Články&Eseje

Albion Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 17

Albion


Recenze na počítačovou hru



Obrázky u této recenze použity s laskavým svolením serveru Bonusweb.cz

Albion vyšel v roce 1996 z dílny německého studia Blue Byte, které mělo s žánrem počítačových RPG (cRPG) bohaté zkušenosti: Od týchž autorů pochází i Amberstar a Ambermoon.

Úvod do hry



Úvod do hry se nese v duchu sci-fi: V budoucnosti těžařská společnost DDT (ve hře samotné je tato zkratka vysvětlena jednou z postav jako "Doimler - Daihatsu - cosi") objeví v dalekém vesmíru planetu, nazvanou pro její nerostné bohatství Nuget. Bezpilotní sonda, která planetu objevila, hlásí, že planeta je zcela bez života, a pozemská vláda proto vydá povolení k vyslání těžařské lodi Toronto, která má ambiciózní úkoly: Přistát na planetě, přebudovat se v těžařský komplex, planetu kompletně vytěžit a natěžené suroviny v malých kontejnerech vystřelovat směrem k Zemi.

Poté, co se Toronto přiblíží k planetě, se však začnou dít zvláštní věci. Nejprve je nalezen mrtev jeden ze dvou vládních inspektorů (oficiálně se pokoušel navázat spojení se Zemí během letu nadsvětelnou rychlostí, což způsobilo explozi), a následně, když druhý vládní inspektor Rainer Hofstedt spolu s pilotem Tomem Driscollem (váš hlavní hrdina) letí v malé průzkumné lodi planetu obhlédnout, selžou jim všechny palubní systémy a oni havarují na planetě.

Ta, jak se vzápětí ukáže, nejenom že není "zcela bez života", nýbrž je životem doslova prorostlá, navíc se zde vyskytuje inteligentní humanoidní rasa Iskaiů, kteří připomínají svými štíhlými protáhlými těly elfy, ovšem mají kočičí hlavy a dlouhé chápavé ocasy. Ti se zraněného Toma Driscolla a Rainera Hofstedta ujmou a déle než měsíc jim poskytují zdravotní péči.

Teprve v této chvíli se hra skutečně pořádně rozjíždí a hráč, ovládající nyní již dvojčlennou družinu, se může vydat na dlouhou a dějově bohatou cestu zpět k Torontu (které podle jejich názoru již přistálo)... A to vše jen proto, aby po nalezení Toronta děj nabral druhý dech a nakynul ještě o polovinu dosavadní herní doby.

Tom a jeho družina (která se může postupně zvětšit až na šest členů a může docházet k jejím obměnám formou loučení, znovu shledávání a opětovného loučení) postupně prochází 5 kontinenty: Iskaiským Nakiridanii, keltským (!) Gratogelem, dále největším Iskaisko-keltským kontinentem Maini, tajným Ostrovem míru a konečně pouštním kontinentem Umajo. Až po první návštěvu Ostrova míru je postup pevně dán, ovšem poté získají hrdinové možnost volného putování po celém světě, což jednak umožňuje nepovinné návraty na již navštívená místa (a tedy například užitečné naučení nových kouzel, na která dříve hrdinové neměli úroveň), jednak to umožňuje v okamžiku rozvětvení příběhu řešit úkoly v pořadí, které si hráč zvolí. Přitom by se hráč neměl nechat omámit tím, že mu jsou úkoly předkládány slovy "nejprve je zapotřebí toto a pak tamto", protože mnohdy je jiné pořadí výhodnější.

Ptáte se, kde se tam vzali Keltové? To je rovněž dobře vysvětleno - V dobách infiltrace křesťanství se druidové v "Británii" (které oni sami říkali Albion) rozhodli opustit svět, který byl podle nich neodvratitelně ztracen. Proto jejich velký mág otevřel magickou bránu a odvedl je pryč. Když nyní do jejich nového světa dorazí obyvatelé mýtického domova (ve který už většina Keltů nevěří), chápou to mnozí jako opětovnou invazi a jsou rozhodnutí vzdorovat.

Technické zpracování



Teď je vhodná chvíle zmínit se o technickém zpracování. Co naplat, doba pokročila a archaická grafika 320x240 se nemůže co do jemnosti kresby poměřovat s Baldurovskými 1024x768... Ovšem pozor - skutečně pouze "co do jemnosti". Obrovským plusem Albionu je ručně kreslená grafika, která stárne mnohem pomaleji než grafika renderovaná. Zejména izometricky zobrazované části hry proto i dnes a na 19" monitoru vypadají dobře a jejich kostrbatost hru neruší.

Zvukové stereo efekty velmi dobře odpovídají tomu, co bychom očekávali - oheň praská jako oheň, blesky srší jako blesky a voda zurčí tak, jak to voda dělává. Hudba velmi dobře dokresluje atmosféru: Při putování krajinou je prosluněně vlídná, při pobytu v podzemí se omezuje na sporadické, ovšem o to děsivější zvuky typu ťapkání krys a skřípění mříží (ke cti autorům je nutno dodat, že nějakou mříž v podzemí nakonec vždy objevíte, až z toho běhá mráz po zádech).

Konverzační extáze



Albion je silný ve všech svých aspektech, z nichž těmi nejdůležitějšími jsou propracované dialogy, výborný systém soubojů a magie, tři různé zobrazovací styly a konečně obchody a vybavení.

Dialogy, větvení rozhovorů a možnost volby reakce jsou nezbytné ingredience pořádného role-playingu. Pokud by hrdina neměl možnost volby mezi "Ovšem, že to pro vás udělám, je to pro mě čest" a "Udělám to, ovšem co za to?", tak je to jen voják, který plní rozkazy, aniž by o nich přemýšlel. Albion vám možnost volby dává neustále, kupříkladu hned po vašem zotavení u Iskaiů jste požádáni, zda byste trosky své lodi nevěnovali rodině, která vás u sebe ubytovala, a můžete si vybrat, zda jim je dáte, nebo ne. Když jim je nedáte, tak to neznamená Game over, pouze vás vyhodí ze svého domu (a váš společník Rainer vám vyčiní, abyste si příště dávali větší pozor na diplomatické vyjadřování).

Jakmile při rozhovoru zazní nějaký pojem, objeví se vám okamžitě možnost zeptat se na něj a dozvědět se tak více. Přiznám se, že když můj první rozhovor s vůdcem Iskaiského Klanu lovců trval už hodinu a pořád mi zbývala neprozkoumaná témata (jako například termíny "sekundární partneři", "plodnost" a "tabu"), začal jsem cítit téměř posvátnou úctu před tím, jak moc se s podobnými detaily autoři piplali.

Tím ovšem vaše možnosti nekončí - Jednak můžete komukoliv při rozhovoru ukázat nějaký předmět ze svého inventáře a zeptat se, zda by o něj měli zájem nebo vám o něm mohli něco říci, druhak můžete pomocí "Zadat slovo:" navodit libovolné téma - i takové, na které doposud nepřišla řeč. A opět - jedině tímto způsobem lze zhruba v polovině hry zcela zvrátit další dění na kontinentě Maini, protože jedině zadáním slova "vražda" (protože jste se dozvěděli, že na krále chystají atentát) lze krále varovat a doporučit mu, aby posílil stráže u ložnice...

Protože hra obsahuje přibližně 2 MB textů dialogů, nejsou tyto dialogy pochopitelně namluvené. Jsou pouze v písemné formě.

Souboje a magie



Souboj - průběh kola

Soubojový systém Albionu potěší zarputilé stratégy i příznivce akce. Ačkoliv je totiž řešen tahovou formou a hráč musí pro všechny své svěřence před začátkem kola říci, co budou dělat, po spuštění kola taktický plánek zmizí a vy celou akci vidíte z pohledu vašich svěřenců. Pohled na komando démonů, kteří vás jediným švihnutím pařátů pošlou na věčnost a kteří se k vám blíží, je děsivý. Ještě že existují zmrazovací kouzla...

Pro každé kolo souboje můžete dát každému hrdinovi jen jeden pokyn. Bojovníci se jej pokusí zopakovat tolikrát, kolik "akcí" za kolo mají, kouzelníci mohou seslat jen jedno kouzlo za kolo.

Vlastností hry Albion je, že mezi dvěma koly můžete provádět libovolný mikromanagement - přezbrojování, pití lektvarů a předávání předmětů od jedné postavy k druhé. Ačkoliv je něco takového hrubým porušením soubojových pravidel snad úplně všech systému světa, tady to kupodivu funguje a vyvažuje to skutečnost, že podobné věci nemůžete dělat v průběhu kola. Vím, že třeba v Bránách Skeldalu si hráč musel během souboje jako jednu z akcí dát "Přezbrojení" (a pak do sebe během ní mohl nalít lektvarů kolik chtěl), ale v Albionu se během kola bojuje a kouzlí a mezi koly se provádí podobné údržbářské činnosti.

Souboj - příprava kola

Taktický plánek pro souboje má pět řad a šest sloupců. Vaši svěřenci mohou být pouze v dolních dvou řadách, nepřátelé pouze v horních čtyřech - a nikdy nemohou souboj začínat ve spodních dvou řadách. Toho lze velmi výhodně využít: naskládá-li hráč všechny své hrdiny do spodní řady, bude mít zaručeno, že žádná z nich nemůže být zasažena kontaktní zbraní v prvním kole souboje, a protože během prvního kola souboje rozumný hráč zakouzlí nějaké vraždomatické kouzlo (posuďte sami: Zmrzlá lavina, Hněv Bohyně, Odchod démonů...), lze tak minimalizovat riziko vyřazení postav.

S tím souvisí i potěšující fakt, že postavy v souboji neumírají, pouze upadají do bezvědomí, a pokud souboj přežije alespoň jedna postava, může následně své druhy vykřesat (do postavy v bezvědomí lze stále "nalít" léčivé lektvary). Naopak jsou zde ovšem některé nebezpečné stavy - roztěkanost (nemůže kouzlit), šílenství (nemůže dělat nic kloudného), berserk (útočí na nejbližšího tvora) a strach (utíká z boje), do nichž vaše svěřence budou nepřátelé s radostí uvádět a kterými vám nejednou rozhodí váš geniální plán, spočívající v tom, že váš klíčový kouzelník sešle kriticky důležité kouzlo. Pozor je rovněž potřeba dávat na "chorobu" - je-li nějaká vaše postava nemocná a vy se odeberete ke spánku, ráno se postava již neprobudí.

Kouzla spadají do čtyř různých magických škol: Iskaiská, Keltská, magie školy Oqulo Kamulos (Kamulosovi mágové) a magie spolku Dji Cantos (Osvícenci) z Ostrova míru. Kouzla se lze naučit od mistrů nebo z magických svitků a může se je naučit pouze příslušník dané komunity. Výborné je i to, že když se kouzlo naučíte, nemáte v něm žádnou praxi (což je představováno prázdným podlouhlým ukazatelem). S každým sesláním kouzla se v něm zdokonalujete (na úplné mistrovství je zapotřebí cca 50 seslání), což zvyšuje efekt nebo šanci na úspěch. Zatímco u fireballů a bouří znamená delší praxe větší zranění, u jiných kouzel (Zastrašení, Vyhnání démonů apod.) musí vaše praxe překročit mezní hranici, která je u každého nepřítele jiná (často jsem u počítače nadával "Tak už ho sakra vyluxuj, ty jedno blbý kouzlo!", když Vyhnání démonů ani po třicátém seslání nedokázalo zničit démona třetího stupně. Jednatřicáté seslání už zabralo...)

Kouzla z různých škol se skvěle doplňují. Zatímco Oqulo Kamulos umí skvěle ničit, Keltové poskytují uzdravení a ochranu před démony a Osvícenci dokáží z unavených hrdinů sejmout veškerou únavu a povzbudit je k dalšímu putování.

K soubojům je zapotřebí dodat jednu věc, kterou ocení zejména slabší povahy: Jestliže ze souboje utečete, zůstanou nepřátelé ve většině případů na malou chvíli (pár sekund) nehybní, což vám umožňuje je například oběhnout a překonat je tak i bez boje. Zkušenost za souboj vám sice může později chybět (zejména při nevyhnutelných soubojích s klíčovými nepřáteli, jako například s vtěleným bohem Kamulosem), ale tato možnost tu je a hodí se v situacích, kdy se vám stále nedaří danou skupinu "běžných" nestvůrek přemoci.

Putuji, putuješ, žijeme



Mimo souboje se hra odehrává v "real-time" - pohyb je plynulý a ostatní tvorové nečekají, až se rozhoupete, a žijí si svým vlastním životem. Ve hře normálně funguje cyklus dne a noci (i v pouhých 256 barvách se autorům podařilo docílit velmi přesvědčivého rozednívání a stmívání); na druhou stranu ve hře neplynou dny, měsíce a roky a nejste svazováni žádnými časovými limity.

Hra je vám prezentována v několika různých grafických formách.

Izometrický pohled

Úplně prvním zobrazovacím systémem je detailní izometrický záběr "seshora od jihu", kdy vidíte vaše hrdiny jako malé, ale přesto zřetelné postavy (odhadem 2 až 3 centimetry vysoké). Tento zobrazovací režim je používán převážně pro "přátelské" interiéry, ovšem jsou takto zobrazovány i některé "dungeony" (jeskyně, chcete-li), u kterých je součástí obtížnosti fakt, že k nim nemáte mapu. Jedinou venkovní výjimkou, která také používá tento typ zobrazení, je Ostrov míru společenstva Osvícených, který je rovněž vymodelován v tomto systému, což umožnilo vytvořit iluzi utopického, magicky požehnaného místa.

Pro putování po jednotlivých kontinentech je k dispozici ptačí pohled ze značné výšky, kdy jsou postavy reprezentovány přibližně půl centimetrovými barevnými "skvrnami" (byť i takto je možné rozeznat jednotlivé postavy, protože každá má odlišně barevné oblečení). Ani v tomto režimu není k dispozici mapa a výborné je, že jsou kontinenty obohaceny bonusovými oblastmi, do nichž vedou šikovně poschovávané průchody (při pohledu od jihu totiž může vysoká skála zakrýt nenápadnou soutěsku, vedoucí k zapomenuté vesničce...). Zvlášť objevování tajných cestiček v lesích, které v této hře skutečně vypadají jako lesy přeplněné stromy, je velmi zábavné.

Perspektivní zobrazení z vlastního pohledu

Posledním systémem je perspektivně zkreslený pohled z vlastních očí v "3D" (nicméně dungeony jsou placaté, takže žádné 3D Quakeovské orgie se nekonají). V tomto režimu vám automaticky vzniká mapa, do které se rovněž automaticky zakreslují významné body, a pomocí mapovacího kouzla na ní dokonce můžete spatřit pozice nepřátel. 3D výhled je používán na města (nikoliv vesnice) a na většinu dungeonů.

"3D dungeony" jsou těmi nejnebezpečnějšími místy ve hře, jsou protkané pastmi, nenápadnými tlačítky a číhajícími nepřáteli. Autoři přesto modelovali každý dungeon velmi pečlivě a zaplnili je nascriptovanými událostmi (někdo z vaší družiny prohlásí např. "Zvláštní, doposud jsme si ověřili, že zelené plošiny vedou k dobrým věcem a červené ke špatným... Ale co by mohly dělat modré plošiny?"), které zajišťují, že vám vaši společníci připadají jako skutečné osobnosti, a ne bezejmenní nájemní žoldáci, kteří za vás budou bez protestů umírat.

Dungeony jsou zhusta vícepatrové a k procházení mezi patry slouží nejen schodiště, ale i třeba provaz (který si samozřejmě musíte opatřit) spuštěný do díry v zemi.

Užitečné je, že váš pohled si můžete o něco málo sklonit dolů nebo naopak zvednout nahoru, abyste omylem nešlápli na něco nebezpečného nebo naopak, abyste snáze našli díru ve stropě.

"Nezajímá mě, kolik to bude stát - chci sekeru na štípání dříví!"



Inventář

Kromě těchto tří zobrazovacích režimů, z nichž autoři chytře pro každé místo Albionu zvolili ten nejvhodnější, je k dispozici několik dalších "obrazovek" pro správu hry - obrazovka vybavení (Inventář), obrazovka "Co zbylo po zabitých nepřátelích" / "Co jste nalezli v truhle" atd.

Obchody ve hře jsou několika typů: Obchody se smíšeným zbožím (všehochuť od loučí, provazů, kladívek, kbelíků či drahokamů až po magické artefakty, jako například "Monster Eye", což je geniální detektor přibližujících se nestvůr), obchody se zbraněmi a zbrojí (v nich najdete nejširší nabídku zbraní kontaktních i střelných a rovněž štítů, brnění a přilbic; kováři rovněž mohou opravit rozbitou výzbroj), obchody magické (kde lze kupovat kouzelné svitky i léčivé a magické lektvary, a občas se též naučit od mistra magie nějaké kouzlo) a konečně obchody s potravinami (skvělé je, že cena jídla se odvíjí od náročnosti jeho získávání, takže v poušti zaplatíte za jídlo mnohem víc než v zemědělské vísce). Kromě toho navštívíte nejrůznější hostince, kde lze přečkat noc (nocleh v hostinci znamená úplné uzdravení a doplnění magické energie; jídlo je v ceně).

Zvláštním typem obchodníků jsou pak trenéři, kterých je ve hře jen pár. Trenéři mohou vašim hrdinům (každému zvlášť) zlepšovat jeho bojové schopnosti - boj na blízko, boj na dálku a pravděpodobnost kritického zásahu. Trénink je ovšem velmi drahý a vyžaduje tréninkové body, které získáváte při každém přestupu na vyšší úroveň. A protože má každý hrdina určité limity, vyplatí se rozhodnout se například, že Drirr bude bojovat na dálku a Tom na blízko, zatímco ostatní je budou podporovat kouzly.

Uvěřitelný svět



To, čeho si na Albionu vážím nejvíc, je jeho uvěřitelnost. Ačkoliv se pohybujete po světě, který je obýván podivnými rasami s ještě podivnějším původem, je vše tak důkladně promyšleno, že to funguje jako kompaktní bezchybný prvek. Tady nejste typický hrdina, který sám spasí svět, jehož sto tisíc obyvatel se samo spasit nedokázalo. Tady jste hrdina, jenž je z povzdálí podporován společenstvem Osvícených, kteří jsou ovšem z jasně zdůvodněných příčin bezmocní proti síle, kterou jste coby pozemský pilot přivedl s sebou; jste tedy spíše jejich prodloužená ruka, která dostrká kuličku do důlku, ke kterému se oni přiblížit nemohou - ale tu kuličku vyrobí oni.

Hra je rovněž (díky bohu) prosta otřepaných klišé z jiných her, ať už jde o elf-trpaslík-hobit syndrom, nebo o typickou škálu nestvůr vlk, medvěd, přízrak, drak - místo toho zde potkáte zbabělé jeskynní příšerky jménem "rinrii", démony z čeledi "animal", plivače otrávených kamenů jménem "brogg" či bouřkové mraky "storm", které s oblibou sešlou kouzlo Blesk přímo do vašich řad.

Míra detailů a tajnůstek ve hře je taková, že i při opakovaném hraní budete neustále nacházet nové a nové předměty, navštěvovat doposud nepoznaná místa a odhalovat možnosti, o kterých jste si byli dříve jisti, že tu nejsou. Já jsem při pátém dohrávání objevil artefaktovou zbraň "Kamulosův pohled", při osmém jsem zjistil, že se lze brodit, a po nedávném devátém dohrání mi jedna uživatelka našeho serveru s jistou dávkou škodolibosti prozradila, že mého němého kamaráda Melthase LZE trénovat v bojových uměních. Tím mě skutečně přivedla k úžasu. A to do dnešního dne nevím, jak se dostat do jedné malé místnůstky v jednom z dungeonů, do které sice skrze sklo vidím, ale ani za boha nejsem schopen otevřít ty dveře. Třeba při desátém hraní...

Mám-li stručně shrnout hru tak jedinečnou, jako je Albion, musím se omezit na několikaslovná hesla, jinak to nejde:

  • Obrovský, uvěřitelný, detaily přetékající svět (čas potřebný k dohrání bez návodu cca 150 hodin)
  • Rozvětvený příběh s vícero možnými cestami
  • Propracovaný soubojový a magický systém
  • Hádanky, nad kterými zůstává rozum stát, a problémy, které vám nedají pokoj, dokud je nevyřešíte

Měl bych sem jistě napsat i nějaké nedostatky, ale popravdě mě vlastně vůbec nic nenapadá. Vlastně, jeden ano: V některých situacích by člověk uvítal možnost rychlého vyhodnocení soubojového kola, zvlášť tehdy, když už předem ví, jak kolo dopadne (vyvolali jste kouzlo Vyhnání démonů na skupinu deseti démonů, a je tedy jasné, že až kouzlo skončí, budou všichni pryč) - animace některých kouzel totiž trvá dost dlouho.

Technické informace:


Albion (c) 1996 Blue Byte
Jazyk: Anglický (existuje i počeštěná verze, kterou nedoporučuji)
Datová velikost: 120 MB na 1 CD, zabírá 5 MB na pevném disku plus 300 KB každá uložená pozice
Doporučená konfigurace: Pentium 1, MS-DOS/Windows 98.
Funguje ve Windows: 98 (bez problémů), XP (s menšími obtížemi)

Perlička na závěr: Protože tuto hru již v podstatě nelze koupit (ani od výrobců), tolerují její autoři a distributor zařazení Albionu mezi tzv. "abandon-ware" (opuštěné programy). Je tedy možné si ji "polo-legálně" stáhnout na internetových stránkách, které abandon-ware shromažďují a nabízejí ke stažení. Hru si můžete stáhnout například zde ([43 MB]). Zdůrazňuji nicméně, že to není legální v pravém slova smyslu - výrobce o tom ví a nic proti tomu nepodniká, což ovšem neznamená, že je to správné.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

pěkné článe tohoto typ jsem dlouho nečetl.


 Uživatel úrovně 0

Tak to byl nářez dík moc užil sem si to 5


 Uživatel úrovně 5

Skvelé, a ja sa najbližšie k niečomu ako počítačová hra dostanem tak za 4 mesiace (takého žráča času si nemôžem teraz dovoliť, fňuk :-( ale Albion si zapamätám...

Oceňujem delenie taxtu medzititulkami, zlepšilo to čitateľnosť textu.


 Uživatel úrovně 0

Skvělá recenze a zatraceně podrobná! U Albionu jsem před mnoha lety také strávil nespočetné hodiny a rád si to znovu připomínám, takže díky. Navíc jsem v této recenzi, jakkoliv je předlouhá, nenašel jedinou závadu (alespoň co si pamatuji) a toho si při také cením.


 Uživatel úrovně 0

Přestože jsem tuto hru nikdy nehrál a asi ani nikdy nebudu.
Přestože jsem o ní snad ani nikdy neslyšel.
Přestože mě podobné dungeony nějak nechytly,
musím uznat, že po této recenzi, jsem měl docela chuť si Albion zahrát.

V recenzi je obsaženo vše, co dělá dobrou rezecni, dobrou recenzí a k tomu je v ní obsaženo mnohem více.

Nezbývá než poděkovat za příjemné čtení a zajímavou nabídku.

Terry


 Uživatel úrovně 0

Alký
Nikdy neříkej nikdy....

Jinak opravdu dobrá recenze, na můj vkus až příliš dlouhá, ale pokud si myslíš že to jinak nešlo (nedokážu to posoudit)....


 Uživatel úrovně 5

áááá Albion... dokonalý klenot mezi hrami.. vlastně jediná cRG legenda nepocházející od Black sle ani od Bioware ;-)))

asi si oprášim CDčko... mechaniku, starej celeron a začnu opět hrát

se vším co se tady píše musím souhlasit a musím uznat že dohrání této hry je něco jako dočíst 20. knihu série, prostě něco na cos e od začátku těšíte a čím dál tim víc na to dosahujete a dkyž jsem byl na lodi toronto a řekl jsem si... "tak a teď to končí" jak bláhový jsem byl 8)

grafika na svý poměry dokonalá dnes již ne tolika ale pořád hratelná...

a problémy s CZ verzí:
jediné problémy na které jsem narazil je okno kdy se ptáte an slovo, tak to je vyřešeno souborem Wordlst.xld (či jak) kdyt tyto slova vlkádáte v angličtině (jako jediné) a tím se vše vyřeší...
5*


 Uživatel úrovně 0

Alcator: To je moudré ;o)

Pokud jde o problém se slovem "vražda" - napsal jsem slovo "smrt" (nebo "atentat") a král se běžel schovat. Problém s češtinou je trošku jinde i když herně je to jen o chvíli déle - máte získat dvě poloviny roztrženého dopisu a jednoho z majitelů se na dopis nemůžete zeptat. Tolik k češtině.

A teď k recenzi - moc se mi líbila. Jsem naměkko. A nejsem objektivní, protože tu hru zbožňuji (a stejně jako Lischai jí řadím do své pomyslné top fajf, souhlasím i s označením "nejlepší starší RPG.").

Zcela neobjektivně tedy hodnotím za 5*


 Uživatel úrovně 3

V diskusi u tohoto díla nebudu udělovat reputaci, protože by hrozilo, že bych nebyl objektivní.


 Uživatel úrovně 5

"Po dlouhé době se mi zase zdál zase ten sen..."
- Tom Driscolle

"Je to neuvěřitelné, Tome."
- Rainer Hofstedt

"Co asi dělá ta modrá dlaždice?"
- Drirr

"Promiňte, přátelé."
- Kenget Kamulos

Albion je hra, která se pro mě stala symbolem dětství. A Alcataor mi připomněl, jak úžasná byla.
Pŕipomněl mi ty chvíle, kdy jsem jak u vytržení procházel cizími městy, putoval dusnými džunglemi a hlubokými lesy. Kdy jsem se svoji k smrti unavenou družinou vězel hluboko v podzemí, plném nestvůr a jediné, co jsem chtěl, bylo dostat se pryč, ven na slunce. Připomněl mi ty okamžiky plné úlevy, když jsem opouštěl zatuchlé jeskyně a s batohem plným vzácných předmětů mířil zpátky do města.
A jsem tomu rád. Albion byla hra mého děství... A určitě jedna z PĚTI nejlepších her, co jsem kdy hrál.
A věřte mi nebo ne, když Tom Driscoll na konci Albionu pronesl své:
"Takhle to přece nemůže skončit!" (ti kdo hráli, vědí) byl jsem opravdu naměko.

Albion je úžasná hra a tenhle článek je jí důstnojnou recenzí.
Možná bych na Alkýho místě neprozrazoval, kudy se budou hráči ubírat, ale i tak na ně stejně ještě čeká spooousta překvapení.

Co říct? Albion je URČITĚ nejlepší STARŠÍ cRPG. Jedno z nejlepších vůbec. Vzdor propasti 10 let zůstává tahle hra legendou.
A vy, pokud vás zajímá, jak skončí dramatická cesta domů Toma Driscolla a jeho přátel, neváhejte a hrajte.
Albion čeká...

Problémy s CZ verzí
Jsou skutečně markatní. Kromě toho, že vás ochudí o některé texty, také vám zkomplikuje život zhruba v poloviné hry, kdy budete nutně muset napsat "vražda". Což bez české klávesnice dá docela zabrat. :-) Tyto problémy pokud mě paměť nešálí odstraňuje patch, ale stejné vám také doporučuji anglickou verzi.