Články&Eseje

družina sběratele motýlů, krolla Floriánka Hodnocení: Nic moc

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 11

Nebyli sami dva jak z názvu možná vyplývá. Zvláštní družina dorazila po cestě z hl. města do vesnice Sedmikráskova.


Tři hobiti z toho již zmíněný Gawain se svým druhým zlodějským společníkem jehož jméno již bylo zapomenuto a pak též alchymista Petr Bajza, jenž byl bratrem již zmiňovaného krolla Floriánka, vášnivého sběratele motýlů, jež mu létali neustále kolem jeho obludné hlavy. Dále tam nechyběli dva pro příběh nepodstatní Elfové a jeden barbar.


Nuže, ihned jak dorazili, zamířili pochopitelně do kulturního centra, tudíž hospody. Po vstoupení, bylo jasné, že nálada v místnosti se bude pohybovat u bodu mrazu, ne-li níže. V jednom rohu seděl osamělý, jak jinak než zasmušilý trpaslík, zatímco na druhém konci místnosti se nad vlastními lahvemi skláněli dva elfové a po očku jej sledovali. Právě ve chvíli, kdy hostinský odpovídající na otázky o místních poměrech začal stáčet řeč na místního pomatence, sídlícího ve věži na Venušiných pahorcích, vešla do putyky osoba v kápi (promiňte mi ten trapný stereotyp).


Všechno, včetně tichého šepotu soukromnických elfů ustalo. Příchozí se posadil k poslednímu volnému stolu a začal si poroučet nejsilnější alkoholické nápoje jaké byly na skladě, očividně mu však nic nezpůsobovaly. Zvědavý Peťánek, se dal s příchozím opatrně do hovoru a zjistil, že kouzelník byl nedávno okraden svým učněm, synem místního koželuha, kterého se měl pokusit napravit.


Odhodlaná družina ihned přislíbila mágovy, který měl jistě na práci něco jiného, než honění nějakého klacka s experimentálními a nepříliš škodlivými svitky, pomoc. První na řadě byla návštěva koželuha, u místních pro své řemeslo přezdívanému Smraďoch.


Dojemný příběh jaho syna Kodose, jemuž matka umřela ve třech letech a otec neměl na jeho výchovu čas, díky čemuž z něj vyrostl největší grázl z okolí, jakého neměli ani za kopcem ve Lumpařově, což už bylo co říct, je víc než klasický. Jedinou cestou jeho nápravy se tehdy zdálo být odloučení od lidí...


Smraďoch už o nejnovější incidentu svého syna všechno od kouzelníka Magixe veděl a prozradil jim také, kde se bude nejpravděpodobněji nezdárník skrývat.


Po získání informací se však nikomu z krámu nechtělo odejít s prázdnou. Oba bratři si řekli, že ve dvou se to lépe táhne, a tak Petr vyjednávaje s koželuhem o cenách stoje před mohutným Floriánkem neměl problém získat skvělou tornu jako dárek. Použité finty si všiml také Gawain a ihned s druhým krollem zorganizoval vyjednávačskou dvojici. Tentokrát se však prodavač nechtěl o cenu vůbec přít a začal křičet něco o vydírání, což si nechápavý válečník vyložil jako výzvu k boji a uvedl do pohybu ruku třímající těžký kyj.


Rána mířila přesně a roztříštěný koželuh se svezl pod na stěně coby krvavě-mastný flek. Krollovy aktivity si nemohl nepovšimnout ani pomalu místnost opouštějící Petr Bajza. A jelikož jeho kuše nebyla také špatnou zbraní milý kroll si ani nestihl na rozdíl od hobita napsat do deníku zkušenosti.


Po odstranění mrtvol z dohledu případných slídilů, nabrání všemožných kožených výrobků a konečného vyvěšení cedulky ZAVŘENO, se všichni odebrali po setzce do lesa v němž ve skalách se nacházela zřícenina hradu Cair Paravel.


Při odpočinku v úvozu lesní cesty se odehrála krátká epizoda s posly Kodose, vystřelivšími varovný šíp se zprávou, že prý jako není radno se k němu přibližovat. Nicméně se družinka nenechala vyvést z míry nějakou bandou loupežníčků a nerušeně pokračovala v cetě k hradu dokud nenarazila na srub neznámého muže.


Ten je pohostil dobrou polévkou, pozeptal se je na novinky ve světě a postěžoval si jim na své problémy se skřety, pustošícími jeho les, a na toho klučinu, co se mu zabydlel nahoře na kopci a plaší zvěř. Ve vidině velké slávy tak přislíbili neznámému, že získají od skřetů jeho zlatý spár, ukradný před několika měsíci. Když si dali oběd, vyrazili po odbočce směrem k hromadě hnoje navršené zde po měsíce činnosti tím ohavným pronárodem.


Bez větších snah odstranil alchymista výbuchem ohnivé hlíny stráže pryč od vchodu. Uvnitř se však ukázalo, že skřetů bude víc než si mysleli, navíc samí Neové uhýbající šípům a kyjům. Nezbylo nic jiného, než se obrátit a zmizet zpátky k mohutnému chlápkovi v chajdaloupce.


Ten je dostal z nejhoršího a připravil je na divokou noc. A tak se taky stalo. Jenomže skřeti se také přepočítali a tak jich šest s jedním obrem nemohlo konkurovat sniperovací jednotce ukryté ve slaměné střeše domu. Ráno se sbalili a vydali se na druhý pokus o dobytí skřetího ležení. Tentokrát byla cesta hladší jelikož se obránci stáhli do centrální části doupěte. Až k barikádě tak proběhla cesta bez nesnází. U ní však blbá Gawainova poznámka k Floriánkovi navždy změnila jeho život nebo ještě lépe jej ukončila.


Gawain řekl: "Někdo by mohl tu hromadu odklidit, třeba Florián."


Válečník jemuž se nechtěla černá práce odbývat po hobitovy vyrazil nohou, ale minul jej. Ten posílen svým úspěchem se pustil s Floriánem do rvačky, která skončila tak, že dřív než stihl Gawain ve stísněném prostoru vzít do ruky oštěp, umístněný kdesi na zádech rozmáčkl jej kroll svojí drtivou sukovicí. Proti tomuto činu nebylo námitek, neboť zjevná pošetilost hobitova byla omluvou Floriánova jednání. Prošli tedy rychle chodbou do poslední místnosti, kde se odehrál další bezvýznamný masakr v dějinách DrD.


Tucet skřetů, kteří stáli před mohutným obrem lidožroutem se vrhlo na dobrodruhy jako bouře. Všichni však jejich výpad přežili, ne však ve zdraví, nýbrž velice pochroumaní. Nevypadalo, že by mohli útoky obra přežít a byl tak na řadě opět velký úprk. Do místnosti však náhle vtrhl válečník s řemdihem a mečem, jemuž se podařilo téměř bez šrámu obřisko srazit k zemi a po kratším pronásledování vyřídit i vůdce skupiny, známého jako Černý Skřet.


Možná, že jste pochopili, že válečníkem nebyl nikdo jiný než náš neznámý ze srubu v lese, patrně vysloužilý veterán na odpočinku, který tak dostal zpátky svůj klenot a družinu obdaroval léčivými lektvary ze svých skrovných zásob.


Konec dobrý, všechno dobré, jen to, že postavy se vykašlali na Kodose a prchli se raději vyučit do města se ukázalo být neprozíravým, jelikož delikvent brzy z kraje prchl a nezůstala po něm ani stopa.


Stačí se teď obohatit o nové dva členy a vzhůru do Sedmikráskova, či radši někam jinam.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Víte, co by mě zajímalo? Proč si tohle tisklo 30 lidí :-)


 Uživatel úrovně 0

No, dostal jsem se k tomu, jak mág měl na starosti něco jiného než honění (a ještě nějakého!) klacka a stačí. Ale co jsem si stačil všimnout, DOST to předělej, začni tomu říkat deník a možná to i dočtu... Zatím radši ani nehodnotím...


 Uživatel úrovně 0

Myslím, že ostatní to už celkem dobře vystihli. Měl by jsi se do toho více vžít a rozepsat to. Tohle je spíš jak pomocná poznámka, pro to aby jsi věděl o čem psát a podle ní to napsal, než rovnou hotový výtvor.

S přáním nekonečné inspirace ObrLuda


 Uživatel úrovně 0

Hmm, občas jsem se i pousmál, ale chytlavost příběhu, popis a tak podobně chybí. Ale drž se svého pera dál, jen piš s rozmyslem, každý se jednou sekne.

S pozdravem Terátor


 Uživatel úrovně 1

Píšeš tenhle příběh velice stroze. Nikde tu není pokus rozvést ani vlastní hráče, ani cizí postavy či okolí výskytu. Vše je pro vlastní příběh důležité, ne jen děj. Povídka musí být napsána tak, aby člověka hned od začátku chytla a donutila si jej přžečíst celý. Já si z tvého popisu nedovedu ani pořádně představit hlavní postavy, natož jak ta vesnice vůbec vypadá. Podívej se na to z pohledu postavy, která v tom příběhu vystupuje a sama prožívá to dobrodružství. Pokud to budeš hrát jako člověk, který sedí za stolem, kouká do sešitu a sem tam hodí kostkou, tak to lepší nebude. S pozdravem Zwejk


 Uživatel úrovně 5

Je to dost odbyté, popis dobrodružství může být na tolik zajímavou latkou, ale tys toho nevyužil a dopadlo to dost zle. Vážně si zkus přečíst něco od autorů, kteří jsou v psaní zběhlejší. Člověk se má pořád co učit...


 Uživatel úrovně 0

Ctěný Korhule,

tak jestli tohle má být vyprávění dobrodružství, tak bych jen byl rád u toho, až to někde v této podobě budeš dávat k dobru u táborového ohně či v putyce. Myslím, že krom shnilého oboce a podobných lahůdek by sis také mohl vysloužit pár kopanců do zadnice okovanou botou (nebo kterýkoliv jiný bard, který by to vyprávěl).

Velice silně mi to připomíná popis výroby papírové krabice s tím rozdílem, že tohle je ještě horší, kde jsou jména postav, jejich vzhled atd ...?

V poslední době jsem tu nečetl nic horšího, takže se zkus podívat na nějaké povídky, které mají průměr nad 4 a trochu se poučit.

S úctou deshi


 Uživatel úrovně 0

Trochu zvláštní...
A zajímavé...


 Uživatel úrovně 0

No......dobrodružství bez nápadu, popsané z pohledu hráče, nikoliv postavy a ještě s množstvím stylistyckých chyb.