Steven Erikson: Půlnoční vlny
| Autor: | Shelagh |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 7 |
Ač jsou Půlnoční vlny 5. dílem malazské Knihy padlých, o Malazské říši tentokrát nebude ani zmínka. Erikson rozehrává zcela nový děj odehrávající se na opačné straně světa. Po prologu, ve kterém tradičně poznáme epizodu z dávných dějin světa a mocných ras mající významný vliv na děj celé knihy, vstupujeme do světa dlouhověkých Tiste Edur, dětí Otce Stína, a Lederu, lidské říše v mnohém připomínající naši civilizaci.
Tiste Edur po mnoha staletích sjednotil chytrý a mocný král-zaklínač. Lederská říše si mezitím podrobila a zcela asimilovala jiné kmeny a rasy s ní sousedící a začíná pošilhávat po bohatém území Tiste Edur. Na pozadí střetu těchto dvou civilizací se odehrává příběh edurských bratrů Sengarů a lederských bratrů Beddiktů. Sengarové byli posláni pro artefakt, který má znásobit moc krále-zaklínače, ale vše dopadne zcela jinak, než si král představuje. Beddiktové naproti tomu hrají ať již skrytě nebo veřejně významnou roli v lederské politice. V Sedmém cyklu se má zrodit nová říše – budou jí vládnout Ledeřané, jejichž císař staví Věčný příbytek pro vládce nové říše nebo Tiste Edur, jejichž král se pro své ambice neváhá spojit s cizími mocnostmi?
Odpověď se skrývá na konci sedmisetstránkové knihy zaplněné množstvím postav, prostředí a magie tak, jak jsme u pana Eriksona zvyklí (i když v tomto díle je magie o dost méně, respektive tolik nevyčnívá). Tradiční je také dlouhý rozjezd, děj spletený z jednotlivých linií a výbušné finále.
Co lze obdivovat, jsou rozmanité a živoucí postavy. Každá z nich má svůj plastický charakter a během knihy prodělává ne zrovna nevýznamný vývoj. Ať je to nezkušený ambiciózní válečník donucený přijmout neuvěřitelný úděl božské figurky, otrok zotročený několika druhy otroctví či finanční génius žijící v naprosté bídě.
Hra protikladů je leitmotivem celého Eriksonova díla, v Půlnočních vlnách zřetelně vystupujícím na povrch: Loajalita jednoho bratra je postavena do protikladu se zradou druhého. Jediným přítelem císaře se stává otrok. Konzervativní Tiste Edur, jejichž kultura je založena na přísných pravidlech a tradicích a kteří vyznávají silné duchovní hodnoty, stojí proti Ledeřanům vyznávajícím pouze bohatství, peníze a z toho plynoucí společenský systém vlastníků, dlužníků a otroků...
Už jsem se zmínila o tom, že Ledeřané připomínají naši euroatlantskou civilizaci, kde hnacím motorem společnosti jsou peníze, vlastnění a hromadění majetku i za cenu ničení jiných kultur. Nevím, nakolik to bylo zamýšlené, ale chvílemi mi kniha přišla až jako obžaloba našeho způsobu života. Kmeny podrobené Lederem jsou decimovány zavlečenými nemocemi, alkoholem, jejich příslušníci se z tradičních území stahují do lederských měst, kde živoří v nejhorších podmínkách, ztrácejí své kulturní povědomí, stávají se lůzou.
Samozřejmě tento aspekt je skryt v jiném plánu románu, kdo si chce užít heroických výkonů hrdinů, monumentálních bitev nebo obchodních a dvorských intrik, rozhodně nepřijde zkrátka. Půlnoční vlny jsou tak opět mnohovrstevnatým dílem, ve kterém si přijdou na své milovníci nejednoznačných rozhodnutí, podtextů a všeobecně platných myšlenek, stejně tak jako vyznavači silných postav a neobvyklých zápletek.
I přes všechny vyjmenované klady, nové a vtipné postavy a zápletky mi ale Půlnoční vlny přijdou jako nejslabší díl cyklu. Po dočtení ve vás totiž nezůstane onen pocit úžasu z návštěvy úchvatného fantasy světa jako u předchozích dílů. Což ale znamená, že pokud bych měla hodnotit našimi obvyklými hvězdičkami, předchozí díly by dostaly jednoznačných pět a Půlnoční vlny čtyři a tři čtvrtě.
Steven Erikson: Půlnoční vlny
Z anglického originálu Midnight Tides přeložila Dana Krejčová. Vydalo nakladatelství TALPRESS, spol. s r. o., Praha 2007, 736 stran, 489,- Kč.
Diskuze
Další krásná recenze z pera autorky, jež má na seznamu hodně recenzí a zařazuje se mezi ty nejvýraznější tady na serveru. (Samozřejmě nezapomínám na Corwina či Salmara...)
Kegramatice nemám co vytknout, protože kdykoliv jsem se těšila, že už už mám několik stejných slov za sebou, vždy byly jen dvě. :-) Potřebné informace nechybějí, nemám co dodat. Snad jen... špičkové.
Tobsa: Dávat recenzi do MS je zbytečné (pokud nepotřebuje opravit pravopisné chyby, a to já nepotřebuji, protože dílko prochází minimálně jednou další korekturou). U tohoto žánru stačí autorovi jako reflexe diskuze v rubrice.
Recenze píšu takové jaké mám ráda – hutné, nabité informacemi, bez zbytečných frází a banalit, takže se ve stylu zřejmě ani v budoucnu neshodneme. Co se týče strukturování, neskáču po tom, co mě zrovna napadne, ale postupuji podle logických souvislostí – úvod, uvedení knihy do souvislostí s ostatními autorovými knihami, stručné nastínění děje, syžet, postavy, výrazné klady či zajímavé postřehy, zápory, osobní zhodnocení.
Mila Shelagh,
dobra recenze. Je to proste dobra recenze, ale u me v tomto stylu nemuzes ocekavat prilis vysoke skore. Spatne jsem se pri tom soustredil na text a porad mi nekam jinam ubyhaly myslenky. Nevim, jestli to je omezenymi moznostmi tohoto stylu, nebo proste tebou. Nicmene za 3*.
AO:
Jistě, ale já když se podívám na Salmarovi recenze, tak mi tak nepříjde. Příjde mi to mnohem lépe napsané.
"rovnou řeknu, že Tvá recenze se mi vůbec nelíbí. Sice umíš pěkně a bezchybně psát, ale celá to na mě působí kouskovitě a křečovitě. Jako kdyby si se snažila surově nacpat celý děj románu do několika silně předimenzovaných (jiné slovo mě nenapadlo) odstavců."
Milý Tobso, o tom vlastně recenze jsou. <smutný úsměv>
Shelagh:
Jen bych dodal, že není ostudou přidat dílo do MS. Rozhodně bych Ti to vše vytknul už tam,
s úctou,
Tobša
Zdravím autorku,
rovnou řeknu, že Tvá recenze se mi vůbec nelíbí. Sice umíš pěkně a bezchybně psát, ale celá to na mě působí kouskovitě a křečovitě. Jako kdyby si se snažila surově nacpat celý děj románu do několika silně předimenzovaných (jiné slovo mě nenapadlo) odstavců.
Doslova na nás vyvrhneš proud informací ihned v úvodu, který by dle mého měl být spíše opatrně se rozjíždějící. Bylo by hezké napsat: "Půlnoční vlny jsou pátým dílem ságy Knihy padlých, jež stvořil nikdo jiný než ..." atd. Nenásilně bych vylíčil nejzákladnější a nejdůležitější informace. Ty jsou místo toho přidávány nakonec. Respektuji sice Tvůj styl psaní, ale zároveň říkám, že se mi prostě nelíbí.
Pěkný je vhled do světa, ale již pokulhává představení děje. K dobrému se nadále pojí zmínění prvků, které autor používá, ale již tu není ukázka (sic se určitě někdo ozve, že to je zbytečné atd.)
Závěr je poměrně kvalitní a je tu i Tvůj názor...
K hodnocení: myslím, že 3* bude přiměřené hodnocení,
s úctou,
Tobša
Pěkně provedená recenze, nechybí jí nic, co by měla mít správná recenze, nicméně... mě se to četlo opravdu špatně... navíc mi to přijde takové až moc rozkouskované... no... já dávám za 4* i když by si to možná zasloužil 5*, ale já je v tom prostě nemůžu najít...
A ty ode mě, Shelagh, taky dostaneš 4 a tři čtvrtě. :)
Napsala jsi to hezky, stejně dobře jako píšeš vždy, takže jsem di dokonce vzpomněl na první recenzi o Malazské knize mrtvých, kterou jsem od tebe četl. Trochu jsem to porovnal - tato recenze už je trochu rázovitější, má větší spád a lépe se čte.
Co mi možná trochu přijde, že tuto knihu si asi užijí ti, kteří rádi řeší civilizační konflikty nejen mezinárodní, ale také vnitrostátní, přičemž narážím na otázky otroctví, hodnoty peněz, hodnoty jednotlivce, hodnoty duše... :) No, pěkné.
Podarená recenzia, informujúca dostatočne vecne a erudovane na to, čo je potrebné vedieť, a zároveň sa vyhýbajúca prílišným sklzom do príbehu, zápletiek a pointy.
Moja poznámka je k vete: „V Sedmém cyklu se má zrodit nová říše…“ Ja, ako človek, čo túto knihu a ani iné knihy zo série nečítal, som nepochopil, o akom siedmom cykle je reč. Odvažujem sa povedať, že sa tejto nevysvetlenej informácii šlo vyhnúť, berúc väčší zreteľ na informujúcu úlohu recenzie. Veď napokon, o tomto som písal aj pri kritike na Salmarovu recenziu na román Sen Ockerwee, takže nie je nutné aj tu môj postoj ozrejmovať.
Z formálno-štylistického hľadiska by som vytkol pridlhú a relatívne komplikovanú vetu. Opäť, oprúc sa o vnútornú stavbu (invariantnú) žánru, musím konštatovať: recenzia je žánrom viac publicistickým. Veta v publicistike je jednoduchšia, bližšia hovorovej reči, priemernej dĺžky (10 slov) a dynamickejšia (sloveso tvorí jej jadro, nie je tak bohato rozvitá prívlastkami).
Takisto sa mi zdá, že absentujú čiarky vo voľnom prívlastku. Táto oblasť gramatiky je ale veľmi málo ozrejmená. Skutočne poznám zopár teórií – a sú práveže antagonistické. Uzavriem to teda: Podľa môjho názoru si príliš rozvitý voľný prívlastok žiada byť oddelený čiarkou.