Články&Eseje

Host Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 24


Starý dům a v něm starý stůl,
k němu se mladík posadil.
Do rána zbývá noci půl
- chvíle vzývání temných sil.

Rozhlíží se po pokoji,
chystá knihy, rovná svíce,
ten, který se Ďábla bojí,
nikdy nedozví se více.

„Mocný kníže, Králi Stínů...“
k modlitbě se upíná.
„Přijmi moji obětinu,
kéž přijde tvá hodina.“

Záblesk nože, kapky rudé
do kalichu kapou líně,
pro přípitek plný bude...
Tma se tlačí z koutů síně.

Venku vítr vyje, kvílí,
na okno list přiletí,
hasnou ohně - noc v té chvíli
láme sedmou z pečetí.

„Zas tě volám, ó, můj Pane,
dej mi kousek moci své!
Černý oheň nocí plane,
hlad po pomstě srdce rve.

Utop svůj pád v krvi mojí,
jako já žal ve víně...“

- Úder - Dveře neobstojí.

Kdosi vchází do síně...

Diskuze

 Uživatel úrovně 4

Nezbývá mi než souhlasit. Když si to přečtu nyní, s důrazem na tebou zmíněná místa, opravdu jsi ty symboly uchopil dobře. Navíc to "prostorové rozdělení" básně, to se mě zaujalo...
Jsem rád, že se kalich líbí.


 Uživatel úrovně 5

Shadow: Ale.. ta říkankovitost dává tušit mechanizaci a démoničnosti - je to taková zvrhlá leckdy dost monotónní, která má dost dobrý spád ve vrcholu básničky, takže díky tomu se to nezadrhává... opravdu Erbenovské. Jenom jsem chtěl říci, že prostor je skutečně nedomyšlený právě díky tomu stolu - ano, stůl by mohl být symbolem zázemí a domova, jenže také logickou překážkou, tajemství, hostiny, blahobytu. Sám vnímám jako symbol domova spíše postel, peřinu, pole - něco, k čemu má člověk bližší vztah než ke stolu - u stolu se sedí cca třikrát denně tak hodinu, v posteli se leží osm hodin.

Jinak, když člověk přijede z ciziny, na co se těší vic? Na postel? Nebo na stůl? Myslím si, že použití stolu i jako odkladiště pro knihy je zde nešťastné - malinko to může odtahovat samotného aktéra od rituálu - on sedí na židli a rituál se odbývá na stole - tedy je zde znatelná hranice světů, pročež si myslím, že k přivolání "Hosta" je třeba úplně splynout se světem rituálu, tedy jej postavit na stejnou plochu, aby byla umocněna jednota těch dvou - i čtenáři to připadne reálnější, vtáhne jej to do děje, nebude to odtažité...

Co se týče vysvětlení: "aby se to rýmovalo"... No to mi ani neříkej!!!:).. Vždy se to dá obejít

Jinak napadá mě: Kalich jako symbol svatého grálu - neposkvrněnosti, čistoty je zde zneuctíván krví bezvěrce .. možná proto se ďábel zjeví - to je opravdu silný místo:).


 Uživatel úrovně 0

Tato báseň se dobře hodí do DrD světa ve kterém by to ani bez pořádných rituálů nešlo. A představa, že potkám někde v lese chaloupku, ve ketré někdo vzívá temné mocnocni...


 Uživatel úrovně 0

Dle mého má dílko svou atmosféru, rytmika se mí líbí i použitá slova.


 Uživatel úrovně 0

básnička je výborná,chtělo by to nějaké pokračování


 Uživatel úrovně 1

Ano, souhlasím, možná by bylo lepší
- " nedozví se nikdy více " -
alespoň po rytmické stránce.


 Uživatel úrovně 0

asi je to jen moje vidina ale ve druhý sloce mi slovo "nikdy" trošku rozhazuje rytmus, protože po něm nastane divná odmlka, ale jinak je báseň velice podařená...mě osobně se víc než líbí..


 Uživatel úrovně 8

Shadowmage - vezmi to i tak, že on vlastně Kája Erbenojc taky nebyl ten "hard-poeta" - on se snažil to, co sebral, převést do formy srozumitelné lidu. A tak si hrál se slovy a skládal je jedno k druhému, asi jako Ty.


 Uživatel úrovně 4

Elvisův_duch:
To máš naprostou pravdu, ale mě to bohužel při psaní nenapadlo. Dveře by opravdu tvořily jakýsi rámec, vstup do básně a ten příchod Hosta by se dobře doplnily. Stůl se tam tak nějak objevil a pak už mi nedošlo, co s ním dál hodlám vymýšlet. Prostě na něm jenom ležely ty pomůcky. Což by se ale dalo předpokládat samo sebou, že nevisí ve vzduchu. Možná, že tam zůstal i z lenosti, jisté pohodlnosti a uspokojení se ohledně rýmu stůl - půl. Na vině je snad i moje vnímání stolu coby symbolu "domova" nebo "bydlení", tedy toho zázemí v nevlídném později posaném počasí.
Takováto rada mi skutečně pro príště může velmi pomoci, děkuji.

K té říkankovitosti. Zatím ještě pravděpodobně nejsem schopen posoudit, kdy se už slova v mém textu stávají slovy naházenými do jakési říkačky, prostě kdy už je mechanizovanost na úkor kvality.


 Uživatel úrovně 5

Shadowmage: Ale ale... To jsem nechtěl... ta mechanizovanost je právě to, co se mi líbí. Jenom občas zabíhá do říkankovitosti a to působí... no na tu básničku nepatřičně... Ad. začátek: Snažíš-li se čtenáře zaujmout starobylostí, nepříjde mi v tomto kontekstu zrovna vhodné používat stůl. Konec konců samotný stůl je tam naprosto zbytečně, neboť pro příběh už nemá žádné využití a tudíž tam jen vstoupí a nic nedělá... Řekl bych, že tam dost v obřadu překáží... Jeho zmínění vidím jako dost zbytečné, neboť jak jsem řekl je nerozvinuté a překážející... Kdyby tam ovšem byly dveře... Ty přeci v závěru sehrají veledůležitou roli? Nebo ta okna? Zahrada... to vše, ale bylo vidět, že ses zaměřil na interiér a stůl skutečně nedokreslí sttarobylost ani věrohodnost prostoru....