Články&Eseje

Philippe Contamine - Válka ve středověku Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 7

Philippe CONTAMINE, Válka ve středověku, Praha, Argo 2004, ISBN 8072036157

Komplexní syntéza z pera Philippa Contamina, Válka ve středověku, je již klasickou prací, která od dob svého vzniku (1980) vyšla v mnoha vydáních a překladech do nejrůznějších jazyků. Českou verzi knihy představilo Argo roku 2004. Autor se ve své studii věnuje tématu války, která je pro celý středověk fakticky nedílnou a všudypřítomnou součástí lidského života středověké epochy.

Jak autor sám v úvodu uvádí1), syntetická monografie vznikla jako jakýsi „doplněk“ k souhrnným pracím o válce, armádách a vůbec válečném fenoménu v období antiky a novověku. Contamine zaplňuje prázdné místo, které se u daného francouzského nakladatelství objevilo. Contamine se zhostil práce, která je složitá svou obsáhlostí i prostoupením všemi složkami života, kultury i společenských vrstev, účinně a hned z několika úhlů pohledu, zejména však z pohledu bellatores, neb o nich máme nejvíce dochovaných pramenů. Při práci postupoval několika způsoby, prvním je chronologický, druhý tematický a nakonec bibliografický. Podle toho je i kniha členěná na tři části.

V první části knihy popisuje Contamine středověké válečnictví chronologicky, kdy ve čtyřech kapitolách třídí středověk a jeho válečnou problematiku podle období na kapitoly: 1) 5. -9. stol., 2) 10. -pol. 12. stol., 3) pol. 12. stol. - poč. 14. stol., 4) poč. 14. stol. -15. stol. Každá z těchto kapitol je následně dělena ještě chronologicky, geograficky, anebo také tematicky.
První kapitola, věnující se barbarskému válečnictví, je spíše chronologická. Věnuje se hlavně organizaci římského vojska, jeho začleněním do společnosti a rozmístěním po impériu, což dokládá i lehce pochopitelnou a čitelnou mapkou2). Věnuje pozornost i barbarské společnosti a jejímu vlivu na jakousi militarizaci společnosti žijící na ještě římském území. Toto vzájemné ovlivňování Contamine popisuje především pomocí barbarských zákoníků a raně středověkých historiků3). Toto období se však, patrně kvůli nedostatku rozsáhlé pramenné základny, nedočkalo dalších důkladnějších analýz. Lépe je na tom doba karolínská, která se také dočkala své podkapitoly. V ní autor pracuje hlavně s kapituláři, ale také s historiografickou produkcí 4).
Další kapitola, věnující se feudálnímu období, kde se autor zaměřuje hlavně na Francii, je členěna geograficky na podkapitoly, kde se pak přímo zaměřuje na již zmíněnou Francii, dále pak na Anglii, Svatou říši římskou (respektive na německé oblasti, české země nečekejte, místo toho se těšte na zmínku o maďarském válečnictví5), Itálii, Iberský poloostrov a nakonec křížové výpravy a východní latinské státy se zaměřením hlavně na křižácká vojska. Dvě posledně jmenované podkapitoly mohou být zajímavé hlavně pro svou odlišnost díky reconqistě a křížovým výpravám, křížovým řádům atd. Toto je však zmíněno spíše jen zkratkovitě v rámci vývoje a kontextu. Což je spíše dobře, neboť přílišné rozebírání, například rytířských řádů, by tříštilo vnitřní uspořádání a vývoj knihy. U každé země se Contamine věnuje vývoji královského vojska v souvislosti s upevňováním centrální moci, vývoji zemské zprávy a zemských armád a pozornost věnuje také hradům a jiným opevněním.
Další dvě kapitoly chronologického členění autor rozlišoval tematicky. Autora již tolik nezajímají vojenské akce jako v předchozích kapitolách. Tyto dvě kapitoly, shrnující období vrcholného a pozdního středověku, se dočkaly největší pozornosti Pilippa Contamina, který se jim věnuje i ve svých jiných dílech (Guerre, État et société la fin du Moyen Âge nebo La France et l'Angleterre pendant la guerre de Cent Ans). Snad i díky tomu nás autor překvapí velkým počtem pramenů, bohužel, hlavně z anglické a francouzské oblasti, občas doplněné o prameny byzantské či jiné západoevropské. Setkáme se zde s konflikty ze 14. a 15. století, kde nechybí ani letmá zmínka o husitských bouřích6). Vše ale opět očima Francouze z Francie, tedy s opomenutím například boje proti Turkům, které již v této době vedli Uhři. Contamine přichází s překvapivým tvrzením7), že tyto boje se týkaly teritorií latinského křesťanství jen okrajově. Contamine tak zapomíná plně na Uhry a jejich roli v odrážení rozpínavosti Turecka vliv na myšlení a kulturu Evropanů, které tyto boje měly. Oproti tomu však zasazuje vývoj válčení do širšího sociokulturního kontextu. Například rozvoj žoldnéřství v návaznosti na rozvoj obchodu8), přičemž rozvoj žoldnéřských vojsk jako takových zasazuje až do druhé poloviny 13. století9). Kromě chronologického rozvoje se přímo v kapitole zaměřené na vrchol středověku věnuje rytířským řádům, vojenské službě a povinnosti, žoldu nebo také opevnění. V poslední kapitole chronologické části se autor věnuje dopadu války na společnost, koním, proměnám pěchoty, ale hlavně dělostřelectvu a rozvoji prvních stálých vojsk. Text o dělostřelectvu doplňují tabulky10) shrnujíc druhy artilerie, jejich dostřel, váhy projektilů, poměru váhy projektil/prach atd.

Po chronologické části následuje druhá část, tematická a perspektivní, kde se v šesti kapitolách Contamine věnuje fenoménu války ve středověku tematicky. V hlubších analýzách se věnuje výzbroji, obšírněji dělostřelectvu, kde sleduje vývoj od vrhací artilerie k palnému dělostřelectvu. Zajímavé informace poskytuje přehledná tabulka o složení střelného prachu11) Pozornosti neušlo ani válečné umění, respektive strategie a taktika. Contamine nejprve uvádí a rozvádí domněnky svých předchůdců, že středověká taktika a vojenské umění je primitivní až neexistující12) a následně jej prací s prameny středověké vojenské literatury vyvrací, což ještě podporuje mapkami13) a nákresy rozestavení armády14). Poslední tři kapitoly této sekce jsou věnovány reflexi války ve společnosti. Její právní, etické a náboženské dopady na společnost zpracovává v hlubokém syntetickém výkladu. Zde se opírá o své jiné práce15), ale také například o studie F. H. Russella16), ale také o svatého Augustina17). Contamine čtenáře seznámí v rámci pacifismu i s Petrem Chelčickým18).

Bohužel dílo Philippa Contamina Válka ve středověku ztrácí svůj lesk hlavně kvůli nedokonalému českému překladu a také kvůli selhávající redaktorské práci, kde redaktorka autorovy omyly opravuje snad jen na jediném místě, kde Contamine označuje Lva z Rožmitálu za německého šlechtice19). Evidentní chyby, jako autorovo tvrzení, že Uhři jsou příbuzní s Huny, Avary a Bulhary20) nechává bez povšimnutí. Překladatel patrně nebyl odborníkem na historii vojenství21) či na středověk a historickou práci vůbec22). Hlavní problém vidím zejména ve vlastních jménech, kdy nemusí být jasně patrné hned na první pohled, o koho se jedná. Nechápu, proč překladatel nechává naprostou většinu vlastních jmen ve francouzském originálu, i když má česká historiografie „svá“ česká jména pro osobnosti, nebo pokud jmenované osobnosti nejsou francouzského původu. Jmenuji jen pár obecně známých osobností: Petr Ctihodný – Pierre le Vérérable23), Gerald z Walesu – Giraud le Cambrien24), Vilém z Tyru – Guillaume de Tyr25) či notoricky známá Jana/Johanka z Arku – Jeanne d'Arc26), jejíž jméno mě na celý problém upozornilo (ovšem jinde27), je uváděna česky jako Jana z Arku).

Horší pak je, když se překladatel dopustí přímo chyby, například když svatého Diviše překládá jako svatého Denise28). Podobné nedostatky najdeme i u vlastních jmen geografických. Například Aix-la-Chapelle29) je u nás známa jako Cáchy, popřípadě Aachen, kdybychom chtěli zachovat národnostní pojmenování. Dále pak město Akka30), u nás známé spíše jako Akra (a opět, podobně jako u Jany z Arku, je zajímavé, že na jiných místech31) v knize překladatel používá označení „Akra“). A jako školácká chyba pak působí překlad byzantské Romanie jako Rumunsko. Překladatel ani redaktorka se přitom nijak nepozastavují nad tím, že Rumunsko v té době neexistovalo, a kdyby, sotva by jej ovládali Benátčané. Kromě vlastních jmen je problém také s překladem označení obléhacích strojů. V překladu knihy se setkáváme s latinou32). Dle mého názoru je lepší názvy strojů uvádět v češtině. Ponechání latinských jmen mi přijde sporné, jelikož takovéto ponechání originálů ztěžuje českému čtenáři orientaci a kazí mu imaginaci a vlastní pochopení popisované problematiky. Prakticky neví, o jaké stroje jde.
Přitom řešení toho všeho je vcelku snadné. Pokud český překladatel trvá na originálních názvech, jménech a označeních, může české ekvivalenty uvádět do závorek přímo za výraz nebo do poznámek pod čarou. V tomto ohledu mohla být redaktorská práce pozornější. Když nic jiného, mohla opravit překlepy v latinských slovech, například v jednom místě33), kde jsem si díky třikrát po sobě jdoucím slovům „couillars“ všiml, že je jedno špatně napsáno ve verzi „couillarts“.

Úspěch knihy staví hlavně na zasvěceném výkladu, kvalitní práci s prameny a solidní a rozsáhlé bibliografii. I když se Philippe Contamine ve své práci Válka ve středověku zabývá hlavně prostorem anglo-francouzským, myslím, že i v našich končinách se může stát jednou ze základních syntéz k pracím na téma válek, hlavně těch středověkých, pro velký počet studentů i badatelů. Jen věčná škoda, že zatím s tak rozporuplným překladem.




1 Philippe CONTAMINE, Válka ve středověku, s. 11.
2 Tamtéž, s. 24-25.
3 Tamtéž, s. 31, 32 a 35.
4 Tamtéž, s. 37.
5 Tamtéž, s. 50-53.
6 Tamtéž, s. 154.
7 Tamtéž, s. 154.
8 Tamtéž, s. 114-115.
9 Tamtéž, s. 123.
10 Tamtéž, s. 173, 176 a 177.
11 Tamtéž, s. 234, 235.
12 Tamtéž, s. 248.
13 Tamtéž, s. 258, 260, 262-264, 274.
14 Tamtéž, s. 271-272.
15 Tamtéž, s. 306 poznámka 4, 318 poznámka 50, 346 poznámka 165.
16 Tamtéž, s. 326 poznámka 71 a 72, 328 poznámka 78 a 79.
17 Tamtéž, s. 309.
18 Tamtéž, s. 338.
19 Tamtéž, s. 154.
20 Tamtéž, s. 50.
21 Viz avizované nepřekládání označení obléhacích strojů.
22 Například neznalostí heraldiky vznikla chyba, kdy na straně 301 Eduard III. po bitvě u Kresčaku nařizuje, aby heroldi rozpoznali „zbraně“ mrtvých pro identifikaci padlých. Což je důkaz, že překladatel neklasifikoval výraz „armes“ jako označení pro erb či znak, nýbrž striktně jako zbraň.
23 Philippe CONTAMINE, Válka ve středověku, s. 113.
24 Tamtéž, s. 93.
25 Tamtéž, s. 269.
26 Tamtéž, s. 286.
27 Tamtéž, s. 341.
28 Tamtéž, s. 318, 341 a 342.
29 Tamtéž, s. 73, 170.
30 Tamtéž, s. 296.
31 Tamtéž, s. 125, 251.
32 Viz machina jaculatoria, couillars, bricoli. Tamtéž, s. 233.
33 Tamtéž, s. 233.

Diskuze

 Uživatel úrovně 8

Tohle Samuraiovi už nějakou dobu dlužím, tak jsem si jen říkal, že zkrátka počkám na schválení. Předně bych rád podotkl, že recenze vědeckých historických monografií mají skutečně takovouto podobu a že v Samuraiově případě je to až nečekaně vyzrálá práce. Viděl jsem dost prací studentů historie, abych to mohl posoudit. ;)

Tedy, Samuraii: Po přečtení recenze jsem dokonce měl pocit, že si umím představit obsah knihy, dokázal jsem si vybrat, co bych v ní chtěl hledat a čemu se naopak vyhnout. Takže pro mě opravdu dobré. Docela by mě také zajímalo, jestli ony zmínky o tom, jak se kniha dotýká Čech, jsou čistě tvým nápadem, nebo jestli jsi vycházel z recenzí ve zmíněném Českém časopisu historickém (ČČH). Působí to vcelku věrohodně. ;)

Z té druhé strany je tu ještě pár věcí, které by stálo za to uvést trochu víc na pravou míru a které by se možná daly i změnit. Ačkoliv samotný obsah a rozvržení recenze zhruba odpovídá tomu, jak by to dle vzoru mělo vypadat, v historii se donekonečna budeš potýkat s citacemi. Tvá recenze mě utvrdila v názoru, že na vysoké škole nikdo pořádně není schopen vysvětlit, jak s nimi pracovat a k čemu jsou důležité (to, že jednou z největších starostí mé sestry u její bakalářské práce bylo, zda má správně citace, bylo opravdu špatné).

Ale popořádku.
Philippe CONTAMINE, Válka ve středověku, Praha, Argo 2004, ISBN 8072036157
• Koukám, že se za tu chvilku, co jsem je neviděl, změnil ČČH systém citací.
Co určitě chybí a je podstatné, je tečka na konci.
Nepamatuji, že by se ISBN psalo.
Oddělovat všechno čárkami je sice možné, ale podle mě nevkusné. Je to možná o něco méně práce pro autora, ale citace se dělají pro čtenáře.
Monografie pamatuji zapsané takto:
CONTAMINE, Philippe: Válka ve středověku. Praha 2004. (Vydavatelství je dobrý bonus, podle mě nepříliš potřeba - město bohatě stačí)

Nemohu si pomoct, ale podle mě to vypadá lépe, než tvůj shluk informací.

S citacemi bych mohl ještě pokračovat, ale pochybuji, že to tu někoho víc zajímá, takže si to schovám ke Gollovi. ;)


 Uživatel úrovně 8

Samurai: Teď čte ale případný čtenář tvůj názor a tvoje hodnocení, proto je to recenze. Popis toho, co je v knize, se dá najít na internetu nebo na obálce.
Syrus: Autor se erudicí nejenže nechává unést, on se jí vyloženě chlubí. Já z díla cítím snahu působit co nejodborněji, i za cenu nesrozumitelnosti.
A těch odkazů na různá místa v knize... To už to mohl být rovnou výtah.
(Jinak číselné odkazy v textu je dobré dělat horním indexem. Je to velmi jednoduchý párový tag "sup".)


 Uživatel úrovně 8

Autor přináší recenzi vědecké, resp. populárněvědecké historické publikace. Recenze jako taková je podána dobře - snad jen poněkud obsáhle - a bez zjevných chyb. Lze rovněž ocenit i výběr recenzované publikace, protože poznání středověkých reálií je koneckonců dobrým výchozím bodem pro budování každého klasického fantasy světa. Pokud bych měl příspěvku něco vytýkat, pak snad to, že se autor místy nechává příliš unést svou (očividnou) erudicí. Pro laického čtenáře může např ojedinělá zmínka o bellatores působit trošku matoucím dojmem (aniž by věděl, kdo byli oratores a laboratores a konceptu "trojího lidu"). Stejně tak mám pochybnosti o tom, že bude běžný čtenář recenze zde umístě znát dílo Petra Chelčického a vědět o koho se jedná (jakkoliv nedávno vyšla monografie věnovaná "jihočeskému hloubalovi").

Jak jsem již uvedl, je podle mého názoru recenze snad až příliš obsáhlá. Spíš než schematický popis knihy bych uvítal více autorova vlastního hodnocení recenzované bublikace (které je v recenzi přítomno mnohem skromněji, než popis struktury knihy). S přihlédnutím k tomu, že se jedná o zahraniční publikaci by snad bylo zajímavé i více rozvést v ní obsažené zmínky o středověkých Čechách a tedy i to, jak jsou vlastně viděny očima francouzského historika.

To jsou ale pouze návrhy, které vysoké kvalitě předkládané recenze nic nemění.