Zelené srdce
| Autor: | Mgr. Holger |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 16 |
komorní poetické drama o jednom dějství od markýze Sfinxe ze sbírky Drak sta srdcí
věnováno Mariën za zelenou oponou…
Na popředí hradby lesa se setkávají druid a drak. Drak má zlaté šupiny, jeho křídla jsou však černá, takže složená mu tvoří černý plášť. Drak se tváří smutně, druid se jeho žal pokouší utišit. Hvozd v pozadí zní uklidňující hudbou, která ukolébává tělo i mysl a unáší vědomí do snových říší….
Druid (opatrně):
„Jsi dnes tak zadumán, čerň Tvého těla
Hvozdem se prostírá, zatíná drápy,
Prameny vysouší, bodá jak včela –
Jaký to (je) zármutek, který Tě trápí?“
Drak (zamyšleně):
„Ptáš se po příčině,
Jež halí mne do černého hávu?
Je příliš osobní,
Než abych tížil Tvojí hlavu.“
Druid (vyčítavě):
„Směřuješ k Hvozdu hněv – to on Tě žádá –
Odhal své trápení, svěř se mi teď.
Snad pokoj vrátí Ti od Hvozdu rada
Smířlivě na Srdce zelené hleď. (smířlivě hleď na dánského krále…)
Drak (smutně):
„Jedno z mých srdcí
V zeleném srdci přebývá,
Síněmi vane sníh
Závěsy sivými průvan povívá.“
Druid (konejšivě):
„Není zde bolesti, není zde smutku
V čekání bez útrap na konec světa,
Není zde radosti, hrdinských skutků,
Přesto tu Naděje nechřadne – vzkvétá.“
Vzkaz milované (tiše a vzdáleně):
„Přišel čas tišení bolesti – sladce
Zavoní polštáře Simbelminë,
Přišel čas návratu – návratu k Matce,
Tak Láska ztracená nepomine.“
Drak (smutně):
„Kdo Tě teď nahradí
V mé mysli ztracené?
Proč budeš věčně snít
V zahradě zamčené“
Druid (zasvěceně):
„To nejsou okovy, jež tvoje oči vidí,
Jen volba svobodná – zda bolest utišit,
Nebo jít za drakem, jehož v srdci šidí,
Dávno již mrtev ten, pro něhož touží žít.“
Drak (rozhodně - vykročí směrem k hvozdu, druid mu však zastoupí cestu):
„Pak tedy dovol mi,
Ať vstoupím také k snění,
Čekat jí po boku
Na nové probuzení.“
Druid (odmítavě - stojí drakovi v cestě, ne však výhružně, spíš se jej snaží přesvědčit, aby to nedělal):
„Ta volba, pane můj, pro Tebe však není,
Ty musíš život žít a plně užívat
Lásku i nenávist, štěstí, utrpení,
Tvá dračí podstata pak změní Světa řád.“
Drak (znaveně – otáčí se zpět od hvozdu, usedá s pocitem marnosti):
„Nač myslet na život,
Když bolest v srdci pálí,
Své srdce ztracené,
Když zanechat mám v dáli?“
Zelené srdce (krásným, bolest tišícím hlasem):
„Upři svůj vnitřní zrak, na srdce jiná – bdící,
Kdoví, snad některé chce sdílet úděl Tvůj.
Své srdce ztracené zanechej zde – spící
A touhu v ostatních svou láskou ochraňuj.“
Druid (souhlasně):
„Jak Srdce zelené moudře praví, pane,
Tvá láska nezmizí s tím srdcem jediným,
Svět vzkřísíš plamenem, jenž z Tvé lásky vzplane –
Tvá srdce nemohou se změnit v prach a dým.“
Drak (odevzdaně i oddaně, ohlédne se k hvozdu a pozvolna odchází):
„Radu Tvou poslechnu,
Však vůně Simbelminë
V mém srdci zůstane –
Má láska nepomine.“
Hlas milované (z dáli, loučí se):
„Bolest již utichá, netruchli, milý,
Odcházím s nadějí na svítání.
Netruchlím ani já v pokojné chvíli –
Spočívá se mnou mé Rozpoznání.“
Drak odchází, druid usedá, scéna se pozvolna ponořuje do tmy.
Pozn.: Zlatý drak s černými křídly – spíše než popis vzhledu zvířete se zde jedná o metaforu drakova zármutku.
Zelené srdce (Srdce zelené) – centrální, mýtická část Hvozdu, prapůvodní les, který přetrval beze změny od dob Stvoření; háje, v nichž se podle legend zrodil Lar´l´loch – prvotní ještěr – bájný zlatý drak, který je počátkem i koncem světa, světem se prolíná a nese jeho tíhu. Zelené srdce je nejvyšší svatyní druidů – ti ostatně tvrdí, že část Zeleného srdce je v každém lese a možná mají pravdu. V elfí společnosti hraje Zelené srdce ještě jednu roli – je místem, kam odcházejí elfové, kteří ztratili vůli žít, a kde (pokud je zelené srdce přijme) ve snách čekají na konec světa, na nové probuzení, na naději…
Simbelminë – květina podobná sasance, vyskytující se v hojně v elfích lesích (některé prameny uvádějí, že na místech skonu – zejména hmyzu). V květomluvě je symbolem ztráty blízkého, ale i odcizení.
Rozpoznání – poměrně složitý pojem – jde o silný cit (láska?), který pociťují elfové. Podle nich přichází Rozpoznání pouze jednou za život a velmi vzácně (jak vidno elfové jsou velmi tragičtí). Rozpoznání prý nelze zaměňovat s lidskou láskou – ta plane prudce a může rychle shořet, Rozpoznání je spíše řekou, která plyne až k moři, trvalou a stále mohutnící. Vaším Rozpoznáním je ten, kterého spatříte a víte, že jste si souzeni…
Diskuze
Hitomi) své věčné inspirace se asi už jen tak nezbavím :o))).
Ach, jak dokáží rozesmutnit i rozveselit Tvá slova. S jakým citem je do řádků skládáš. Nezasloužíš si nic jiného než jen chválu. Přeji Ti, aby jsi nikdy nepřišel o inspiraci a skládal dál taková díla...
S úctou Hitomi
Holger: líbivé..jako vše od tebe..nebo skoro vše..ty metafory jsou moc pěkné..nevím co chytrého ještě napsat protože lze asi jen chválit...
deshi) Vlci se to jmenovalo, máme to doma, nečetl jsem - jsem značný ignorant....
Mgr. Holger: kdysi jsem měl v rukou knížku, která se snad jmenovala Vlci? nevím, každopádně se v ní mluvilo o Srdci Krajiny, což podle mého odhadu byla oblast Nízkých či Vysokých Tater, kam se z nějakého důvodu stahovali vlci z celé Evropy a kniha byla psána z jejich pohledů o tom, jak putovali dnešní Evropou ... proč to ale říkám, bylo to taky jedno Srdce, řekl bych, že každý z nás mám nějaké to Srdce, většinou však velmi daleko a nevím, jak k němu nalézt cestu ... kdo ví, možná je to odkaz našich předků, kteří se setkávali s elfy ...
btw: Ten Král Lear to bude asi proto, že jsem ho četl později než Hamleta ...
S úctou deshi
Mgr. "Shakespeare" Holgene, opravdu pěkné - 5*
Zdravím!
deshi) Vážně Ti to připomnělo Leara? Já jsem spíš používal odkazy na Hamleta, ale zřejmě máš na mysli Shakespearovský styl jako takový… Pokud se to povedlo, jsem rád – byl to původní záměr.
Ad násilnost veršů) některé skutečně jsou násilné, podřizoval jsem je celkovému záměru – aby každé čtyřverší nahradilo jednu ucelenou myšlenku v názorovém (potažmo kulturním) střetu – a tím pádem jsem si vypomáhal zjednodušujícími prostředky, které obvykle nemám příliš v oblibě (míním tím změnu slovosledu a častá přivlastňovací zájmena). Z toho tedy pramení určité zjednodušení – pro snahu vyjádřit čtyřverším v klasickém stylu jednu ucelenou myšlenku (jeden argument v diskusi). Po dramatické stránce lze těžko hodnotit – konflikt není příliš složitý, je lineární, veden přímo bez postranních odboček a je postupně gradován, přičemž na konci dochází ke „smírnému řešení“, žádné velké zvraty nás nečekají… Spíše než drama to je určitá básnická forma, ve které si v našem světě libují elfové, ikdyž jejich básně jsou třeba i čtyřhodinové. Markýz Sfinx to však považoval za výzvu, které nemohl odolat :o).
Zjevný odkaz na Hamleta (uveden v závorce) se mi tam vloudil jaksi navíc – připojil jsem ho k básni, když jsem ji posílal ke korektuře, aby se opravující pobavili. Když jsem ji pak posílal do ČaE, zapomněl jsem tuto poznámku smazat, zatracenej Němec…
Kaiserin) delší? Cítil jsem toto téma uzavřené - ostatně - není to drama jako takové, jde o formu básně pro „scénickou recitaci“. Proto myslím, že je v ní obsaženo vše podstatné – jednotlivá stanoviska i poslání. Kdo má zájem o pozadí, zabrousí do poznámek, kde je ponechán i prostor jeho vlastní představivosti, čímž čtenáři umožním snít jeho vlastní sen o Zeleném srdci…
Pro doplnění:
Zelené srdce – též první šat, kterým se Lar´l´loch oděl, aby zakryl lesk svých šupin před „chtivostí očí“ – zřejmě před nepřáteli (jací to byli, není nikde uvedeno). Rovcho pjervo chrancze szarkana zlatego przed chtivostej zrakov dajmonov rozlycznejch. (Kusmasova kronika)
Klobuk dole... teda smekam :)(
No nevím proč, ale připomělo mi to Krále Leara, fakt nevím proč ... každopádně je to zcela něco jiného, než co jsem tu doposud četl a to vysvětlení na konci tomu dává velmi dobrý náboj ... takže ačkoliv mi některé rýmy nesedí - ale to asi jen na první pohled, neboť jsem to četl zatím třikrát - tak dám plno ...
S úctou deshi