Pohádka o Šedém Natashovi
| Autor: | prokletý Dilvish |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 18 |
Kdysi dávno, v době, kdy měla země čekat na první lidské kroky ještě celou věčnost, nebyl svět pustý. Ačkoliv na něm nežili lidé, ani zvěř nám známá, dokonce ani bohové tehdy nežili jak byl svět mladý, život tu přecijen byl. Žily zde bájné bytosti, které si říkaly "draci".
Draci byli skutečně takoví, jak si je většina lidí představuje, obrovští šupinatí okřídlení plazi, jejichž barva šupin se různila asi jako barva našich očí a vlasů - nicméně to nebyly žádné hloupé krvelačné bestie, jak se někdy lze doslechnout. Jednalo se o bytosti moudré a vznešené.
Jakkoliv to zní zvláštně, byli draci tehdy velmi podobní dnešním lidem. Pouze s jedním zásadním rozdílem: Každý z nich žil svůj několik staletí dlouhý život spokojeně, každý byl šťastný a žádný drak neznal lásku.
Přestože tento dokonalý svět měl dlouhé trvání, nic není věčné. I stalo se, že se dračici Katrině a draku Nikolaji narodilo již třinácté dráče. To u draků nebylo obvyklé, aby manželství bylo takhle plodné.
Žel, stali se Katrina s Nikolajem prvními smutnými rodiči, jejich třináctý potomek Natasha byl zrůdou. Za celé eóny dračího bytí na dosud mladém světě spatřilo poprvé dosud veselé slunce prvního draka bez barvy - Šedého Natashu.
Když se tak stalo, uronila nebohá Katrina první slzu. Vzápětí propadla v neutuchající pláč, plakala bez ustání měsíc, až jí žalem nakonec puklo srdce. A v místě, kde se tak stalo, vzniklo z jejích slz první slané moře...
Zarmoucený Nikolaj se potom se svými dvanácti podařenými dětmi přestěhoval, našel si novou družku a žil dál svůj šťastný život až do smrti. Není se čemu divit, vždyť Katrinu nemiloval.
Když ono veselé bezstarostné slunce spatřilo takové neštěstí, skrylo vůbec poprvé svoji tvář. Zrodila se tak noc.
Tak maličký Natasha vyrůstal sám v moři, jehož vody byly stejně šedé jako on sám. Později tento svůj domov pojmenoval mořem Judským ...
Šedý Natasha tak byl prvním drakem, který žil sám a nešťastný. Rozhodl se proto po několika staletích, že se vydá mimo pustý domov hledat své štěstí. Na cestách po celém světě pak poznal stovky draků, ale ti měli své bezohledné štěstí a s šedým drakem se příliš nestýkali. Přijali jej sice mezi sebe, ale buď se jim hnusil, báli se jej, nebo jim prostě jenom vadila jeho odlišnost a smutek, který nechápali.
Záhy Natasha zjistil, že i když už nežije sám, cítí se osamělý ještě mnohem více - rozhodl se proto znovu odejít domů a přemýšlet.
Na pobřeží Judského moře na šedého draka čekalo velké, nepříliš milé překvapení. Během let jeho nepřítomnosti pobřeží osídlilo několik draků.
Natasha si jich příliš nevšímal a letěl dál, do samého středu mrtvých vod, někam do míst, kde zemřela jeho matka Katrina. A tehdy poprvé spatřil Lunu.
Luna byla jednou z černých dračic, což bylo neobvyklé, ale stávalo se to. První draci, narození dříve nežli slunce, byli ostatně také černí...
Luna byla černá, jelikož se narodila v noci. A Luna byla krásná.
Natasha ji zahlédl koupající se v moři daleko od pobřeží, věnoval jí stejný letmý pohled, jako každému drakovi. Luna jej však překvapila. Usmála se na něj.
Když potom později Natasha bloumal sám šedými vodami pohroužen v šedé myšlenky, viděl Lunu koupat se ještě mnohokrát.
Luna byla zvláštní, bavila se s šedým drakem o všem možném, dokonce i o smutku. O smutku, o kterém jiní draci nechtěli nikdy raději nic vědět.
Za čas naučila Luna Natashu smíchu i veselým myšlenkám. Šedý drak tak poznal konečně štěstí. Nebylo mu však přáno příliš si jej užít. Stal se totiž prvním drakem, který okusil trpkost lásky - zamiloval se do Luny. Štěstí rychle zmizelo.
Když už byl Natasha beznadějný, pokusil se vysvětlit Luně svůj nepopsatelný cit.
Luna se jenom usmála, řekla, že smutek je roztomilý výmysl, ale tohle už je příliš, vždyť žádná láska neexistuje.
A odešla, aniž by se vrátila. Natasha ji již nikdy neměl vidět...
Zoufalému šedému draku se zbořil svět. Pochopil, že ani Luna není jiná než ostatní draci.
Prvně se v záchvatech beznaděje a nekonečného smutku třináckrát pokusil zabít, neúspěšně. Osud jej ve své zvrhlosti učinil nesmrtelným.
A pak už to Natasha nevydržel. Probudil v sobě něco, co svět dosud také nezal - hněv a nenávist.
Stala se z něj Bestie, Běs, Hrůza, Stín... Postupně zavraždil každého draka, včetně kdysi milované Luny, až vyhubil dračí rasu docela.
Natasha sám se přejmenoval na Zlo a žije dodnes v srdci každého myslícího tvora.
Díky Zlu už nikdy nebude každý šťastný.
Díky Zlu známe lásku.
Diskuze
Pohádka o Šedém Natashovi
Pohádka krásná, příběh hezký, zamyšlení smutné. To jen jak na mne působila pohádka o dracích. Bylo mi z toho opravdu smutno, proto se klaním spíše k variantě mýtu či legendy než smyšlené pohádky i přes autorovo přiznání se ke vzniku ne pro DrD. Není to až tak podstatné (pro mne), já jen že se mi to bude hodit jako dobrý základ pro legendu o dracích ve světě DrD. A to se mi moc líbí, málo kdy se tu objeví něco, co bych já jako neuměl mohl použít ve světě DrD.
Jen doufám, že to autorovi nebude vadit a chtěl bych ho touto cestou požádat o svolení, jestli se na jeho dílo náhodou nevztahují autorská práva, k použití v mém světě.
Gramatiku hodnotit nebudu, vzhledem k mé nízké znalosti a již vyjmenovaným chybám, by to stejně ztratilo smysl.
Celkově hodnotím dílo jako velmi zdařilé, ale díky jinému pohledu než autor, jsem se rozhodl nehlasovat, nepovažoval bych to za dobrou věc, hodnotit legendu, když se jedná o „pohádku“. Doufám, že mé jednání pochopíte.
Klaním se Josashi
Jsem nadšen tématem. Právě proto, že je ošuntělé, všichni se jej bojí a málokdo vymyslí něco zajímavého. Dilvishovo zpracování, ač má některé chybky po stránce jazykové (časté použití tak...) se mi četlo lehce a přes zdánlivou vážnost tématu mě fakt pobavilo...Díky ti....
Žiletka: Pokusil sem se tak narazit na klasickou xenofobii, která je vlastní i nám lidem...
Teď jsem si tuhle "pohádku" přečetla podruhé a musím říct, že se mi líbí mnohem víc, než když jsem se s ní poprvé setkala. Tehdy mi trošku nesedělo chování těch draků - přišlo mi divné, že se draci Natashy tak stranili, když byli dokonale šťastní. Nemyslím, že by jejich štěstí skončilo, kdyby se k němu chovali normálně. (Oni si asi mysleli něco jiného.)
Už mi to ale vůbec nevadí.
Je to napsané opravdu skvěle.
Ok, předně děkuji za postřehy.
Jinak kdybych nechal svoji gramatiku, tak jak byla, ani by mi to Shelagh neschválila :) a že tam několik chybek zbylo i po korektuře, s tím se smířím vcelku snadno.
Abych uvedl "pohádku" do správného světla - nejedná se o mýtus ke světu drd. Když jsem ji psal, na nějeké dračí doupě (server i hru) sem ani nepomyslel. Psal jsem to milované osůbce pro potěšení.
Tedy dá se říct, že je pohádka lyrizovaná, ale ne uplně lyrická (Shelagh mne napomene, pokud si opět pletu výrazy).
Jsem si vědom, že ji lze použít jako mýtus z dob utváření nějakého fiktivního světa, ale primární účel všech těch náznaků je jiný - asi i jednodušší.
Přiznám se, že Dilvishovým dílům jsem přicházel na chuť pomalu. Každý v sobě nosíme své malé nebo větší smutky, tak proč je chrlit na ostatní, že? Ale tohle je jiná káva.
Výšin Henniny písně od Apey sice dílo po jazykové stránce nedosahuje, ale přesto je to nádherné a vím, že si pohádku o smutném drakovi přečtu znovu a rád.
Pár stylistických zaškobrtnutí, nešťastné použití slova beznadějný, které zmínili jiní.
Spojení "podařenými dětmi" už dnes poněkud změnilo význam. Lepší by bylo "zdárnějšími" nebo prostě s ostatními dvanácti dětmi.
Jenže to na věci nic nemění. Celkový subjektivní dojem prostě moje hodnocení táhne nahoru, ke hvězdám Crux australis, kterých je právě 5.
Salut!
jedna slabina: nesedí mi věta "Když už byl Natasha beznadějný, pokusil se vysvětlit Luně svůj nepopsatelný cit. "
Unikátne spojenie rozprávky a legendy s kombinovaním lyrických prvkov, ako sme u autora už zvyknutí, že?
Toto dielko má zvláštnu atmosféru, ktorá človeka upúta a vďaka tomu určite nezapadne. Mne osobne sa páčilo členenie, ktoré bolo nádherne plynulé. V úbode autor niečo naznačil. Posledná veta v prvom odstavci nie je síce nijako zvláštne zdôraznená, no aj napriek tomu ju čitateľ zaregistruje. Motív toho, že draci nepoznali lásku je potom nádherne rozvíjaný na pozadí deja až napokon plynule dospeje do svojho záveru dvoma tézami - takpovediac indukciami, ktoré zhŕňajú a uzatvárajú tú na pohľad rozprávku do niečoho, čo ťažko nazvať.
Je na nás, či sa s tým stotožníme, každopádne to nie dôležité. Veľmi pekný prístup: Autor všetko majstrovsky, až vecne, zosumarizoval až na konci.
Myslím, že príspevky pre tým mojím už povedali dosť toho, čo by sommohol aj ja, takže sa nemusím a nebudem opakovať.
Snáď ešte taký môj drobný čitateľský postreh: Dokonca sú tam použité i rozprávkové čísla :-).
Veľmi dobrý kúsok.
Fííha.. Tak tohle mě dostalo.. no a protože Shelagh už popsala gramatické chybky, já se spíš omezím na popis dojmů, které ve mě příběh zanechal..
Jen ještě jedna drobná chybka: ve větě Draci byli skutečně takoví, jak si je většina lidí představuje, obrovští šupinatí okřídlení plazi, jejichž barva šupin se různila asi jako barva našich očí a vlasů - nicméně to nebyly žádné hloupé krvelačné bestie, jak se někdy lze doslechnout. Bych nahradil po slově takový čárku dvojtečkou. Chýlíš se tam k popisu draků, takže by tam ta dvojtečka taky seděla. Ale myslím, že je to drobná chybka, která je celkem nepodstatná.
Příběh na mě opravdu zapůsobil. Prvně způsobem jako Nejdřívě Bůh udělal to, pak zase ono, ale když mě to vtáhlo, tak jsem se do toho vžil a líbí se mi to, protože si myslím, že jetěžké sepsat pohádku, aby z toho nebyla děsná hloupost, ale aby to taky nebyl nijaký úplně Sci-fi příběh.
S chudákem Natashou jsem soucítil, ale ani mě nepřekvapilo, když se zamiloval. To, že pak vraždil byla docela věc - dosti nepříjemná. Příběh se mi celkově líbí, protože si myslím, že má dobrou kostru a atmosféru. Dávám ti 4*.
Zajímavá báje, zpočátku vypadá jako pohádka pro děti, nakonec jako příběh s ponaučením pro dospělé. Zajímalo by mne, zda ji autor(ka) stvořil(a) jako např. kosmogonický mýtus pro svůj svět nebo zda je to osamělý počin momentální inspirace.
Báji nelze rozebírat jako klasickou povídku z hlediska logiky příběhu či motivů jednání postav, tak se zatím omezím jen na gramatickou stránku a nechám vás, čtenáře, popsat, jak na vás takový příběh působí.
Textík obsahuje několik drobných chybiček (chybějící čárka, překlep, spojení slov, které mají být zvlášť – „přecijen“), které nesnižují kvalitu díla. Jen bych upozornila na vazbu „Když už byl Natasha beznadějný“, která není správně – přídavné jméno „beznadějný“ nelze takto napsat osamoceně, bez např. podstatného jména.
Suma sumárum pěkné čtyři.