Články&Eseje

Útěk Hodnocení: Průměr

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 7

Byl sychravý dubnový podvečer a Ibrahim zamyšleně hleděl ze zamřížovaného okna své cely. Již dnes, pomyslel si, již dnes snad opustí tyto hnusné kobky, do nichž se ani krysi neodvažují a útěkem se tak vyhne dalším dvaceti letům vězení, do kterého šel za násilné přepadení a ve kterém by dozajista během roku umřel. Na útěk byli tři. On, Kafir, drobný podvodníček, který postřelil kuší jednoho strážníka, když se snažil utéct a mezi zloději slavný Drago el Farouk, jež patřil mezi nejslavnější Vatosské padělatele a jehož zítra čekala poprava, neboť se měl dopustit i vraždy.


To on vymyslel plán jak utéct za pomoci kontaktu s venkem. Jeho plán zněl takto: Odstranit strážce, kteří přijde s jejich spojkou na kontrolu vězňů. Poté omráčit i spojku, aby nebylo nic podezřelého. Nepozorovaně se dostat z budovy věznice a před vchodem se setkat s Mužem v Černém, který je odsud dostane "neobvyklým" způsobem.


"Co mysleli tím neobvyklým způsobem?" ptal se Ibrahim.
"To tě nemusí zajímat, připravuj se psychicky na útěk!" odsekl vždy El Farouk.

Hodiny se vlekly a venku začalo pršet. Dešťové kapky dopadaly na zem a jejich bubnování připomínalo divoké tance lidí žijících daleko na západě. Začalo se stmívat a do místnosti okénkem začala vtékat voda.


"Začíná mi bejt zima!" zachraptěl Kafir "Krom toho sem se z toho včerejšího lijavce kurevsky nachladil a bolí vě v krku, mám plnej nos, chce..."
"Drž už hubu Kafire!" umlčel ho Drago "Všichni sme na tom stejně! Za chvíli bude deset a to stráže obcházej! Buď ticho a nech mě přemejšlet!"
"Tak promiň no, nevěděl sem, že tě to tak sere, vomlouvám se." snažil se být zdvořilý Kafir.
V tom se však ozvalo zaskřípání dveří. "Už jdou." řekl polohlasně Drago. Kroky se přibližovaly s přesností hodnou metronomu ke dveřím jejich cely.

Zacinkaly klíče a jeden z nich zarachotil v zámku. Někdo se dotkl kliky. Pak se však ozvala tupá rána a po ní hned druhá. Následoval přidušený sten. Někdo padl k zemi. Kafir vyběhl rychlostí blesku z rohu cely a stiskl kliku...


"KAFIRE!!!" vyjekl Drago. Už ale bylo pozdě.

Hlídačův palcát rychlostí kamene vrženého kyklopem zasáhl Kafira do hlavy a udělal v ní díru velikosti křepelčího vajíčka. Kafirovi se podlomily nohy a život z jeho těla vyprchal jako vonný dým. Jeho plamen dohořel. Drago však neváhal a ramenem srazil zmateného hlídače k zemi a několikrát ho svou tvrdou pěstí počastoval na líc. Poté ho vší silou chytl za vlasy a udeřil s jeho hlavou tvrdě o dlážděnou zem. Jeho vlasy se začali barvit krví. Vydechl naposled.


"Nemáme moc času, tak dělej!" pobízel ztuhlého Ibrahima Drago.
"Co se tu stalo a kde je naše spojka?" dotazoval se.
"Leží hned vedle. Asi ho odhalili. Teď spěchej!" řekl už za běhu Drago, který si na cestu vzal strážcův palcát a klíče.

Chodba byla osvětlená, avšak neběželo se v ní zrovna nejlépe. Těch pekelných dvacet sáhů dalo Ibrahimovi zabrat. Dlaždice byly kluzké a povrch nerovný. Dveře pryč z věznice byly zaplaťbůh pootevřené, takže se Drago nemusel zabývat lovením správného klíče. S kočičí obratností jemu vrozenou otevřel rychle dveře bez většího hluku a oba pokračovali dál.


Uběhli sotva pět sáhů, když se před nimi začalo zvedat schodiště, tekly po něm potůčky vody. "Opatrně." procedil skrz zuby Drago přidržujíc se stěny, aby udržel lépe rovnováhu, ale i tak se pohyboval gepardí rychlostí.


"Počkej, počkej!" volal naň zoufale Ibrahim "Nejsem tak rychlý, počkej!".
To už ale Drago vyběhl schody a chystal se otevřít dveře, které mu křížily cestu. Pak se však zarazil a začal jakoby naslouchat.
"Psssst! Ztiš se!" zaševelil. "Jsou tam dva, nejmíň. Musí to bejt rychlý. Drž se mě!"

S tím zatáhl za kliku a vtrhl dovnitř. Jako černý plamen rozdával rány na všechny strany. Jednoho strážce dokonce zasáhl a ten s skučením padl k zemi a skrz jeho ruce, jimiž si křečovitě svíral obličej protékala krev. Ibrahim měl co dělat, aby se vyhnul meči druhého hlídače. I toho však přesně mířenou ránou do zad skolil Drago.


"Pojď, nemáme čas!" řekl Ibrahimovi a vběhl do dveří vedoucích z místnosti.
Vyběhl několik schodů a stanul před východem z budovy. Tam se na zemi leželi s bolestivími grimasami dva strážní. Nad nimi se skláněl muž oděn v černé kápi. Jakmile slyšel jejich kroky zbystřil a v ruce se mu objevila malá lahvička.
"Uf, to jste vy! Za mnou." a odešel klidným krokem ven, kde z křoví vytáhl tornu a vylovil z ní dvě lahvičky. "Vypijte to. Stane te se skoro neviditelní. Oni vás ale neuvidí. Utečete jim kudy budete chtít" a vypil svou lahvičku plnými doušky. To samé učinil i Drago. Ibrahim chvíli otálel a pak se rozhodl přihnout si také.
Už už cítil kapalinu na svých rozpraskaných rtech, když v tom se ozvalo za jeho zády: "Ty, co tam děláš. Jsi VĚZEŇ! POPLACH!!!"

Ibrahim se lekl a lahvička mu vypadla z ruky. Zpanikařil a začal utíkat. Zasáhlo ho několik šípů. Pocítil palčivou bolest a padl na zem. Pak se však zvedl a začal se cítit lehčí. To už účinkuje ta kapalina pomyslel si. Támhle je muž v černém. Budu ho následovat. A šel za ním. Všude kolem pobíhaly vojáci a hledali je. Muž v černém vlezl do jedné malinkaté budovy. Tajná chodba pomyslel si Ibrahim. Šel dál. Vešel do malé místnůstky, odkud vedly schody dolů. po kterých se vydal i černý.


Šel dlouho. Byla tam tma. Pak dorazil na chodbu. Vedla stále rovně a svažovala se hloub do podzemí. Stále před sebou vnímal muže v černém. Už to nevydržel a zeptal se:


"Za jak dlouho budeme venku!"
"Nikdy." zachroptěl černý.
"Jak to?" podivil se Ibrahim a začal mít trochu strach. "Kam to tedy jdeme?"
"Do síní Mrtvých!"

Diskuze

 Uživatel úrovně 5

Tak tahle povídka je lepší než Hrdina (Prolog). Žádné zbytečné vykecávání, má spád. Kromě stejných věcí, co popisuje ObrLuda, mi nesedí ještě jedna věc: strážný, kterého Drago „přesně mířenou ranou do zad“ skolil. Tady by bylo asi lepší napsat „ranou do ledvin“, protože nevím, jaké další místo na zádech by chlapa dokázalo vyřídit.


 Uživatel úrovně 0

Těch několik chybek nebudu vypisovat a rovnou napíši to co se mi nejvíc nezdálo:

1)Kafirovi se podlomily nohy a život z jeho těla vyprchal jako vonný dým. Jeho plamen dohořel. - Tady je pěkné to přirovnání : jako vonný dým, takže to je v pořádku, ale už se tam nehodí to další přirovnání: Jeho plamen dohořel. Je to nadbytečné a kazí to smysl, takže jen jedno z toho....

2) Jeho vlasy se začali (začaly !!!!)barvit krví. Vydechl naposled. -
Normálně bych něměl nic proti tomu Vydechl naposled. Jako samostatné větě. Ale tohle jsem si několikrát četl a připadne mi to takovy neurčity. Raději bych to tedy spojil s tou předchozí větou: Jeho vlasy se začaly barvit krví a on(hlídač) vydechl naposled/on naposledy vydechl. Osobně bych to napsal nejspíš takhle: Hlídačovy vlasy se zbarvily krví a mezi rty mu uniklo poslední vydechnutí. - No záleží na úhlu pohledu, ale já bych to raději upravil. (Navíc se tím odstranilo to jeho - které je tam 2x kousek za sebou)

3) Jako černý plamen rozdával rány na všechny strany. Jednoho strážce dokonce zasáhl a ten s skučením padl k zemi ..... No nevím - rozdávat rány na všechny strany a DOKONCE jednoho zasáhl přinejmenším mi připadne, že si to protiřečí, takže to dokonce bych vyškrtl a bude to už dobry.

4) Tohle mě zajímá spíše z pohledu jak to bylo: "Tam se na zemi leželi s bolestivími grimasami dva strážní." To byli mrtví nebo zranění? Jestli ranění tak bych tam dal spíše svíjeli než leželi. A jestli mrtví tak: Tam na zemi leželi mrtví dva strážní s bolestivými grimasami zapsanými do tváře. - Ale podle toho "se", které má nejspíš něco uvozovat, bych řekl, že byli ranění a to leželi tam je jen špatně napsáno.... Mohl bych tedy vědět jak to je?

Jinak je to pěkné s dobrým dějem. Takže velmi, velmi dobré 3*

S přáním nekonečné inspirace ObrLuda


 Uživatel úrovně 0

Opravdu dokonalý útěk :-))