Články&Eseje

Pád Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 9

Podein šplhal. Nevěděl, jak vysoko je, neboť přeci jen se nechtěl koukat dolů. Existovala pro něj jen věž a okno v ní. Měl strach.


"Že já pitomec jsem se vsázel!" sykl si pro sebe. Byl už hodně vysoko, ale přeci mu ještě něco sáhů chybělo k vysněnému cíli. Ano, Podein byl jedním z těch "mladých" zlodějíčků, kteří se chtěli zalíbit "Velkému Šéfovi", což byla nejvyšší hlava místní zlodějské organizace a Podein do ní chtěl vstoupit. Nečekal však, že jeho zkouška kvality bude tak těžká.


Měl za úkol vyšplhat do věže kláštera, která byla vysoká přes 40 sáhů. Mniši v ní přechovávali svou pýchu - Zlatou cihlu z Ramalské zdi. (Ramalská zeď patřila k jednomu ze 8 divů Abbaddonu, což byla obrovská říše, která se před zhruba 600 lety rozpadla. Ramalská zeď prý byla dělána pouze ze zlatých cihel a chránila město Ramal. Byla přes 20 sáhů vysoká, 5 sáhů tlustá a 24,8 mil dlouhá. Bohužel před tisíci lety byl Ramal téměř zničen a zeď byla taktéž zničena.) Jen málokdo má odtamtud cihlu a právě v tom klášteře jedna z nich byla.


Šplhal dál. Pečlivě a s rozvahou si vybíral cihly, na které položí svou nohu, či kterých se chytí rukou. Stále se díval upřeně nahoru - směrem k oknu, které ústí do místnosti, v níž je cihla ukryta. "Ještě pět sáhů." řekl si a vložíc si dýku do úst dodal šeptem spíš pro sebe: "Nikdy nevíš, co tě tam potká. I mniši sou svině!" a lezl dál. Konečně se dotkl kamenného parapetu, jež byl široký zhruba 30 coulů. Když se ho oběma rukama pevně zachytil, vytáhl se hlavou do okna a prohlédla interiér místnosti. Nebyla příliž nádherná. Blikotala v ní jedna pochodeň, na zemi ležel ošuntělý starý koberec, na kamenných otlučených zdech viselo několik starých a oprýskaných obrazů nevelké ceny a uprostřed byl stůl, který jediný vypadal k světu, snad jen, kdyby ho někdo oprášil.


A to byla právě osudová věc. Prach. Jen co Podein dopadl na zem - tedy na zestárlý koberec, rozvýřil pod sebou neuvěřitelná mračna prachu, jež rasantně zaútočila na jeho nos. Podein kýchl. A poté ještě a mnohem silněji. Chvíli byl zticha čekaje s dýkou připravenou k vrhu co se bude dít. Slyšel tlukot svého vlastního srdce, ale nic víc. Pak slyšel kroky. Zaplať bůh to byl jen někdo, kdo šel po dlažbě venku. Vrhl se tedy na průzkum místnosti. "Jak může něco bejt v tak hnusně zašedlý kobce?" pomyslel si a pomalu začal prohmatávat zdi a oťukávat je kladívečkem, zda za nimi není skrýš. Když byl u jednoho z obrazů a snažil se ho sundat z hřebíku, ozvalo se cvaknutí. Stoupl si přesně na dláždičku, jež byla součástí spouštěcího mechanismu. Ozvalo se cosi, co nejvíce připomínaloi zvuk otevíraných tajných dveří.


Ano. Na druhé straně se skutečně otevřela malá snad sáh na sáh veliká dvířka vedoucí do malé místnůstky. Podein neváhal a vzal si louč. Musel být rychlí, neboť nadělal veliký hluk. Místnůstka byla malá a uprostřed byl kámen, na němž byla truhlička. "Tohle bude určitě zapasťovaný jako svině!" řekl si. Avšak když se vrhl na prohlížení místnosti, uslyšel přededveřmi hovor. Ty se nakonec otevřely. Dovnitř vstoupili dva mniši. Hned jim bylo jasné, co se stalo. Podein také neváhal. Jeho dýka mu bleskově vylétla z ruky. Ozvalo se slabé zapištění a jeden mnich klesl proklán dýkou k zemi. Druhý na nic nečekal a začal zběsile volat o pomoc, přičemž se chopil dýky, která trčela mrtvému z prsou. Rozeběhl se proti Podeinovi. Ten odrazil jeho útok. Proběhl několika vteřinoví boj. Poté začal mnich šíleně vřeštět a padl na kolena přidržujíc si obličej. Pochodeň ho ošklivě popálila do obličeje. Podein uslyšivše několik mnichů běžicích nahoru se nerozmýšlel dlouho a skočil po truhličce. Ozvalo se několik cvaknutí. Ze zdí vyletěly tři šipky. Podein dopadl na zem. Pokusil se vstát. Šipka mu prostřelila rameno. Chytl do té ruky tedy truhličku a utíkal jak jen to bylo možné k oknu.


Byl už pět sáhů pod ním, když z něho vykoukl mnich. Zahlédl ho. "Utíká! Dolů, dolů, pod věž!" volal. "Doneste mi kameny! Zloděj, nesmí uprchnout!". Podein zrychlil. Slézal neuvěřitelnou rychlostí. Byl již v polovině cesty, když onen mnich opět vykoukl. Hodil kámen. Podein tak tak uhl hlavou. Začal lézt ještě rychleji, když kolem proletěl další kámen. Trefil ho do ramene. Podein zaskučel. Podíval se dolů. Chybělo mu snad jen 15 sáhů, když v tom se ozvala rána. Podein, který se nechal unést situací přestal sledovat mnicha nahoře. Ten ho zasáhl kamenem přímo do hlavy. Podein se pustil. Padá. Před očima temno. Nevidí, jak daleko je od země, ale cítí, že už každou chvílí narazí. Snad teď. Doslova cítí na zádech chlad, jež sálá ze země. Už cítí, jak se jeho šat dotkl hrubých dlažebních kostek. Ale co to? Kdosi ho zachytil a letí s ním pryč. Nezemře. Je to jakýsi stařec v černém. Moudrý mág pomyslel si Podein.


"Děkuji vám, jsem vám věčný poutníče."
"Nemáš zač." zasyčel.
"A kdo vlastně jsi?" pokračoval ve vyptávání Podein.
"Tvoje Smrt!"

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Kratke ale vystizne.

Koniec dobry, vsetko dobre, uz som sa lakol ze Podeina zachranis. To by bolo nanic


 Uživatel úrovně 0

Pěkné, pěkné docela se mi zalíbil i ten zajímavý konec.

S přáním nekonečné inspirace ObrLuda


 Uživatel úrovně 0

Hmm, Jak mluví S.M.R.T se mi líbila více, a jelikož to ted čtu téměř po sobě - ale co - máš to mít.

S pozdravem S.A.Terátor


 Uživatel úrovně 0

Jeto hodne dobre, ale presto mi na tom vadi jedna vec. A to ta, ze mnisi maji ve ctyriceti sahove vezi kameny.


 Uživatel úrovně 5

Soudruhu deshi

Jsou to spolu s Jak mluví S.M.R.T má první dílka. Chtěl jsem vyzkoušet, jaká na to bude reakce. Vidím, že vcelku dobrá a tak budu pokračovat. Každopádně děkuji převelice za rady, jež jste mi poskytl...


 Uživatel úrovně 0

Ctěný duchu,

píšeš o smrti a nepíšeš špatně, abch to upřesnil, máš dobré náměty a snažíš se nedržet zaběhnutých zpracování. Nicméně stále ti chybí slovní zásoba, používáš slova ve špatném smyslu.

Když se ho oběma rukama pevně zachytil, vytáhl se hlavou do okna a prohlédla interiér místnosti. asi jsi chtěl napsat, že se vytáhl tak, že se oknem mohl podívat dovnitř.

Blikotala v ní jedna pochodeň blikotat je od slova blikat a bliká žárovka ne pochodeň.

Vrhl se tedy na průzkum místnosti no vrhat se na průzkum, spíše se vrháš na protivníka (nebo milou :o))

To by jako příklady stačilo, dále trochu zapracuj nad překlepy a čárkami v souvětí.

Ačkoliv dávám 3, opravdu se mi to líbí, ale na pět se musíš ještě hodně vylepšit.

S úctou deshi


 Uživatel úrovně 0

Zajímavé.

Docela poutavý příběh.

Jen tak dál.