Zlomený meč napsal Paul Anderson (1926 – 2001), když byl ještě velmi mlád a celou spisovatelskou dráhu měl před sebou. Dvacet let mu román ležel v šuplíku, než se našel vydavatel, který dílko díky obnovenému zájmu o fantasy vydal. Anderson opatřil knihu poměrně rozsáhlou předmluvou. Tvrdí totiž, že ten spisovatel, co napsal Zlomený meč, byl někdo jiný než on sám – leží mezi nimi celá generace. Bez úvodního vysvětlení by tak čtenář mohl získat poněkud zkreslenou představu o něm a jeho díle, protože dnes (rozuměj v roce 1971, kdy Zlomený meč prvně vyšel) by něco tak zbrklého, rozvláčného a neukázněného nenapsal. Osobně si myslím, že Anderson je ke svému mladšímu já příliš kritický…

Děj knihy se odehrává Británii, kdy pohanství začíná ustupovat ranému křesťanství. Staré mocnosti však mají ještě dostatek sil, aby spolu mohly soupeřit o svět a nadvládu nad ním. Stejně tak elfové se ještě nepropadli do zapomnění a chystají se na válku proti skřetům. Hlavním hrdinou románu je Scaflock, syn Orma – bývalého nájezdníka a uzurpátora. Ormovi se jeho krvavý nájezd na pobřeží Anglie vymstí – v době, kdy se usadí a považuje se za bohatého sedláka a uznávaného náčelníka, se začne naplňovat kletba. Tu seslala matka zabitého majitele uloupeného panství, čarodějnice z lesů, která stojí v pozadí všech zlých a krvavých událostí.

Scaflocka unese hned po narození elfí hrabě Imrik a místo něj podvrhne svého potomka, míšence se skřetí princeznou. Scaflockovi se tak dostane jedinečná výchova, díky níž z něj vyroste fenomenální válečník a dobrý čaroděj. Mezitím na Ormově dvoře vyrůstá podvrženec Valgard, který díky své nezvladatelné povaze a čarodějným intrikám způsobí celé rodině obrovské neštěstí. A válka elfů se skřety, ve které oba nevlastní „bratři“ budou stát na opačných stranách, se blíží…

Román u nás vyšel v roce 1993, kdy na trhu bylo poměrně málo fantasy literatury, a to ještě většina byla variací na Tolkienova Pána prstenů. Andersenův přístup k elfům byl tak pro českého čtenáře velmi inovativní. Téměř nesmrtelní elfové sice vynikají nadlidskou krásou a inteligencí, nicméně jsou nesmírně arogantní, neustále intrikaří a nejsou schopni táhnout za jeden provaz ani v době největšího ohrožení. Elfky jsou navíc prezentovány jako lascivní stvoření bez jakýchkoliv skrupulí.

Stylem vyprávění je příběh typická heroická fantasy s dark zaměřením, kde charaktery postav nejsou příliš složité, jejich jednání a motivace jsou vcelku přímočaré a děj je často posouván prostým vyprávěním. „Dark“ zde představují silné záporné postavy, krvavé boje bez špetky milosrdenství a absence zřetelného dobra.

Kniha je protkána severskou mytologií, do děje zasahují Odin, Loki, obr Bolverk z Jötunheimu, potkáme se s valkýrami i trpaslíky. Anderson tak vzdal Zlomeným mečem hold svým severským předkům a jejich mytologii, je znát, že je na svůj původ pyšný.

Pokud mohu srovnat s pozdějším Andersonovým dílem, zejména skvělou Stráží času, chybí Zlomenému meči pouze vyzrálejší styl, protože děj je dosti přímočarý a postavy zbytečně ploché. Jinak už zde nacházíme fascinaci severskou historií, hledání odpovědí na otázky „jak by to mohlo vypadat, kdyby…“ a touhu podělit se s ostatními o příběh, který se zrodil v mysli.

K překladu a redakční práci nemám žádné výhrady, jsou na slušné úrovni, jen obálka vás příliš nezaujme.

P. S. Všimla jsem si, že občas ještě bývá kniha k dostání v různých výprodejích, takže pokud na ni narazíte, určitě stojí za to si ji koupit.

Poul Anderson: The Broken Sword. Překlad Jan Kantůrek. Obálka a frotispis: Karel Toman. Vydal klub Julese Vernea Praha, 1993. 308 stran. Cena: 56,- Kč.