Články&Eseje

Epos o Velké válce se skřetem Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 13

I. - Introdukce

Bílý měsíc ozářil svým svitem
zšedlý kámen na návrší
u něhož kleká stařec v tichosti,
z očí jeho perly prší.

Padají na zem jak bílé perly
z náhrdelníku krále snů.
Vzpomíná na zašlé časy,
kdy nejistý byl osud dnů.

Neb na pahorku tomto zeleném
před lety armáda stála -
lidská proti skřetím nájezdníkům,
ale žádná neobstála.

Ve zkoušce hrdinství, cti a pravdy.
Jak voj skřetích loupežníků,
kterým vraždit čestné bylo svaté,
tak voj lidských podvodníků.

Však ti snad jsou horší nežli skřeti -
vraždí, lžou a okrádají.
Nevinné i ty vinné podvedou.
Za zlatý svou duši dají.

Teď však poslouchejte jak to bylo
v době oné velké bitvy.
Kdy lidstvo přišlo svou hrabivostí
o jedno velké vítězství.


II. - O hrdinech

Údolí halí hustý dým
a na kopci tam u lesíka
na louce porostlé býlím
člověk se skřetem se potýká.

Skřety vedou jen tři vůdci
Gorbart, Balog a ten kujón Toth*.
Všichni tři si strachem z prohry
nakáleli do kalhot.

Lidí, ač je trochu méně
ve svém středu sedm hrdinů
mají, aby jejich plémě
nevymřelo v tuto hodinu.

Kamil Václav zvaný svatý
sezónu letos neměl dobrou
v soutěži lhářů až pátý
navíc lidu má být předsedou.

Viktor má vestu koženou
okolní svět už ni nevnímá
v křoví užívá si s Boženou -
boháč, bitva ho nezajímá.

Zeman Piroš od Holice
k těm hrdinům patří též.
Napije se hruškovice
pro armádu je leckdy přítěž.

Jeho bratr - Šmudla Vlado -
aby prý měl co k večeři -
políčil si na hovado
palicí ho nijak nešetřil.

S ním ho jed´ i Filip Rusý.
On všeliký hmyz má vůbec rád.
Přesto šetří na ubrusy -
chce prý na pařezu stolovat.

A moudrá mladá Evelína,
jež je možná hezčí nežli Toth.
Příjemná co v očích hlína
a vůně její je vůní bot.

A nakonec silák Igor
v jehož svalech jen síla vězí.
Neklade však žádný odpor,
když zacinká se s penězi.


III. - Schůze
A tak naše slavná sedmice
sešla se na tajné poradě
v hospodě u rumu sklenice.

Schůzi zahájil odříhnutím
Kamil Václav zvaný Svatý.
"Co uděláme s vojem skřetím?"
to už vez se korbel s mokem zlatým.

"Rozdrtil bych je pěstí
ty záprdky zparchantělé!
Kdyby jeden vyváz, měl by štěstí!"
zved hlavu Igor od korbele.

"Špatné nápady Igore máš!"
přerušila jeho Evelína
"napadnem je ze zálohy až
slunce zlaté začne usínat."

Taktika její však nebyla
přijata zrovna nadšeně.
"Však neznáma jest skřetů síla
a my nechcem dostat na prdel!!!"

Křičeli jeden přes druhého
výrazy snad ještě hrubější,
snaživše se pro vlastní blaho
získat v bitvě post významnější.

Tu však Piroš od Holice
náhle zvedl se ze svojí židle,
od štamprdlete slivovice -
promluvil na výsost zdvořile.

"Vidím, že postup jasný není
a mě se těžko rozhoduje.
Odcházím dokud sama bitva
nepožádá, že mě potřebuje."

S tímto slovem si rumu přihnul
a že nebyl zrovna střízlivý
sesunul se hrdě pod stůl -
kocovina slaví vítězství.

"A já to lidi také balím."
řekl s rozvahou boháč Viktor.
"do jižních krajů já se vzdálím -
inkognito - prodejce bačkor."

Tak ze sedmi zbyla jen pětice,
ale musím vám ještě říci,
že proti Igorově taktice
vytvořili čtyřkoalici.

Hádkám však čas daný už vypršel,
když dveře krčmy rozlétly se
"V dáli jsem skřetí rohy slyšel!"
hulákal od dveří posel.

Tak naše slavná pětka
u pahorku tam u lesíka
ze všech stran je podpírána
Igora vezou na nosítkách.

A aby jim nebylo do pláče,
až se budou se skřetisky bít
vzali si na cestu lahváče,
aby měly v čem si huby smočit.


IV. - Do Útoku!

Na pahorku tam u lesíka
čeká armáda lidí ve zbroji.
Ruce zdobí meč a píka
skřetích bastardů se nebojí.

Hrdinové naši do dálky
rozmazaným zrakem koukají.
Kde nepřítel? Důvod války?
Kde vězí voj s nímž se utkají.

První padl sám Šmudla Vlado.
Nezvládl tu tíhu okamžiku
a že byl co za groš kudla,
sesunul se - usnul na trávníku.

Jako druhý padl Filip Rus,
poněvadž neměls síly tolik,
spadl co meteor na Tunguz.
Usnul tvrdě skor co špalík.

A třetí padla Evelína,
neboť podpíral ji Filip Rus,
sama vypila soudek vína,
padla jako brambor - na můj vkus.

Kamil Václav zvaný Svatý
se bez podpěry neudržel.
Padl v trávu jako čtvrtý,
mezi kopinatý jitrocel.

A nakonec jen Igor měl sil,
aby zavelel přímý útok.
Jeho žízeň velkou hasil
rumu tuzemského velký lok.


V. Kterak bitva dopadla
A jak že dopadla ta bitva?
vy zvědavci tážete se mě.
Škodu je zde slova plýtvat,
peklo zažila lidská země.

Jak stávali tam po boku bok
před vojem skřetím ve zbroji,
kdo schopen byl udělati krok
v krčmě U Psa bolest zapíjí.

Ti, jimž nesvedlo se utéci
vedou nyní těžký život
coby zlých skřetů otroci
účastní se tvrdých robot.

a odkud ty informace mám
ptáte se mě lidé drazí
nu po bitvě, to vám povídám,
k ránu seběhli se paparazzi.

*Toth (vyslovujte Tót, Tot)

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Moc se mi to líbilo. Sice to mělo občas trošku šejdrem rytmus a ne všechny rýmy byly ideální, ale jako hlod je to perfektní. Kdyby neskončilo hlasování, máš u mě 4* určitě a možná i 5. Nejlepší byli paparazzi na konci...


 Uživatel úrovně 0

Uf. Vážně hodně dlouhé. básnicky je to dost nuda, ale to tady není směrodatné. Hlavní je to, že jsem se u toho dobře pobavil a za hlod si ty 4* zasloužíš.


 Uživatel úrovně 0

Dlhé, veľmi dlhé a pekné nemám tomu čo vytknúť 4*


 Uživatel úrovně 0

cakala som ze to bude uplne ine, ale je to dobre, lepsie ako moje ocakavania


 Uživatel úrovně 5

Mgr.H: Aha, tak to sem zas o nějakou tu vědomost teďka bohatší.

PS: A jen tak mimochodem, je to fakt myšleno jako úvod.


 Uživatel úrovně 5

Pěkný hlod, pobavil mě...


 Uživatel úrovně 8

Introdukce - v češtině se tento výraz pro úvod, či prolog nepoužívá, zato se používá pro zavlečení druhu do nepůvodního teritoria. K tomu se pak ještě váže právě reintrodukce - což je většinou umělé vysazení druhu do jeho původního teritoria, ve kterém však již v dané době není přítomen - viz např. vysazování rysa v Jeseníkách a na Šumavě.


 Uživatel úrovně 5

Mgr H.:Ta introdukce, nevim, jak to přesně myslíš, ale s tou satirou ses trefil... já se jim prostě musel vysmát, poněvadž mi z nich taky není dobře... Každopádně dík, žes mi prvně zaokrouhlil nahoru:-)


 Uživatel úrovně 8

Elvis)
Nejvíce mne pobavila Introdukce – tedy zavlečení druhu skřet do lidských krajin (nemyslím tím první část, ale samotný její název). Nejsem si ale jist, zda to byl záměr, nebo jen kouzlo nechtěného (pokračování o dobývání území lidmi zpět – by se mohlo jmenovat Reintrodukce). Část II. mi známě zaváněla satirickou nótou k současné politické garnituře a tohoto dojmu jsem se již do konce příběhu nezbavil – škoda. Je mi z nich obvykle na blití, a tak jsem rád, že mi dají pokoj zde… Část Do útoku na konci unavovala jednotvárností.
Jako pozitivum musím opět vyzdvihnout některé jazykové perličky (zejména meteor na Tunguz mě srazil svou energií). Právě z tohoto důvodu a pro nadsázku, se kterou tvoříš Ti zaokrouhlím nahoru – tedy 4*.


 Uživatel úrovně 0

Jo, opravdu jsem se místy zasmál - dobré !

T.