Články&Eseje

Bod zlomu Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 16

Dostavník zpomalil. Bylo slyšet nadávky kočího a polekané ržání koní rezonující v úzké uličce. Cestu zatarasil nějaký pomalý povoz. Podle zápachu s nákladem vepřů.
Dvířka vozu se na chvilku pootevřela a dovnitř se prosmýkla štíhlá dívčí postava. Těkavým pohledem přelétla všechny ve voze a vklínila se mezi obtloustlého kupce a uhrovitého mladíka. Vlnivým pohybem boků si udělala místo k velké nevoli tlouštíka. Pubescenta její počínání nijak neobtěžovalo, uvítal by spíš, kdyby se mu takhle uvelebila na klíně.
Vůz se dal opět do pohybu, vjel na hlavní třídu a zamířil k bráně.
Jak jsem předpokládal, Kaisa Kala´r ´wen se po odhalení spiknutí pokusila opustit město nenápadně dostavníkem. Využila zmatku, který způsobila tlačenice, možná ji i sama zinscenovala, a potají se vetřela mezi pasažéry. Unikla tak kontrolám, které probíhaly při vyplňování cestovních dokladů. Teď, když bylo zřejmé, že si jí kočí nevšiml, se již cítila jednou nohou z průšvihu venku. Sňala z hlavy kápi, pohodila zlatými vlasy a usmála se na mladíka po své levici.
Čeká ho nejspíš pár vlhkých nocí, pomyslel jsem si, když jsem sledoval, jak nepokrytě hltá každý elfčin půvab. Kdyby byl pozornější, uvědomil by si, že podlouhlý balíček, který dívka svírá mezi koleny, není pomuchlaný štůček látky, ale meč.
Kaisa posunula nohou cestovní vak před nohy svého obtloustlého souseda. Ten to již nevydržel a začal hartusit: „Tak to už je moc, koukejte, slečinko, já jsem si tohle místo zaplatil a vůbec se mi nelíbí, že tady budu namačkanej jak sardinka.“
Elfka se k němu otočila, pohlédla mu zpříma do očí a položila mu ruku na stehno. „Já vás přeci tolik nepomačkám, pane,“ pronesla potichu s nádechem příslibu do budoucna.
„Tak to ne. Dejte si ten pytel někam nahoru na vůz, tady nemá co dělat. Když jsem platil, měli jsme jet ve voze čtyři a nikdo další. Pak sem těsně před odjezdem nacpou tohohle,“ máchl rukou směrem ke mně.
Vytáhl jsem z kapsy krajkový kapesník a povýšeně si jím zamával před obličejem.
„A já zapomněl, pán je šlechtic, tak halt má právo na jinačí zacházení. No dobrá, ale že se sem nacpe elfská pakáž a ještě k tomu bez dokladů, to už je příliš. Zavolám na kočího.“ Špekoun se naklonil k oknu.
V tlusťochovi najednou hrklo. Kaisa prudce trhla rukou a najisto hmátla do jeho rozkroku. Naklonila se k němu a něžně mu pošeptala do ucha: „Ta elfská pakáž – to je i tvůj vládce a většina lansradu, tupče. Poslouchej, teď budeš hodný hoch – a já ti slibuju, že kus za městem tebe a tvé kulky opustím.“
Kupec se potil a kroutil očima. Elfka ho dál svírala a pro jistotu mu stále cosi špitala.
Cítila, že brána je blízko. Ještě kus a bude na svobodě.
Pozvolna jsem posunul nohu a přišlápl látku, v níž měla zabalen meč. Rukou jsem sklouzl k botě a vytáhl ukrytý stilet. Pomalu jsem se nadzdvihl a pak zprudka vyrazil. Kolenem jsem jí zaklekl ruku, chňapl jí po vlasech a zvrátil hlavu dozadu. Po několika marných pokusech odstranit přímou hrozbu mé zbraně to vzdala.
„Co chceš?“ sykla.
„Pomalu vystup,“ řekl jsem a pokynul kupci, ať zastaví dostavník.
V tu chvíli jsem to uviděl. Stín zmaru a porážky, který přilétá s prchavým okamžikem poznání, mocným poryvem uhasí jiskru v oku a odnese mysl do nenávratna. Okamžik, který přinese duši věčnost, věčnost v utrpení.
Klidně a vláčně vystoupila. Naposledy smutně pohlédla k městské bráně a poklekla. Věděla, co ji čeká.
„Kaiso Kala´r´wen, odsuzuji tě za přípravu atentátu na riáhského velvyslance, účast ve zločinném spiknutí proti regentovi, únos a vraždu,“ pronesl jsem a obřadně zarazil dýku mezi krční obratle.
A že jsi cestovala bez platných dokladů, pomyslel jsem si.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Celkem přijemná a suchým humorem okořeněná povídka vybočující z průměru právě svou pointou. Jinak, jak podotkl Sccion, obsazení dostavníku se nijak neliší od běžného obsazení současného dopravního prostředku, což vůbec není na škodu, postavy jsou nám pak blízké, protože je v podstatě potkáváme denně. Sličná blondýnka, která si je vědoma toho, jak působí na muže a muži, kteří jí to "žerou". Tlustý muž musí být (zákonitě) obchodník, mladý puberťák musí mít pupínky a noční poluce. Povýšený frajer sestavu dobře doplňuje.

Teď možná budu zbytečně hledat muchy, ale prostě mi to nedá. V první řadě mě zaujalo, jak mohl obchodník vědět, že ta elfská pakáž cestuje bez dokladů? Buď sledoval cestu oknem a viděl, že elfka nic kočímu neukazuje, nebo prostě z principu nějak předpokládal, že zrovna tahle sorta bytostí (viz současné zkušennosti s jistým etnikem u nás) s sebou cestovní doklady ze zásady nevozí? Jak to věděl vypravěč příběhu? Pokud ji sledoval, jak využívá zmatku a tlačenice a přitom si stačl všimnout, že neprošla kontrolou, jak se, kruci, dostal do vozu před ní? Byli přece zaklíněni v úzké uličce, cesta vpředu byla zatarasená. Pokud vyloženě nebyl vykloněný z okna a neměl oči až za rohem, prostě to vidět nemohl. Mohl to pouze předpokládat, ale myslím, že tu dívku znal natolik dobře, že prostě nějak věděl, že ona si doklady vyplnit nenechá ani na cizí jméno.

To, že se setkali právě v tomto voze a v právě tento čas nemůže být náhoda, to je mi jasné, ale nějak mi chybí aspoň maličkaté vodítko k tomu, abych uvěřila, že vykonavatel rozsudku není telepat a že přesně věděl, v kolik a do jakého dostavníku jeho oběť nastoupí. Mohla přece udělat tolik věcí - vlézt do jiného, schovat se mezi vepře, zmizet v nějakém domě, sklepě, půdě...

Kolik lidí vlastně jelo v tom dostavníku? Obchodník, mladík, elfka, vypravěč a...? A ten další? Měli jet čtyři, nakonec tam šoupli ještě pana Kapesníčka, nacpala se tam elfka, omg, to bylo v dostavníku vážně narváno. Elfka se půvabně vklíní mezi tlouštíka a mladíčka a kde, prosím pěkně, seděl vypravěč, že mohl ze své pozice v dost stísněném prostoru přišlápnout látku, kde měla elfka meč? Pominu-li fakt, že vedle dívky z každé strany seděl jeden muž, nepominu fakt, že se mi zdá zhola nemožné, aby na ni takhle zaútočil, viz: Pozvolna jsem posunul nohu a přišlápl látku, v níž měla zabalen meč. Rukou jsem sklouzl k botě a vytáhl ukrytý stilet. Pomalu jsem se nadzdvihl a pak zprudka vyrazil. Kolenem jsem jí zaklekl ruku, chňapl jí po vlasech a zvrátil hlavu dozadu.. Jak jí zaklekl ruku, když seděla vmáčklá mezi muži? Přičemž zrovna jednou rukou svírá tlouštíkovi kulky a je zřejmě tělem nakloněná k jeho uchu a špitá mu své smrtící hrozby?

Vím, že je to mikropovídka, cvičná věcička, popis postav je výborný, charaktery (lze-li vůbec mluvit o charakterech) lehce načrtnuté, má to napětí, akci a dobrý závěr, ale... ale prostě ty detaily... No nic, jdu si to celé namalovat, třeba potom pochopím, jak se to vlastně mohlo seběhnout.

P.S. Nevíte, jak se maluje dostavník?


 Uživatel úrovně 0

Skvělá arabeska z prostředí MHD. Obzvlášť mě pobavil způsob, jakým nechal revizor dívku vystoupit (z koloběhu životů?). Trošku mě překvapilo, že se ještě neodhodlala k nějakému (byť pravděpodobně marnému) odporu. Vytknul bych akorát formulaci věty, která mi nezní hezky - </i>"Vlnivým pohybem boků si udělala místo k velké nevoli tlouštíka."</i> – a jednu přebývající mezeru v dívčině jméně.

A až teď, dodatečně, jsem si uvědomil, jak trefný je název povídky v souvislosti s krčními obratli a jistou drobnou bodnou zbraní.

Uděluji též drobné plus napsání pomlčky místo obvyklého znaménka mínus.


 Uživatel úrovně 4

Vycházel bych z anotace - jde o cvičnou povídku, určenou jako nácvik budování zápletky. Proto mi nevadí jednoduchost postav. Naopak je dobře vidět, jak děj postupně graduje, od líčení situace po smrt jedné z postav. Líbí se mi, že minipříběh neobsahuje zbytečnou vatu a pobavilo mě zakončení s revizorským pohledem, který to celé vrací do odlehčené roviny a přivádí čtenáře zpět k anotaci. Spíše než uměleckým dílem je příběh splněným úkolem, každopádně povedená ukázka jak k tématu přistoupit.


 Uživatel úrovně 8

V takom vesmíre, v ktorom je tá modrá krv schudobnená a okrem luxusného mena jej zostala už jedine pekná vreckovka. Typická situácia zemianskych rodov v Uhorsku v druhej polovici 19. storočia. Veľmi pekne o tom písal Hviezdoslav vo svojich vlkolínskych eposoch. V Holgerovom podaní je toto krásne naznačené.


 Uživatel úrovně 0

Po prvom prečítaní som uznanlivo pokýval hlavou. Učeník sa pozná podľa toho, že vycíti brko majstra. Po druhom prečítaní som s úsmevom vychutnával každý detail, náznak sveta postáv a jemné nuansy humoru. Po treťom prečítaní s čistým svedomím hodnotím ako hodnotím, ono ma to totiž napriek svojej dĺžke dokázalo baviť tak dlho.

Zaujímalo by ma azda len - v akom vesmíre si dovolí kupec takto otvorene ohŕňať nos nad modrou krvou?

Martel z Kantonu: Neviem ako je to pri ostatných skinoch, no v Historic mám v pravom hornom rohu filter - radenie podľa počtu hviezdičiek či autora, zobrazenie iba poviedok či inej kategórie... je toho hafo a myslím, že servšer je v hodnotení celkom objektívny. V rámci možností. No a pokiaľ máš už vyhliadnutého obľúbeného autora, jeho profil zachytáva všetku jeho tvorbu (možno práve tam hľadáš, celkom som to nepochopil), dokonca v hviezdičkovom poradí.


 Uživatel úrovně 8

Do detailu presné, splnilo očakávania. Rozprávač "oko kamery" sa tu veľmi osvedčuje. Štýl je veľmi hutný, vyvážený, páči sa mi použitie nevlastnej priamej reči. Remeselne je skrátka text veľmi dobre zvládnutý. Za remeselnou gracióznosťou sa však skrýva podľa mňa až príliš lapidárny príbeh, čo si zrejme uvedomuje aj sám autor. Nieže by to bolo na škodu, črta plní svoj účel - je to krásna ukážka toho, ako z mála vyťažiť veľa a zároveň ako sa múdro zastaviť a nič neprehnať. Sccion píše o archetypálnych postavách. Ja by som postavy vystupujúce v tejto poviedke pomenoval skôr anglickým termínom "stock characters", čiže ploché, rekvizitné charaktery.

Črta sa veľmi dobre číta, je príjemnou ukážkou toho, ako pisateľsky čitateľne zvládať oné body zlomu v epickom diele, no nebudem v nej čítať viac.


 Uživatel úrovně 0

Dobrý den,

na úvod bych chtěl poděkovat Mgr. Holgerovi za jeho literární tvorbu. Poslední dobou jsem brouzdal po serveru, vyhledal pár tvořivých uživatelů v rámci toho, abych si večer mohl přečíst něco zajímavého... Inu, upřímně, našel jsem něco víc, než jsem očekával. Například takový Pán Much mi dal vzpomenout na Planescape: Torment, úžasný příběh s parádní atmosférou, k tomu pustit soundtrack ze hry, to je nádhera... tento odstavec neslouží k nějakému očku u Holgera, avšak mohl by být signálem pro jiné, kteří si rádi přečtou kus kvalitní tvorby a možná není zas tak jednoduché ji tu najít. Není tu totiž žádný "žebříček" top děl a možná je škoda, že pro případné čtenáře tu není ten pravý vyhledávač (nebo jsem jej nenašel). Pokud tu něco takového je, omlouvám se. Pro hledání používám sekci Tvorba, ale asi hůř tam najdu díla starší, protože na mě vykouknou jen ta "novější". Doufám, že se mi podaří najít díla ještě aspoň jednoho člověka, který má podobný styl psaní.

Povídka jako taková je velmi krátká, ale obsahuje vše, co by snad obsahovat měla. Byla vynikající. Vzhledem k délce je to aspoň pro mě perfektní počtení. Bohužel jsem to přehltal a pak mne kratičkost díla zamrzela, chtěl bych víc :-) , ale chápu, že zde by to možná bylo na škodu a délka byla určitým záměrem autora.

Martel z Kantonu


 Uživatel úrovně 5

Dokonalá mikropovídka. Pointa, vytříbený jazyk, silné charaktery, práce s detailem. Nic navíc. Obdivuji. A děkuji za zpříjemnění večera.


 Uživatel úrovně 8

No ne, tolik archetypů v jednom jediném dostavníku. Překrásná blond dáma s nádechem tajemna a exotičnosti, zdánlivě křehká a přesto nebezpečná, chtivý a snad i trochu oplzlý mladík jehož rolí je ubezpečit čtenáře, že dotyčná elfka je skutečně tak vnadná, jak si ji představujeme, nehubený a nepochybně úspěšný kupec, kterému je vlastní pohodlí nade vše, elegantní a důstojný soupeř nezvané cestující, šelma čekající na kořist a nakonec paní Colombová doprovázená neznámým vojínem, kteří svou roli plní taktéž dokonale. Zkrátka, muselo tam být opravdu těsno.

Je to dobré. Charaktery jsou živé a v těch několika pohybech a sděleních nám o sobě prozrazují hodně, byť nemluví mnoho. Elfka skutečně byla mistryní svého řemesla, vždyť hned jak vstoupila, již vyhlížela spojence, vytvářela i mezi těmi několika cestujícími síť pro své hry, které jistě do té doby zvládala odehrát s grácií a snad i vítězně. Ale vypravěč měl rozehranou vlastní partii a svou roli v ní zahrál též skvěle. Přitom k vynikajícímu převleku mu stačil prostý krajkovaný kapesník. Detaily, vše je to o detailech.

Za sebe mohu říct, že se podařilo vytvořit povedené dílko s příjemnou atmosférou, která prozrazuje, ale neříká vše.