Terry Pratchett: Buch!
| Autor: | Shelagh |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 10 |
Trollové a trpaslíci se nenávidí, co svět světem stojí, respektive co Zeměplocha Zeměplochou leží. Už je to dva tisíce let, co proběhla bitva v Koumském údolí, kde trpaslíci zákeřně přepadli trolly nebo trollové trpaslíky nebo, u bohů, jak to vlastně bylo? Tahle dějinná otázka nezajímá Sama „Vložte své jméno“ Elánia, jeho trápí důsledky té události – trpaslíci a trollové se, zdá se, chystají tuhle bitvu zopakovat v jeho (JEHO!) milovaném Ankh-Morporku. Tahle mizérie rozkládá jeho (JEHO!) mnohotvarovou Hlídku a navíc musí do stavu přijmout upírku. Horší to už snad být nemohlo. Ale nedejte se mýlit, horší to být může. A nejen kvůli zdravým sendvičům se spoustou zeleniny a žádnou slaninou, které by mu mohla jeho žena Sibyla připravovat. Trpaslíci se vrtají pod celým městem. Vracejí se ke kořenům. A neohlásí vraždu.
Buch! přináší další dobrodružství ankh-morporkské hlídky v čele s Elániem, po jehož boku nesmí chybět kapitán Karotka, seržantka Angua, Pleskot Řiťka, seržant Tračník a nezmar Noby Nóblhóch. Lord Vetinari je stále dokonalým diplomatem, co nikdy nespí, a dojde i na draky (i když jen ty chovné). Prostě staří známí v známých rolích a nových situacích.
V sérii Úžasná Zeměplocha jde o třicátou první knihu dle serveru www.legie.info (Svobodnej národ a Kloubouk s oblohou, které vyšly dřív, jsou řazeny do série Úžasná Zeměplocha – knihy o Toničce Bolavé), dle Wikipedie je to pak díl 33. a sedmý o Městské hlídce – to jen na okraj, aby bylo vidět, jak už se číslování Pratchettových románů zamotává.
To nic nemění na tom, že se Buch! povedlo, jde číst i bez znalosti předchozích příběhů, i když tím člověk přijde o spoustu legrace.
Celkově je kniha civilnější, a snad proto se mi tak dobře četla. Pratchett vás zde nezahltí myriádami nápadů a paralel Zeměplochy se skutečným světem. Netryskají zde gejzíry bizarních situací, příběh někam směřuje a něco vám sděluje - jsou věci, které prostě udělat musíte. Dotýká se vážných témat (válka, rasismus, fanatismus, osobní zodpovědnost) s humorem sobě vlastním (jak jinak, jsme přece v Ankh-Morporku, na Zeměploše), ale není tak pochmurný, jako byl Poslední regiment. Tady se budete uvolněně smát a nebude vás mrazit.
Je zajímavé, nakolik se autorovi daří z Elánia udělat živoucí postavu. Vždycky to byl sympatický, racionální člověk, hrdina, se kterým se můžete ztotožnit, ale mám pocit, že z Buch! doslova vystupuje. Všichni ostatní mu jen přihrávají, jsou jím zastíněni a hrají druhé housle. Fandíte mu od začátku do konce, cloumá s vámi vztek a spravedlivé rozhořčení stejně, jako to cítí on, a ti, co mají děti, cítí ještě i něco navíc, pocity vyprávěním nepřenositelné.
Jak už jsem napsala, ostatní jsou v podstatě statisty, i když zrovna svým jednáním posouvají děj kupředu. Jednají totiž stále stejně – v souladu se svým charakterem, tak, jak jednali v předchozích dílech – jejich postavy se narozdíl od Elánia nevyvíjejí.
Pointa příběhu není neočekávaná, něco takového můžete tušit již od půlky, někdo třeba i od začátku. Ale Pratchett nikdy nestavěl na brilantních, překvapivých vyústěních, vždycky bylo zajímavější sledovat, jak se s probíhajícími událostmi a zvraty postavy poperou, kde se najde jaká paralela, karikatura, parodie, prostě kde to bude veselé. Toho Buch! naděluje dostatečně.
Terry Pratchett: Buch!
Z anglického originálu Thud! přeložil Jan Kantůrek
Vydalo nakladatelství Talpress, Praha 2006
Počet stran: 480
Cena: 259,- Kč
Diskuze
ad aktuálnost recenze:
Obvykle píšu recenze na knihy, které jsem zrovna dočetla (bohužel se mi to daří tak na jednu z deseti, co by si to zasloužila). Buch! jsem opravdu dočetla až teď, protože jsem měla jaksi přepračetováno a ve sloupečku (sloupu) nepřečtených knih jsem vybírala jiná jména. Takže ten text jsem mimo jiné brala jako pobídku těm, co už jsou unavení x-tým dílem Zeměplochy (a to je když tak dobře počítám už čtvrtá skupina Pratchettových čtenářů, a ne malá), že stojí za to se na něco od něj zas mrknout.
Takže ještě jednou: To, že mi má někdo co říct, to poznám z textu, ne ze jména pod textem. A jde o to, že nemá smysl psát recenzi, pokud chci jenom informovat, referovat či klasifikovat - pokud k tomu textu nechci říct něco za sebe a na vlastní riziko.
Rovnost šancí nebyla a není, s tím nic nenaděláš. Ale nemá smysl trávit čas náříkáním nad tím.
Apea, autoritou som nemal na mysli pána PhDr. XYZ, PhD., o to predsa vôbec nejde. Jednoducho som nesúhlasil s formuláciou "myslí někdo - nejlépe někdo, o kom si já myslím, že má co říct", lebo sa mi meno recenzanta nezdá pri prvom kontakte s recenziou dôležité. Nazdával som sa totiž, že to priveľmi absolutizuješ. Ale áno, známe meno, meno človeka, ktorého recenzie si už čítala a poznáš ich, to už vodidlom pri ďalšom kontakte s jeho textami je.
Nuž a nedá mi odpovedať aj na tú rovnosť šancí, i keď by sme prípadnú diskusiu o tomto mali asi presunúť inde: talent nič neznamená, keď je človek lenivý ho zúročiť, preto rovnosť šancí musí platiť. Poznám príliš veľa talentovaných ľudí, ktorí zaspali na vavrínoch, a, naopak, dosť dráčov, ktorí to so svojou usilovnosťou dotiahli ďaleko. Áno, talent nie je právo, ale nie je ani božstvo, aby sme ho nemohli skúšať a spochybniť, ak treba.
Darian, já napsala, co si o knize "myslí někdo - nejlépe někdo, o kom si já myslím, že má co říct." Nepsala jsem "někdo známý" anebo "někdo s jménem" atd. Protože jsem nepsala "někdo, o kom si dopředu myslím, že mi má co říct." Známé jméno je jen zkratka, která mi říká: "Hele, to by mohlo být dobré." anebo "Ach jo, to bude zase ..."
Tady jde o žánrové určení, recenze se píše (a čte) jako ideální rozhovor mezi tím, kdo promyslel nějakou knihu (film atd.) a říká druhému, !k tomuhle jsem dospěl, tohle mě zaujalo, všimni se tehle věci atd." A tím, kdo to čte a říká si, "jo, je to tak a já si toho nevšiml, ...ale, to je zajímavé ... ten nápad o podobnosti s Sapkowského Na konci světa je nedotažený, ale vím, oč autorovi jde...a pod.."
Špatný recenzent se takového dialogu bojí, místo toho se ohání skutečnou či předstíranou odborností anebo se předvádí, jak to umí autorovi natřít.
Rovnost šancí je pitomost, talent není právo, abychom si před ním byli rovni. Dřina ho nenahradí. A že jsou kolem časopisů kliky a tiskne se jen známým a známým známých - to jaksi přestává být v éře internetu problém.
Dobre, tak si vezmime iné periodikum. Napríklad odborné, v ktorom by sa určite udržiaval úzus, ktorý sa, Apea, snažíš naznačiť. Občas nahliadnem do slovenského Jazykovedného časopisu a tam sa tiež recenzie (obvykle rozsiahle kritické analýzy predkladanej publikácie) uverejňujú s menom autora "len" pod textom. Ja nikde vzťah autora ako apriori odbornej autority k textu recenzie nevidím ako najdôležitejší; je tu redakčná požiadavka uverejňovať kvalitné recenzie, ktorá ma za následok, že do Jazykovedného časopisu neuverejnia hocičo. Toto funguje i v ČaE (aj keď sme radi, že nám vôbec dakto recenzie robí).
Podľa mňa jednoducho nie je pri recenzii dôležité, čo si napr. o Buchu myslí Shelagh ako osoba, ale tam proste ide o to, nakoľko vecne a presvedčivo svoje argumenty podá. Ak chápem Tvoj názor správne, znamená to pre mňa, že periodikum neuverejní recenziu od hocikoho. Ak však vyabstrahujeme od známostkárstva a protekcionalizmu, takto to nesmie fungovať - stratila by sa rovnosť šancí. Je mi jasné, že dobrú recenziu napíše len človek, čo sa vyzná, ale podľa mňa je úplne jedno, kto ten človek je, ak sa vyzná.
Darian
On je zásadní rozdíl mezi recenzí a mezi anotací anebo lokálkou z kultury. V MfD sice píší i lidé, kteří jinde tu a tam napíší recenzi. Chuchma třeba anebo ve filmu Spáčilová. Ale recenze ani od nich v MfD nenajdeš.
Nesúhlasím. Pokiaľ by pri recenziu išlo o autoritu recenzanta, pamätal by som si jeho meno. Pochybujem však, že si ktokoľvek z voleja spomenie, ako sa volajú autori recenzií z MF Dnes; napriek tomu však odvádzajú skvelú prácu, lebo argumentujú dobre a upozorňujú nás na novú kultúrnu produkciu.
Recenze není anotace, není v prvé řadě k tomu, aby na knihu upoutala, ale abych si přečetla, co si o ni myslí někdo - nejlépe někdo, o kom si já myslím, že má co říct.
Shelagh, dovolím si s Tebou nesouhlasit v jediném. Ano, v "Buchu" je Elanius hlavní hrdina a ostatní jsou figurky, které přihrávaji už z podstaty toho typu žanru, který zde Pratchett paroduje (jestli ho vůbec paroduje, možná ho spíše cituje, prostě každý čtenář ví, že Elanius nakonec zachrání svět - a protože se s tím nemusíme tak moc zdržovat, zbývá nám spousta místa pro ty zajímavější věci). Ale jinak v sérii s Hlídkou začal Pratchett postavy dost propracovávat, dokonce i ženské postavy konzumního věku - a to mu podle mé dost dlouho nešlo, holčičky a stařeny ano, ženy ne. Ale taková Angua posledních dílu je neporovnatelná s tou mátohou, kterou byla ze začátku.
Zbytečnou recenzi poznáme podle toho, že jsme knihu již četli a udělali si na ni vlastní názor, tudíž nepotřebujeme názor někoho jiného. I tak to lze chápat, nicméně, jak již pravil Darian, ať je Pratchettovo (vele)dílo profláklé jak chce (mezi příznivci fantasy pravděpodobně ano), pořád ještě existuje skupina lidí, která s ním do styku nepřišla. Předpokládám, že hlavně jim je recenze určená. My staří mazáci, co máme celou Terryho bibliografii v malíčku, bychom tedy měli být tolerantní, shovívaví a nápomocní k těm, kteří ji teprve prostřednictvím této recenze objevují.
Děkuji Shelagh za tuto recenzi, neboť mě vrátila (nejen) k Pratchettovi, ale především k drahým vzpomínkám na to léto tehdy před lety, ale to by bylo na dlouhé povídání s tématem recenze nesouvisející. Nicméně je vidět, kolik toho může jedna (pro někoho zcela) "zbytečná" recenze dokázat.
Přeji hezký den
Darian: Jistě, máš pravdu... to všechno je pravda a moje hodnocení je ryze subjektivní. Šlo mi o to, jak se na recenze a na tuto zvlášť dívám já, je to můj názor, který se může, dokonce i velmi pravděpodobně bude lišit od ostatních. Jiní ji mohou ocenit, může jim pomoci, já ale ne.
Psala jsem čistě svůj nároz... pro mě je recenze neaktuální a zbytečná. Tudíž, jsem ji i jako takovou hodnotila. Jak jsi sám napsal v úvodním příspěvku - hodnocení recenze závisí na tom, jestli mi recenze pomohla a nasměřovala mě k dílu. To v mém případě neudělala. To nemá nic společného s tím, jak je recenze napsaná jako vlastní dílo, jestli je čtivá či není. Recenze má za úkol pomoci a nasměřovat - to neudělala (v mém případě), tudíž se (z mého hlediska) jedná o špatnou recenzi.