Rózinka
| Autor: | Fafrin |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 20 |
* * * *
Čaroděj Droghar (úr. 14), muž středních let, se v jarním odpoledni prochází městem,
nonšalantně se opírajíce o svou hůl. Uvnitř něj to vře.
Jak on jen nesnáší jaro! Všichni ti řvoucí opeřenci, kteří teď řvou dnem i nocí a nenechají
člověka jeho trudným myšlenkám! Ty párečky, natolik "zaslepené" svou "láskou", že narážejí
do kolemjdoucích a kandelábrů! Ty hnusný, páchnoucí truhlíky, plný ošklivě křiklavýho
plevele! Všechno to jarní "probuzení"! To zima má alespoň nějaký styl! A noc se zkracuje! A
přijde léto, a to aby se člověk pak v tom tradičním černým rouchu uvařil! Takto si brumlaje,
jde zlý Droghar dál městem a občas seškvaří nějakého moc výskajícího opeřence.
Pomalu dojde na konec ulice, kde nad jedním krámkem visí bytelný nápis: "Černá magie u
krásný zombie", a vedle vstupu je na vývěsní tabuli perfektním pochmurným švabachem
napsáno: "Dnes AKCE!!! Za každých 1000 zl z vašeho nákupu dostanete dárek dle
vlastního výběru ZDARMA!! KOMPLETNĚ připraveného kostlivce nebo 1 l čerstvé
KRVE!!"
To je ono. Na to tolik let čekal! A rozvážně vejde do dveří, které se otevřou s přesně
naladěným skřípěním.
Uvítá ho nádherně uklidňující zvuk klapání kůstky o kůstku.
Taky si budu muset pořídit tyhle skvělé naddveřové zvonečky. Stačí malý závan vzduchu a je tu hned jiná atmosféra.
Projde úzkou ponurou a vlhkou chodbičkou až k točitému schodišti, nad nímž visí tabulka s
vypáleným "VÍTÁME VÁS". Sestoupí po vrzajících, zaprášených schodech do hlubokého,
chladného a nevětraného sklepení. Vznáší se tu nasládlý pach rozkladu a smrti. Příjemné.
Škoda, že tady dneska nic nepouští. Mám náladu na pár clasických instrumentálních skřeků.
Třeba na Quasimmodovu Smrtelnou.
Od pultu se na něj svým úsměvem od ucha k uchu usmívá místní prodavačka. Přejede
pohledem celou temnou místnost, kývnutím se pozdraví s několika známými tvářemi a těly,
aby skončil pohledem zase u prodavačky. Mrkne na něj jedním okem. Tady je mezi svýma.
Pomalu dojde k pultu a nonšalantně se o něj opře, čímž získá krásný výhled na celou její
útlou postavu. Má potrhanou rozhalenku s původně růžovým proužkem, spoustou novějších
fleků původu, který se můžete jen domýšlet, a velmi podobnou sukýnku. Dokonale stylové.
Na blůzce má připnutou placku s motivem smějící se lebky: "Dnes Vás obslouží: Rozálie".
Stejně jí tady neřekne nikdo jinak než Rózinka.
"Dobrý den, pane. Budete si přát?"
"Nazdar, Rózinko. Jeden duševní džbán, nebo jak se ten krám jmenuje."
Rózinka se plavým pohybem otočí k nacpaným policím za sebou a rozhodí přitom kolem sebe
své stříbřitě bílé vlasy. Pak se pomalu skloní k nižším policím a její roztrhaná sukénka při
tom odhalí daleko víc než dvě útlá oblá bílá lýtka.
"Rózinko?"
"No?" odpoví Rózinka, stále ve stejné poloze, šmátrajíc ve spodních policích.
"Co je to vlastně zač, ta dnešní akce?" ptá se dál Droghar s pohledem kamsi upřeným.
"Ále, válka gangů. Znáte to. Velkej Meloun už delší dobu dost dlužil Zuřivým Boxerům
a ti si asi spočítali, že jim líp výjde ho oddělat a schrábnout různý odměny. Na Velkýho Melouna
měl totiž pifku kde kdo, on byl totiž dost velký zvíře." A drobným pohybem zcela změní
čarodějův úhel pohledu.
"Hmm." odpoví čaroděj s mírně rozostřeným pohledem
"No, ale Meloun to tak trochu tušil, takže z Boxerů toho moc nezbylo. Ale někdo využil
nepřítomnosti Melounovy ochranky, a ráno se nám válel před vchodem omráčenej s číslem
účtu přišpendleným na klopě hned vedle zbytků Zuřivejch Boxerů. Tak si račte vybrat."
uzavřela Rózinka a postavila před zákazníka tři podivně tvarované hrnky.
"Eh...Co?" vracel se pomalu na zem Droghar, který už delší dobu trochu nevnímal.
"Jo, tenhle si vezmu. Zabal mi ho, prosím tě." praví, ukazujíc na prostřední z džbánků. A
koho zrovna teď čepujete?" zabloudí pohledem k několika tělům, visícím v tmavém koutě o
kus dál.
"To dělá 5000 zl. Jak si přejete." řekne Rózinka, odsune dva další hrnky stranou a začne
umně balit prostřední do papíru se střízlivým motivem lebek a kostí. "Máte štěstí, jste dnes
první. Teď sme zrovna narazily samotnýho Velkýho Melouna." A postaví před čaroděje
balíček úhledně převázaný černou mašlí.
"Skvělé, tak mi načepuj tři litry. Můžu platit šekem, že jo?" A sahá někam do záhybů svého
roucha pro útlý svazek pergamenů.
"Vy můžete všechno." Zasměje se svým neopakovatelným úsměvem Rózinka, stoje s velkým
džbánem u vyžilé postavy bývalého velkého kmotra, která v určitém směru opravdu
připomínala meloun, s rukou na pípě v jeho srdeční oblasti. Rudý pramínek s tichým
bubláním pomalu plní džbán. Paralyzované tělo Melounovo sebou ještě občas cukne.
"A zítra mi nechte přivézt nějaký dva maníky z tý jeho ochranky." praví čaroděj zaposlouchán
do libě bublavého zvuku. Bude muset ještě obvolat pár kámošů.
"Jak si račte přát." rózinka před něj postavila plný džbánek s lehce nadýchanou pěnou,
sklonila se nad pult a začala vypisovat paragony a další papíry. Rozhalenka, pamatující víc
než by se zdálo, dokonale naplnila svůj název.
Jedna hezčí než druhá, však jí taky dalo dost práce je sehnat. Pomyslel si opět s oním zamyšleně rozostřeným pohledem.
"Prosím." řekla Rózinka trochu jiným hlasem, když si všimla jeho pohledu a opět na něj
mrkla svým jedním krásným černým okem, když mu podávala záruční list a několik dalších
papírů.
"Děkuji." opáčil on stejným tónem, když jí podával šek, znějící na 25 kg zlata z jeho zlatých
zásob u 1. Gnómské. Shrábne ze stolu všechny ty papíry a schová je společně se svou
šekovou knížkou v záhybech svého roucha, pak se zlehka dotkne prsty obou džbánků, které s
lehkým "plop" zmizí ze stolu, uchopí svou hůl a s lehkým křivým úsměvem vykročí ke
schodům.
Tam se na Rózinku naposledy ohlédl. Už obsluhovala dalšího zákazníka.
Znal Rozárii ještě za života. Tehdy ještě nebyla tak krásná. Pak dostala tenhle ztřeštěný
nápad. A koupila si Ighorskho vhíťheznou fhormuli.
"Takovejhle džob přece nemůžeš vést jako normální smrtelník." Tehdy byla prostě jenom...
Pomalu se štrachal po vrzavém točitém schodišti.
"Jak bys potom chtěl mít stálý zákazníky?!" ... jenom... Teď už ho ten vrzavý zvuk neuklidňoval. ...
jenom Nádherná. Zbylo z ní jenom to oko. Krásné černé oko. Rozáriino oko!
"Ten zbytek, to už je JENOM Rózinka!" Procedil nakvašeně skrze zuby, až se za ním
překvapeně ohlédl upír, který ho právě míjel ve směru dolů.
Když opět vylezl na světlo boží, na jeho tváři bylo cokoli, jen ne úsměv. Ale zato to bylo
řádně křivé. Oko. Byl si jistý, že v něm viděl tu prosbu.
Několik mladších studentů okultismu zevlujících před vchodem mu rychle ustoupilo z cesty.
Udělal ještě pár rázných kroků po ulici a pak se zarazil.
Rázně se otočil. Nepřátelsky zíral na nápis.
Zaklel.
Vzduchem zapraštěla magie a několik studentíků najednou zmizelo.
Droghar kráčel se svým křivým, vědoucím úsměvem dál po ulici. Ještě bude muset obvolat
pár kámošů...
A nezdrhnuvší studenti zmateně zírali na nápis nad krámem. Nic nechápali. Většina totiž
nikdy nebyla uvnitř. Ale nechápali ani ti, co uvnitř byli. Jen pár starších pánů pokývalo
smutně hlavami, když se o tom dozvěděli.
Nad krámem teď viselo: "Černá magie u mrtvý zombie".
* * * *
Váženého pana Droghara pak pár dní nikdo neviděl.
Ale na tom by nebylo nic zvláštního.
* * * *
Babky na trhu:
"Paní Krotáčková, všimla jste si, jak pan Droghar za těch pár dní zhubnul?"
"Všimla, Paní Horáčková, je z něj zase štramák jako zamlada. A slyšela jsem, že má teď
nějakej krásně sametovej a měkkej hlas."
"No jo, Paní Krotáčková, ale já z něho mám teď takovej divnej pocit."
"To on byl vždycky tak trochu divnej, Paní Horáčková."
"To jo, to máte pravdu. Paní Krotáčková, a to víte, že mlíkařovic Bětka..."
....
* * * *
A Draghor byl trochu šťastnější.
Zamilované páry se mu podvědomě vyhýbaly obloukem.
A ptáci od něj s křikem a tryskem odlétali.
* * * *
A pak Rózinka vyměnila své černé oko za dvě studánkově modrá kukadla.
* * * *
A Ighorům nastaly krušné časy...
* * * *
atd.
...
..
.
Napsáno po bezprostřední inspiraci článkem Lich v sekci kouzelník za hudby The Beatles.
Děkuji za pomoc a korekturu ségře a Mr. Holgerovi
Diskuze
Nádherná směska všeho. Je to výborně čtivé a moc krásně napsané. Jenom nechápu, proč je tam dole atd., ale za to asi může jenom můj pochybný intelekt:-)
Kdyby šlo hlasovat, dám ti 5*.
Růžová to může mít.))) Ty brdo to bylo hustý:)Prostě o všem:)
Ty kráme, tohle je nominováno na zlatýho draka?!?
Lidi neblázněte, vždyť jsem ned tím strávil jen 3 odpoledne.
Taková krásná všehochuť: komično, horor, vampyrismus, magie a plastická chirurgie :-) Celkově se mi to moc líbilo a také mě zaujal název. (Rozálie se jmenovala moje prý nadmíru krásná praprababička, o které mi s nadšením vyprávějí- kterak ani v bídě největší neprodala své husté dlouhé vlasy na paruky,když o ně byl zájem, kterak utekla se svým právě narozeným dítětem apod.)
Hm... sakra... proč já jen nepíšu nic dalšího?...
Jo, už vim, není čas, sorry.
Ale to příjde....
A pak se svět zboří...
Kdyby mněl náhodou někdo zájem vědět, jak to opravdu bylo (co bylo před a co po) tak poštou, jinak se nedokopu k tomu to napsat...
Mne se to libi... Neni to nic svetoborneho, ale vyvolalo to u mne usmev na tvari...
Pěkné :) Skvělá reakce na příspěvek Lich :) Ten příspěvek byl napsán akorát tak, aby na něj mohl takhle vtipně reagovat. Když byl psán, autor, pokud vím, byl začínajícím PJ, který sem chtěl vychrlit co největší množství příspěvků, byť nekvalitních. Teď už je dle mého mínění o něco zkušenější a takový blbosti co tam napsal by ho už asi nikdy nenapadly. :)
Jako hlod je to obstojné, né, že bych se u toho válel smíchy, ale zase jsem se u toho nenudil. Nic víc, nic míň.
Skorpion
Alcator - tak to linkování takhle jednoduše nefunguje... jsem to ale naivka.
Jako hlod si to tu čtyřku zaslouží. Parodie je to celkem slušná, dílko mi vyvolalo úsměv na tváři.