Články&Eseje

Jak vidím DrD já, aneb reakce na Bitevní magenergii Hodnocení: Nic moc

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 1

Vím, že je poněkud nezvyklé psát do Článků & Esejí reakci na dílko, které se navíc nachází přímo tady na serveru, ale v rámci tohoto příspěvku bych chtěl debatu přesunout spíš někam jinam, a proto jsem se rozhodl reagovat právě touto formou.
 
Také bych tu rád osvětlil, že mám důvod, proč se v putyce, na fóru a v diskusích vůbec nevyjadřuju. Jsem totiž strašný dizkusní troll a zatím v každé online komunitě, kde jsem se začal i jenom trochu víc vyjadřovat, mě za chvíli vykopli.
 
Proto se ani pod tímto článkem ode mě nic dalšího neobjeví, byť budu vaše komentáře jako obvykle pečlivě číst a všechno to v sobě dusit. :) Pokud vážně budete chtít odpověď, napište mi do pošty, ale neručím za sebe. ;)
 

Inspirace

 
Jak už jsem nastínil v názvu, k sepsání téhle reakce mě inspirovalo poměrně vyčerpávající dílko Bitevní magenergie, jehož autorem není nikdo jiný než Ascella.
 
Přestože sám rád drnkám na nervy zažitým a "nezměnitelným" pravidlům (moje nedávné dílko Hereze je tomu dostačujícím důkazem), celý ten systém mě tak trochu... znechutil.
 
Nemám nic proti Bitevní magenergii jako takové. Je to skvělý způsob jak si upravit a zpříjemnit hru, ale přímo to ukazuje na základní problém, s kterým se snad u každého nadšeného hráče DrD setkávám.
 
Co si myslíte, že DrD je?
 
Hra na hrdiny? RPG? Zábava?
 
Samozřejmě, ale kdyby to byla vážně taková zábava, nejspíš by ho hrálo mnohem víc lidí.
 
Tím chci říct, že DrD je zejména fantasy a zatímco je skvělé, že se fantazii meze nekladou, fantasy má mezi mnoha lidmi stejnou pozici jako larp, totiž jako úplná kravina (byť tu všichni víme, že to tak není).
 
Upřímě, i já nesnáším fantasy.
 
Podobně jako nesnáším cosplay, bloggery a youtubery.
 
99,99% z toho všeho je úplný odpad, na jehož dně září takové perly jako je třeba Harry Potter nebo právě Dračí Doupě.
 
Hádám, že teď už asi chápete, proč mě online komunity prostě nemůžou vystát. :)
 
Proto prosím nevnímejte tuto reakci jako nějakou urážku toho, jak DrD hrajete. Berte to spíš jako nevinou ukázku toho, jak i jinak se dá DrD chápat, a jak si v něm udržet i takové hráče, kteří vám jinak už po první hře řeknou, že to pro ně fakt není.
 

DrD jako psychologický experiment

 
Nevím jak vy, ale já jsem naprostou většinu svých her strávil jako PJ.
 
Dokonce i ve svém prvním dobrodružství jsem byl PJ. Bylo ubohé, nevyvážené, ale už tehdy jsem jasně viděl trend, jakým se hráči, potažmo jejich postavy chovají.
 
Někdo má tendenci hrát "sám za sebe" i v imaginárním světě a někdo si chce naopak zkusit být takový, jaký být ve skutečnosti nemůže.
 
Neznám lepší způsob, jak někoho opravdu poznat, než zahrát si s ním DrD.
 
Nevytvářejte přímočará dobrodružství plná všemožných nestvůr, nepřátel a zvratů. Vytvořte CP, vložte jí nějaký charakter a nechte na hráči, ať se s ní buď spřátelí, nebo znepřátelí.
 
Nenuťte ho s ní bojovat jenom protože je to hra. Dovolte mu, ať se projeví jako osobnost. Postavte ho před dilema: Kterou ze svých už dříve známých CP podpoří ve sporu? Pomůže jedné, protože je to rozumné? Pomůže druhé, protože je to morální? Pomůže třetí, protože z toho bude mít peníze?
 
Netrestejte hráče za jeho rozhodnutí, ať už se rozhodne jakkoli. Nechte rozhodnutí, ať ho vytrestá samo.
 
Žádné rozhodnutí totiž není špatné a žádné ani není to správné. Pokud chcete vážně poznat člověka, s kterým právě sedíte ve stejné místosti, nedovolte sami sobě ho za to kritizovat. Alespoň v rámci hry. Jen pokračujte s dějem a stále upravujte zápletku tak, abyste toho o něm zjistili ještě, ještě více.
 
PJ ukazuje hráčům dokonalost svého vnitřního světa.
 
Hráči mu na oplátku ukazují svou duši.
 

Světy neomezené Pánem prstenů

 
Hádejte co – Já viděl Pána prstenů.
 
A hádejte co – On se mi i líbil!
 
No, a nejsem sám. Znám spoustu lidí, co ten film (nebo spíš sérii filmů, nebo spíš sérii knih) úplně milujou.
 
Ale znám mnohem víc lidí, které vůbec nezaujal a kteří nebyli schopní dokoukat i jenom jeden jediný díl až do konce.
 
Než začnete někoho nového zvát ke hře DrD, tak si nepřímo zjistěte, co si o myslí Pánovi prstenů.
 
Pokud patří do té druhé kategorie, DrD ho ve své základní podobě nikdy nenatchne. Jen mu ho znechutíte a on už nikdy nebude chtít hrát znovu.
 
Moje histroricky nejdelší hra vůbec byla se dvěma hráči a nehráli jsme klasické DrD.
 
Hráli jsme takzvaného "Naruto-Dračáka" ve kterém jsem já (jako PJ) přizpůsobil pravidla Dračího Doupěte světu podle Kishimota Masashiho.
 
Nebyl to jen tak ledajaký krok.
 
To téma u nás na základce zrovna frčelo a v podstatě nebyl problém získat nové lidi, aby si tuhle variantu zkusili.
 
Na rovinu říkám, že z původních pravidel nezůstalo snad nic.
 
Hráči na každé své dobrodružství vyráželi přímo z vesnice, kde všichni bydleli. Splnili tzv. misi a vrátili se zase zpátky.
 
Zdrojem úkolů byla samotná vesnice, postavy byly jen ninjové, její "zaměstnanci".
 
Na některá dobrodužství vyráželi společně, na jiná zvlášť. Některá se dokonce konala přímo uvnitř vesnice, kdy hráč v podstatě dostal absolutní volnost v tom, co bude ve vesnici dělat a mohl si tak alespoň v myšlenkách vyzkoušet spoustu věcí, které ve skutečnosti dělat nemohl.
 
Hráči získávali většinu zkušeností nezávisle na sobě, takže nikdy úplně nevěděli, jaký level ten druhý má, ani co na něm všechno umí, protože v podstatě všechny schopnosti (tzv. techniky) byly závislé na "rodině" (nebo klanu), ze které daný ninja pocházel, a pak na tom, jaké mistry jakých technik se jim povedlo během svých cest najít a poznat.
 
Tady bych pro ukázku rád osvětlil náš vlastní systém "magie" pro tuto hru, kdy každý ninja měl dva druhy energie: fyzickou a mentální.
 
Fyzická energie se rovnala desetinásobku maximálního počtu životů postavy s tím, že se současně jednalo o měřítko únavy. Běžné fyzické útoky a fyzické aktivity ji nijak nevyčerpávaly (ninja mohl bez ustání běžet klidně celý den – stejně jako ve světě Naruta), ale v okamžiku, kdy klesla na určitou hodnotu, postava si připadala vyčerpaná a mohla i omdlít.
 
Mentální energie se rovnala počtu získaných zkušeností a šla tak pomalu v podstatě do nekonečna, protože omezení úrovně jsme zrušili.
 
Skládáním mentální a fyzické energie vznikal tzv. NiEn (Ninjovská Energie/"chakra") kterou se platilo za jednotlivé techniky.
 
Silné a náročné techniky, které nebylo možné používat často, stály více fyzické energie, některé jednoduší stály dokonce téměř jenom mentální energii, které bylo vždycky dost.
 
Jedna z nejpokročilejších technik, tzv. přivolávací technika stála v nejsilnější variantě tuším 30 fyzické a 1 000 0000 mentální energie a i při těch vysokých číslech jsem nikdy neměl pocit, že by jim v soubojích ta energie nějak extra nestačila nebo přebývala.
 
Hehe, a měli jsme i zcela originální soubojový systém, ve kterém se vůbec neházelo kostkou, vše bylo o počtu akcí v jasném pořadí, kdy je hráč mohl použít vždy buď jako útok a nebo jako úhyb. V mnoha případech si pak vybíral, kterým útokům se uhne a které chce schytat, aby ještě stihl i útočit. A jen pro ilustraci, na finálních úrovních měli hlavní postavy kolem 25 akcí za kolo a přesto to nebylo nijak přesílené, protože jejich soupeři na tom byli zhruba stejně.
 
Celým tím se snažím říct, že i takto může vypadat hra DrD a věřte tomu, že zábava i úspěch z této verze se přesune i do těch dalších.
 
Zrovna teď hraju právě s těmito dvěma hráči Dračí Doupě, tentokrát však klasické a jako hráč. (Máme ještě jednoho hráče navíc + skvělého PJ.)
 
Každý člověk se může otřevřít DrD, pokud mu zajistíte skvělou první zkušenost.
 
Není vhodné se zaměřovat zrovna na světy podle Pána prstenů, když to není jejich šálek kávy.
 

Závěr

 
Co bych ještě dodal?
 
Možná bych se měl vrátit zpátky k té Bitevní magenergii a poznamenat, že já sám jsem za kouzelníka nikdy nehrál a z mých hráčů si ho jen jednou jedna hráčka vybrala a žádného problému jsem si nevšiml.
 
Pravda je, že hodně záleží, jak tu hru vedete, protože třeba ve hře, kterou hrajeme teď (a ve které úspěšně hraju za svého Světáka) se nejvíc nudí právě válečník, protože máme PJ, který má alespoň půlku mozku a nedává nám mnoho nepřátel. Naprostou většinu zkušeností máme za nápady, používání svých schopností a za RP a taky to jde.
 
Vlastně to dává mnohem větší smysl, když máte ve družině diskuzního trolla jako jsem já.
 
Zcela bezdůvodné náhodné setkání po cestě? NEEXISTUJE!
 
Zcela bezdůvodné noční přepadení? Proč jako? NEEXISTUJE!
 
Stále funkční past i po 200 letech? NEEXISTUJE! Než si proti ní hodím, chci slyšet, jak a z čeho ji vyrobili, že se už nerozpadla/nezrezla.
 
Totéž různé nesmyslné nestvůry na nesmyslných místech, kde by neměly co žrát nebo by se tam ani neměli jak dostat.
 
Jo, hej, a co dělá v té zamčené místnosti ten obr, když před ní byla ta past? To má jako klíče? A to tu past jako sám nespustil? A to se tam těmi úzkými dveřmi nasoukal jen abychom si mohli dát fight?
 
I když říkám, že nechci kritizovat jak to kdo hraje, trocha logiky ve hře nikdy neuškodí, protože paradoxně čím méně nečekaných překvapení a zcela zbytečných soubojů svým hráčům dáte, s o to větší jistotou budou jednat a svobodně se rozhodovat.
 
Krom toho "Naruto-Dračáka" kde jsme si celý systém upravili, pro mě souboje nikdy nebyly hlavním tématem hry.
 
Pokud ve hře potřebujete souboj, abyste tam dostali vzrušení, je mi vás upřímně líto.
 
Ochuzujete se o to nejlepší, co DrD nabízí,
 
a tím je poznání druhého.

Diskuze

 Uživatel úrovně 5

Pokud narazíte na obra v zapastěné a zamčenné místnosti, doporučuji po té co ho krochnete po sobě uklidit, zamčít, reaktivovat past.

Ať má družina co přijde po vás o čem přemejšlet. Když pak narazí na Obřího kostlivce v zamčené a zapastěné místnosti :-D


 Uživatel úrovně 1

Já myslím, že by to chtělo ujasnit hlavní pojmy. DrD vs RPG/hraní na hrdiny.

Jasně, přizpůsobit svět/herní mechaniky pro hráče. Jednoznačně.

Ale souhlasím se Sionem, samochválou to je dost cítit...


 Uživatel úrovně 4

Četl jsem a nějak nemám co bych oddal. k bitevní magii viz můj komentář u bitevní magie. nic jiného už napsat nemohu a názor se mi nemění tedy můj nesouhlas zůstává stejný.

K obsahu článku:
Pokud si autor myslí že všichni hrají jen striktně podle pravidel tak se vrtí na obludě. V dnešní době je spíše opak pravdou a ukazuje to jak množství různých pravidel tak i třeba debaty na jiných servrech.

A k formě:
Myslím si že zvolená forma je poněkud nešťastná, patří spíše do diskuze než do článků a třeba já bych si ji po těch letech přečetl i pod onou Bitevní magii.

Strach:
A co se týče strachu z vyhnání inu kdo nic neudělá nic nepokazí. Za sebe mohu říct že jediné co mi vadí jsou osobní urážky, ten zbytek respektuji jako názor druhého se kterým sice mohu nesouhlasit ale to je tam všechno. Za mě zbytečná obava.

Plž


 Uživatel úrovně 8

Jojo... Úplně samo. Úplně :-D


 Uživatel úrovně 8

Dílo se mi tu nějak samoschválilo, než jsem si ho řádně stihl pročíst, nicméně pokud chápu správně, je základní myšlenkou příspěvku:

Neupravujte hru podle pravidel, ale podle hráčů.

K čemuž mohu dodat:

ok :)


 Uživatel úrovně 3

Noo.... Zajímavá kombinace reakce na dílo, alternativní příručky pro PJ, názorů a alternací. Zajímavé názory, akorád si nejsem jistý jestly to patří do téhle rubriky. Ale super, že si přišel s něčím novým.