Články&Eseje

Pověst o založení Svarožicova kláštera v Rejku Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 12

Za časů, kdy země byla ještě mladá a pustá, přišel bůh nebeského ohně a světla Svarog ke svému synu Svarožici a pravil: „Synu, brzy nadejde čas, kdy zemi budou obývat lidé. Aby mohli žít, musí čerpat sílu z mého ohně. Ty pak budeš mým prostředníkem.“ Tak se stalo. Svarožic přinesl lidem oheň a s ním i víru a sílu žít.


Jenže lidé jsou tvorové zapomnětliví. Zapomněli na toho, kdo jim přinesl život, zapomněli na Svarožice. A stalo se, že zlo, které mohlo růst jen v temnotě, se začalo zmocňovat lidí slabých a malověrných. Ti pak odvraceli svou tvář od boha a žili pod zemí jako krysy. S jejich zradou zlo sílilo a zmocňovalo se těl dalších, vlévalo do nich svou temnou energii a vládlo jim jak loutkám. Nastal čas krutých válek, nemocí a hladomoru, kdy dobrým lidem bylo zle a zlým dobře.


V tom čase žil král Dabog. Byl to člověk ducha ohnivého a nespoutaného. Žádný protivník nebyl dost silný, aby ho Dabog neporazil, žádný jelen dost hbitý, aby ho neuštval a žádná žena dost ctnostná, aby mu nepodlehla.


Po bouřlivých letech mládí si našel ženu stejně vášnivou jako byl on sám, která získala celé jeho srdce. Miloval ji nade vše, přestože dům byl často plný bouřlivých sporů, při kterých padla za oběť nejedna váza, nejeden stůl a nejeden uštvaný kůň. I tento prudký muž však v sobě našel pokoru, a tak nikdy ve svatyni nevyhasl posvátný Svarožicův oheň.


Jednoho roku se i k jeho zemi přiblížila armáda temných, vraždila a pálila jeho vesnice. Dabog vyjel se svými syny a bojovníky proti nim. Bitva byla dlouhá, bili se jako lvi a přes početní převahu nepřítele temnou armádu porazili. Nemnoho se jich vracelo domů, když tu poznali, že se nemají kam vrátit. I do Dabogova domu pronikly temné síly a zmocnily se duší několika jeho věrných. Tak Dabog zjistil, že jeho dům je vypálený, pole zničená a jeho manželka brutálně zavražděna. Šílený zoufalstvím obrátil koně a tryskem se hnal pryč, dokud jeho kůň nepadl vyčerpáním. Dabog padl tváří k zemi, proklínal bohy, proč vlévali v bitvě sílu do jeho paží, a přál si zemřít. Když tu náhle uslyšel jasný hlas:


„Nezáleží-li ti na životě, pojď se mnou!“
„Kdo jsi?“ ptal se Dabog krásného muže oděného ve skvostný šat.
„Jsem Moloch“, pravil onen. „Pomůžu ti pomstít zradu tvého domu a smrt tvé ženy.“
„Ano, ano!“ vykřikl rozradostněně Dabog.
„Jen … si vezmu tvou duši,“ dopověděl Moloch.
„Na tom nezáleží,“ netrpělivě mávl král rukou.

A tak se stalo. Všichni vrazi byli Dabogovou rukou potrestáni a on se chystal přenechat svou duši Molochovi. Jaká však to byla krutá cena ze pomstu – pod Molochovým vedením se měl stát předním bojovníkem Temných. Ještě však než jeho duše propadla, našel poslední zbytky síly a zjevil se svému synu Nikolovi:


„Synu můj, tvá matka byla pomstěna. Teď za to platím strašlivou cenu. Rád bych vše podstoupil, ale mým činem mohou být ohroženy životy všech dobrých lidí a Temnota může navždy zvítězit. Pros Svarožice o pomoc, protože já se stávám nesmrtelným, má duše však bude temná a napáchá mnoho zla. Můj duch však může být zničen. Může být zničen mým rodným, který čerpá sílu z nebeského ohně.“


Nikola zpočátku považoval zjevení za sen, ale když opět vítězící armádu Temných předcházely pověsti, že je vede démon s podobou krále Daboga, uvěřil.


Modlil se sedm dní a sedm nocí a osmý den se mu zjevil Svarožic v podobě ohnivého draka. „Vezmi svůj meč a následuj mne,“ pravil drak. Nato udeřil pařátem do země a ta se rozestoupila. Dlouhou dobu pak sestupovali do jejího nitra, kde bylo sídlo pekelných stvůr, které v temnotě žily a temnotu rozsévaly. Tam byl ukryt kořen zla, tam byl ukryt černý diamant ve tvaru srdce, který byl zdrojem síly Temných. Cesta byla nelehká a Nikola brzy přestal počítat hlavy, které sťal. Probojovali se až k černým hradbám, které Svarožic zbořil jediným švihnutím ocasu. A tam se Nikola naposledy setkal se svým otcem.


„Byl jsem Molochem povolán, abych ztrestal vetřelce. Jsem rád, že brzy bude mít můj pán strážce dva, můj synu,“ vlídně promluvil démon. Nikola ztrácel odvahu, když viděl svého strašlivého otce, ale při pohledu na jeho posměšný výraz se vzchopil. „Nikdy!“ vykřikl a ťal mečem. Jeho síla byla znásobena nebeským ohněm, který mu Svarožic vléval do žil, a tak Dabog pod ranou překvapivě poklesl. Nicméně úder se strašlivou silou opětoval.

Boj byl dlouhý a vyčerpávající. Přes smrtelná zranění nakonec Nikola zasadil Dabogovi poslední ránu a démon se rozplynul. Svarožic se nadechl a nechal v sobe rozhořet žár posvátného ohně. Otevřel tlamu a jasným plamenem sežehl černé srdce. Pak vynesl umírajícího Nikolu spolu s poklady Temných na zemský povrch, kde ho nalezli jeho lidé. „Využijte toto bohatství, které sloužilo zlu, k šíření světla. Postavte na tomto místě klášter a založte řád, který se bude starat o to, aby lidé již nezbloudili.“ A jak pravil, tak se i stalo.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Ačkoli nemohu už hlasovat jsem velice rád že jsem na tento příběh narazil. Snažím se v něm najít podobnosti v dnešním světě a bojím se že lidstvo opravdu zapomíná na dar který mu byl dán. Dar života a bohatství naší matičky Země. Pomalu ničíme náš zdroj života a síly a pro svoji pohodlnost jej nahrazujeme věcmi které jsou zhobné pro Zemi... Jen se bojím, že jako je tomu v příběhu, nebude syna, který by nás vyvedl z temnoty ...


 Uživatel úrovně 0

Mgr.Holger - má poklona, zde jasně patří i Tobě.

S pozdravem SAT


 Uživatel úrovně 0

Po přečtení "předlohy" a trochu opožděně dnes hodnotím. Nejlepší to není, ale je to velmi dobré.

S úctou deshi


 Uživatel úrovně 8

Pro náročné cituji:

„Svarožic – Dažbog
Jak již jméno naznačuje, jde o boha-syna, reprezentujícího mladší generaci bohů, kteří vystoupili do popředí v pozdější fázi vývoje, patrně až na sklonku pohanství. Jeho jméno je doloženo jak na východě, v ruských traktátech z 11.-12. stol., které mluví o úctě k ohni nazývanému Svarožic, tj. syn Svarogův, tak i na západě u polabských Slovanů, kde jej uvádějí na počátku 11.stol. Thietmar z Merseburgu a Bruno z Querfurtu. První popisuje jeho svatyni v obodritské Retře, druhý jej v listě k Jindřichovi II. Ztotožňuje s ďáblem (Zuarasiz diabolus).
Svarožic byl však znám i pod jinými jmény, jež se patrně vyvinula z jeho přívlastků, podle obvyklé praxe v polyteistických náboženských systémech. Již citovaná vsuvka z Ipatějevského rukopisu nazývá syna Svaroga Dažbog a srovnává ho s řeckým bohem slunce Héliem. Nejstarší zmínka v Povesti vremennych let se vztahuje k r. 980, kdy kníže Vladimír zavedl jeho kult vedle jiných bohů v Kyjevě. O oblibě tohoto kultu svědčí i Slovo o pluku Igorově z 12. stol., kde kníže Oleg a s ním všechen ruský lid jsou nazýváni „vnuky Dažbogovými“. Ještě ve Slově sv. Jana Zlatoústého ze 14. stol. Je Dažbog jmenován jako předmět úcty vedle Striboga a Perepluta.
Jižní Slované jej znali jako Daboga, soudě podle pozdního srbského pramene, kde v dualistickém pojetí bogomilské hereze je stavěn jako protiklad Boha na nebesích Dabog „car na zemi“. Plní tu tedy již funkci ďábla, stejně jako Brunonův Svarožic na severu. Snad s ním souvisí i název srbské hory Dajbog i jméno démona Daba v srdském folklóru.
Jméno Dažbog se zdá etymologicky jasné jako odvozenina z imperativu dažd (dej), také srbský Dabog pochází zřejmě z Dajbog a znamená tedy boha – dárce všeho dobra (deus dator). Nelze však opomíjet ani vztah k indoevropskému kořenu dag-, staroindické dáh- (pálit), snad s tím souvisí i britské božstvo ohně Dagbra; tento výklad by naznačoval funkci slunečního boha ohně.
Polabský Svarožic se v pozdějších pramenech (Adam Brémský, Helmold, Saxo Grammaticus) nazývá Radegast (Redigast, Redegast). Jde patrně o přívlastek podle místa kultu, neboť nejstarší pramen, Thietmar z Merseburgu, tak nazývá nikoli boha, ale místo, kde stála svatyně Svarožicova (Riedigost). Jako místní i osobní jméno je Radegast rozšířen v různých variantách v mnoha slovanských krajích. Tento přídomek zatlačil později původní jméno boha v souvislosti s vývojem od původního božstva širšího významu k lokálnímu bohu obodritského kmene Ratarů. Zároveň tím došlo i k funkčnímu posunu od přírodního božstva k bohu s válečnými atributy, jak to vyžadovala dobová potřeba.
Můžeme tedy shrnout: jako syn Svaroga, boha nebeského ohně a světla, působil Svarožic jako zprostředkovatel a dárce (Dažbog) těchto základních podmínek života na zemi. Proto byl spojován s viditelným sluncem, stal se solárním božstvem, uctívaným především v ročních rytmech slunovratů, jež měly velký význam pro zemědělce. Jeho pozemský reprezentant byl oheň, považovaný za něco svatého až do novodobého folklóru. Z toho pochopíme arabská svědectví o úctě Slovanů k slunci a ohni. Božič – mladý bůh jižních Slovanů, na jehož počest hořel o vánocích kmen „badnjak“, nebyl zřejmě původně nikdo jiný než bůh-syn Svarožic-Dabog. V rozptylu kmenů docházelo ovšem k významovým posunům; jako kmenové božstvo obodritských Ratarů se Svarožic-Radegast stal jedním ze symbolů boje polabských Slovanů za svébytnost proti německé expanzi.“

Tolik citace k heslu Svarožic v knihy Zdeňka Váni, Svět slovanských bohů a démonů, Panorama, 1990.


 Uživatel úrovně 0

Když se na to podívám z hlediska povídky, tak je to dost neúplné a chtělo by to něco připsat, ale když se na to podívám, jako že je to nějaká legenda nebo něco takového....no. :-))

S přáním nekonečné inspirace ObrLuda


 Uživatel úrovně 0

Pekny, jenom by to chtelo popsat trosku barvitejc aby to dostalo stavu :o)) Pak by to bylo perfektni


 Uživatel úrovně 5

Deshi:
Svarožic je jméno slovanského boha, buď syna boha Svaroga, nebo s ním splývá (viz blíže kniha Slovanští bohové a démoni - nemám ji po ruce a četla jsem ji před časem, takže snad je název přesný, autora si nepamatuji). Také jména Dabog a Moloch nejsou unikátní, oba tuším jsou v mytologii (nejen slovanské) něco jako démoni.
Legendu jsem vymyslela, i když jednotlivé motivy jsou řekla bych "archetypální", ovlivněné četbou a znalostmi.
Jinak se legenda vztahuje ke Svarožicovu klášteru, který máme v našem herním světě a Svarožic je jeden z uznávaných bohů v tomto světě.


 Uživatel úrovně 8

deshi: pokud vím tohle jméno se vyskytuje ve slovanské mytologii, snad to Shelagh blíž upřesní.


 Uživatel úrovně 0

Mne by zajímalo, kterou legendu jsi si vzala jako vzor, kterou jsi přepracovala a hlavně, kde jsi vzala to jméno Svarožic :o)) Hodnotit budu později, ale je to pěkné.

S úctou deshi


 Uživatel úrovně 0

Milá Shelagh,
krásné a to i dky správné délce . Jen se mi trochu nezdálo, že by to ten drak Svarožic, nedokázal sám, ale i mocní někdy potřebují pomoci.

S pozdravem S.A.Terátor