varovně zdvižené prsty. Aby lidé nezapomněli...
Čo sa týka básne a textu: Uznávam, že to nie je úplne najtypickejšie riešenie a na prvý pohľad to pôsobí, akoby celý príspevok nemal ani patriť k "Poezii". Pre mňa osobne však dominantu celku predstavuje sugestívnosť básne. Jej zaradenie do sveta DrD vzniklo až neskôr (Holger ma na to naviedol, za čo ešte raz ďakujem) a má záujem priblížiť ju. Niežeby lietala v neviemakých lyrických výškach ;-), no samotná je - ak vezmeme do úvahy to, čo vyžaduje koncepcia rubriky - trošku problematickejšia, než takto.
Priznám sa, nejprv som aj ja myslel, že robím riešenie z núdze, no ako sa na to dívam po nejakom čase, zdá sa mi, že báseň má takto viac, čo povedať.
Čo sa týka grafického rozlíšenia oboch textov. Hm, to neviem. Priznám sa, dodnes som sa nenaušil hrať sa s HTML, takže... ;-)
Za tým "no" nemusí byť čiarka, i keby tam bola interpunkcia. Jedná sa osobné slovo, vlastne ani neviem, prečo by sa malo vymedzovať čiarkou. Ja, keby som sa mal rozhodovať, či áno, alebo nie, vo väčšine prípadov by som ju tam nedal. Možno by výmimku tvoril dôraz, ak by za no stálo zdôrazňované sloveso. Napr.: No, poď sem, neboj sa. Inak by som čiarku asi veľmi nedával a pravopisne by to takisto sedelo.
Áno, synu je oslovenie aj v slovenčine, ale ďalej už nechoď, Marsia, lebo je tu rozdiel medzi slovenčinou a češtinou: "Odpusť, synu" je jeden tvar, oslovenie.
Odpustiť niekomu (PM: syn) by sa povedalo po slovensky len a iba odpustiť synovi.
Ide tu o jedinečnosť skloňovacích vzorov podstatných mien v mužskom rode. U nás je mužské PM rozlišujú pri skloňovaní podľa vzorov na životné a neživotné (4 vzory; 2:2).
Môžeš povedať: "Odpustiť chlapovi" (životné), ale nie "Odpustiť chlapu." a pri neživotnom PM povieš "Odpustiť dubu.", v žiadnom prípade nie "Odpustiť dubovi."
Je celkom zaujímavé, že tu vyvstal tento problém, ale možno na ňom aspoň demonštrovať odlišnosť našich jazykov, takže je to fajn.
S interpunkciou inak súhlasím: skôr tam mohla byť, ale osobne mi šlo o to, aby samotná báseň bola čo najjednoduchšia (i graficky, i voľbou slov). Znie to už síce alibisticky, ale... nepomôžem si. Už je aj tak po bitke :-).
Mě to nějak neoslovilo. Komentář je dobře napsán, báseň je fajn, ale celkově, mi to nesedne. Mám pocit, že zde není dominantní poezie, ale komentář - snad bych uvítala grafické oddělení (kurzíva), možná zařadit komentář až za... Ale tak, jak to je, se mi verše ztrácí, jako by hráli jen nějakou vedlejší roli, snad dokreslení, ale komentář jasně dominuje.
Ale když už je to tedy poezie... Hezká báseň, jen slovo "No" v druhé sloce mi to trochu kazí (a při délce celého dílka se to nedá jen tak pominout). Přijde mi, že se k básni nehodí. Jednak mi ruší rytmiku, jednak mi nezapadá po jazykové stránce (z mého pohledu vypadává z roviny použitého jazyka). Ač se básník rozhodl nepoužívat interpunkci, tak po "No" by měla být - tedy cítím ji tam - čárka, což znamená navíc ještě nevhodnou pomlku (Pokud má tedy to slovo stejný význam jako v češtině.)
Mimochodem, když jsem se zmínila o interpunkci, v tomto dílku bych ji i uvítala, je to sice jen drobnost, ale tak nějak by to zdůraznilo třeba, že "synu" je oslovení (tak ho tedy chápu, a má být odděleno čárkami) a čtenář (třeba já) by se nezasekl na dumáním, má-li se odpouštět synu, nebo má-li odpouštět syn (někomu to možná nevadí, ale když já pak začnu přemýšlet místo o odpouštění, spíše o tom, jaký výklad je v souladu s celou poslední větou - poslední dva verše - možný...).
omlouvám se, ale ze slovenštiny jsem vypadl dost rychle, ale nakonec jsem to dočetl a musím říct, že nemám co namítnout...jen tohle...---jen tak dál, autore..
Aneb jeden ze střípků „mých poznatků“ o využití poezie ve hře. Samozřejmě, že nejde o moje dílko či myšlenku, ale účastníci mojí loňské gayconské přednášky v tomto dílku jistou spojitost najdou.
Dílem jsem se na tom ostatně podepsal sám, kdy jsem autorovi doporučil dopracovat zasazení vlastní básně do kontextu světa a hry. Jsem rád, že vám nyní mohu toto zpracování, které krom výborné básně, přináší zasazení do světa s ochutnávkou jeho historie. Jako celek je tak dílko vhodnou upoutávkou na herní cyklus, či například místně vázaným textem, pokud nebudeme uvažovat o jeho možném začlenění do cyklu legend, historie...
Celkově nemám, co bych dílku vytkl.
Fíl špás
H.