Články&Eseje

Poutníkova noc Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 16


Padala k zemi kapička rosy,
z listu, kde doposud měla svou skrýš.
A s jejím dopadem ozval se kdosi,
seděl tam celou noc, když ty už spíš.

Seděl tam sám a zhluboka dýchal,
nasával vítr jež cuchal mu vlasy.
Ledový rampouch ho u srdc píchal,
celou noc vzpomínal na staré časy.

Na doby kdy ještě chodíval po horách,
kráčel skrz lesy a brodil se tůní.
Na doby kdy ještě stál pevně na nohách
večer vždy usínal u ohně v houni.

Teď už je stár a vrásčitá tvář,
mohla by vyprávět o jeho dnech.
Po horách nechodí, jen hvězdy zář
si provždycky uchoval ve svých snech

Diskuze

 Uživatel úrovně 8

Opraven název díla.

Prosím, je zbytečné se s podobnými žádostmi obracet na anariona, podobné žádosti směřujte na redaktory této rubriky.
Protože pouze redaktoři té či oné rubriky mají k těmto úkonům přístup.


 Uživatel úrovně 8

Pozn. Vím že se dílko dá ještě drobně upravovat po schválení, obšas se opravovali ještě tagy apod. Sám mám s tím zkušenosti. Rhondir mě prosil, zdalipak by to nešlo i s nešťastným dlouhým áčkem v názvu dílka. Šlo by přepsat?

s úctou

anarion


 Uživatel úrovně 0

Báseň sa mi veľmi ľahko čítala, riadky plynuli jeden za druhým tak hladko, že som ani nezbadal a bol tu koniec. Teda to boly pre mňa veľmi pekne napísané slová. Na myšlienky sa tu nedá veľmi prihliadať pretože báseň zobrazuje iba jedinú tému - starého pútnika, ktorý spomína na staré dobré časy. Síce je to až moc nostalgické, ale myslím si že autor mi podal dosť kvalitne spracovaný pohľad na tento obraz.
Na interpunkciu nebudem prihliadať pri hodnotení, lebo podľa môjho názoru sa tie drobné chyby dali odstrániť pri pozornejšom prečítaní (už len aspoň tá bodka za posledným veršom)
V celku dielo veľmi pekné.


 Uživatel úrovně 0

Ještě jednou děkuji za komentáře, ani nevím, proč mě napadlo zrovna tohle téma ... seděl jsem ve škole v lavici, nuda a nuda a opět sem se ubíral do svých fantaskních představ a tak nějak mě napadlo popsat starého poutníka jak sedí a vzpomíná .. zkrátka takový vysloužilec .. jen jsem to pojal trochu romanticky (jinak to asi neumím) a snažil jsem se čtenářovi dát určitý prostor ve fantazii (každý si takového poutníka představuje jinak).

Vím že je to krapet kýčovité, ale o tom já zkrátka vůbec nepřemýšlím, ale jakmile v sobě potlačuji cokoliv co musí ven, snažím se tomu dát jakoukoliv formu, ať již básnickou či jakoukoli jinou.

říká se že básně jsou odrazem pocitů, takhle je to u mě ...


 Uživatel úrovně 0

Výborně, děkuji za příjemný a estetický prožitek s této básně. Většinou z nich už nebývám příliš nadšený, protože málokdo zvládá formální konstrukci rýmu a stopy, ale tady je dokonalý a typický čtyřstopý daktylotrochej se střídavým rýmem. Pochopitelně, určitým nedostatkem se stává interpunkce, u poezie máme na výběr. Buď ano, v tom případě naznačujeme interpunkcí vedle větných předělů také diereze, nebo ne, v tom případě interpunkci prostě a jednoduše vůůůbec nepíšeme, ano? Doporučoval bych většině autorů druhou možnost, je jednodušší. Po té formální stránce mi tedy připadá báseň prostá a hezká, v jednoduchosti je síla. Opakování konsonantů k a l působí docela zvukomalebně, zvlášť v první strofě. Předpokládám, že báseň je spíše pocitovou záležitostí. Maluje jímavý, nostalgický obrázek starého muže (hahaha, to je mi docela sympatické), který nostalgicky vzpomíná na mládí. No kýč až hanba, ale pořád lepší dobře zvládnutý kýč, než špatně zvládnutý originál. Po stránce obsahové tedy asi nemá smysl cokoliv hodnotit, protože by kategoricky neobstála (čímž ji nechci nikterak shazovat). Spíš, než že by báseň byla dobrá, jsem s ní spokojen proto, že nemá chyb a to je dneska velmi, velmi vzácná záležitost. Doufám, že se autor posléze odpoutá od obsahově banálních textů a když má docela dobrou stavbu textu, snad se pustí i do odvážnější poesie?


 Uživatel úrovně 0

Ačkoli si netroufám hodnotit a kritizovat básně na vysoké úrovni, protože nejsem žádný přeborník v poezii, přesto si dovolím jen pár poznámek.

a) " nasával vítr jež cuchal mu vlasy..."
- za prvé bych přešel k samotnému "jež". Toto slovíčko se - mám dojem - přidává jen po podstatných jménech v množném čísle nebo rodu ženském. Když chceš ale spojit slůvko s podst. jm. o rodu mužském, ať je živý či neživý (viz vítr), udává se jenž. Snad se nemýlím a ber to jen jako radu do budoucna.
- za druhé bych před toto slůvko vložil čárku. Lépe to zní a ostatně by tomu tak i mělo být.

b) "Na doby kdy ještě chodíval po horách... Na doby kdy ještě stál pevně na nohách..."

- jak jsem pravil, nejsem odborník na poezii, a proto se příliš nevyznám ve správné interpunkci u básní, avšak předpokládám, že zde není takový rozdíl od klasických textů. Proto by měla být čárka před slovem "kdy", a to v obou případech, jež jsou prakticky stejné. Stejný případ jako v předchozím problému s čárkami, tady tomu však vkládám vyšší důraz.

c) "Na doby kdy ještě stál pevně na nohách
večer vždy usínal u ohně v houni."

- u ostatních slok to máš dobře, leč v tomto případě ti chybí po spojení "na nohách" čárka. V podstatě jde zase jen o správnou interpunkci, o nic víc fakticky nejde.


Uvedl jsem příklady pár úseků, kde není vše napsáno tak, jak má. Neberu to ale za velké chyby, spíše jen za menší nedostatky. Tyto drobnosti se vždy dají lehce doladit, navíc nejsou nijak závažné. A abych nevypadal jen jako nějaký gramatický rýpal, tak po stránce užití slov a spádu se mi Tvá báseň líbí. Třebaže nedosahuje na kvality opravdových mistrů poetiků našeho serveru, je optimálně dlouhá, hezky napsaná... U mě to máš za kvalitní práci :-)


 Uživatel úrovně 0

Díky za hodnocení :-) a za rozsáhlý komentář. Teď jsem si všimnul toho děsivýho překlepu v názvu díla. Ale jsem si téměř jist, že tam bylo krátké "a" (koukal sem do čekajících děl nejméně dvakrát denně). No co nadělám ... jinak díky, příště si dám na zyhle věci pozor


 Uživatel úrovně 8

S citem a vkusně pojaté pojednání o stáří (dů)chodce. Takto nějak by mohla vypadat idealizovaná poetická podoba „mýtu“ o prostém poutníkovi.

Autor(ka) zde umně používá básnického jazyka a vytváří jímavé obrazy. Z tohoto pohledu jsou velmi zdařilé první a čtvrtá strofa. Autor(ovi/ce) se podařilo předložit průzračnou myšlenku, a to i s náležitou gradací, proto lze určitá “hluchá“ místa přejít bez výrazného zaváhání (plytkost třetí strofy tak díky závěrečnému poslání snáze zapadne).

I po formální stránce se dílko jeví v pořádku – opět se zde pozitivně projevuje vliv emotivně silného sdělení a jeho gradace – proto tolik nevyčnívá „formální“ forma 2. a 3. strofy (rýmy dýchal-píchal, vlasy-časy, horách-nohách, tůní-v houni).

Když už jsme u těchto formálních nedostatků – přeci jen se autor/ka mohl/a vystříhat překlepů (zejména v názvu dílka, či u srdc – nemá-li jich dotyčný povícero) a chybou je i absence čárky ve 2.2.

Osobně považuji dílko za sdělné, řemeslně zvládnuté a vkusně pojaté.

Do budoucna bych doporučil ještě více práce s obraty v hluchých místech (vypuštění vaty, užité jen pro formu) – viz 3. strofa, jejíž sdělení by se mohlo postavit v jiném úhlu pohledu, nebo by mohlo vyzdvihovat jiné motivy – jakkoli má zde majestátný motiv ohně formu významového kontrapunk(t)u.

Celkově dílko považuji za nadprůměrné, 5* však neudělím (snad bych se přenesl přes mělkost 2. a 3. strofy, ale mé pokárání stojí dnes na tom, co šlo snadno opravit – tedy za překlepy).

Fíl špás

H.