Články&Eseje

Nox arcanum Hodnocení: Průměr

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 19

Nox arcanum

Tma se snáší,
Slunce padá,
Měsíc vstává,
noc, začíná…

Zapalte oheň,
odhoďte šaty,
uhaste žízeň
a tančete zahaleni nocí…

Šemhamforaš…

Krásné dívky kolem ohňů tančí,
muži jim k tomu hrají,
krásné dívky kolem plamenů tančí,
za ruce se drží a svůdně zpívají¨.

Tančí ve své radosti,
radují se ve své nespoutanosti.
Vzdávají hold měsíci,
vzdávají hold kráse.
Snad to štěstí někdy pocítíš…

Šemhamforaš…

Temně modrá obloha,
hvězdami posetá,
to je Noc, to je Nox arcanum…

Šemhamforaš…

Kolem ohně tančí,
smějí se a pijí,
mezi stromy v lese tančí,
v noci čarovné se radují…

Šemhamforaš…

---

Tuto zpěvnou báseň napsal jeden velice vzdělaný a mocný mág Lucius, stvořil jí po rozhovoru s jednou dívkou, kterou obdivoval, a později i miloval, pro její krásu tváře, ale i duše a srdce. Ta dívka mu zjevila své tajné přání: prožít jednu noc mezi elfy, při oslavě slunovratu a tuto báseň jí věnoval.
Tato báseň je oslavná, vzdává hold Noci, ale hlavně přeje naplnění snu, který Lucius vyslyšel a který se vyplní. Jednou.

Diskuze

 Uživatel úrovně 5

Šemhamforaš, neměl to náhodou napsaný golem na šému?:D

K básni se nemohu příliš vyjadřovat, neboť se jedná jen o popis popis a zase popis (aluze na dávného Holgera:D). Možná až o jakousi veršovanou prózu, která je prokládána zaklínadlem, které by mělo básni propůjčit jakýsi magický nádech. Bohužel jsem tak trochu zklamán, protože tu magičnost obsahuje opravdu jen to šemhamforaš. Až závěr (když to pojmu jako jakýsi vorkšop) nás trochu vtahuje do magičnosti jednak tím, že dívky netančí na tancovačce na návsi, jak by si mohl čtenář myslet, ale kdesi v lese, čímž se konkretizuje prostor a je umocněn tedy přítomností noci, která je samozřejmě čarovná ---> tady je nejmagičtější místo. Navíc se smějí a pijí, což jaksi mění dívky v jakési démonické bytosti(!).

Co se týče dovysvětlení a "kolorizace" básně - je vcelku vpořádku. Jedná se o hymnus na noc - jestli to jsou elfové nebo co je víceméně jedno. Mohli bychom se totiž sakra dlouze dohadovat, proč postavy tam jsou elfi a proč ne, avšak to souvisí s rozdílnou interpretací elfa pro každého z nás.

Chválit nemohu - není vlastně ani co, hanět také ne - nemá to smysl a také vlastně není co... Snad jen ikdyž se jedná o volný verš, příjde mi volba slov či plynutí textu jaksi necitlivé, bez vnitřní melodiky (která snad má stát na sykavkách, ovšem záměr se nepodařilo naplnit).

Závěrem: Básnička nenadchne - popis, popis a popis který je veršovanou prózou nestačí k uspokojení základních potřeb. Hodnotil bych 2 (možná 1 díky šedivému zpracování thematu slunovratu mezi elfy)....

Zatím ED (Pardón za chyby, je už moc pozdě)


 Uživatel úrovně 0

Mám takový divný pocit, jako by se tahle báseň básníka vůbec netýkala - jen slabě štrejchne nějaký povrchový cosi, co nám popíše místy ( i na píseň, co! snad právě na píseň) dost kostrbatě. Ze závěrečného odstavečku jsem ale právě naopak nucena soudit, že básníka by mělo zajímat, co píše, měl by k básni mít VZTAH - jestliže miluje dívku, které tohle hodlá věnovat ku naplnění jejích snů. Od básně s takovýmhle dovětkem čekám, že budu něco cítit, ne jen že se mi v hlavě ukáže obrázek ohně a elfů a toť vše. Alespoň tajemství, alespoň tep.

Ráda bych řekla o námětu, jak je otřelý, jak je otřele podaný. Nemyslím teď ani tak z hlediska "slovního" jako spíše "atmosferického". Možná je to tím, že elfský beltajn prostě JE otřelý a nikdy se to nezmění.

A forma? Když jsem to četla poprvé, nevšimla jsem si, že je to píseň, což mi ubralo dost i z tak oslabeného zážitku. Podruhé jsem byla tolerantnější, ale pořád se mi zdá, jako by tenhle text (s prominutím) byl jen nedokonalým, v týnejdžrovských časopisech uváděným překladem. Jsou tam místa pěkná, jsou tam místa rozpačitá a jsou tam místa, která mi přijdou jako přilepená odjinud. Možná, kdybys mi to někdy zazpíval...

Na konec to tajemné Šemhamforaš… . To se mi líbí, z toho jediného něco čiší. Je to i dobře umístěno. Působí to tak hezky strašidelnotajemně, skvěle nečitelně. Tohle byl skvělý nápad a to jsou taky konečné tři.


 Uživatel úrovně 0

Nuže, jak tak vidím, je to Samuraiovo první dílo v ČaE. I když se neřadí ke špičce zdejší poezie, budu na autora hodný. Je vhodné podporovat zdejší básníky, a proto protentokrát hlasuji čtyřmi hvězdami. Avšak na to, že ti lidé tančí kolem ohně, to poněkud postrádá vitalitu. Snad to bude příště lepší.


 Uživatel úrovně 0

Takže, abych tak něják začala...
Slovíčko "Šemhamforaš" se mi vcelku líbí, je hrozně zajímavý, když ho chvilku zkoumáte, ovšem pravdou je, že kdyby tu nebylo vysvětlení, asi bych vůbec nevěděla o co jde...:)
Jinak ta básnička jako taková je, jak už tu bylo mnohokrát řečeno, vcelku jednoduchá. S tím, že ji napsal mág bych problém neměla, spousta vzdělaných lidí píše, jak je napadne, protože si to mohou dovolit a ono napsat něco úplně prostě a jednoduše taky nemusí být vždy tak snadné.
Pořádně, ale ani nevím, jak ji zhodnotit, protože přecejenom byla nejspíše psána pro prosté děvče a já se nejspíš pořádně neumím vžít do jejího obsahu.
Každopádně rozhodla jsem se, že nebudu nijak přisazovat nebo podkreslovat a budu tedy upřímná, ta básnička má zajímavý nápad, vcelku i zajímavé zpracování, ale leč mě to velmi mrzí, nepřipadá mi to na více jak tři hvězdičky...
Celá tvorba Samuraie se mi líbí, povídky, příšerky atd, má spousty dobrých nápadů a umí je i pěkně zpracovat, jeho věci se mi líbí, ale tohle konkrétně u mě nesklidilo takový obdiv jako jiné věci...promiň.
Wynn


 Uživatel úrovně 3

Samurai: No dobře, věřím ti, ale jelikož je to židovské slovo (pokud vím), považovala jsem kabbalu za dost důvěryhodný zdroj ;) (A zbytek odkazů, co Google vypsal na první stránce, byly odkazy na satanistické rituály, tak těm jsem pozornost nevěnovala)


 Uživatel úrovně 0

Mám radši básně na zamyšlení, ale v jednoduchosti je někdy krása. Musím uznat, že pocity ala noční slavnost u ohně s hudbou a "divoženkami" dílo opravdu vzbudilo. Škoda jen, že na úkor využitelnosti ve hře a logiky (báseň pro venkovanku) nenese poslední strofa prakticky žádné poselství, není téměř ničím jiná (jen ten les trochu poukazuje na elfy) a možná proto ve mě ani nezanechala nijak výraznou stopu. Je to jen můj názor, snad se autor nebude zlobit.

"Šemhamforaš" mi tam ale celkem pasovalo. Zkoušel jsem to recitovat s ním i bez něj musím říct, že docela zdařile odděluje jednotlivé části díla. Bez něj, je báseň taková divná, bezduchá a ztrácí to na magičnosti i gradaci.

Většinou upřednostňuji "neříkankovou poezii" (ne každý verš se rýmuje s jiným), tato báseň tedy vcelku odpovídá mým představám. Myslím, že je i dobře sestavená, ve hře využitelná (což u mě ale nemá v tomto případě velkou váhu) a příjemná pro recitaci i na poslech. Navíc ve mě vzbudil docela příjemné pocity a náladu, čili i proto za 4*.

S díky,
Tuor


 Uživatel úrovně 3

..."Onehdy jsem po ránu točil klikou lanovky
když jsem předtím posnídal, trochu teplé vánočky"

Za tohle tě chválím. Oboje na tvrdý ý...
(Z Návštěvních dnů Šimka a Grossmanna)

Tak to se mi vybavilo při čtení tohoto dílka. Forma mi přijde opravdu špatná. Rýmy vypadají, jako by vznikly náhodou, jako by autorovi vůbec nezáleželo na tom, jestli tam jsou, nebo nejsou - prostě jako by se tam sem-tam vloudil rým, bez důvodu, bez záměru, a jen tak tam zůstal; a že ty rýmy navíc za moc nestojí. Rytmus kulhá, je nepravidelný. Taková forma úspěšně zahání emoce, které by u mě vyvolala už jen samotná představa oslavy slunovratu - i bez básně. Básnička mi do jisté míry připomíná litanii nebo modlitbu (pravděpodobně za to může hlavně to opakování slov, které zde, dle mě, nefunguje tak, jak by mělo) - některá místa svádí k deklamování bez citu, bez radosti ze života, radosti z tance a hudby, která by přece z básně popisující slunovrat elfů přece měla přímo tryskat.

Šemhamforaš. Netuším, co to slovo znamená, ale jelikož jediné, co se mi při tomto slově vybaví, je pekař Matěj (Jan Werich) a alchymista Scotta (František Černý) zkoumající šém v Císařovo pekaři a pekařově císaři... mno, zkuste si spojit tuto představu s elfským slunovratem ;) (to samozřejmě není chyba autora - hlavně pokud ví, co to slovo vlastně znamená).
(Jen bych si dovolila poznámku, že Google "šemhamforaš" našel a k němu vysvětlení:
"Pravili jsme v Dogmatu vysoké magie, že jméno JEHOVA se rozkládá v 72 vysvětlujících jmen, zvaných Šemhamforaš." http://www.panna.cz/panna/clanek/235--sva ta-kabbala.html
Já o takových věcech sice nic nevím, ale jestli je toto opravdu význam tohoto slova, přijde mi jeho použití zde trochu neopodstatněné - ale ráda se poučím, pokud mi autor vysvětlí, proč "v této souvIslosti bylo pojato jako určité "stvrzení" vysloveného přání." )

Toto dílko, dle mě, nevystihuje ani v nejmenším atmosféru, kterou mělo. Odvolávat se na to, že autor (mág) tuto báseň určil prostému děvčeti, mi nepřijde rozumné. Lidové umění, umění prostého lidu, se vyznačuje pravidelným rytmem i dobrými rýmy, prostě pravidelnou formou. Takováto forma by pravděpodobně byla prosté dívce ještě vzdálenější než vyumělkovaná milostná báseň kdejakého trubadúra.


 Uživatel úrovně 0

Nox, noctis, f. Tedy rod ženský. Arcanum - adj. 1. a 2. deklinace - femininní tvar arcana, nikoliv arcanum.


 Uživatel úrovně 0

Tato báseň má jak klady, tak jeden velký zápor.
Rozhodně si autor promýšlel každý verš a tím nám dokázal, že dovede uplatnit pestrou škálu slov. Mimo to uvedl zajímavou myšlenku, nápaditost a na báseň vcelku barevný děj (vezmeme-li v úvážení, že poezie se většinou absolutně nezaměřuje na pointu). Toho si cením, i přesto, že poezii nečtu tak často jako prózu.
Zápor zní takto: ačkoli tvořitel využil pěknou slovní zásobu a daroval svému výtvoru nápad, každičká sloka v mých očích vypadá stejně a tím pádem jako by nám báseň v závěru nic neříkala. Bez textu psaném kurzívou bych zřejmě jen pokrčil rameny - a to rád vyhledávám v dílech skrytý význam. Tak to vidím já, jeden čtenář, a proto ať se Samurai příliš nechmuří; vždyť bez takovýchto individálních projevů by kritiky neměly šmrnc.

To vše mne přimělo k tomu, abych báseň ohodnotil lepšími třemi hvězdičkami. Tančí na pomezí dobrého až kvalitního dílo, a tak si zaslouží nadprůměrné hodnocení.


 Uživatel úrovně 8

Inu pravda... použitelné to je. Do jaké míry? To už záleží na PJ a na konkrétním dobrodružství.

Inu to slovo: šemhamforaš je smi zdá dosti foneticky tvrdé a krkolomné k tak jednoduše plynoucí básni. Báseň se čte sama, avšak vždy když jsem dorazil k této citaci, musel jsem se hodně snažit s výslovností :)

Docela se mi líbí složení básně, i s její jednoduchostí a často se opakujícími slovy. Dává to básni jistý nádech amatérismu a prostosti... k mágu dosti neobvyklé, avšak osobně mě báseň nenadchla natolik, aby jsem své hodnocení podložil jako kvalitní. Báseň vidím jako lehce nadprůměrnou.