Články&Eseje

I pochodeň jednou zhasne... Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 27


Chlad…

Zima…

Tma…

Beznaděj…

Samota…

Únava…

Tmavá studená chodba je mým jediným společníkem. Kdy už to skončí? Kdy? Řvu do ticha to jedno slovo… KDY… odpovědí mi je jen ozvěna nesoucí mé slovo dál… KDY… KDy… Kdy… kdy… kdy… Cosi mi říká: vytrvej, už jen chvíli a bude konec, všechno tohle skončí… Vytrvej, jdi dál, říká hlas uvnitř mě samotného, nedej se odradit předchozími neúspěchy… JDI!!!

V dálce se cosi mihotá… snad konec, konec všemu… Možná, kdo ví… Jdu blíž… Postava s pochodní. Kýve na mě, abych ji následoval… Z posledních sil se k ní rozeběhnu… Postava stojí, usmívá se na mě… Ze země zvedá další pochodeň, podává mi ji se slovy: ,,Zapal ji a všechno bude vypadat lépe.“ A skutečně, světlo, teplo té pochodně mě naplňuje krásným pocitem, všechno se zdá být hezčí, všechno, co bylo, je pryč, je jedno, co bude, hlavní je to, co je teď, a teď je všechno v pořádku. Postava se otáčí a zvolna odchází, pohledem mě vybízí abych ji následoval… Jdu vedle ní… Světlo našich pochodní proniká i do nejtmavějších koutů… Teplo rozehřívá každičkou zkřehlou část mého těla…

Má pochodeň zvolna zhasíná… Postava tu svoji zakrývá tělem, nechce, aby ośvětlovala cestu i mně… Má pochodeň zhasla… Stále však jen slabě svítí na cestu, jen matně ozařuje postavu, tak matně, že jsem si nevšimnul třetího společníka, který se k nám přidal. I on má svoji pochodeň, navzájem si s postavou svítí na cestu… Světlo jejich pochodní mi jen chabě ukazuje cestu…

Zrychlují… Já jsem unaven, žádám je, aby počkali, žádám je o jednu pochodeň, abych zde nebloudil… Odmítají… Nestačím jejich tempu… Jsem již příliš unaven… Pomalu se ztrácí… Již jen hra plamenů na stěnách naznačuje, že v dálce někdo je…

Zůstal jsem sám… Úplně sám… Teplo se ztratilo s posledním vzdechnutím pochodně…

Chlad…

Zima…

Tma…

Beznaděj…

Samota…

Únava…

V dálce vidím postavu s pochodní…



A na závěr děkuji všem kteří vyjádřili svůj názor v Dílně a nejvíce děkuji Gandalvovi, za opravu pravopisu...

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Mě se to zdá jako skvěle zpracovaný nápad.


 Uživatel úrovně 5

Mgr. Holger : Děkuji


 Uživatel úrovně 8

Mavev - udělám drobnou opravu, aby byla aspoň odsazena.


 Uživatel úrovně 5

Findred z Celenu : ta věta je anotace a já si myslel že ta se nebude zobrazovat takhle u příspěvku...


 Uživatel úrovně 0

Kdybych to měl srovnávat s jinými zamyšleními zde na webu, asi by mé hodnocení bylo vyšší, ale vzhledem k tomu, že se pohybujeme v celé sekci ČaE, tak se jedná o průměrný příspěvek.

Možná ještě poznámka k té úvodní větě. Trochu mi tam nesedne. Asi ti bylo porazeno, abys to nějak uvedl. Já osobně bych si bez toho textu nahoře našel v přípěvku spíš jakési takové svědectví, ale neřekl bych, že k zamyšlení. Spíš k pochopení. Ano, k pochopení. Kdo pochopí, co jsi textem myslel, bude znát. Ti ostatní budou přemýšlet. A možná... těžko říct, jsem mezi těmi, kdo přemýšlí...


 Uživatel úrovně 0

Psaní dlouhé kritiky/pochvaly by bylo snad už zbytečné. Vesměs souhlasím s tím, co bylo psáno níže, no, prostě máš to za 4*


 Uživatel úrovně 5

Medovina, Almad : Nevím jak reagovat, snad jen děkuji za připomínky...


 Uživatel úrovně 0

"Život si predstavujem ako pád ľudí tunelom plným prekážok. Občas niekoho z okolopadajúcich chytím za ruku a chvíľu padáme spolu. Potom sa rozdelíme a opeť padám sám, až kým nechytím niekoho iného. Občas sa stane, že niekto narazí a jeho pád skončí. Kto však vie dobre lietať, a má hodne šťastia, dokáže tunelom padať nekonečne dlho." ( Spider & Jeanne Robinson )

Citát uvádzam preto, že tento príspevok vo mne evokuje niečo podobné ( a ja som obdobný pohľad na svet prevzal za svoj ). Článok som prečítal rýchlo a rozhodne vo mne niečo zanechal - "zasiahol". Možno práve preto som si ( až do prečítania diskusie ) nevšimol žiadnych chýb.

Boli tu výhrady ohľadom "...". Neviem, prišli mi celkom vhod. Je to rozhodne významovo iné ako písanie čiarok alebo bodiek. Musím však súhlasiť s Almadom, že rozhodne vhodnejšie by bolo veršovanie.

Napriek tomu si však nemôžem pomôcť a hodnotím tak ako hodnotím.


 Uživatel úrovně 5

Eh, zapoměl jsem podotknout, že si právě dosti vážim světla na konci, jak řekla Shelagh. Jsem v tomhle patetický, ale já to mám rád ;)


 Uživatel úrovně 5

Víceméně vše bylo řečeno přede mnou. Nicméně, neodpustím si jednu poznámku.

Když jsem dočetl, měl jsem dojem, že "tohle už odněkud znám". Vybral sis totiž těžké téma - na podobné ukázky totiž píše, básní, pseudobásní a špiní papír (ze dřeva či elektronický) strašná spusta lidí. Pokud chceš, aby tvoje výtvory byly něčím výjimečným, pak se tomu textu musíš vdechnout "něco" navíc.

Druhá totiž věc, kterou jsi "provedl" je to, že jsi se rozhodl pro prózu, která se pro tvůj způsob alegorizace absolutně nehodí. Zkoušel sis to po sobě přečíst tak, aby oči jen hladce klouzaly po textu? A nedrhne tito? Odstavec. Tři tečky. Slovo. Tři tečky. Odstavec. Nemůžu si pomoct, ale takovéhle věci se mnohem lépe vyjadřují ve verších, které (dle mého v porovnání s místními básníky velmi skromného) názoru mají u takovýchto děl mnohem větší schopnost pracovat s "rychlostí" úvah a především s oním "vyzněním" (do prázdna), které je tady vyjádřeno třemi tečkami.

Asi máš smůlu, že se dost setkávám s lidmi v prazvláštních duševních stavech a především jsem se nedávno opět pročítal Skácelem, který má výjimečnou schopnost podat patetické věci tak, aby nevyzněli ohraně a kýčovitě.

Ale abych jenom nekritizoval, souhlasím i s pochvalami, co padli výše, na prvotinu to určitě není zlé. Ale tedy:
- pohraj si s češtinou. Tam je opravdu co dohánět (ach ty postavy)
- přehnané používání tří teček není příliš dobré. Jeden čas jsem to taky dělal, ale...dej to přečíst někomu jinému...působí to sice tak rozvláčně...evokuje to to, že u toho člověk přemýšlí...a že je vlastně v nejistotě...ale když je takhle půlka textu...tak to působí jako duševní delírium...

A na závěr můj oblíbený text: Fin kdysi (pravdivě) v klubu amatérské poezie na nyxu pravdivě napsal (a myslím, že to neplatí jenom pro básně):
v zásadě jsou dva druhy textů: básně a básničky.

básničky jsou to, co píše téměř každý člověk v jistém období života. jedná se období, kdy tě svět a vesmír nechápe a ty jsi v něm sám. zde na nyxu najdete básniček celé tuny v klubech typu "Emotivní poezie ... co píšete, když prožíváte různé emoce". a stejně, jako dospívající lidé začnou psát básničky, jednoho dne taky přestanou - až na výjimky.

výjimky píšou básně (a to i dál v životě, po tomto trudném depresivním období) a to proto, že trpí poezií. když říkám "trpí", myslím to přesně tak - poezie je choroba. a je to taky droga a je to závislost. lidem, kteří vědí, oč kráčí, se docela běžně stává, že se v noci posadí, vezmou papír a tužku a začnou psát a až ráno zjistí, že v noci psali (aniž by se vzbudili – příčetnost a vědomí nemají s poezií co dělat, naopak, nepříčetnost je stavem básníkovi nikoliv neznámým). poezie je způsob vidění světa a je pravdivá, syrová a podstatná jako vlhké dláždění Starého města, jako nakyslý smrad smogu ráno na albertovských schodech. není sladká a roztomilá – je slaná jako krev z rozseknutého rtu a rozbité huby. a není didaktickým nástrojem k patetickému předvádění guruovství – kdo poezií skutečně trpí, sděluje pravdy jednoduchými, nepatetickými a leckdy velice nenápadnými větami.

někteří lidé nejsou dospívající puberťáci (to by je omlouvalo), ale rádi by předvedli své duševní obzory a používají poezii k didaktickému guruovství. přesně ta sorta přizdisráčů písmenek a vět, kteří by rádi dosáhli velkého efektu, aniž by zaplatili nutnou cenu. ten dojem mám, protože z jejich „poezie“ nevane ona neúhybná pravdivost a podstatnost a je jak zvětralé pivo. což postřehne každý, komu poezie občas láme kosti a mele duši napadrť.


Tento komentář píše člověk, který si je vědom toho, že píše básničky. Přeji ti, aby z těch tvých textů byli básně.