Články&Eseje

Drobek Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 16

Ze zážitků Drobka – Návštěva hospody.

Byla již pozdní polední hodina, když vešel jsem do hospody „ U vypláchnutých střev “ ve špatné náladě. Na mém místě seděl jakýsi zablešený zakrslík. Jedním pohybem ruky jsem ho i s vedlejším stolem odstrčil jemně stranou a usedl na podlahu ke stolu. „ Nazdar, chlapi “ povídám sklesle. „ Dvě piva, Helerine !“ zvolal jsem na hospodského.


Chlapi co seděli kolem stolu patřili ke štamgastům a kdykoliv jsem přišel, ať brzo ráno, nebo pozdě večer, vždy tu seděli. Teď mi každý kývl na pozdrav. Chystal jsem se něco říci, když sem za sebou zaslechl zvuk, jenž by připomínal úder sekerou o zem, ovšem nesměl by tam ten nešťastník mít vlastní nohu. Pomalu jsem se otočil a všiml si onoho trpaslíka, jak s bolestivou grimasou v tváři, sesouvá sekeru pomalu na zem. „ Mňo ?! “ obořil jsem se na něj. „ Odsunul jsi mě z místa a tím si si podepsal rozsudek smrti. Víš kdo JÁ sem ? “ pokračoval trpaslík, jemuž se jako kouzlem vynořili za zády tři trpaslíci a mocně udeřili sekyrami do podlahy. Bylo vidět, že tento trik je nejspíše učil stejný mistr a buď neměl rád trpaslíky, nebo to byl nějaký blázen. Nevšímal jsem si jejich úpění a sledoval trpaslíka, který se slovem JÁ vypnul hruď, jak mu to jen břicho a zbroj dovolovali. S úžasem sem sledoval, jak to, co se do teďka tísnilo u pasu se tísní u ramen.


Byla řada na mně. Rázným pokynem ruky jsem zarazil trpaslíka v začátku vysvětlování, na které se právě mocně nadechl. Začal jsem se zvedat s podlahy a po krátkém boji s mýma nohama a nohama od stolu, jsem se narovnal ve své plné výšce, přičemž sem do hospody udělal nové střešní okno. Na chvilku mě oslepilo sluníčko a na nose mi přistál motýl, ale brzy jsem se vzpamatoval a strčil hlavu zpět do místnosti. Trpaslík, zjevně zaskočen, že vidí koleno takhle z blízka a necítí žádnou bolest v obličeji, se stále nadechoval a zdálo se, že se snad vznáší jemně nad zemí. Strčil jsem do něj prstem. Trpaslík se přestal nadechovat a chystal se něco namítnout. Pisklavým hláskem řekl nejdříve : „ Ty…“ , které se poté změnilo v hlasité „ WMHUUM “ a trpaslík i se svými dvěmi druhy, kteří nešťastníka drželi za roztažené ruce, aby se nevznesl, vytvořili do kamenné stěny hospody, celkem zajímavou fresku. Poslední trpaslík nervózně přešlápl, ale nakonec k mému a vlastně i svému velkému překvapení, mi zasekl sekyru do stehna. Natáhl jsem k němu svou ruku a chytil ho pod krkem. No, spíše sem ho svíral ve své pěsti, ze které koukala akorát hlava, jedna ruka a to dole by mohly být boty. Trpaslík nasadil pohled náhodného kolemjdoucího, který sekeru v životě ani neviděl, natož s ní bojoval. Po malé chvilce trapného ticha, dokonce pustil topůrko. Zvedl jsem si ho k obličeji a krátce zavrčel : „ Zmiz ! “, načež ho do obličeje zasáhla půlka lososa, která mi zůstala od oběda někde mezi zuby. Otevřel jsem pěst a nechal trpaslíka v klidu odejít. Opravdu odešel a to velmi rychle, bohužel směrem k podlaze. Ozval se zvuk jako kdyby si pytel písku oblečený do zbroje, rozplácl na zemi se slabím, ale o to bolestivějším zaúpěním.


Konečně jsem mohl usednout ke svému pivu. Sekeru ze stehna vytáhnuv, jsem na dále používal jako párátko. Oknem ze stropu na náš stůl jemně svítilo sluníčko, což si štamgasti pochvalovali. Kopl jsem do sebe obě piva a objednal si další dvě. Pak se ke mně otočil Karlit, jehož tělo samotné připomínalo destilátor : „ Seš ňákej smutnej, Drobku, copak ? “ „ Ále, musel jsem utratit svého psa. “ „ Byl vzteklej ? “ „ No to víš, moc nadšenej z toho nebyl “, odpověděl jsem. U vedlejšího stolu se někdo hlasitě zasmál. Otočil jsem k němu svoje oči, on okamžitě ztichl a bylo vidět, že koutky úst, mu zůstaly v úsměvu pouze díky setrvačnosti. Snažil se to rychle zamaskovat připlácnutím ruky na obličej, jenže si nejspíše nevšiml půllitru, který v oné ruce držel. Ozval se zvuk rozbitého skla, kletba a rychlí sled kroků směrem ven z hospody. Tato malá scénka vyvolala u mých spolusedících vlnu smíchu, načež hustota okolního vzduchu stoupla o dvě promile. Se slabšími povahami to lehce zatřáslo a na stůl nám dopadla střešním oknem kachna s připitomělým pohledem v jejích skelných očích. Hostinský položiv moje dvě piva, obratným pohybem sbalil kachnu do podpaždí, kde kachna nabrala vědomí a při této příležitosti se snažila zhluboka nadechnout, natáhla co nejvíce vzduchu. To nebyl nejšťastnější nápad, už takhle byl vzduch v hospodě nebezpečný zdraví, ale přimíchat to ještě aroma z podpaždí hospodského – to by položilo i dobře stavěného krolla. Jelikož to vypadalo, že se brzy dozvíme, co měla kachna k obědu, plácl jsem jí rukou přes krk, čímž jsem jí zlomil vaz. „ Tak na paprice, Helerine ! “, připomněl jsem hospodskému, že mám hlad.


Štamgasti se začali opět smát a Virkil, o němž se říkalo, že se s cígem snad i narodil, mi natáhl svou ruku s užmoulaným špačkem. Jelikož nebylo poznat co jsou prsty a co žváro, a protože stejně nekouřím, strčil jsem mu do ruky sekeru trpaslíka, který se plazil po podlaze pryč ven na čerstvý vzduch, neboť pozvednout hlavu o něco trochu výše, by jistě znamenalo jistou smrt otravou alkoholem. Virkil, překvapen dárkem, který v životě neviděl, si začal připalovat sekyru, tak dlouho, dokud si nepořezal tvář a poté ji s kletbou zahodil směrem k východu. Zde se právě trpaslík snažil dosáhnout na kliku tak, aby do vzniklého ozónu strkal jen tu nejnutnější část svého těla. Už ji téměř držel, když se mu milimetr od konečků prstů zasekla do dveří sekera na pět prstů hluboko. Chvilku trvalo, než si trpaslík uvědomil co se stalo a po té jeho ruka s rychlostí blesku ucouvla. Bohužel energie vložená do pohybu a jeho následná trajektorie byla poněkud delší, než trpaslík odhadl, tak jeho pěst se hlasitým zapráskání lámaných kůstek, udeřila do podlahy. Naštěstí pro trpaslíka, jeho mysl už nechtěla snášet další nečekané události a vypověděla službu a trpaslík omdlel.


Pousmál jsem se při pohledu na trpaslíky a vypil si své dvě piva, přičemž jsem objednal rundu pro celý náš stůl. To vyvolalo patřičné veselí a Khir, jehož tělo skýtalo spoustu pracovního materiálu pro nějaké šíleného alchymistu vyučeného k míchání různých ras, jako je chobotnice, žížala a ježek, se ke mně naklonil, tak blízko, jak jen považoval za bezpečné na druhé straně stolu, neboli jen mírně naklonil směrem ke mně hlavu, řekl : „ Včera jsem si dokonce vrznul ! “ „ Vážně ? “ zeptal jsem se nevěřícně a blížící se představu, jak by to mohlo vypadat jsem urychleně zahnal do nejvzdálenějšího koutu své mysli. „ No fakt, nekecám ! “, pokračoval Khir. „ Jen mi kluci tady u stolu řekli, že ve dvou je to prej lepší. “ posmutněl. „ Aha, no to je stejně nakonec dobrá zpráva, Khire “ usoudil jsem opatrně. Khir se na chvilku zamyslel, což je u něj naprosto neobvyklý jev a po krátkém zápase s myslí, povolil svaly v obličeji, které se vrátily do své původní podoby a vytvořily tak trojitou bradu. Při pohledu na Khira, jsem přemýšlel, pro kolik ostatních lidí by stačila jeho kůže lehce pokrytá bodlinami. Jednou sem viděl jak se pohybuje a vypadal přesně jak ty bohaté paničky ve svých ohromných sukních. Nejdříve se chvíli na místě natřásal a poté vykasal všechnu přebytečnou kůži, uchopiv ji do náručí se pomalu vydal do hospody.


Mé přemýšlení přerušila vůně pečeného masa. Hospodský přinesl pečenou kachnu, která svou velikostí připomínala křepelku. „ To je všechno, nebo mi neseš pouze na ochutnávku ? “ , zeptal jsem se nakvašeně hospodského.


Ten se v panice snažil schovat za svůj tác, na které mi přinesl onen pokrm, což mělo za účinek jako slon schovaný za psem, vytřeštil oči a zablekotal „ Sse ttoto hohohodně spespeklolo, papane. “ Nakvašeně jsem udeřil pěstí do stolu, čímž se polovina osazenstva stolu propadla do sklepa a druhá polovina seděla zkoprnělá okolo, jsem zařval : „ To si ze mě děláš srandu, nebo si myslíš, že sem blbec ? “ Naneštěstí pro hospodského, neměl moc možností jak odpovědět a snažil se vybrat tu lepší možnost. když zjistil, že správná možnost tady asi nebude na výběr, ležel v kuchyni a pomocný kuchař mu ze zadku vytahoval křepelku, kterou sem mu tam pro jistotu nacpal nohou od židle. Poté sem nakvašeně odešel a ani pivo sem nezaplatil…

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Tak u tohohle jsem se zasmál jak se na hlod sluší a patří. Jenom mě trochu mrzí to utahování si z trpaslíků. ale co....člověk se musí umět zasmát sám sobě.


 Uživatel úrovně 0

deshi Q-)

Nejvíc sem se nasmál u Tvé věty : tak jsem se konečně dostal k tomu, abych si to přečetl. Je to hezký námět, ale během zpracování jsi udělal nějak více chyb než je u tebe obvyklé, takže - no nevadí Q-)

S úctou Terátor


 Uživatel úrovně 0

Terátor: ahak, tak obr, tak to potom jo, jen se musím usmívat při představě, jak prochází do oblíbené hospody dveřmi, které se následně snaží oterřít zhruba metrový trpaslík, i když pro obra může být trpaslík i člověk, co má dva metry :o)))

A to, že neumíš psát veselé věci? To jsi řekl ty, já jen řekl, že umíš psát lépe, ale věřím, že i ty veselé ti jednou půjdou tak jako ty ostatní ..

S úctou deshi


 Uživatel úrovně 0

Ctěný deshi,

vyslyšel sem prosbu ostatních a napsal něco veselého, škoda, že sem Tě nepobavil.

Ohledně prstů - asi ano.

Měl to být obr - větší než kroll alespoň dvakrát, myslel jsem že to z textu vyplyne...

Ohledně chyb - jak sem říkal, neumím psát veselé věci Q-(


ravager - děkuji - to je dost velká pocta.

S pozdravšem S.A.Terátor


 Uživatel úrovně 0

moc dobry. Takhle jsem se bavil naposled u Kulhanka


 Uživatel úrovně 0

Ctěný Terátore,

tak jsem se konečně dostal k tomu, abych si to přečetl. Je to hezký námět, ale během zpracování jsi udělal nějak více chyb než je u tebe obvyklé, takže:

Už ji téměř držel, když se mu milimetr od konečků prstů zasekla do dveří sekera na pět prstů hluboko. dvakrát použít slovo prsty působí rušivě

No, spíše sem ho svíral ve své pěsti, ze které koukala akorát hlava, jedna ruka a to dole by mohly být boty Tak to má ruku/tlapu tak minimálně 50 cm širokou (myslím dlaň), což při normálních proporcích odpovídá zhruba deseti metrům, takže by to musel být obr. Já mám ale za to, že Drobek má být Kroll. to byla jedna taková technická ...

což mělo za účinek jako slon schovaný za psem no to zní podivně, asi to mělo být řečeno trochu jinak - nějaké sloveso by tomu bodlo

To jen tak pro ukázku, gramatické chyby jsou tam také, takže toto pouze za tři.

S úctou deshi


 Uživatel úrovně 0

Spiritusmortis - to je mi líto.


 Uživatel úrovně 5

Terátore ale ver ze konec meho drobka byl smutny... skupince neco nevyslo a museli uteci... kdyz se rozbehli tak zakricel nas vudce ze kazdej za sebe a sraz u Stareho dubu (nase tajne shromazdiste) a ze tam na sebe mame pockat... to byla chyba pronasledovatele meli kone.. pro Drobka kun nebyl souper... Drobek mel stejnou rychlost ale vetsi vytrvalost... no a chudak Drobek cekal u dubu, cekal a cekal a mylsim ze tam ceka dodnes :o))) To byl ten problem jakmile se nekomu podarilo neco vtlouci do hlavy (bohuzel nekdy to tak musleo opravdu byt :o)) tak uz to z te hlavy jen tak nedostal... mylsim ze Drobek byl vetsinou rad kdyz tam neco mel :o))))


 Uživatel úrovně 0

tuz dobry to bylo...tenhle typ mam rad...jen tak dal...


 Uživatel úrovně 0

ObrLuda - hmm, mě to opraví Word, pak to ještě jednou přejedu, ale jak už jsem říkal - hlavní obor matika a né čeština... Q-)