KILLMAN  7. 6. 2011 v 13:17:04

Je to takové neslané nemastné. Příběhová linka je taková nicneříkající a ten hnus je takovej ne zrovna uvěřitelnej. Název zombie mě zaujal, ale dílo jako takové tedy moc ne. Tohle je tak na 2,5.

tala  26. 5. 2010 v 7:24:19

Je to docela dobra basen a nikdo neni dokonaly aby se mohl libit vsem. Pridavat kritiku uz by nemelo smysl, protoze podle meho nazoru uz bylo receno vse. Hlasovani je uz uzavrene ale dala bych asi 3 nebo mozna 4 hvezdicky. tala

Emiel  27. 11. 2009 v 8:18:21

Mgr. Holger:

Dekadence:
Já si nebyl jist zařazením do směru, a proto jsem požádal svojí učitelku o pomoc se zařazením. Označila to za dekadenci s prvky romantismu. Tudíž jsem to tak bral. Sám jsem to psal zrovna tak, jak mně to přišlo na mysl. (Celé to je napsané během deseti minut a bylo to psáno ve chvíli, kdy mě přepadla nálada tvořit. Toto vzniklo.)

Jinak spíše souhlasím a děkuji.

Dvojčepel:

Díkes, pracuji na tom.

Lord Orion:

Též děkuji za kritiku.

Salmar:

Předně díky za kritiku a nyní k jednotlivým bodům :)

anotace: Tu jsem vyplnil, protože jsem myslel, že je anotace nutná.

interpunkce: Formální klíč není. Kaji se, měl jsem si to po sobě přečíst. Už mám i opravenou verzi, kde je interpunkce opravená, ale slova se neměnila.

Obsah, forma: Považuji za poměrně nevypsaného, co se básnické tvorby píše. Pořád trénuju a lhot bude chvíli trvat, než se vypracuju, aby to znělo a ladilo, jak má.

Baudlaira jsem četl Květy zla. Osobně Mršinu zrovna příliš nemusím. Mnohem více se mi líbí jiné básně. Třeba Litanie k satanovi.

PS: Ten oxymoron jsem tam opravdu chtěl :)
PPS: Určitě si někdy popovídáme.

Salmar  26. 11. 2009 v 18:14:11

Prvně bych se rád omluvil, pokud budu opakovat již napsaná slova Holgera nebo Dilvishe. S básní jsem pracoval offline a mezitím se nějaké ty kritiky vyrojily.

Kritika (dnes skutečně kritická):
Dle mého názoru, pokud nechceš anotaci a její význam používat, tak ji nepoužívej vůbec. Pokud prezentuješ (tady i jinde) nějakou báseň, tak ji prezentuješ přesně tak, jaká je a se vším, co k ní patří. Text zpravidla nikdy nemluví sám za sebe, pokud má báseň nějaký název, například (k názvu viz níže). Podobně je tomu i s anotací - pokud se rozhodneš ji využít, tak tím určitým způsobem zasahuješ do básně samé. Právě to je ten důvod, proč mi v tomto případě připadá zcela nevhodná.

Nenašel jsem žádný formální klíč k tomu, proč je občas interpunkce používána správně a občas chybí na zcela jasných místech. Bohužel se tato záhada táhne celou básní, takže se zdráhám ji bez rozmyšlení označit za chybu nebo ledabylost, proto bych se rád zeptal autora (a případně Holgera), jestli tam nějaký takový klíč je?

Zbytek kritiky bych se rád věnoval nejpalčivějšímu problému celé básně. Tím je
kolize obsahu s formou. Příběh je dost zmatený, roztahaný do zvláštních rovin, tématicky přeskakující a při tom vcelku jednoduchý (sesazený/mrtvý princ, bláznivý nekromant s vlastními cíli, zombie, druhá smrt). To dávám za vinu krkolomnosti formy, kdy obsahově důležitá sdělení ustupují pravidelnému čtyřverší, rýmu, snaze o rytmus (který se dá najít ovšem pouze v pár částech básně - formální chybka). Takhle vzniká zmatenost a tím i přílišná průhlednost do formy (tím, že zdaleka není dokonalá na sebe upozorňuje a ničí obsahovou část básně). Dovolím si to demonstrovat na krátkých příkladech (v básni by se jich ale dalo najít mnohem více):

"skryješ ho v krovu nebo snad sem?"
Kde je to "sem"? Co je to za místo? Co si pod tím čtenář může představit? Žádná asociace na předchozí zde není, podobně zde není ani symbolická stránka sdělení. Typická ukázka, kdy krkolomnost a snaha dodržet rým (strážcem - sem) narušuje celistvost i smysl verše.

"to zbylo ti, byls jen škrt"
Označení "škrt" se rozhodně nehodí ke gradaci sdělení "mrtvý je princ a přesto mrtev - není výjimečný, hleďte - a jako ostatní do země bude pohřben". Opět krkolomnost rýmu.

"Povstaň princi bláznivý mág děl
Zalez, zmiz teď noc je tvůj den!"
Povstaň a zalez se přímo paradoxně vylučují, přesto mám vlastní pocit, že jsi nechtěl použít oxymorón, neboť nikde nevzniká přímý či nepřímý závěr. Osobně se domnívám, že se ti zkrátka nepovedlo v jednom čtyřverší stvořit zombii, představit "otce nekromanta" a ještě varovat před sluncem.

Poradil bych, abys poezii více četl (různé formy, nebraň se ani tomu, co se ti může zdát příliš neuchopitelné, ani tomu, co ti přijde příliš svázané), rozhodně ti to mnoho dá a mnohému naučí.

Na závěr si neodpustím poznámku, že v jistém smyslu (tématicky a některými básnickými obrazy) se Zombie podobá Zdechlině (Ch. Baudelaire). Kdyby ses chtěl použit o expresivním básnickém vyjadřování (ke kterému máš celkem sklony, vidno z různých částí básně), zkus si Baudelaira někde půjčit. Pokud jsi již četl, omlouvám se, rozhodně tě nechci podceňovat.

A kdybys náhodou chtěl více rozebrat nějaké konkrétnější části ať už tvé básně nebo kritiky, ozvi se mi prosím do pošty a můžeme si pár slov vyměnit. Jinak doufám, že jsem alespoň částečně pomohl a přeji silnou vůli nepodlomit se kritikám a zkoušet to dál.

Lord Orion  26. 11. 2009 v 17:11:08

Je to opravdu úchvatné. Trochu mi to připomíná K. J. Erbena :-)
Jen tak dál...

Dvojčepel  24. 11. 2009 v 19:48:29

Požádal jsem po přečtení Emiela o refrén, zda-li by jej mohl stvořit. Chystám se s kapelou tuto báseň zhudebnit, snad se to povede. Držte prosím palce.

Mě se to líbí ve všech směrech, víc nemohu říct.

Mgr. Holger  22. 11. 2009 v 12:59:05

Emiel

Dekadence, má-li být chápána jako umělecký směr, či forma vyjádření nebývá užívána samoúčelně. Tento směr se pozvolna vyvinul jako jedna z odnoží symbolismu. Dekadence jako taková zprvu využívala motivů, vyvolávajících odpor, hnusení k tomu, aby více pointovala myšlenku, zvýšila kontrast. Samo užití slov jako je například vřed, hnis, smrad, zvratky, dekadenci dekadencí nečiní.

Vezmeš-li například učebnicovou Baudelairovu Zdechlinu, na níž se dekadence (coby ukázka směru v době svého formování) demonstruje, nenajdeš tady samoúčelné užití těchto symbolů. Baudelaire tu na příkladu čehosi hnusného zvýrazňuje hlavní motiv, který je veskrze romantický. Zdechlina je díky obrovskému kontrastu navzdory hnusné symbolice jedním z největších vyznání lásky, což dekadentní symbolika nemůže zakrýt, resp. ani to zakrýt nechce. Ba co víc slouží pro zvýraznění motivu.

"Pak rcete, kráso má, těm červům, kteří v šeru
polibky žrát vás budou dál,
že božskou nádheru i tvar svých lásek, věru,
ač dávno tlí, jsem uchoval."

Teprve ve dvacátém století vlivem nové vlny se posouvá dekadence z formální roviny do obsahové a namísto symboliky se tak dočkáš zhnusení a odporu v samotném sdělení básně ale i prózy. To můžeš najít v dílech Ch. Bukowskiho.

O lyrice bych se v tomto díle příliš nezmiňoval, už tím, že lze epickou linku sledovat, jak jsem ji načrtl, se argumentace tím, že jde o lyrické dílko, poněkud míjí účinkem. Ano, mohu přemýšlet nad tím, co ve mně tato báseň vyvolává, ale pokud se zaměřím na to, co obsahuje, nebo na její formu, asi bude o více látky k diskusi.

Emiel  21. 11. 2009 v 23:30:59

Zdravím...

Původně jsem chtěl počkat s vyjádřením po více kritiky, ale budiž. začnu dříve.

Co se týče nedotaženosti, rytmičnosti a podobě strof. Prakticky s poetickou tvorbou začínám. V ní nejsem ještě natolik zběhlý a vypsaný, abych tím uspokojil i ty nejnáročnější kritiky. na druhou stranu, považoval bych za zvěrstvo dávat báseň do Moudré Sovy, byť by jí to prospělo. Pro mne vždy bylo a bude básnění spontánní záležitostí.

Co se týče sdělení:
Holgerovo teze je zajímavá, pěkná a skoro přesná. Alepsoň ,co se popisu jednotlivých strof týče. Ovšem...
... hledejte u lyrické tvorby děj... Zaměřte se spíše, co to ve Vás vyvolává za pocity. Přemýšlejte nad tím. Navíc... Je to dekadentní báseň... Ubírejte se při hodnocení myšlenkami spíše tohoto směru, než čímkoli jiným :)

prokletý Dilvish  21. 11. 2009 v 18:22:55

Anotace, která není anotací, působí poněkud nadbytečně. Navíc bych si dovolil oponovat tomu tvrzení.

Celkově báseň působí trochu jako zombie na operačním stole v sigilské márnici. Zajímavý projekt, ale naprosto očividně není dopracovaný. Buď autorovi došla m(í/ú)za, nebo věc jenom uspěchal.

Chtělo by to ujednotit jazykové prostředky, místy verše přechází do hovorové řeči a zase se vracejí ke spisovnému, až zbytečně archaickému a křečovitému, jazyku.
Další nedotaženost je v práci s interpunkcí. Místy je používána zcela podle pravidel české gramatiky, místy úplně mizí. Nedaří se mi najít žádný klíč, podle kterého by byla místa vynechávání interpunkčních znamének volena – takže to působí, jako by autor byl lajdák nebo neovládal gramatiku interpunkce.
Taktéž velká písmena na počátcích veršů. Hádám, že měla být všechna velká, místy ale (patrně z nepozornosti) nejsou.

Osobně bych se obešel bez rýmů, třeba škrt v první strofě na mne působí trochu násilně, ale vem čert. K formě pravidelných, uhlazených, vyumělkovaných strof se hodí asi lépe než volný verš. Koneckonců při čtení nedřou, takže za rýmy máš spíš plus.
Další, poněkud výraznější plus musím dát za expresivní výrazy. Líbí se mi některá slova a formulace. Ono, báseň o zombii k expresivnímu jazyku přímo vybízí.

No, celkově bych řekl, že báseň neuzrála. Kdyby strofy opravdu byly vyumělkované, vybroušené, pravidelné, smyslné – tak, jak se na první pohled tváří, bylo by počtení úplně o něčem jiném.


Nutno také uznat, jak píše Holger, v básni se obtížně hledá sdělení. Nějaká domělá epická linka je mi natolik skryta, že jsem se ve svém zhodnocení věnoval pouze konstrukci básně.

Mgr. Holger  21. 11. 2009 v 17:05:40

Formálně zajímavé dílko, které samo sebe uvrhlo do formálního pekla (nebo budiž neživota).

V divokém, chřestícím, čvachtajícím reji slov, může zběhlejší čtenář sledovat linku příběhu o zesnulém, možná sesazeném panovníkovi, či spíše následníkovi, který pošel někde v ústraní, ale nebylo mu dopřáno klidu. Poté, co ho oživí zřejmě nepříliš zkušený a asi pomatený mág (podle některých indicií dále v textu možná i člen družinky), opět povstává a mátožně se plouží, přičemž okolo sebe trousí vše možné. Zděšený čaroděj je znechucen, protože to asi nebylo to, co chtěl a rád by se od všeho distancoval. Poté je děj nejasný a není zcela jasné, zda konec zombii přináší jen samo slunce, nebo nekromant, či někdo jiný, přinášející konec zombii i stvořiteli (díra a samet kolem már).

Podle všeho dílko upadlo do tenat formy, která je zajímavá, vlivem úsečných, úderných, zvuk popisujících sloves. Na škodu pak ale je, že při takto sekaných slovech, která se sypou z básně, jak kosti z váčku, autor neklade stejný důraz na rytmiku a byť zajímavě pojatá forma pak na rytmu zkrachuje.

Celkově jde o dílko okolo průměru, osobně ho srazím do mírného podprůměru za nedotaženost formy, na které jinak staví, protože obsahově je dílko prosté.

Zdrví

H.