Články&Eseje

Húrinovy děti Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 8

Příběh o Túrinovi, o jeho cestách a o velké sudbě, tvoří jednu z nejslavnějších silmarillionských bájí, které se dotýkají temného období, kdy se temný pán Melkor, řečený Morgoth (Nepřítel), pokoušel mnohokrát dobýt země Beleriandu. Vyprávějí o velkých hrdinech a událostech, jež postihly Středozem dávno před válkami o Prsten, a líčí legendární činy, které i přes mnohé hořké epilogy významně pomohly v boji se zákeřnými kouzly, jež spřádal nenáviděný Morgoth, tyran, jenž kdysi opustil božské Valar, aby se na Středozemi dopustil nesčetných ohavností. Až bude jednou Elrond před Frodem mluvit o jednom mocném příteli elfů z dávných dob, vyvstane mu na mysli právě onen Túrin - rek a pokořitel bájného draka Glaurunga.

Jak již tedy bylo zmíněno, tři příběhy nejvýrazněji ovlivnily kroniky Středozemě, a spadají do nich dobrodružství Berena a Luthien, začarované životy Túrina a jeho sestry Nienor a vyprávění o pádu skrytého elfského města Gondolinu. Sám autor, J. R. R. Tolkien, se domníval, že tyto legendy lze považovat za samostatné příběhy, jež je možno do určité míry vytrhnout z kontextu Silmarillionu, ačkoli některé důležité souvislosti musel při jejich sepisování zmínit, neboť jejich vynechání by zapříčinilo řadu nejasností (a to zvlášť kvůli neuvěřitelnému množství jmen a rodů, jimiž je historie Středozemě poseta). Kupříkladu událost, jakou je Bitva nespočetných slz, zasáhla do vývoje beleriandských říší natolik citelně a tvrdě, že ji lze srovnat s budoucími střety spojenců se Sauronem. Tolkien nám zkrátka podává výklad z nepřeberného množství hrdinských zásahů, jež ucelí, aby mohl ukázat ty nejslavnější, na něž nezapomenou ani po tisících letech, kdy svět patří především lidem a kdy elfové odplouvají do Země neumírajících a trpaslíci zůstávají v hloubi svých hor; znatelně tedy doléhají až do dění Pána Prstenů.

Húrin, panovník z Hadorova lidu – miláčků elfů – syn Galdora, měl s manželkou Morwen nejdříve dvě děti: dceru Urwen a syna Túrina. Urwen všichni z Húrinova lidu přezdívali Lalaith, což znamená Smích, neboť milovala zpěv a stala se velmi oblíbenou; Túrin však po otci zdědil temperamentní povahu a po matce zádumčivost a určitou nevyzpytatelnost, proto si nezískal takovou přízeň. Jakmile jeho sestra v raném mládí zemře, velice truchlí a plně dává najevo své city, čímž se projeví i jeho silné emocionální vjemy a postupně i soucit s jinými. Najde si tedy přítele ve zmrzačeném Sadorovi, který pracuje se dřevem, a vede s ním četné rozpravy, zejména ale naslouchá jeho radám. Zdá se, že vše se snad ustálí a Túrin bude šťastně vyrůstat na dvoře v Dor-Lóminu, Húrinově říši.

V Beleriandu se však sbírají vojska na vpád do Melkorova království. Shromažďují se houfy Feanorových synů, vojska noldorského velekrále Fingona a chybět nesmí ani prapory Húrinových mužů, a s touto armádou vyrazí spojenci vstříc Angbandu, hrůzostrašné baště Nepřítele. Jakmile se elfové i lidé rozprostřou před branami nestvůrné pevnosti, k údivu všech dorazí rovněž Turgon, elfský král z Gondolinu, města skrytého kdesi v horách. Váhy se alespoň dle očekávání naklánějí v prospěch spojeneckých vojů. Přesto veškeré strategické plány naruší skřetí velitel tím, že před zraky elfů smrtelně zraní a zesměšní zajatého Gelmira, což spatří jeho bratr Gwindor a ihned zavelí svým jednotkám k útoku. Když je jeho voj později odříznut, jeho vojáci padnout, on sám je zajat a Melkor zapříčiní rozkol mezi elfskými vojsky. Později je i mocný Fingon obklíčen a jeho garda pobita, a tak svede urputný boj s Melkorovým balrogem Gothmogem; zrádný Melkorův velitel ale neválčí spravedlivě. Fingon je napaden dalšími démony, čehož Gothmog využije a velekrále zabije.

Armáda je roztříštěna, unikne jen Turgon se svými muži a Húrina Melkor zajme živého. A lze říci, že zde začíná příběh Túrinův: Húrin je totiž čarovně spoután k trůnu a je mu propůjčen Melkorův zrak – pokřivený a zlý obraz Středozemě. Navíc je však donucen bez ustání pozorovat osudy svých dětí, Túrina a právě narozené Nienor (což znamená Truchlení), na něž Melkor uvalí kletbu – sudbu, jež je má doprovázet po celý jejich život…

Rázem nastanou zlé časy. Skřeti začnou drancovat a do Dor-Lóminu vtrhnou krutí lidé zvaní Východňané, žoldnéři ve službách Melkora. Morwen se tedy rozhodne, že pošle svého jediného syna na dvůr Thingola, váženého elfského krále lesní říše Doriathu, a také tak učiní; Nienor zůstane v jejím domě, přestože malý Túrin naléhá, ať vyrazí matka se sestrou s ním. A tak se Húrinův syn v doprovodu královniných věrných vypraví do království Thingola a jeho chotě Melian.

Na dvoře elfů Túrin vyrůstá ve statného mladíka, jemuž se v síle paže nevyrovná žádný elf vyjma skvělého válečníka Belega, zvaného Lučištník, jenž se stane mladíkovým mistrem. S Belegem tráví spoustu času, díky čemuž se bravurně naučí umění šermu i lesní moudrosti, a brzy se proto cítí být připraven vyrazit do první bitvy. A tak se Túrin poprvé proslaví svou hbitostí a umem a skřety popadne strach pokaždé, spatří-li jeho pověstnou Dračí přilbu. A přece nic není dokonalé a brzy nato proti němu začne pletichařit mocný elfský šlechtic Saeros, který jej uráží a před radou ostatních elfů zesměšňuje. Stane se tedy, že mezi nimi vzklíčí konflikt, který vyústí v přepadení ze strany zrádného elfa – Túrin je však odrazí, protivníka pronásleduje, dokud se Saeros v panice nedostane až na okraj srázu, z nějž skočí a zabije se. Přestože se může před králem ospravedlnit a uvést věci na pravou míru, raději přijme vyhnanství a odejde z Doriathu. Beleg se jej však vydá hledat, jelikož se ukáže, že prvním, kdo zaútočil, byl Saeros.

Tím pokračují Túrinova dobrodružství, jež doprovázejí spletité cesty Beleriandem. Mezitím Morwen se svou dcerou usoudí, že je načase po Túrinovi pátrat, a tudíž se nejprve vydají do Doriathu. Tou dobou válečník žije mezi psanci, kterým dokonce velí (zde kupříkladu vzniká zápletka se známým Mimem, tvorem z takřka vymřelého druhu Drobných trpaslíků), ale i je po čase opustí a vypraví se do Norgothrondu, země elfského krále Orodretha. Tehdy znovu zazáří jeho přilba i černý meč zvaný Gurthang (Železo smrti), avšak nedlouho poté se objeví nové zlo v podobě temného draka Glaurunga, jenž všude rozsévá jen zkázu a své plameny. Schyluje se k velkým střetům a okolnosti spějí k nevyhnutelným následkům dramatické sudby…

Jednoduše řečeno: podat dostatečný výklad v celé své kráse není v rámci jedné recenze možné. Ovšem tak je to správné, má-li být čtenář navnaděn. Snažil jsem se o pouhý nástin, především jsem ukázal na velké poutě bájného Túrina, který sice přinášel zkázu a zhoubu nepřátelům, kam jen vkročil, leč stejnou měrou přispíval k nešťastným okolnostem, za čímž má prsty temná Melkorova sudba, jíž nelze zvrátit. V Húrinových dětech je dokonale vystihnuta hrůza takového prokletí, které však postihne i nešťastnou Nienor, jež vlastně celou dobu touží po svém bratrovi… a spatří ho? Tuto otázku jsem si kladl po celou dobu četby, stejně jako jsem již předem přemítal o zapeklitém osudu Túrina a těch, kteří mu byli nejbližší. V jádru žádná jeho setkání nepřivodila štěstí a blaho, leda neštěstí a smutek. A proto přikládám ohromný význam i konci a rovněž epilogu, který se týká samotného Húrina, jenž celičké dění sledoval očima zrůdného Melkora. Takové utrpení je nepředstavitelné.

Jak píše Tolkien, asi mnozí ví. Četli trilogii Pán Prstenů, nejspíš se k nim dostal i Hobit a Silmarillion – kniha rozebírající zrod a mytologii Středozemě. Ať už ale okusili jakoukoli ze zmíněných beletrií, žádná žánrově nespadala do týž kategorie, jako Húrinovy děti. Trilogie vypovídá o epické výpravě hobitů a o světě, jejž přes všechnu minulost formují hlavně lidé, Hobit se navrací i k pohádkovějším příběhům, mezi něž se bezesporu řadí pouť Bilba, Gandalfa a skupiny trpaslíků, a Silmarillion náročně a precizně vyobrazuje postupný vývoj Středozemě, na jejímž počátku stojí nadpozemští Valar a především Stvořitel – Ilúvatar. Húrinovy děti, však přenesly význam do přímé řeči a složitých charakterů, obdobně jako u trilogie, přičemž si zachovaly posvátné stáří beleriandských pověstí a místy až lyrickoepickou formu (vždyť původní text byl psán pouze ve verších). V knize se prolínají dva odlišné a nepostradatelné prvky: jedinečné a specifické postavy, totiž protagonisté, na jejichž city a smýšlení je kladen velký zřetel, které báječně dokresluje hojná přímá řeč, a archaičnost silmarillionských bájí. Autor vsadil do mytického příběhu modernější (rozuměje tím srozumitelnější) prostředky, a to je senzační kombinace, jíž se Húrinovy děti mohou pyšnit.

Zbývá ještě dodat, že původní, tj. J. R. R. Tolkienova verze nebyla zcela kompletní a svou formou celistvá, a tak se jí chopil jeho syn Christopher Tolkien, který ji s minimálními zásahy (kvůli autentičnosti textu, jak sám říká) ucelil a připravil k vydání. Knihu zdobí svými nádhernými ilustracemi malíř Alan Lee.


Autor: John Ronald Reuel Tolkien

Anglický originál: The Children of Húrin

Vydalo nakladatelství Argo

Počet stran: 205

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Skvělá kniha, v podstatě je to tragédie jak od Shakespearea zasazená do Středozemě. Vážně doporučuju, někomu to možná přijde jako složitější četba, ale člověk na to jenom potřebuje klid, aby stíhal sledovat jednotlivé postavy.
Btw, našla jsem krásný obrázek nazvaný Túrin a Níniel. Tak nějak mě chytil za srdce...:)
http://browse.deviantart.com/?qh=&section=&a mp;q=turin+and+niniel#/d1r8wnq


 Uživatel úrovně 0

Prvně bych chtěl Falhirovi poděkovat za celkem pěknou recenzi knihy, kterou jsem shodou okolností sám četl.

Narozdíl od tolik omletého pána prstenů, který má pevný děj (dnes ho zná každý : Frodo, prsten moci, úlisný glum, hrdinský a čestný Aragorn, moudrá Galadriel, mocichtivý Sauron a Saruman, etc...) , je většina Tolkienových knih těžká na pochopení a na vyznání se v časové ose a hlavně jménech. Proto říkám, že chválím Falhira, že se pokusil alespoň o toto. Já sám bych si na to netroufl.
Např. tato kniha nadchne "akčního fantazáka" až tak od 80 stránky, kdy pochopí, že si prostě nelze zapamatovat všechna jména a postavy, i kdyby sebevíc důležité. A tudíž, zkuste si Vy sami vtěsnat toliko "těžkou" knihu do pár řádků pro recenzi, která by nadchla právě Vás, tak znalé a učené.. ;)..

Pár výtek tu je, ale ty už zmínily příspěvky pode mnou, a nebudu tu otloukat ty samé názory. (Za tu čárku by ale zasloužil pohlavek - nikdo nejsme dokonalý a pohlavek je k připomenutí.:D.)

Nakonec. Nikde jsem neviděl recenzi na tuto knihu, která by popisovala její samotný děj. Možná právě proto, že je to tak obtížné a aspoň je vidět, že Falhir si k tomu "sednul" a zkusil si to. I snaha se cení..:)

P.S.: Ať je ta recenze jaká chce, doporučuji přečíst. Nádherné čtení. Ale začátek celkem hektický a zahlcený informacemi na které můj mozek neměl kapacitu v tu dobu ( seděl jsem ve vlaku a byl jsem rád, když jsem se dostal do části, kde už se "začalo" něco dít


 Uživatel úrovně 0

Četl jsem tu knihu.Doporučuji.


 Uživatel úrovně 5

Hamster:
Ano, i já chápu individuální potřeby čtenářů recenzí :-), jenom jsem uváděla obecná východiska, která mohou být platná i pro jiné recenze.

(U své poslední recenze jsem se zase na rozdíl od Falhira setkala s názorem, že děje tam mám pomálu a že to je citelný nedostatek - inu, není recenzent ten, který by se zalíbil čtenářům všem...)


 Uživatel úrovně 0

Byla to docela dobrá kniha, ale zdá se mi trochu zbytečná, protože téměř celý příběh je popsán Silmarillionu. Skoro jako by Chris chtěl akorát"vytřískat prachy"
z "dojné krávy". Jako velký fanoušek JRRTolkiena samozřejmě musím tuhle knihu mít, ale pokud nepatříte mezi skalní fandy, tak bych doporučil spíše příběhově velmi bohatý Silmarillion, kde je tento příběh vylíčen také se spoustou dalších.


 Uživatel úrovně 8

Shelagh: já tohle chápu, ale stejně mi to tam chybí, prostě od recenze na knihu očekávám i nějakou zmínku o autorovi. Btw jakou zajímavost o Tolkienovi si v této recenzi našla? : )
Dle mého je tohle popis děje a jako recenze na knihu je pro mě bezcenná, ale to už se opakuju a je to subjektivní, takže už budu mlčet : ))


 Uživatel úrovně 5

Hamster:
Vzhledem k tomu, že tato konkrétní recenze je určena pro fantasy server, je dosti pochopitelné, že autor předpokládá obecnou znalost, kdo je J. R. R. Tolkien, a tudíž uvádí spíše jen zajímavosti o autorovi, než základní data. Navíc uvádění data a místa narození autora je pro recenzi jedné knihy spíše neobvyklé, to by se hodilo k podrobnějšímu rozboru díla či k životopisu.


 Uživatel úrovně 8

Falhir: já také netvrdím, že to tam je napsané. Neodvolávej se na nic, co v textu není řečeno.
Mě tady ale třeba chybí uplně jednoduchý "J.R.R. Tolkien je světoznámý spisovatel fantasy literatury narozen xx.yy. tam a tam", jenže ty s ním pracuješ jako známou osobou nebo vezmu-li to z druhé strany jako někým nepodstatným a nezajímavým, jen ta kniha je důležitá. Z recenze jsem se o něm dozvěděl, že napsal 3 (5) další knihy a co se skrývá pod J.R.R.

Možná by sis měl můj komentář přečíst ještě jednou, zmínil jsem totiž, že tebou popsaný děj jsem nečetl, nechci vědět děj knihy, kterou jsem nečetl.


 Uživatel úrovně 0

Hamster: Já jsem ale netvrdil, že Tolkiena všichni dokonale znáte. Neodvolávej se na nic, co v textu není řečeno. V recenzi by to mít mohlo, ano, mohl jsem zmínit jeho uznávanou filologii, stěhování z Afriky do Británie a spoustu dalších informací, ale text by se stal ještě delším. A krom toho je možno dohledat si příslušné info někde na serveru, který se přímo týká jeho osoby a díla.

Popisovat děj Tolkienovy knihy není snadné. Rozhodně mi nikdy nečinily potíže jiné recenze, ať na historické publikace, ať na moderní fantasy, jenže Tolkien je jiné kafe. Kdybys knihu četl, pochopil bys: je svou formou náročná, jako bys pospojoval mnoho útržků, a stále se drží (ale ne vždy) archaismů.
Já jsem se pokusil napsat slušný výklad, co nejobsáhlejší, aby čtenáři věděli; podle mě by příliš stručná recenze na jeho dílo nebyla dostačující.
(Nenapsal jsem snad, že Urwen zemřela, zatímco Nienor se narodila právě v čase kolem Bitvy nespočetných slz? Je tedy jasné - a později jsem to zmínil - že půjde o osudy Nienor a Túrina, Urwen již dávno nežije.)

" Húrinovy děti však přenesly význam do přímé řeci" - tím jsem mínil přímou řeč. A, ovšem, i dialogy s ní spjaté. Zkrátka mnohdy se archaická forma historických či mytologických spisů drží upjatého stylu, který vesměs vylučuje skutečně lidské charaktery a přímou řeč. Jedná schematicky a epicky.

Mrzí mě, že ti recenze nerozšířila obzory. Psal jsem ji s tím, abych obohatil, a to, že je možná příliš obsáhlá a tolik se věnuje ději, považuji za věc individuální, která se přizpůsobuje různým čtenářům.


 Uživatel úrovně 8

V první řadě bych zhodnotil recenzi po vizuální stránce - takovéhle množství odstavců na mě působí strašně jednolitě, nějaké dodatečné členění nebo řádkování by tomu možná prospělo. Jednolitý text se čte špatně a tento, i když je rozdělen do několika odstavců, na mě taky tak působí, na první dojem.

Přiznám se, že jsem četl jen úvod a závěr, jestli tak mohu první dva odstavce a poslední dva tři (Jednoduše řečeno:) odstavce nazvat (tedy vynechal jsem hlavní stať o ději) + první dějový (Húrin, panovník z Hadorova lidu).
Mě osobně stačí k ději vědět jen že to jsou Tolkienovi legendy o životě Túrina (a Urwen (?)), nejspíš jejich putování a strasti...
Věnovat 6 odstavců (téměř polovina) jen ději mi přijde zbytečné, hlavně to pak imho ztrácí podstatu recenze, přesouvá se to k popisu (děje).

Pokud pominu děj, moc jsem se o knize nedozvěděl. Nejplodnější pro mne byla druhá polovina předposledního odstavce, což mi přijde jako málo.
Netuším, co si mám představit pod pojmem "Húrinovy děti však přenesly význam do přímé řeči" - kniha je psána dialogem? nebo jenom hodně mluví? trošku mi to poodkrývá další text, každopádně nemám dojem, že by se v ostatních dílech Tolkiena málo mluvilo...

Pokud nechci vědět děj (protože jsem knihu ještě nečetl) tak mi tahle recenze mnoho nenabídla. Dozvěděl jsem se věci o Pánovi prstenů, Hobitovi či Silmarillionu... Kdybych ale udělal nějaké výpisky na Húrinovi děti, odrážek bych měl jen pár.

Tuto recenzi bych si dokázal představit na nějakém serveru o Tolkienovi či Středozemi, na všeobecném "fantasy" serveru, kde se mohou objevit i osoby mladé či neznalé klasiky světové fantasy mi tato recenze příjde nedostatečná. (Například mi tu chybí nějaké info o Tolkienovi samotném. Kdo to je? Asi ho všichni přece samozřejmě dokonale znají.)

Já osobně bych hodnotil za 3*, nečetl jsem ale článek celý a proto jsem se vzdal hlasování.