www.Dračí Doupě.cz


Registrace
--
Zapomněl jsem heslo --
Nick:  
Heslo:

1 přihlášených uživatelů.
0 uživatelů je na chatu.
 
Soutěž O Hlavu
Zlatého Draka

--
Aktuality
Novinky
Uživatelé
Vyhledávání
Rekordy a statistiky
--
Chat
Fórum
Ankety
Moudrá Sova
--
Články
Rozvoj DrD
Dobrodružství
Hřbitov
--
Galerie
Fotogalerie
Downloady
Linky
--
Bestiář
Předměty
--
Nová Povolání
Nové Rasy
Dovednosti
--
Válečník
Hraničář
Hraničářská kouzla
Kouzelník
Kouzla
Alchymista
Alchymistické předměty
Zloděj
--
Seznamka
Inzerce
--
Co je to Dračí Doupě?
Dračí manuál
Otázky a Odpovědi
--
Tvůrci a Redakce
--
Čekající díla
Dračí líheň
--
Vzhled
Family Silver
Historic
Simple Ancient Dark
Simple Ancient Light
Simple Evolved Dark
Simple Evolved Light
Timmothy Gold

Články


Hennina píseň

Příprava pro tisk (tisknuto 1269x)
Autor:Apea
Přidáno: 10:27:31 07.11.2005
Hlasovalo: 23
Průměrné hodnocení: 4.74

Hennina píseň ve Staré mluvě vypráví

Na počátku byla voda, bez počátku a konce. Po ní plul kačer, kterého potkala černá kachna.

"Kdo jsi?", zeptala se a on odpověděl: "Urdog."

A vida, jak je krásná, ponořil se, aby přinesl ze dna kus hlíny a mohl stvořit zemi, na které by byli spolu. Ale prvotní vody, jako by byly bezedné. Vyplul na hladinu a neměl dech. Ponořil se podruhé, a když se vrátil, plival krev, ale jeho zobák byl prázdný. Černá kachna se ponořila a plavala dolů, až se její zobák dotkl něčeho pevného. Nabrala trochu řídkého bahna a vyplula na hladinu. Z toho mála, co zbylo v jejím zobáku, stvořil Urdog zemi, řídkou a nepevnou jako to bahno. Přesto na ni oba vstoupili, on se změnil v muže, ona v ženu, a milovali se. Zplodili děti, krásné jako dnešní bozi, leč moudřejší.

Nepevné země však ubývalo a Urdog se znovu a znovu potápěl, aby vynesl ze dna alespoň kousek, kterým by ji zpevnil. Nedosáhl však nikdy dna a nakonec ho voda vyplavila bez dechu a života. Tehdy udělala žena, která bývala černou kachnou a jejíž jméno bylo Henna, mocné kouzlo a obětovala sama sebe.

Stala se zemí, pevnou a zelenou, plnou plodnosti. A Urdog, kterého při své proměně objímala, v ní byl nejprve skryt jako semeno. A jako semeno vzešel, vyrostl a stal se stromem světa. Jeho kořeny protknuly v milostném spojení Hennu, jeho kmen byl bělostný a v jeho koruně zářilo zlaté slunce a stříbrný měsíc s bezpočtem hvězd.

Děti Henny a Urdoga žily bez starostí a bolestí, milostná země jim rodila vše potřebné a koruna světového stromu zpívala písně, které zabíjely každou zlobu a starost.

Z nekonečných vod připluly rudá a modrá kachna. Vystoupily na zemi a proměnily se v dívky. Kudy prošly, tam muži ztráceli hlavu a ženy klid. Země se proti nim vzpínala a uhýbala jim pod nohama. Byla však vyčerpána dary, které dala pro svou lásku, a neměla sílu jim vzdorovat. A ony došly až do jejího středu, ke kmeni světového stromu. Hladily jeho kůru a šeptaly mu laskavá slova, nabízely se mu, ať si z nich vybere. A pak začaly tančit.

Urdog viděl, jak jsou krásné a zatoužil po nich. Skláněl k nim své větve, hladil je a ovíjel svými zelenými listy. Smály se a tančily stále rychleji.

Urdog tkvěl kořeny hluboko v zemi-Henně. Jeho srdce s ní bylo spojeno a protékala jimi společná krev. Henna ale žárlila na dvě krásné tanečnice a rozzlobena vyháněla jeho kořeny, chtěla mu uzavřít své lůno. Nepodařilo se jí to úplně, ale ztratila vláhu a zčernala.

Urdog napínal své větve k oběma tančícím dívkám, které ho pokoušely. Vyschlá země se stáhla od jeho kořenů a on už nestál pevně. Začal se s rudou a modrou dívkou točit v děsivém tanci po chvějící se zemi, která se pod nohama těch dvou otvírala v propastech a chrlila na ně žhavou lávu nenávisti.

Moudří a krásní lidé, děti Henny a Urdoga, doposud nepoznali strach, nouzi a bolest. Teď přežívali na zemi, která se chvěla zemětřesením a kterou bičovala vichřice způsobená šíleným tancem stromu a obou dívek. Zčernalá a vyschlá země navíc přestala rodit. Zpěv koruny už nezaháněl zlobu a strach, naopak svist listoví se zarýval do srdce a mozku jako tenký rozpálený drát.

Henna naposledy počala, když vyháněla Urdoga ze svého klína. Zplodila kazatele pokání a nenávisti. Lidé se od nich naučili udávat, zabíjet a mučit ty, o kterých se říkalo, že tu pohromu přivolali. Zabíjeli je a mučili ne proto, že by věřili jejich vině, ale ze strachu, že by jinak někdo mohl ukázat na ně.

Když viděly pád prvních lidí, ženy se vzpamatovaly. Henna, která přišla o svoji lásku, nechtěla přijít i o své děti a rudá a modrá dívka si vzpomněly, že přišly navštívit svoji sestřičku, černou kachnu, a že si s ní a jejím milým chtěli jen trochu hrát. Všechny tři zůstaly zděšeně stát nad spouští, kterou způsobily. A strom Urdog, náhle opuštěný i těmi dvěma, bez kořenů a umírající, se dál potácel v děsivém tanci po vyčerpané Henně, která se z posledních sil snažila přivolat alespoň trochu ze své bývalé plodnosti. Marně, její lůno bylo vyschlé a mrtvé.

Tehdy rudá a modrá dívka objaly svoji černou sestru a i ony se odhodlaly ke strašlivému kouzlu, při kterém obětovaly samy sebe. A tak se zrodil náš svět. Henna se stala podsvětím, rudá dívka novou Zemí a modrá Nebem, obě objímají a konejší světový strom, Urdoga. Ten se již nikdy zcela nevzpamatoval ze svého šílenství, zůstal slepý a v jeho dutém kmeni sídlí draci. Moudří a zlí.

Děti Urdoga a Henny přežily, staly se z nich dnešní lidé. Později k nim přibyly další rasy, které se zrodily z objetí Urdoga s novou Zemí a Urdoga s Nebem. Henna však již zůstala neplodná a na jejím černém, rozervaném povrchu žijí jen potomci těch, kteří se za onoho prvního strachu při Urdogově tanci stali kazateli nenávisti a pokání."


Vypráví se, že Henna znamená "jediná". Mistři učí zpívat Henninu píseň jen své nejlepší žáky. Píseň je plná kuningů a mocných obrazů, proto ji úplně nerozumí ani zkušený a znalý pěvec. O některých verších neví nikdo, co přesně říkají, protože jejich slova nenalezneme nikde jinde ve Staré mluvě, někteří tvrdí, že tato slova znají démoni, poslední synové Henny.

Když se mistra pěvce zeptáte, zda je tato píseň pravdivá, neřekne vám ani ano, ani ne. Bude vám vyprávět jiné příběhy o tom, jak vznikl svět, tak jak si je vyprávějí lidé, elfové a krollové.

Nezapomenete-li přesto, nač jste se ptali, a nepodaří-li se mu odvést řeč jinam, odpoví vám opět ve Staré mluvě: "Nejprve musela být láska, aby se mohla zrodit nenávist, nejprve byla zahrada a až z ní vzešla poušť bez naděje."

Nejspíše s vámi však o písni nebude vůbec mluvit. Sami pěvci se jí totiž bojí a věří, že zazpívat ji člověk smí a dokáže jen jednou v životě. Zpívají ji tehdy, když se pokoušejí zachránit toho, kdo umírá, protože ztratil naději a s ní i vůli k životu. Většinou se to podaří. Říkají, že se tak děje, protože se Henna, slyšíc píseň, rozpomene na naději, kterou sama nemá, a stvoří naději jako dar pro toho, kdo také již žádnou nemá.

Henna ale nemůže tvořit sama ze sebe, vzdala se své plodnosti, když vyvrhla Urdoga ze svého klína, a proto si bere sílu od pěvce, který pak až do konce života nosí v srdci prázdné a necitlivé místo.

Vypráví se, že Henninu píseň zpíval Orfˇ Daan, když chtěl probudit k životu a činům ty, kteří přežili vypálení města Raab´ tu. Ty, které oslepila záře a děs ohně dračiče Muu. Orf´ Daan zpíval ve spáleništi rodného města tři dny a tři noci. Jeho tvář a jeho ruce zčernaly, jeho srdce se změnilo v kámen a tělo seschlo a zkroutilo se jako kořen tisícileté olivy. Přesto hrál, až lidé zase prozřeli z dračí slepoty a začali hledat své blízké.

Zkroucené a zčernalé Orf´ Daanovo tělo zůstalo vedle zmrzačeného a spáleného posvátného městského stromu. Nedokázali s ním pohnout, nedokázali je ani zakrýt. A plály v něm dvě živé oči plné nezměrného smutku.

Tři roky zůstalo tělo takto nehybné. Město Raab´tu mezitím ožilo a jen poblíž místa, kde pěvec spočinul, utichal smích dětí a žen, zpěv ptáků i hovor mužů.

Po třech letech přiletěly k Orf´Daanovi dvě kachny, rudá a modrá. Každá nesla v zobáku černou misku plnou vody. Když rudá přelétala nad pahýly posvátného městského stromu, vyšplouchlo z její misky sedm kapek vody. Strom ožil a jeho větve se rozrostly v nádhernou, vždy zelenou korunu.

Obě kachny ale musely přinést po sedmi miskách plných vody, aby se vrátil životu také Orf´Daan. Jeho tvář a ruce zůstaly ale až do konce života černé a v každé jeho písni byla pak vždy slza bolesti.

Mistrovi žáci nevyprávějí všechno, co se jim Orf´Daan řekl o těch třech letech. Tolik jsem však porozuměla z jejich řeči. Orf´Daan byl přesvědčen, že Země a Nebe sbíraly po tři roky ranní rosu z těch sedmi Urdogových větviček, které rostou nejvýše v jeho koruně, aby mu tak mohly dát dar, který nedokážou poskytnout své nejstarší sestře.

"Kdyby Země nevyšplíchla těch sedm kapek, byl bych se vrátil a nepamatoval bych si peklo, ve kterém jsem ty tři roky byl," vyprávěl prý jednou Orf´Daan a pak pohladil hladkou kůru posvátného stromu svého města, "ale snad je to takhle lepší, ten strom třeba stojí za mé bezesné noci."

Mnozí1 se ale domnívají, že příběh o Orf´Daanově oživení vznikl velmi pozdě, mnoho století po jeho smrti a že si jej vymysleli Orf´Daanovci, pěvci- kněží, kteří se v roce Černého draka zmocnili vlády nad městem Raab´tem, kde dodnes vládne městský kníže, velmistr volený radou kněžského řádu Orf´Daanovců.


Vysvětlivky:

Zpět do textu
1) "Ten příběh je příliš útěšný, abych věřil, že má co společného s Henninou písní a Orf´Daanovými Písněmi bezčasí", napsal slavný Lub´mir Corn a dodal, "bohužel tento názor smíš dnes v mém rodném Raab´ tu vyslovit pouze tehdy, jsi-li odhodlán odejít buď za hranici anebo na hranici."


Hlasování

Hlasování u tohoto příspěvku bylo uzavřeno.

Vidět hlasování jednotlivých uživatelů mohou vidět pouze přihlášení uživatelé.

Diskuze

Pro přidání příspěvku do diskuze se musíte přihlásit.

příspěvků. Řadit podle .
  »»»
Počet zobrazených příspěvků: 1-10 / 24
Ikonka uživatele Gurni *   [pošta] nové     7:27:44 08.06.2006
Nádherná legenda o stvoření světa. Velice se mi líbí použití metafor. Výborné popsání toho, co všechno může způsobit nevěra a žárlivost. Nakonec mi bylo Henny docela líto. Chudinka, stvořitelka prakticky začátku a nakonec skončí jako podsvětí, kde žije pouze s „kazateli nenávisti a pokání“.

Příběh o Orf‘ Daanovi je skvělou ukázkou role náhody (oněch vyšplíchlých sedm kapek).

Celkově je dílo plné příkladů sebeobětování. Velice dobře napsané a nadmíru čtivé.

Ikonka uživatele Seregil *   [pošta] nové     11:37:23 16.11.2005
Dobré počtení. Nebudu dál rozvádět.... 5*

Ikonka uživatele Maris *   [pošta] nové     13:02:09 14.11.2005
Raindancer: Nechápu... myslíš tím doufám "jiný názor"? Nějak mi slova "oddělený tábor" nesedí...

Ikonka uživatele Raindancer *   [pošta] nové     22:25:22 12.11.2005
Nic proti Tobě, Apeo, ani nic proti vám všem ostatním, kterým se toto komorně epické (zajímavé spojení :-) dílo zalíbilo, to jen tak naokraj.
Mě samotnému se příliš nelíbilo, styl psaní, příběh, fylozofii, to vše bych dělal jinak a něco vynechal, neporozuměl jsem naprosto všemu, ale podstatné části určitě ano. Protože mám dojem, že ač ostatní rubriky určitě jdou, tato ohodnotit nelze, protože je naprosto a totálně založena na představivosti, stylu a celkové emoční stránce dotyčného pisatele a následně čtenáře.
Můuj názor? Vůbec se mi to nelíbí, ale nikomu ho nevnucuji a hodnotit nebudu, kazil bych zbytečně Apee průměr za její dílko. Jen aby jste věděli, že existuje i oddělený tábor.

Ikonka uživatele Stoupa *   [pošta] nové     14:32:29 12.11.2005
V něčem souhlasim s ianem...hodně věcím nerozumim. Ale je to legenda a má svoje práva;)
A tohle je zatraceně dobře napsaná legenda...5*

Ikonka uživatele Lischai *   [pošta] nové     23:04:29 11.11.2005
Tento příběh je pouze potvrzením toho, co (jsme my,) romantici tvrdili už od počátku věků; od počátku svého snění.
Na úsvitu všeho nebylo vejce, ani slepice. Dokonce ani Bůh nebo ďábel. Na počátku všeho bylo - je - a vždycky bude - náhodné setkání a láska.
"Na počátku byla voda, bez počátku a konce. Po ní plul kačer, kterého potkala černá kachna."
I v dnešních dobách, vzdálených přes tisíce let a stovky realit a snů, se tak stává pořád. Dvě osamělé duše v oceánu bez konce. To je ta síla která žene svět dopředu a roztáčí ho. To je ta bleděmodrá naděje, která nutí beznadějné a utrápené vstát a jít se snažit dál.

Ale zpět k tématu, zanechme snů a stylistických cvičení a pojďme se podívat na Apein článek s úctou a respektem, jako ke každému jinému autorovi/autorce.

Dílo bylo napsáno ve formě, jakou známe ze starých legend a příběhů a této se velmi hezky drží.
Míru propracovanosti a kvantity sdělovaných informací vnímám rovněž jako dobrou.
Jediná rušivá věc, která mě ze čtení vytrhla, bylo druhé zmínění oběti. (poprvé to byl Henna, podruhé dvě svůdné kachny) Chápu, že tak se příběh traduje, přesto bych dával přednost nějaké drobné vypravěčské úpravě, která by tuto skutečnost zakryla.

Dílo jako takové se mi velmi líbilo a veškeré další výhrady jsou čistě subjektivní.
Hlasování si ješě nechám projít hlavou.

Hezký den.
L.

Ikonka uživatele Hrač DrD *   [pošta] nové     22:14:12 11.11.2005
Krásně psaný mýtus/baje/povídka či co :).

V diskusi vytýkaný komentář se mi též libí. Skvělá zápletka na dobrodružství, ale i samotná povídka.

Vytrhávání s děje? Přesně jak se to dělá u starších děl, alespoň mě to připadá takové atmosférické.

5* bez váhání a výčitek, Apeo ty stará kronikářko :).

s pozdravem Hrač DrD


Ikonka uživatele Apea *   [pošta] nové     18:02:55 11.11.2005
ian.
K té dračici, takhle vypadá každý mýtus a každý mytografický komentář. Předpokládá, že určité věci víš, protože je přeci vědí všichni.
Ale vezmi to v současnosti. Kdybych Ti do textu napsala "jako Žid zahynul v Treblince", tak taky předpokládám samozřejmě, že si dovodíš, že to za
a) bylo za 2. světové války;
b) nebudeš se ptát, proč právě jako Žid, protože jsi už o nacismu slyšel;
c) dokonce i kdyby sis nevzpomněl, kde leží Treblinka a že jsi už o ní někdy slyšel, dovodíš si, že se jednalo o koncentrační tábor;
Přitom formálně mohl ten dotyčný zahynout ve vesničce Treblinka třeba v roce 1929 v důsledku nakopnutí od místního plemenné ho býka a informace "jako Žid" by mohla být jen plevelná. Jenže oba jsme naprogramováni na to první čtení.

K otázce: Jak můžeš stvořit to, co nemáš?
Proč bys tvořil to, co máš? Velmi často přece tvoříme věci, které nemáme, ale navíc je ani po tom, co je vytvoříme, mít nebudeme.
Abych se držela u těch abstrakt - mám přednášet skupině lidí a je mi zle, měla jsem pár opravdu ošklivých malérů a rozchází se se mnou životní partner, takže to poslední, oč mám zájem, je přednášet o dávno mrtvých lidech, kteří přemýšleli o nějakých podivných věcech. Přesto musím dokázat vytvořit zájem o ty dávno mrtvé lidi u svých posluchačů (jinak nejsem přednášející, ale hovado).
Nemám v této situaci vůbec dobrou náladu, ale pokud chci s těmi lidmi vydržet hodinu a půl v kuse, musí tu dobrou náladu probouzet či vytvářet u nich, jinak bych to nasazení nezvládla.
O naději, kterou musím poskytnout umírající blízké osobě, aby se ji umíralo alespoň o trochu lépe, ani nemluvím, a přeji Ti, abys tuhle zkušenost dlouho neměl příležitost udělat.
Vlastně může být nelogické to, že si Henna k té tvorbě musí brát od od pěvce. Jenže ona neztratila jen naději, ale také plodnost, takže asi bude souviset s touto její neplodností. Já ten mýtus jen zapsala, nejsem teolog :-))

Ikonka uživatele Karel Doleček *   [pošta] nové     15:52:11 10.11.2005
ian:
4)To je jasné ne?V příběju je napsané, že pěvec ji smí zazpívat jen jednou v životě a on ji zpíval tři dny a noci

7)Taky bych měl pochybnosti jestli nějakej strom stojí za to abych byl tři roky v pekle

Ikonka uživatele Karel Doleček *   [pošta] nové     15:38:36 10.11.2005
Moc hezké.
Bude se to hodit při mé velké bitvě

  »»»



Vygenerováno za 0.70439982414246 sekund.

© 2001 - 2004 Almad, James Timqui a Tomash, design © 2001 by James Timqui Skin by melkor unlimited.
DrD, Dračí doupě a Altar jsou ochranné známky společnosti ALTAR

Všechna práva vyhrazena. Žádná část těchto stránek nesmí být reprodukována, publikována ani jinak
využita bez svolení Redakce serveru DraciDoupe.cz nebo svolení autorů jednotlivých příspěvků.
Novinky je možné sledovat pomocí RSS kanálu. Toto je verze 1.
Verze 2 je v přípravě a vývoj můžete sledovat na informačních stránkách