Články&Eseje

Opuštěný hřbitov Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 12

Na ložích z popraskaných desek
kytice vadnou a hnije starý kříž,
po zbytcích nepůvodních fresek
jen tklivý vítr jde ti cestou vstříc

a ve vijanech bují blín
za naše nikdy nesplněné sliby,
v zádech podzim, smrt a splín
a všechna snad a možná, kdyby.

Déšť brečí tu za prošlý dnešek.
Za malou věrnost slzavě se mstí.
Z ozáblých stromů s obtížemi češe
omšelou vzpomínku, pak bolavě se spí,

když černý flór bledne. Už vítr se stáčí,
z listoví věnec uvije.
Prudce ho zvedne, bez smutku k pláči,
na kříž ho vzpurně přibije

a zvětralí andělé hlavičky zakloní.
Dlaně se vzepnou nebesům vstříc.
Poslední lupínky sražených jabloní,
vlásenky rezavé z orvaných kštic

v dlaních se zachytí.

Déšť vítr tříští.

Před větrem ukrytí

jsme pro dny příští.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

nádherné - např. vlásenky rezavé z orvaných kštic


 Uživatel úrovně 8

Milá Lyr,
po obsahové stránce jde dílko prvoplánově strohé, míněno bez hlubších sdělení v přímém sledu básně. Tedy jednotlivá sdělení jsou v samotných verších, případně v působivé poslední strofě. Vzhledem k tomu, že první plán právě neobsahuje jednotící myšlenku, celek pak vyznívá jako reflexe či popis, přičemž mi vytane otázka, zda jde skutečně o popis a jde čistě o budování atmosféry (pak se to daří celkem dobře), nebo jde o reflexi, a pak mi k Tobě úplně nesedí použitá symbolika. Nabízí se ještě možnost, že jde o paralelu, ale k potom je Tvůj skutečný záměr skryt, právě díky absenci leitmotivu v "ději".

Po formální stránce je dílko roztříštěné, čtvrtá strofa nejvíce rozbíjí vzorec strof 1, 3, 5, a působí rušivě. Přemýšlel jsem, proč by měla být tato strofa vytržená - z hlediska obsahu nevidím důvod. Narušení formy chápu u poslední strofy, kde je krácení v poslání na místě. Vědom si pouček o záměrném narušování rytmu (pro oživení textu, zvýraznění některých pasáží) bych to mohl tak vidět, ale obvykle se to nedělá v rámci celé strofy, ale toto vybočení se odehrává v rámci některých veršů. Což se Ti daří např. 3.1 (srv. 1.1, 5.1, ale i 3.3) - rytmika úvodu verše před pomyslnou césurou vede k tomu, že césura není pomyslná, ale skutečná. (pozn.: kdybys v tomto verši vynechala nadbytečné slůvko tu, text by plynul a netříštil se). Totéž např. 5.1 - zde je narušení proti párovému 5.3, což by šlo vyřešit vynecháním a.

Toť asi tak vše.

Poznámka:
Toto není dekadence a to ani ve významu proklatců, natož dekadence 20. století. Pak bychom museli považovat Máchu za českého Baudelaira, což zásadně odmítám. Srovnání s Máchou není nahodilé, Lyr tu předkládá romantickou fresku, v níž těžko budu hledat dekadentní prvky. Dekadence není cokoli o hřbitově, i když tam hnije dřevo. Dekadence proklatců byla pouhou odnoží symbolismu s charakteritickou symbolikou, která byla užívána pro vyvolání pocitů odporu/hnusu, často záměrně pro zvýraznění opačných pocitů (viz např. ve školních škamnách citovaná Baudelairova Zdechlina, která je ve své podstatě velmi silnou milostnou básní a obraz zdechliny je zde předkládán pro zvýraznění vyznání, které slibuje věčné zbožštění milované dívtky), ve 20. století (dobrá v "próze" bychom mohli již dříve za průkopníka považovat de Sadeho) se přesouvá dekadence plně do obsahové formy, takže dekadentní není jen použitá symbolika, ale celkové poselství daných děl (Ch. Bukowski).


 Uživatel úrovně 0

Moc děkuji skladatelce těchto libozvučných melodických slůvek.

Děkuji moc za zážitek, protože nedala jen slova do sebe ale dala i něco ze sebe.

Děkuji moc a těším se až poodkryješ svojí tvorbu na světlo světa a já se znovu budu moci lítat blahem jako teďka.


 Uživatel úrovně 0

Nathaka: mě občas připadá, že se tu každý druhý snaží pokaždé vyloudit nějakou moudrost, jako by "sež..l Šalamounovovo ho..o" :-D
Není tam "ubije", ale "uvije".

Lyrie: Nápodobně :-)


 Uživatel úrovně 8

Mně se možná malinko laciný zdá verš "ubije - přibije", ale bylo by to zbytečné rytí. Při takto kvalitním básnění a pro zachování plynulosti a atmosféry se člověk nevyhne ústupkům, jinak by to s rýmy nešlo.
Jinak jsem na tom asi stejně jako Ascella - nepříliš zběhlý ve čtení poezie a v technické stránce věci, ale dostatečně zaujatý atmosférou a zvukomalebností, abych kvality básně uměl ocenit.


 Uživatel úrovně 0

Sccion: Děkuji za celkem rychlé schválení a obsáhlý komentář :-)

Miki: Poskládání rýmů, jejich melodie a souhra s ostatními verši se může jevit každému z nás jinak. Někoho něco ruší, někomu to přesně sedne, jde asi o to, jak to každý čte a na co dává hlavní důraz. Mně to ve čtvrtém verši vychází. Co se týče kříž/vstříc a Tebou navrhovaná mříž - ne, takhle to u mě nefunguje, to by byl rým laciný, téměř gramatický, nic by nevyjadřoval, prostě by se to "jen" rýmovalo. Poslední verš se Ti jeví jako pokleslý - díky, jsem poctěna :-)

Shadowmage: Díky za komentář. Přirovnáváš báseň k prohlížení hezké fotografie a tím jsi mě potěšil. Ten hřbitov je přece jak ohmataná sépiovka - je opuštěný, nikdo tam nechodí, jen občas se někdo zatoulá. Žádní příbuzní, kteří by plakali, jen lhostejný, náhodný návštěvník. Projde se, přečte si nápis na náhrobku a jde dál. Nač sentiment? Nemá v básni místo. Nač zanechávat hluboký dojem z místa, které je tak opuštěné, že pomaličku ztrácí svůj význam? Jednou zaroste stromy a nic po něm nezbude. Jako po téhle básni :-)

Kibe: Díky, dojal jsi mě :-)

Ascella: Děkuji, Tvá slova jsou rajskou hudbou pro mé uši, přesněji rajskými písmeny pro mé oči :-)






 Uživatel úrovně 5

Skvost.
Nerozumím poezii po stránce technické, ale vnímám ji po stránce pocitové. A zde dílo hluboce zapůsobilo. I neznalá techniky oceňuji zvukomalebnost, bohatost jazyka a přitom přístupnost i čtenáři, který není uvyklý verše číst. Ale to hlavní je stále atmosféra, která je nesmírně zdařilá.
Děkuji za teskný zážitek.


 Uživatel úrovně 0

Kibe: Nechápu, jakou výtku myslíš - o zavázaném verši nic nepíšu...


 Uživatel úrovně 0

Dle mě nejlepší poezie, která se vyskytla na tomto serveru(nebo nejhůře patří do top 3).
Miki Wolverine: Nikde není zadáno, že to má být vázaný verš, takže tvá vítka není na místě.


 Uživatel úrovně 4

Báseň se mi líbí, vyvolává působivé obrazy. Přesto mne nestrhla, nevyvolala nějakou hlubší emoci. Přirovnal bych ten pocit k prohlížení si povedené fotografie, kdy na vás dýchne atmosféra, místo žije (zde tedy spíše naopak),vnímáte detaily a líbí se vám. Přesto cítíte, že jakmile přejdete k dalšímu obrázku, pocity z předchozího budou nahrazeny jinými. Nezaznmenal jsem zkrátka místo, které by se mi vpálilo do mysli a nutilo mne přemýšlet nebo se nachat atmosférou unášet... možná jsem sám sebe podvedl velkým očekáváním od podobné tematiky, ale takhle to zkrátka na mne zatím působí. Ještě se k básni vrátím.