Články&Eseje

Její meč Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 32

Preta se odvrátila od sálající výhně a otřela si zpocené dlaně do kožené zástěry. V kovárně bylo vedro k zalknutí, měchy vhánějící vzduch do pece temně vzdychaly a z balíku oceli umístěném na kovadlině sršely jiskry. Sledovala mistra mečíře, jak ostrým sekáčem rozděluje paket vyčištěné oceli na několik stejných plátů a znovu a znovu je překládá na další svaření. A zároveň sledovala jeho syna, který v nejzazším koutu temné kovárny popíjel těžké víno a přitom se nevraživě díval na meč, který právě dokončil.

„Pojď sem,“ zavelel mistr, ale místo jeho syna k němu přiběhla Preta. Snad si to ani neuvědomoval, tak byl ponořený do práce, kterou nadevšechno miloval. Snad už zlomil nad svým synem pomyslnou hůl. Preta znovu pohlédla na Jeese, ale ten si pouze dolil pohár. Nechápala to. Místo, aby se od svého otce učil, dával přednost pití. To ona by se tak ráda učila, ale mistr měl pro její touhy jen málo pochopení. Jako sirotek tu byla pouze trpěná, přestože kovárna měla patřit jednou jí. Jenomže to by její otec nesměl kovárnu prohrát v kostkách a následně se pak oběsit. Na matku si nepamatovala, bylo to dávno, kdy podlehla vysokým horečkám.

„Pamatuj si, meč je výsostná zbraň. Nemůže ho nosit žádné hovado, rozumíš?“

Přikývla. Věděla, že těmi hovady mistr nemyslí nic zlého. Prostě meč patřil urozeným pánům a ti jediní si mohli meč z dílny mistra Zideho dovolit. Vyráběl skvělé zbraně z damascénské oceli, postup jejich výroby však byl jeho nejcennějším a nejpečlivěji střeženým tajemstvím. Podezírala ho, že ho neřekl ani svému synovi. Jen k ní občas něco zamumlal, tiše, nesoustředěně, jako by ani nepředpokládal, že mu rozumí. Ale Preta rozuměla.

„Meč,“ říkal právě, když kleštěmi vytahoval z pece rozžhavený kus ocele, „meč se skládá z čepele… z jílce…z jílce, křížové záštity a… a čeho ještě?“

„Z hlavice, mistře Zide,“ odpověděla jako poslušný žáček.

„Správně,“ zamumlal a připravil si ocel na kovadlinu. Fascinovaně zírala, jak rychlými, přesnými pohyby kladiva skovává dvě tyče z různých materiálů do sebe. Jeese mezitím usnul, ani ohlušující rány ani vysoký žár, který se valil z pece jako z dračího chřtánu, ho nevzbudil. Preta zatoužila, aby jí mistr Zide půjčil kladivo a paket oceli… jenom to zkusit, jen si podmanit ocel a dát jí vytoužený tvar! Ale to Zide nikdy neudělal a Preta pochybovala, že někdy udělá.

Ona tu nebyla proto, aby kovala zbraně, ona tu byla proto, aby se starala o nájemné stáje, které také patřily Zidemu, aby od každého zájemce převzala koně, toho vyhřebelcovala, dala mu nažrat, a když byla celý den hodná, dostalo se jí nesmírné cti ho okovat.

Den pomalu přešel do noci a Preta v kovárně osaměla. Měla ráda tyhle chvilky, kdy Zide s povzdechem vzal Jeese do náruče a jako malé děcko ho odnesl do domu. V ten čas kovárna patřila jen jí. Dnešek nebyl výjimkou. Uklidila všechny nástroje a pak chvíli jen tak zírala do pece, kde rudě žhnulo dřevěné uhlí. Musela trochu ustoupit, jinak by ji žár sežehl vlasy, když vtom zakopla o nějaký předmět. Zmateně se podívala pod nohy a spatřila kousek zbraně, která spíš než sem měla patřit na hromadu zmetků.

Sehnula se a zvedla hrubý neopracovaný meč, Jeeseho téměř měsíční práci. Neměl už chuť na něm pracovat, proto ho pohodil? Nebo mu vypadl z rukou, když ho otec zpitého zvedal ze země? Ať tak či onak, ta zbraň neměla žádnou cenu. Už ji chtěla hodit na hromadu oceli, která se zítra přetaví, když se na okamžik zasnila. Kdyby… kdyby…

Vlastně to nebyl tak špatný meč. Kdyby ho směrem k hrotu maličko zúžila a snížila tak jeho hmotnost… To by podstatně usnadnilo ovládání zbraně... Kdyby pak trochu rozvinula jílec… Záštitu by maličko ohnula směrem k hrotu, vylepšilo by se krytí v boji… Pak by přidala hlavici a celý meč tak přesně vyvážila… Až se jí zatočila hlava. Zkusmo máchla a překvapeně vydechla. Vůbec to nebyl špatný meč. Jeese si s ním dal práci, ne že ne. Vyrobil ho ze dvou damaškových tyčí, nakoval ostří, dokonce nakoval i trn z měkké oceli… proč ho zahodil? Vždyť by stačila trocha práce na něm a… Zamyslela se. Mohla by to udělat? A proč ne? Nejtěžší mužská práce už byla na zbrani odvedena. A ona tu stejně bývá v noci sama. V malém přístěnku hned vedle stájí, kde přespávala, ji nikdo postrádat nebude.

***

Preta si tiše oddechla, když se Jesse podpírán svým otcem konečně vypotácel z kovárny. Chvilku mu sice pomáhal, bušil kladivem do balíku železa podle jeho instrukcí, občas hodil podezíravým pohledem po ní, ale jinak si jí nevšímal. Preta se raději v kovárně moc neukazovala, netrpělivě čekala, až se setmí a pak se tiše vkradla dovnitř. Celé hodiny strávila broušením, čištěním, leštěním…A dnes? Ještě dnes meč zakalí…

Bylo čím dál obtížnější na něm pracovat tak, aby si nikdo ničeho nevšiml. Po nocích, kdy se věnovala zbrani, bývala nevyspalá, unavená, sotva se ploužila stájemi, ve kterých frkala nespokojená zvířata. Jako v mrákotách je obstarala, přičemž usínala za chůze, ale v noci jako by zázrakem ožívala… Jesse se nikdy ani slovem nezmínil, že by meč postrádal, snad měl za to, že ho otec roztavil. Kdyby věděl, že ho upravila k nepoznání, to by se divil!

Usmála se, vytáhla zbraň z výhně a pak ji pomalu ponořila do olejové lázně. Měla neodbytný pocit, že ji někdo pozoruje, ale třebaže vyšla před kovárnu a celou ji obešla, okolí bylo tiché a klidné. Vrátila se zpět a zatímco se meč kalil, připravila si ke spasování křížovou záštitu, kterou celé hodiny předtím připravovala na kovadlině. Výsledkem byla mírně ohnutá podkova zakončená špičatými trny. Věděla, že ji dnes stejně nestihne probít, protože meč bude třeba znovu očistit, znovu obrousit a opilovat, ale byl to nádherný pocit, když se blížilo období, které měla nejraději. Sestavení meče, nakování hlavice a nakonec zdobení. Už věděla, jak ho ozdobí, měla to před očima ode dne, kdy ho spatřila ležet na zemi.

Další noc opět strávila čištěním a broušením. Meč měl nádhernou kresbu, která byla hlavně Jesseho zásluhou. Znovu a znovu přemýšlela, proč tu zbraň zahodil, ale pak jen pokrčila rameny a přitlačila na brusný kámen. Pot se z ní jen lil, přesto si potichu zpívala písničku, kterou ráno zaslechla na trhu.

Následují dny byly tak úmorné, že neměla nejmenší šanci se dostat do kovárny. V městečku se konala veliká slavnost, sjížděli se rytíři ze všech stran a Zidanovy stáje se plnily hladovými zvířaty, které bylo potřeba ustájit, nakrmit a vyhřebelcovat. Preta se nezastavila ani na chvilku, byla tak unavená, že usínala v nakupeném seně, ani se nenamáhala přejít do přístěnku. Za pár dní největší nápor ustal a ona si vyšetřila několik vzácných hodin. Tichounce se vkradla do kovárny a rozložila si na pracovním stole části meče. Rozpálila pec do ruda, vzala do dlouhých kleští záštitu a opatrně ji vložila do žhavého popela. V okamžiku, kdy ji probíjela ostrým sekáčem, do kovárny vešel Jeese.

Preta se tak lekla, že uhodila sekáčem místo do záštity do kovadliny. Kovárnou zazněla ohlušující rána, rozezpívaná kovadlina se chvěla jako list pily. Chvěla se i Preta. Jeese se k ní blížil pomalým vláčným krokem kočky a nevypadal ani trochu opile.

„Copak to tady děláš?“ zeptal se pak tiše, řekla by i výsměšně. Jako by si jen potvrzoval, co už dávno věděl.

„Já… já jen…“ bylo by zbytečné meč schovávat. Jeese to také věděl, přistoupil blíž k pracovnímu stolu a se zájmem se podíval na zbraň. Uznání, které mu na chvilku zjemnilo rysy, však vystřídal vztek.

„To je můj meč! To je přece můj meč!“

„Já…“ znovu se zajíkla. „Našla jsem ho zahozený! Myslela jsem, že jsi ho dal na přetavení!“

„Co si myslíš, ty malá, drzá mrcho! Že jsem se dřel s přeplátováním jen proto, abych ho pak zahodil?“ Zničehonic vypadala jeho tvář jako maska démona. Oči mu rudě žhnuly ozářené rozpálenými uhlíky z výhně, rty se mu křivily ve strašlivé grimase. Ještě nikdy ho neviděla tak rozzuřeného.

„Jeese…“

„Mlč!“

Poslechla a v duchu se za to proklínala. Proč mu neodsekne, proč ho nepošle ke všem čertům?! Prohlíží si její meč, jako by patřil jemu! Ale on mu opravdu patří, uvědomila si se špatně skrývanou zlostí. Nejen, že ho vyrobil, ale všechny další součásti – záštita, jílec i hlavice – byly vyrobeny z jejich materiálu. Její byla jen práce.

„Tys ho zúžila,“ řekl pak skoro s obdivem. „A ohnula jsi záštitu, chytré, chytré… Žlábek je skoro mistrovská práce…“ zmlknul, když si uvědomil potěšený úsměv na její tváři, a znovu se zamračil. „Takže ti chybí jen nakovat záštitu… Ukaž ji.“

S odporem ustoupila od kovadliny, aby se mohl podívat. Prohlížel si záštitu s mírným údivem, ale pak se odvrátil a zamyšleně odcházel pryč. Preta se za ním dlouho dívala a v duchu se ptala, co teď Jeese udělá. Řekne otci, že bez jeho svolení používá kovárnu? Že si dovolila pracovat na zbrani, která patřila Jeesemu, že k tomu použila drahé suroviny a měla tu drzost se tu chovat, jako by tu byla doma?

Ještě chvilku počkala, jestli se Jeese přece jen nevrátí s otcem v závěsu a nevyžene ji z kovárny pryč, ale když se nic nedělo, trochu roztřeseně se vrátila k práci. Jen co vzala do rukou kleště, už si na Jeeseho ani nevzpomněla. Znovu rozžhavila záštitu , navlékla ji na trn a skovala.

***

Ale Jeese na ni nezapomněl a dával jí to každou noc znát. Pokaždé, když si myslela, že je příliš opilý na to, aby v noci přišel, vždy ji nepříjemně překvapil. Přišel nevrlý a čím dál zlostnější, usedl přímo proti ní a sledoval, jak dává záštitě tvar a lesk pomocí brusných kamenů a pilníků, postával nad ní, když v potu tváře vyráběla přeplátováním hranatou hlavici, kterou potom skovala do tvaru trojlístku. Zíral, jak vyrábí rukojeť, jak zatepává tenké měděné drátky do hladkého bukového dřeva a vytváří tak neopakovatelnou načervenalou kresbu. Nemluvil, jen ji pozoroval očima zúženýma do dvou tenkých škvírek. Někdy z něj šel strach.

A pak byl meč hotový. Úplně nakonec ho ponořila do octové lázně, aby vynikla jeho úžasná damašková kresba, tmavé vzory vedle kovově lesklých… S původním torzem neměl vůbec nic společného, jako by šlo o dvě zcela odlišné zbraně. Jeese si to uvědomoval mnohem palčivěji než ona. Ona měla nezměrnou radost, on nezměrný vztek. Ale Preta si nehodlala svou radost nechat kazit. Naposledy přejela smirkovým hadrem meč, aby se leskl, pak s ním párkrát zkusmo švihla a vychutnávala si jemné chvění, které jí probíhalo pažemi.

„Ukážu ho tvému otci,“ řekla pak bez rozmyslu a naprosto ji unikly jeho přivřené oči. „Třeba by mě nechal, abych mu víc pomáhala. Třeba bych mohla jednou dělat meče…“

„To určitě,“ procedil mezi zuby, ale když na něho udiveně pohlédla, donutil se k úsměvu. „Půjč mi ten meč.“

Podala mu ho jílcem napřed. Viděla, jak jeho silné prsty sevřely rukojeť. Viděla, jak o krok ustoupil a jak pak prudce vykročil. Překvapením jenom vydechla. On pak pomocí uhlí a měchů roztopil pec, až žhnula jako rudá ústa. Vzápětí se svěží noční vzduch naplnil odporně sladkým zápachem spáleného masa.

***

„Pěkný meč.“ Zide ho potěžkal, párkrát jím prosekl vzduch a něco si mumlal o dokonalé vyváženosti.

Jeese se opíral o kovadlinu a mlčel. Otci se meč líbil, byl jím nadšený. Hledal na něm nějakou chybu, ale Jeese věděl, že žádnou nenajde.

„Výborně, výborně,“ otec pokyvoval hlavou a dokonce se uznale usmál. Pak ale zvážněl a rozhlédl se po kovárně: „A kde je Preta? Měla by vidět, jak se dá udělat pořádná zbraň! V tý holce něco je…“

„Hmm,“ zabručel Jeese bez zájmu.

„Chvilku jsem si myslel, že je to ona, kdo po nocích…“ Větu nedokončil, zavrtěl hlavou a omluvně se usmál, jako by svým podezíráním syna nějak urazil. „Je to dobrý meč, synu. Jsem na tebe pyšný.“

Pak, jako by těch chvalozpěvů už bylo dost, se otočil ke kovadlině a temně zavrčel: „Tak kde je ta holka zatracená?“

„Nevím, otče.“

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

To je hodně hustý.... ten Jeese je hajzlík.... ale je to dobrý.... ale smutný....


 Uživatel úrovně 0

Veřejně se omlouvám že jsem nic nenapsal do diskuze ale když to teď čtu tak se za ty dvě hvězdy omlouvám ale už je nemohu stáhnout.Takže se znovu omlouvám.


 Uživatel úrovně 0

Hustej Příběh


 Uživatel úrovně 0

Krásný příběh jen pár připomínek k odstavcům-asi bych to členila na větší odstavce.
A taky bych tam trošku ubrala nedokončených vět se zakončením ....


 Uživatel úrovně 0

Prosím uživatele Blacksword, aby mi vysvětlil, proč hodnotil, jak hodnotil. Děkuji.


 Uživatel úrovně 0

Chtěla bych všem poděkovat za diskuzi a hodnocení, velice si toho vážím. :-)

Josashi, Mormakarův nářek: děkuji za vaše názory a připomínky ohledně damaskových tyčí. Původně jsem v povídce měla, že meč byl ukován ze čtyř tyčí, ale pak jsem narazila na obrázek, kde byl meč ukován ze dvou damaškových tyčí.

viz: http://www.templ.net/pics-making/blades/pattern_we lded04v.jpg

a taky: http://www.templ.net/pics-making/blades/pattern_we lded05v.jpg

Právě z tohoto jsem při psaní povídky vycházela. Nenapadlo mě, že by to byla ta nejlacinější verze, sic jsem to mohla předpokládat...

Pokud vás tento fakt rušil ve čtení povídky, opravdu se za svou chybu omlouvám. Měla jsem víc studovat :-)

S pozdravem

Lyrie


 Uživatel úrovně 0

Zdravím!!

Víš Lyrie..než začnu mluvit o Tvém opravdu skvělém dílku, které mě velice zaujalo už názvem, tak musím(protože chci) "jaksi hájit slova, která řeknu".

Ono jsem se před nějakým tím rokem zatvrdil, že nebudu hodnotit a diskutovat, protože to neumím(nejsem zkrátka tak gramaticky a stylisticky vyspělý:))..jen si občas něco přečíst, pochytit gramatiku, děj příběhu, vžít se do příběhu a sledovat cesty hrdinů. Ale dnes to nejde jinak než porušit slib, který jsem sám sobě dal..nelituji toho, vážně nééé!!

TAKŽE: co mě trochu zarazilo, byla ta část příběhu, kde je popisována výroba meče ze dvou prutů, je to sice damašková ocel, takže meč bude oproti mečům s klasické ocele určitě výsostná zbraň a bude soupeřům, kteří by měli meče s klasické ocele dělat na čepeli nepěknou paseku, ale mluvila jsi o vysoce kvalitní zbrani. Tím pádem by tam těch prutů mělo být více(lepší vlaastnosti, lesk, popřípadě"kresba"zbraně,nejsem kovář, vím jen s doslechu, nevím přesně ani technogii krutu více prutů...)

Jinak jsem si nevšiml ničeho, co by mi způsobilo monokl na oku a hodnotím plnným počtem..zkrátka výborný příběh autorky, jak (asi)vyrobit meč.

S pozdravem a úctou Mormakar.


 Uživatel úrovně 0

Páni, výtečná povídka....nějak mi tam něco nesedělo..ale to byly drobnosti. pravdu výtečná práce...jen to s tím spáleným masem? to ji jako zabil??


 Uživatel úrovně 8

Trochu na úkor príbehu autorka použila mnohé historické reálie, ktoré ale celku neuberajú na atraktivite – to je rozhodne prvá poznámka, ktorú musím povedať. Hlavne gradácia, výborná hra s tempom a atmosférou jej toto umožnili.

Neviem, ako ostatní, ale ja nie som veľmi doma v podobných oblastiach (ako je napríklad výroba mečov), takže som sa dozvedel aj niečo nové, čo ma zaujalo.

Samotná dejová línia je jednoduchá, obrat sa naozaj dá veľmi skoro čakať, ale akosi to ani v najmenšom neznižuje úroveň. Ťažiská diela sú inde, nie je vhodné ich hľadať práve tu, pretože ich nenájdeme. Autorka nám opäť predvádza svoje majstrovstvo v štylizácii a forme – veď vytvorila formu poviedky, pričom nosníkmi sú fakty. Skladám hold.

Akési vnútorné posolstvo diela som si uvedomil, keď som sa zamyslel nad postavou kováčovho (márnotratného) syna. Jeese sa tvári apaticky, zúfalo sa snaží privierať oči pred svetom svojho otca, do ktorého vlastne z celého srdca túži vstúpiť. Tento jeho vnútorný konflikt napokon prerastie do ohavného činu, činu priameho, surového oportunizmu.

Ktovie, možno sa aj sám Jeese, čiastočne aj vďaka Prete, nakoniec stal majstrom kováčom. Rovnako ako svojho času jeho otec, aj on využil šancu, ktorá samu naskytla.

Práve myšlienkovú rovinu považujem za ťažiskovú a kľúčovú v tomto diele, to je to živé striebro, ktoré dáva príbehu veľmi svojské svetlo.


 Uživatel úrovně 0

No tak mne sa dielo ako celok az tak nepaci aj ked zaver bol excelentny a celkom prekvapujuci. Len ten Jees mal asi tak trosku probelmy sam so sebou inak si neviem vysvetlit jeho spravanie...To citanie celeho diela a prekusavanie sa k zaveru sa mi zdalo prilsi nezazivne, aj ked to bol celkom dobry opis ako to v takej dielni vyzera, ja som vsak zaspaval....Snad keby dielo nebolo hodnotene 5* a ja by som tym padom neocakaval nejaky ten zvrat v deji, ozivenie tak by som to citanie niekde v strede nechal a poviedku zavrel (: Avsak k zaveru som sa nastastie dostal a tak hodnotim kladnejsie ako som povodne chcel ....