Poslední kouzlo
| Autor: | Shelagh |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 15 |
Nezáleží na tom, jestli mě ráno zastihne v hloubi obytné jeskyně nebo tady, v chatrči na útesu. Všude vniká do těla řezavý chlad. Jako kostěný nůž přejíždí po ztuhlých šlachách, jako jehla bodá do třesoucích se svalů.
Zvednu cíp mrazem ztuhlých kůží mého chatrného přístřešku a musím přivřít oči před tou oslnivou bělobou. Zas celou noc padal sníh. Miska polévky leží před vchodem. Ta hloupá Vruta se bála vejít a já tak rozbíjím ledový škraloup vodové břečky s kusem tuhé ryby. Už ani pro šamana není jiné jídlo. V ústech se mi sbíhají sliny při vzpomínce na prsty obalené tukem a šťávu tekoucí po bradě při posledním hodokvasu.
Bolestivé nadechnutí ledového vzduchu mi připomene, že uhlíky dávno dodoutnaly. Musím sejít dolů. Setkat se s nimi. Se svým kmenem. Musím vyslechnout jejich nářky a prosby. A zas všechny odmítnout.
Ještě jedno jaro. Paprsky slunce prohřívající řídké kosti, všude zelená, listí, tráva, ptáci zpívající jásavou píseň plození, tiché kroky březích sobů. Stačí jedno jaro. Pak jim splním přání. To poslední.
Třeba nebudu muset jít tam dolů. Třeba ta postava plahočící se svahem jde prokázat úctu staršímu a přináší dřevo na otop, troud, řeřavé uhlíky.
Marné doufání unaveného starce. Je to jedna z nich. V očích zoufalství, slzy už dávno zamrzly. Ucourané kožešiny, v rukou tichý balíček.
„Denka má horečku, suché oči a už ani nepláče. Ale ještě žije. Prosím, použij svou moc, zachraň ji! Je to má prvorozená, nejkrásnější květ jara, ona nesmí zemřít, nebo jaro už nikdy nepřijde!“ Žena šeptá, dechu se jí nedostává, všechen vyplýtvala na marný boj s nekončící zimou..
Jak pošetilé.
„Jedna smrt dítěte jaro nezažene. Podívej, oči už jí vyhasínají. Jdi pryč, nemohu jí pomoci.“ Odháním ji. Chci být sám, než se odhodlám sejít mezi ně.
***
Hůl se boří do závějí. Úzká stezka zapadala, jdu ve stopách ranní prosebnice.
Vidím hlouček tiše hovořících mužů. Karach se obrací ke mně s vážným výrazem v zarostlé tváři.
„S lovci se utrhnul převis. Os má polámané nohy, Rigo se nemůže pořádně nadechnout a Teg po ráně do hlavy blábolí a slintá.“
Věděl jsem to. Nikde nestoupá kouř z ohniště nesoucí vůni ulovené kořisti.
„Uvařte byliny a modlete se k dobrým duchům. Snad ty muže zachovají.“ Odmítavým gestem bráním jejich protestům. Jen Karach, válečný náčelník, se odváží odporovat.
„Ale bez nich nám zbude málo lovců, zásoby se krátí, uzdrav je, použij svou moc!“
Zlostně po něm blýsknu očima: „Ne. Musejí se uzdravit sami. Musejí dokázat, že jsou muži kmene.“
***
Dnes si hlídám své uhlíky. Nemůžu už jít mezi ně.
Je jich zase méně. Zas o jednoho méně jich vyšlo po kruté noci z jeskyně. A ty jejich oči. Všechny se stáčejí sem ke mně. Nechte mě být! Já chci své poslední jaro! Zabíjíte mě svým zoufalstvím!
A zbylí lovci se vrátili s prázdnou. Žádné stopy. A sníh stále padá.
***
Harlek odhrne kůži kryjící vchod do šamanovy chatrče. Nikdo vevnitř není, tak utíká k posvátné jeskyni. Zapomene na všechny zákazy a pohrůžky, vběhne do klenutého prostoru, kde ozvěna vrací jeho rozradostněný volání: „Sobi se vrátili! Sobi...“
Uprostřed výkřiku se mu hlas zlomí, protože vidí to, co jako nedospělý chlapec vidět nemá – celou stěnu pokrývají kresby. Kresby sobů ve výskoku, pasoucích se, odpočívajících; sobů, kterým se svaly vlní pod hustou kožešinou, sobů tak živých, že stačí natáhnout ruku a ucítit jejich teplo.
Jen ta hromádka opelichaných kožešin na podlaze jeskyně je pokryta jinovatkou a prsty svírající barevnou hlinku zmodraly mrazem.
Diskuze
Úžasné. Skvělý nápad a výborné spracování. Škoda, že je již uzavřeno hlasování, dozajist bych dal 5*.
Povídka má takovou vnitřní, jakoby magickou sílu. Spousta tajemství a jen částěčně odhalených pravda...Úžasné.
Já nevim ale mě na tomto příběhu nic nezaujalo nemám za co dávat lepší hodnocení. Zdá se mi to dost nesrozumitelné a tak to hodnotím jen za snahu.
Přiznám se, ža takové příběhy nemám rád. Pro mne je lepší, když vím jak to dopadne.
Toto jsem pochopil, tak že šaman už byl starý a na pokraji sil, ale chtěl se dožít dalšího jara. nakonec ho však umírající v kmeni zlomili a on použil zbytky své síly, aby přivolal zvěř. To ho stálo tolik sil, že zemřel, ale sobi se vrátili.
To co jsem sepsal je trochu krkolomné, ale snad je jasné co jsem chtěl říct. K tomuto názoru mne dovedla poslední věta.
Celkově se mi povídka líbí prostředím, zpracováním a hlavně osobou šamana.
5*
Děkuji všem za velmi příjemné příznivé hodnocení a doufám, že chvilka strávená čtením dílka byla pro vás příjemnou zábavou.
Fee:
Člověk a detektiv jsou sice fajn příklady, ale slovo autorka mi přijde dost srozumitelné a rozumné na to, aby mohlo být použito. Jednou tu máme nějakou emancipaci^_^.
A upřímně řečeno... ty považuješ lenost za argument?! Lenost v kontaktu s lidmi? To už bych rovnou mohl být líný o věci prosit a děkovat za ně.
Redaktor nevidí autora dielka, Fee, kým ho neschváli.
Sethem:
Autor se používá ve stejném jednotném tvaru bez ohledu na pohlaví, byť se může použíti autorka, stejně jako někteří píší člověk, mluví-li o ženě. Uznej, že přece neřekneš člověčice. To zní dost nespisovně a ani to neexistuje. Nebo jsou přispivatelé líní jako já a nenapadne je, že by měli psát autorka. (Kupříkladu myslíš, že existuje ženský tvar od slova detektiv? Zní to asi jako ta člověčice.)
Mgr.Holger:
Jak to myslíš, že je jediný, kdo ji neznal?
Doplním Sethema:
http://www.behindthename.com/name/shelagh
Jediný, kdo to nemohl tušit, je Darian, protože ten autora neznal...
Heh, proč vlastně všichni nazývají Shelagh autorem? Je snad čeština tak chudá, aby neměla tvar pro ženské varianty povolání a titulů? Nebo si snad i ti zběhlejší myslí, že je Shelagh muž?
Smekam...
Dekuji za to, ze mohu konecne nejake dilo ohodnotit plnym poctem.
Tohle dilo je presne opakem "Katerinske jeskyne". Nabusene od zacatku po konec. Kvalita jak ma byt. Plne emoci. Nelze se ubranit tomu, aby jsme i sebemensi zachvev starce neprozili s nim. Gramaticke chyby jsem zadne nenasla. Mozna jsem se tak pohrouzila do dila, ze bych si nevsimla ani kdyby mi nekdo zapalil pod zadkem zidli.
Ze zacatku podle mne saman trpel pocitem marnosti. Nac pomahat kdyz zima stejne mozna neskonci. Mozna to byl pribeh predchudcu dnesnich lidi na pocatku doby ledove. Kdo vi, co mel autor na mysli. Postupne jsem videla samana v jinem svetle. je to predevsim unaveny starec. Jejich prosby odmita zamerne. Z egoismu. Touzi se dozit jeste jednou jara. Jako by ho kazda pomoc vice unavovala a skracovala uz tak kratkou nit zivota. Ale nakonec prece pomuze a zahyne. Kouzlem privola potravu. Ikdyz jednal egoisticky, po celou dobu je nam sympaticky. Blizky. Vzdyt kdo z nas by se jen tak lehce vzdal zivota pro jine? Kazdy jsme uvnitr egoistou. A ne kazdy se nakonec obetuje.
Libilo se mi ze autor pouzil vetu, nad kterou se da uvazovat.
- Stačí jedno jaro. Pak jim splním přání. To poslední.
Jake prani to bylo? Bravurni tah na ctenare.
Jedina vytka je pouha bezvyznamnost, ktera nikterak neni podstatna:
-"Ale bez nich nám zbude málo lovců, zásoby se krátí, uzdrav je, použij svou moc!“
Zde bych dala nejake vykricniky. Podtrhlo by to lepe vyznam slov.
Na zaver jen doufam, ze uz brzy budu moct precist dalsi skvele dilo od tohoto autora.