Články&Eseje

Ian C. Esslemont: Noc nožů Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 5

„Objevila se postava, štíhlá, nepoznal, zda muž či žena, v hábitu s kapucí, jaké nosili vyznavači kultu stínu dole ve městě, jenom z jemnějšího materiálu, který jako by se mihotal. Líně sestupovala ze schodů a Kalen mezitím poznal, koho má před sebou. Setkali se jen několikrát, ale Kalen muže nade vší pochybnost poznal z unaveného, téměř znuděného postoje, vyjadřujícího naprostou povýšenost. Byl to Tanečník, Kellanvedův spoluspiklenec, tělesný strážce a nejlepší asasín říše.“



Přichází noc stínového měsíce, a tak se ve městě Malaz všichni rozumní obyvatelé zavírají ve svých domovech. Přichází konjunkce, sbíhání, noc, kdy brány mezi říšemi mohou být otevřeny téměř kdekoliv. Tato noc je stvořena pro dokončení velkolepých plánů.

Ti, kdo znají Malazskou knihu padlých, vědí, co je to za noc. Tady je to místo a čas, kdy se z císaře Kellanveda a jeho druha druha Tanečníka stali vládci říše stínu Ammanas a Kotilion. Tady se z Mrzeny stala císařovna Laseen.

Ti, kdo předchozí příběhy neznají, nahlédnou do intrik asasínských organizací Spárů a Drápů nebo do kultu Stínu, otřou se o historii válečných tažení Malazské říše a letmo pohlédnou do chodeb stínu či světla.

Jedním dnem a nocí, během které se odehrává příběh románu, provázejí dvě nesourodé postavy - válečný veterán Kalen a zlodějka Kiska. Kalen je bývalý člen tělesné stráže vrchního velitele malazských vojsk Dassema Ultora a momentálně se ukrývá před mocenskými čistkami v armádě. Kiska je mládě, co neopustilo rodné město, a skrytý magický talent. Zná ve městě každý kámen, každou skulinu, domýšlivě se holedbá svými schopnostmi do té doby, než se setká se skutečnými profesionály. Události tak můžeme nahlížet ze dvou pohledů, přičemž každý z nich zná jen část událostí a jen čtenář vidí celek.

Kalen je pochopitelně mnohem zajímavější postava, jeho prostřednictvím se v ději objevují reminiscence událostí jeho předchozího vojenského života, zejména závěr Sedmiměstského tažení, zlomení meče a zmizení Dassema Ultora. To, co bylo Esslomentovým kolegou a spolutvůrcem Malazské říše Stevenem Eriksonem v předchozích románech naznačeno, je díky Kalenovým vzpomínkám vysvětleno. Kalen je také aktivním účastníkem děje, sám do něj zasahuje a vytváří vedlejší epizody.

Mladá zlodějka a výtržnice Kiska je poněkud plochá postava, myslím, že se Esslemontovi moc nepovedla. Je těžké se s ní ztotožnit, má jen několik výraznějších rysů, které jsou ovšem do jednoho plné klišé – mladá, svéhlavá, zvědavá. Působí spíš jen jako spisovatelova představa o dospívající dívce. Navíc je jen pozorovatelkou, bez její účasti by se děj v podstatě obešel. Sice díky ní navštívíme říši stínu se zatím prázdným trůnem či projdeme chodbou světla, ale takové návštěvy mohl v románu absolvovat kdokoliv jiný a nic by se nezměnilo. Kiska je zastupitelná postava, protože na rozdíl od Kalena nemá žádnou výlučnou úlohu v ději, je pouhým komparsistou.

Na druhou stranu, kdo vlastně v příběhu komparsistou není. všechny události zorganizovali, připravili a využili Kellanved s Tanečníkem, vše se odehrává podle jejich scénáře, ať už mají jiní aktéři, jako např. Mrzena a její spárští asasíni jiný dojem.

Podobný dojem získá i čtenář – Esslemont jako autor drží čtenáře ve větším odstupu od postav než Erikson, mnohem méně dává nahlédnout do nitra postav a jejich uvažování. Může to být částečně způsobeno formátem románu – dějem odehrávajícím se během jednoho dne na jednom místě či s tím souvisejícím rozsahem – na rozdíl od Eriksonových mnohasetstránkových tlustospisů má Noc nožů „jen“ 230 stran. Vývoj postav je tady (kromě Kalena) minimální nebo žádný. A nebo je to tím, že Esslemont prostě není tak dobrý spisovatel jako Erikson.

Co Esslemont umí, jsou popisy akčních scén. Tam se evidentně cítí jako ryba ve vodě, děj má spád, gradaci, originalitu. Proto je také druhá polovina románu výrazně lepší než ta první.

Musím zmínit tradičně dobrý překlad Dany Krejčové, i když zde měla podle mého paní překladatelka lehčí práci. Esslemont píše jednodušším, přímějším jazykem, bez dosti složitých větných konstrukcí (které mně osobně, přiznám se, chyběly).

Nakonec mi zbývá rozhodnout, komu knihu doporučit. Pro ty, kteří si zamilovali Malazskou říši a znají všechny předchozí romány, je skoro povinnost si knihu přečíst (i když popisované události si již odvodili z předchozích náznaků a nápovědí). Román lze pochopitelně doporučit i těm, kteří mají za sebou třeba i jen úvodní Eriksonovy Měsíční zahrady, pro ty přinese Noc nožů některé novinky a vysvětlení.

Těm, co se se světem Říše ještě nesetkali, doporučím přečíst nejprve Eriksonovy romány. Nemusí číst všechno, ale i po přečtení jednoho románu lépe pochopí fungování světa, jeho zákonitosti a motivace postav. A nepřipraví se o záhady, náznaky a dohady, které jsou v Eriksonových románech pečlivě odváženy a Esslemontem vysvětleny.

P. S. Více informací o celém světě, románech a obou jmenovaných pánech spisovatelích najdete v již zveřejněném článku Malazská kniha mrtvých.


Ian C. Esslemont: Noc nožů

Z anglického originálu Night of Knives přeložila Dana Krejčová. Vydalo nakladatelství Talpress v roce 2009, 232 stran, 229 Kč.

Diskuze

 Uživatel úrovně 4

Knihu jsem už přečetl a.....

Kdo zná předchozí cyklus tak i ví že o ději je velmi těžké mluvit neboť celá tato sága je plná dějových zvratů spoustou postav a různých náznaků proto se ani nedivím že zde děj není.

Jinak se četla celkem pěkně je zde další kus dění vrámci Malazské říše a přišla mi celkem čtivá ale Erikson to není.

Na straně 127 je jedna věcná chyba píše se tam o kouzelnících kteří se účastnili dobývání např Tumava ale obr (Thelomen - toblakai) Bellurdan je zde uveden jako Bedurian. Naštěstí se toto jméno vyskytje v celé knize pouze jednou. (používám toto jméno u svého trpasličího kouzelníka takže to vím s jistotou)

Jinak ještě si dovolím nesouhlasit s Tobšou. Tato recenze není reklama na knihu tedy kupte si ji ale věcné zhodnocení tedy pokud tě recenze nezaujala asi je t tím ža ani samotná knihy by tě nezaujala a tato recenze tě pouze ochránila od zbytečného výdaje.


 Uživatel úrovně 0

Zdravím,

přečetl jsem si tuto recenzi a soudím, že je poměrně dobrá (na úroveň dd.cz). Má sice chyby (vzešlé z mého osobního hlediska), ale na obecné poměry recenzí jsem s ní spokojen. :)

Co se týče mého osobního hlediska, zmínil bych nejprve slovo reminiscence. Já tak nějak nevím, ale když koukám na knížky, které výjdou a čtu na různých portálech jejich recenze, povětšinou se tam neobjevují slova cizího významu, která by nebyla trochu známější. Reminiscence podle mě není příliš známá, ale to vem čert, každopádně si myslím, že autorka mohla v klidu toto slovo nahradit slovem vzpomínka (s malou úpravou slovosledu).

Struktura textu: Přišla mi poněkud zmatená. Na začátku mě navnadil jakýsi Tanečník, trochu úvod do děje, ale autorka od tohoto pak upustila a pustila se do vysvětlení obrazu postav. Vidím to jako odfláknuté. Tento cyklus neznám, ta slova spojená se světem mi jsou cizí a když už to vypadá, že se dozvím něco o ději, tak odběhneme k postavám. Ty mají samozřejmě svoji důležitou roli...

Abych to zkrátil. Příliš mě to jako čtení nezaujalo. Rozhodně to nebylo poutající. Co bych potřeboval vědět o cyklu, to bych si z toho vytáhl, to jistě, ale poutavé čtení, které by mě navnadilo zjistit si něco víc, koupit si tu knížku nebo tak, toho jsem se nedočkal. Text je příliš okatě dělen pasážemi.
(snad jsem to sepsal srozumitělně :))

S úctou,

Tobša.


 Uživatel úrovně 5

Pilipo: Ono to nejde nesrovnávat, když oba píšou ze stejného světa, o stejné události.


 Uživatel úrovně 0

Recenze je velmi dobře napsaná, ale já bych asi tolik nesrovnával Esslemonta s Eriksonem. Ani jednu knížku jsem k mé škodě nečetl, ale aspoň teď vím co stojí za to si koupit
Díky Shelagh ;)


 Uživatel úrovně 0

Napísané je to naozaj dobre. Mám jasný obraz toho o com zhruba rencenzované dielo je a ci by ma zaujalo alebo nie. Ale uz som čítal aj pár pútavejších recenzií ktoré sa mne osobne páčili viac a preto dávam 4*.


 Uživatel úrovně 4

Ještě že jsou tady ty recenze jinak bych snad ani nevěděl že je načase zase si něco koupit. Ale jinak Malazskou knihu padlých mám zatím celou takže to není myšleno jako ironie ale jako poděkování Shelagh protože co vychází za knihy jinak moc nesleduji.


 Uživatel úrovně 8

Další recenze knihy, která by vám určitě neměla chybět...