Články&Eseje

Hradební mýty Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 8

Hradební mýty jsou plánovaná trilogie (zatím vyšli jen první dva díly) vycházející v edici Laseru New Weird. Řadí se tak po bok slavnému Nádraží Perdidu nebo Jizvě. Pro běžné čtenáře fantasy a sci-fi jsou ale rozhodně mnohem stravitelnější než třeba Veniss Underground, mají mnohem blíž ke klasická válečné fantasy než k literárnímu experimentu. Příjemné také je, že na rozdíl od většiny fantasy sérií jsou knihy prakticky nezávislé a lze je číst zcela samostatně. Spojují je společné postavy a prostředí, ale rozhodně se nebojte že nejsou ukončeny a budete další rok čekat na další díl.

Děj se odehrává ve Čtyřzemí, na celkem malém kontinentu, kde čtyři spojené státy bojují proti agresivnímu Hmyzu, jakýmsi obřím mravencům (pokud znáte Trhlinovou válku nebo Dceru Impéria můžete si je představit jako válečníky Cho-ja). Hmyz se objevil někdy před tisícem let, vybudoval si první kolonii a pustil se do dobývání dalších území. Než se "domácí" národy dokázaly účinně postavit na odpor obsadil celou severní část kontinentu a přeměnil ho na "Papírové kraje", podivné území pokryté hmyzími stavbami z rozžvýkaného materiálu. V době objevení hmyzu kolem sebe nesmrtelný mudrc San shromáždil kruh vybraných schopných lidí, kteří mu mají pomoci bránit invazi. Za jejich služby jim propůjčil nesmrtelnost, ovšem jen na dobu po jakou slouží v Kruhu. Členem se může stát každý, kdo svými schopnostmi předčí stávajícího nesmrtelného nebo přesvědčí Sana o zřízení nové pozice. Poražený je pak vyloučen a jeho čas začne opět normálně plynout. Po prvních úspěších byl San jmenován císařem, i když spíš jen poradcem než vládcem celého Čtyřzemí.

Hlavní postavou obou knih je Kometa Jant Šira, jeden z členů kruhu - císařský posel. Je křížencem útlých a hbitých rhydanů a okřídlených ptaků, díky tomu jako jediný na světě dokáže létat. Díky tomu je jeho pozice celkem jistá, v rychlosti ho někdo předčí jen těžko. Obě knihy jsou vyprávěny v první osobě z jeho pohledu. To dodává příběhu na živosti, čtenář nesleduje děj z pohledu vševědoucího vypravěče a o mnohých událostech se tak dovídá zprostředkovaně, z něčího vyprávění. Jant sám rozhodně není ukázkou klasického hrdiny, je silně závislý na drogách a jeho práce spočívá spíš v rychlém doručování zpráv, něž v nějaké akčnější, vypravěčsky vděčnější aktivitě. Zato má ale o dění ve světě mnohem větší přehled než řadový voják nebo stratég hluboko ve své pevnosti. Neustále se pohybuje mezi místy kde se děje něco zajímavého.

V Roce naší války skutečně sledujeme Jantův popis průběhu jednoho roku, začínajícího smrtí Jespáka, krále Ptaky. Po ní následuje masivní invaze Hmyzu na jih a zoufalá snaha zatlačit ho zpět. Někteří nesmrtelní a část armády uvízne v mohutné obklíčené pohraniční pevnosti a je třeba dostat je pryč dřív, než je hmyz vyhladoví. A do toho se mísí politické tahy nesmrtelných, jejich snaha dosáhnout vlastních cílů a také pokusy smrtelníků získat své místo v Kruhu. Většina děje se ale točí právě kolem boje s hmyzem a problémů vzniklých v důsledku prolomení fronty.

Čas jako dar se odehrává o několik let později. Znatelně méně se soustředí na popisy bojů, věnuje se jiným záležitostem. Hned na začátku je šermíř kruhu, Mženec Gio Ami poražen smrtelníkem a ztrácí tak svoji nesmrtelnost. Je zřejmé že to považuje za krutou nespravedlnost a nechce se s osudem smířit. Nový šermíř vzápětí vyráží v doprovodu Janta a Mlhy Aty, námořnice kruhu, k nově objevenému ostrovu několik týdnů plavby od Čtyřzemí. Žije na něm idylická společnost, jakási utopická demokracie, potomci lidí kteří kdysi dávno uprchli ze Čtyřzemí. Výprava je má přesvědčit aby císařství pomohli v boji proti Hmyzu. Mezitím ve Čtyřzemí Gio získává spojence pro povstání proti císaři, aby pomstil své vyloučení z kruhu. A v knihovně ostrova Trisu se objeví prastaré texty, odhalující zajímavé věci z historie Čtyřzemí.

Druhý díl se mnohem více věnuje kontrastu mezi civilizací Trisu a Čtyřzemí. Setkání těchto dvou výrazně odlišných kultur je zde líčeno velmi podrobně a přesvědčivě. Další zajímavostí je lidské povstání ve Čtyřzemí, ukáže se v něm že po stovkách let války s hmyzem lidé nejsou schopni příliš efektivně bojovat proti jiným lidem, nemají správné strategické uvažování. Právě popisy kultury, používaných technologií (někdy středověkým, jindy na úrovni 19. století) a vědomostí považuji za jednu z nejlepších stránek obou knih, je zjevné že autorka věnovala dostatek času jejich promýšlení.

Zajímavé jsou také popisy postav. Nejvíce prostoru je věnováno jednotlivým nesmrtelným, kteří stojí na jedné z pomyslných špiček společnosti. Jsou mezi nimi bohatí šlechtici i prostí vojáci nebo pouliční rváči, které postavení u dvora pomalu ale jistě mění. Nesmrtelnost zde není jen doplňkem, který má knize dodat nějaké to fantastično, je výborně vidět jak se projevuje na uvažování postav. Plánují v dlouhodobém měřítku, s rostoucím věkem jsou stále odtrženější od světa smrtelníků. Jejich smrtelní přátelé se rodí, stárnou a umírají a postupně se mění jen v krátké záblesky v průběhu dlouhých životů. Naopak smrtelníci po nesmrtelnosti mnohdy zoufale touží, byť to znamená vyměnit svobodný život za službu císaři. V souladu s moderní fantastickou literaturou mají postavy daleko k Tolkienovské černobílosti, každá má nějaké slabosti nebo postranní motivy, o to ušlechtileji pak působí občasné nesobecké jednání.

Pravděpodobně nejmagičtějším a nejfantastičtějším prvkem obou knih je svět Přesunu. Jde o místo na které se Jant dostává v okamžiku smrtelného předávkování drogou, podivné město osídlené ještě podivnějšími tvory. Jen tyto části mají obsahují nějaké formy kouzlení (nebo snad techniky od kouzlení neodlišitelné), zbytek knih je velmi realistický. Zpočátku by se snad mohlo zdát že se jedná jen o halucinace, ale v průběhu děje se ukáže jasné a existující spojení mezi Přesunem a Čtyřzemím. Pokud si knihy přečtete určitě zvažte, jestli by právě takhle nemohly vypadat cesty theurgů do astrálních sfér, možnost nahradit prosté smlouvání o číslech malými dobrodružstvími mi přijde přinejmenším zajímavá.

Důvod, proč je cyklus řazen do New Weird mi není zcela jasný. Svým pojetím, velmi racionálně promyšleným dějem a světem má velmi blízko sci-fi, určitě blíž než třeba k Tolkienovi, Feistově Trhlinové válce nebo podobným, klasickým fantasy. Nepracuje s čistými hrdinskými archetypy, neobsahuje žádné "hlavní padouchy", jen záplavu Hmyzu. Žádná z postav není nenahraditelná, snad kromě císaře Sana, což mnohem víc připomíná třeba Nadaci a jiná díla hard sci-fi. Na druhé straně ale nedosahuje komplexnosti Nádraží Perdida ani bizarnosti Venissu. Každopádně má velice pěkně promyšlený děj i postavy, uspokojí milovníky válečné fantasy a určitě neurazí ani čtenáře hledající nějaké hlubší témata. Za zmínku také stojí výborné obálky Edwarda Millera, autora všech obálek z řady New Weird.


Steph Swainstonová
Rok naší války - vydal Laser, 2005, překlad Milan Žáček, 320 stran, 269,- Kč
Čas jako dar - vydal Laser, 2007, překlad Milan Žáček, 337 stran, 279,- Kč

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Jednou ze záruk kvalitní recenze je jistě kvalitní čtenář a to corwin jistě je. Proto jsem se nebal si recenzi přečíst a už předem jsem věděl co mne čeká. zajimavé vylíčení děje, zhodnocení a nakonec moje vlastní touha si knihu pořídit.
5*


 Uživatel úrovně 8

Za to přirovnání k Cho-ja se omlouvám, měl jsem to rozepsat víc. Měl jsem na mysli jejich fyzický vzhled, žádní jiní "velcí mravenci" mě nenapadli.

Je pravda, že ani jedna z knih není ukončena v podobném smyslu jako třeba Pán prstenů. Je to ale dáno spíš snahou o realistické vylíčení světa, ve kterém se děje mnoho věcí zároveň, často nezávisle na sobě nebo jen s nezřetelnými vztahy. Zatímco v Pánovi prstenů je veškerý děj postaven a souboji se Sauronem a po jeho porážce jako by najednou nebylo o čem vyprávět, Hradební mýty popisují dvě zajímavé události ze světa Čtyřzemí. Obě mají určitý začátek a konec, obě jsou nakonec vyřešeny. Ale zároveň s nimi se děje mnoho dalších věcí, které se táhnou mnohdy stovky let z minulosti a budou pokračovat ještě dlouho v budoucnosti. Světu to dává na živosti, dá se dokonce čekat že rozřešení mnohých z nich nebude nikdy popsáno. Bohužel se mi to takhle nepodařilo vyjádřit v recenzi.


 Uživatel úrovně 5

Propracovaná recenze opravdu dobrých knih.

Trochu bych polemizovala s přirovnáním Hmyzu k cho-ja z Feistovy Midkemie, protože cho-ja předvádějí určitou míru (lidsky chápané) inteligence, která Hmyzu chybí. Navíc mnohem více připomínají šváby než mravence.

Také k uzavřenosti příběhu má zejména první díl daleko, zůstává v něm příliš mnoho otevřených linií, ale to neubírá z požitku při čtení.

Proč jsou Hradební mýty New Weird? Autor recenze si v podstatě odpověděl, já bych jen zdůraznila, že tento styl nebo hnutí, chcete-li, se vyznačuje právě takovými postupy charakteristickými pro jiné, nefantasy žánry. Swainstonová se mimo jiné nepáře s nějakým vysvětlováním, hodí vás rovnou do děje a milý čtenáři, koukej se sám zorientovat nebo to nečti...