Tinwen  13. 8. 2008 v 1:43:40

Velmi pěkné, jako z Kytice. Opravdu moc pěkné, jen mě trochu zklamal konec ( poslední verš), slova jsou to sice pěkná a pěkně poskládaná, ale nějak se mi tam nehodí rytmicky, nehodí se mi do celé lidové, snad "říkankové" stavby básně. Stejně tak mi úplně nesedí první strofa, ale to lze překousnout. Jinak moc pěkné.

Findred z Celenu  28. 7. 2008 v 20:01:47

Tak jen krátce a stručně...

Skvělá anotace
Velmi dobrá báseň

Jeden výkyv z rytmu. Mě rozhodil. Možná jinému nevadí, ale mně ano a já píšu tenhle komentář.
Bije do jazyka - "Blázen, milenec jenž na tě nezanevřel" - tam si úplně na konci lámu jazyk, bohužel.

Drobnosti - proč Kouř a Plamen jsou velkým a žár malým? (Písmena) Kvůli tomu, že nemají podobu? Mírná chybka, ale nepotěší. Pokud jde o úmysl, tak se omlouvám.

Po celou báseň dodržuješ interpunkci. V tom případě ...

Blázen, milenec, (čárka) jenž na tě nezanevřel - je chyba. Chyba je, že tam ta čárka chybí. :-)

Jinak příjemné dílko s využitelností ve hře (na což se už v současné podobě serveru pravděpodobně zapomíná).

PS: Asi rok jsem nehodnotil a nesledoval dění serveru, takže pokud je to, co vyčítám a píšu zcela mimo mísu, ignoruj to. ;-)

S pozdravem

Fin z Celenu

Salmar  28. 7. 2008 v 13:31:35

Snad se QuidoYáfet nebude hněvat, že zrovna k jeho básni sedám v šilhavosti z hladu (je poslední překážkou před obědem), ale i tak se pokusím shrnout své dojmy a vysvětlit hodnocení.

Prvně je potřeba říct, že si nemyslím, že je to ve všech ohledech balada. Na baladu je to pro mě moc krátké, málo tragické, málo apelující a na baladu plné básnických obrazů. Spíše se mi to jeví jako lidová říkanka. Autor si vyhrál s absencí složitosti, velké tragiky, gradace, napětí... Tohle všechno tam chybí. Když se člověk zpětně zamyslí a spojí téma a styl básně dohromady, aniž by ani jedno opomněl, získá neobvyklou, lidovou říkanku. Nikde nejsou žádné rozvrzané schody interpretující gradaci, nikde nejsou hrůzostrašné obrazy napětí. Představuji si to jako popěvek na louce. Avšak je tu pár velice důležitých otázek – je to tak správně? Chtěl tohoto autor dosáhnout? Urážím ho, nebo mu pochlebuji? Osobně oceňuji inovaci ve zpracování námětu, ale nijak zvlášť mě to nenadchlo.

Přemýšlel jsem, jaký je autorský postoj. Došel jsem k závěru, že autor se stylizuje do role hlavní postavy (blázna, milence), který báseň podává vzorem monologu. Potom dílo vypadá poblázněně, cynicky, uměle... I tato kombinace stylu a stylizace postavy stírá napětí a především potenciál pointy. Jedno z těchto dvou faktů by se muselo změnit, aby se objevila síla básně.

Chaotická skladba veršů a chaotické uspořádání hříchů té poběhlice vyvolávají dost silný chaos v kompozici. Následující nevěra-lež-zlomené srdce by takto mohlo následovat v epickém zpracování. V tomto případě je to však na škodu – následující kouř-žár-plamen by mohli symbolizovat stupně hříchů, kterých se ta dívka provinila, ale použitý vzor (nevěra-lež-zlomené srdce) neodpovídá vzoru trestu (kouř-žár-oheň). Toto má také svou zásluhu na vyvolání dojmu umělé a slabé pointy.

Celkově jde tedy o dílo inovativní, experimentální, která však nenaplňuje potenciál, slábne a je značně chaotické v kompozici. Vzhledem k serverovému průměru však hodnotím nadprůměrně. (a teď na oběd...)

Hamster  28. 7. 2008 v 10:43:11

A B B
A B C B
A B A B
A B A B
A B C D
E

Chaotická skladba, i když ponechává příjemný pocit na špičce jazyku : )))

Samurai  28. 7. 2008 v 8:36:43

Také nepatřím k básníkům co dokážou diskutovat nad skladbou děl. Já mohu soudit pouze dojem, který ve mne vyvolává tahle dalada po přečtení a tento dojemje příjemný. Navíc téma na které byla psaná se mi zamlouvá, hlavně apel na ono svědomí, které ho se také často dotýkám. Zkratka, ma to me sympatie a forma jakou to bylo podáno mi příjde zvučná a zajímavá, čtivá.

4*

Sephitan z Elisoru  27. 7. 2008 v 14:04:44

Inu já nejsem velký básník, a tak hodnotím výhradně na základě toho, jak mi báseň zní, nebo jak dobře by se dala uplatnit v DrD či jinde a tato báseň tedy u mě moc velkou odezvu nemá. Někteří možná budete vidět v básni více než já, ale mě přišla málo zvučná a nějak se mi ztrácel rým.. Možná to bude tím, že sem zastaralí a věřím, že na básni je nejdůležitější právě rým..

Příběh básně je jistě zajímavý a použití elementu ohně je jistě zajímavé.
Za toto dávám tedy 2*

Darian  27. 7. 2008 v 13:10:28

V anotácii nefungujú tagy a nefunguje ani formátovanie cez enter. Autor sa preto márne usiloval dať do nej celú - graficky vyčlenenú - strofu. Nezobrazilo ju.

Preto som použil lomku na znázornenie jednotlivých veršov. Je to štandard: takto sa zapisujú verše "do jedného riadka".

Darian  27. 7. 2008 v 13:06:16

Drobná balada o morálnej tragike z nešťastnej lásky. Síce je veľmi podarená a mne sa páči, ale dojem rozhodne nie je dokonalý.

Baladickosť veľmi silne evokuje ľudovú slovesnosť – jednak z hľadiska obsahového (personifikácia živlov, téma, tragická morálna dilema) a jednak, čo sa týka formy (izoslabizmus, striedavý rým, teda zrejmá dôležitosť fonetickej stránky). Ukazuje sa bohatstvo inšpiračných zdrojov ľudovej tvorby. Personifikáciu považujem za poradenú aj vďaka senzuálnym metaforám: dym sa vtiera, dych plameňa, plameň je obratný.

Mýtizácia jednotlivých zložiek ohňa preto, aby potrestali nehodnú dievku, pôsobí osudovo. Tento motív je fantazíjny (rozprávkový). Viera v nadprirodzené hrala v živote dedinského spoločenstva dôležitú úlohu. Ľud sa k nej utiekal, keď si nevedel vysvetliť javy prírodnej skutočnosti. Povera, rozprávka a mýtus sú módy vlastného prežívania odovzdanosti metafyzickým silám. Túto proklamuje aj text: rozprávač opisuje javy ako budúce, z nadhľadu sudcu (viď. posledné verše v každej strofe, okrem prvej poslednej). Tvrdí, že sa to, čo naznačuje, plameň spraví. Lenže spraví to on, človek podpáli dom, i keď sa čin má pripisovať tajomným mocnostiam. To ony majú vykonať ten čin, ony musia potrestať nevernú dievčinu, nie ohrdnutý milenec. No rozpor je už cítiť v každom súde. Kým činnosť ohňa je prirodzená, milenec sa ju snaží len spútať. Každý verš so súdom je rýmom spojený s ostatnou strofou a svojou eufóniou (veľmi podobná syntax) by mal pôsobiť (vo svojom postavení) prirodzene. Akoby to, čo by mal ten oheň spraviť, to, že by mal vyslyšať žiarlivú prosbu, bolo zmyslom ohňa. Ale oheň horí sám od seba, je to moc a tá neuzná ľudský zákon. Preto sú aj súdy „dorýmované“ – a to nielen v poetickom, ale i v existenčnom zmysle.

No napokon je váha morálky závažnejšia, veď to už predznamenáva vyššie spomenutý formálno-obsahový konflikt. Výčitky svedomia podpaľača privedú až k tomu, že sám končí v plameňoch. Akoby človek sám jediný, drobný oproti tajomstvám všetkého jestvujúceho, nesmel zneužívať tajomné sily, lebo bude zatratený (v závere oheň môže pokojne evokovať aj pekelné plamene). Spravodlivosť akoby bola večná – plamene spália všetkých rovnako, keď si človek dovolí porušiť (zneužiť) božský zákon. Láska a svedomie, to človek neoklame, akokoľvek zranený sa cíti. Súd v poslednom verši je jediný pravdivý, skutočný, zarážajúci svojou trpkosťou.

Fantazijnosť (rozprávkovosť) básne je ešte ďalej umocnená trojstupňovou gradáciou v deji (dym – žiara - plameň).

Z formálnej stránky je dielko menej vydarené. Rýmy sú nepravidelné rozložené, až to pôsobí, že autor ich umiestňoval, kam sa podarilo. Ale oná rovnoslabičnosť je tiež chaotická, počet slabík, síce v rámci významových celkov viac-menej rovnorodý, kolíše od sedem až po trinásť slabík. Rytmus teda zákonite kolíše. Mňa ale najviac mrzia tie chyby, ktorých je dosť, a mohla ich pritom odhaliť len ďalšia kontrola pred odoslaním dielka do čakárne.

Báseň hodnotím ako nadpriemernú.