Crazy Angel  9. 5. 2008 v 15:05:15

Tak se taky přidám. Jak už bylo řečeno, je to chaotický, ale má to tak nejspíš být. Některé verše mi tam nesedí, občas je zmatený rytmus. Nejvíc se mi líbí poslední sloka, taková...působivá. Určitě to půjde časem vypilovat, myslím techniku. Ale jinak je to hezká básnička. I když jsem teď postrádala známku mezi podprůměrné a nadprůměrné. Průměr mi tu nějak chybí. Ale po delším zvažování dávám ***, jakožto nadprůměrné. Určitě jsou tu i horší díla. A nakonec si neodpustím svojí větu: Jen tak dál. ;o)

abbé Faria  8. 5. 2008 v 14:26:49

Básen je a má být chaotická :-) Vlastně to je něco jako Roleplay zasazen do básně :-)

Je to sprška myšlenek vylitá na papír, pocity, nálady a zamyšlení nad tím co s vyděděnci jednou bude. Jak se někdo nevinný může stát zrůdou, bestií. Jak někdo nade vše dobrý může tuto hodnotu ztratit. Jak jej potom lidé začnou odsuzovat, přes to všechno co předím byl, ale jak je napsáno, to dělají jenom ti hloupí. Nikdo není jenom dobrý nebo jenom zlý.

Touto básní jsem vlastně chtěl nastínit každou podstatu postavy, jež vejde do herní místnosti Krčma u Vyděděnce. Bylo to ode mne něco jako poděkování za těch pár roků co tam chodím a jsem. Moc jí děkuju za ty charaktery co jsem tam poznal a veskrze ty jsem poznal moc dobrých lidí. Později i některých dobrých přátel. Toto poděkování je stejně tak všem, kteří tam chodí, tak těm, kteří Krčmičku založili.

Děkuji vám i za kritiku, příště to snad bude lepší.

abbé

Killonex  8. 5. 2008 v 14:14:21

Velice hezká básnička....a proto dávám 3...abbe tohle se ti povedlo ;);) moc se mi to líbí

Nathaka Warrior  6. 5. 2008 v 23:21:10

Eh, začnu malým vtipem. :-)

"Je tu čára dělící neživé od těch, co cítí."
< HR >
"Věnování
Mé drahé Crazy Angel, kamarádce Veru..."

Takže co bych řekl prvně, báseň je chaotická. Snad má být a snad to ani nevadí, ale jako by tu tisíc různých střepů bylo poslepováno. Ačkoliv je faktem, že slepené jsou poměrně zručně, pořád ještě se to projeví při čtení, které kolísá mezi napínavým a trochu vleklým. Více je toho vleklého. Chaos rozetne až konec - protože poslední verš je celkem trefný... skoro až protivný. :)

Báseň se drží konceptu "temného vypravěče", tudíž šla podle mě dost na atmosféru a tím značně riskovala, neboť ta byla udržena jen s vypětím všech sil. Musím se ale přiznat, že od abbého jsem nečekal až takovou symboliku a pěkný cit pro abstrakci, horší ale je, že mnohé významy jsou v básni skryté jen pro určitou skupinu lidí, pokud se nemýlím. Oproti tomu krásně kontrastuje už zmíněný závěr, který je dokonale přímý, i když to možná nebyl úmysl.

Více bych už k básni asi neměl co říct, bylo to celkem příjemné počtení.

Tinwen  6. 5. 2008 v 16:35:34

ano ano, souhlasím s řečeným, chtěla jsem dáti dvě, ale konec na mě jako vždycky zapůsobil. Je...krásný. Forma sice není bůhvíjak dokonalá, ale ta slova...

axel  5. 5. 2008 v 20:35:25

Nejvíce mi vadila různá délka veršů. Dá se s tím pohrát tak, že i při různě dlouhých verších se podaří srovnat slabiky, tady se to ale nepodařilo.
Dále nemohu říct, jestli se jedná o píseň epickou, lyrickou, nebo lyricko-epickou. Děj tam sice nějaký je. Možná mi na něm něco uniklo, ale vzhledem k několika přečtením to nepovažuji za pravděpodobné, proto za sebe říkám - děj mi přijde velmi slabý, skoro až nepodstatný. Na druhou stranu tam moc té lyričnosti také nevidím. Samotné zařazení není důležité, ale pokud jí nedokážu zařadit ani do jednoho (kvůli nesplnění podmínek), tak je pro mě báseň o ničem.
Nechci odsuzovat autora, ale podle mě je báseň buď dost odbytá, nebo je autor básnicky nevyspělý a má ještě mnoho co zlepšovat.
Ale abych jenom nekritizoval, najdou se i pozitiva. Nejvýraznějším pozitivem, díky kterému báseň dostala alespoň 2* je způsob tvoření rýmů. Mnoho autorů tvoří verše prohazováním slovosledu, kdy umisťují na poslední místo sloveso a považují to za vrchol rýmu. Tady se tomu autor zdatně vyhýbal a zvládl tvořit rýmy i bez toho.
Také beru jako pozitivum to, že autor umí použít různé rytmy, mnozí se totiž spokojí s jedním rytmem na celou báseň, a nebo dokonce ani v jiném rytmu psát neumí.
Sečteno, podtrženo, 2*.

Darian  5. 5. 2008 v 16:26:12

Pieseň pomerne nepiesňová, povedal by som.

V prvom rade človeka trochu moralistický pátos a odkaz slov prekvapí tým, ako málo jednotlivé myšlienky na seba nadväzujú. To je elementárny problém tejto básne – nedostatočná koncepcia. Autor akoby nevedel, čo chce povedať alebo ako to niečo má povedať, a preto to vo výsledku – keď sa pritom ešte snažil rešpektovať formu – pôsobí nesúrodo.
Narážam na jasný nesúvis, ba až protirečenie myšlienok v rámci jednej strofy. Len tak náhodne:

„Den za dnem přicházíme
o další co máme: blízké, známé,
naše slovo není nic.
Nic, co by jsi sám mohl říct.“

1. Prichádzame o známych – rodinu a priateľov kvôli tomu, že sme beštie, čo sme.
2. Naše slovo nemá váhu. No nemá, ale v prvom rade nie preto prichádzame o tých blízkych. Myslím, že zreteľnejší je ten s témou súvisiaci dôvod, teda nieže prichádzame o blízkych, že sme klamári, ale vkodlaci.
Takisto si neviem vysvetliť ten štylistický obrat v poslednom verši strofy. Správna väzba – aspoň podľa kontextu – by mala byť formulovaná takto: Nič, čo by si sám nemohol povedať.
Pokiaľ viem, čeština i slovenčina znáša dva zápory vo vete. Ide teda o akýsi analokút, teda vybočenie z načatej schémy, defekt.

Aj na strofickej úrovni nie je medzi jednotlivými významovými útvarmi (strofami) básne jasnejšia náväznosť. V prvých dvoch sa, napríklad, neprirodzene vymenili trest s hriechom, príčina s následkom (prv je hriech, až potom predsa nasleduje trest), a už to ani nespomínam, že ďalšie motívy týchto strof navzájom nesúvisia (konštatovanie neistej budúcnosti a pomsta diabla – za hriech?!). V tretej a štvrtej strofe je zas nezmyselne spojené plynutie času („Žijeme pro tento okamžik“ – „Den za dnem přicházíme“) s moralistickým posolstvom o strate cti.
Toto je len pár náhodne vybratých príkladov, ktoré majú demonštrovať, že báseň nemá vnútorný rámec a motivický plán. Miestami vyzerá dokonca ako len umelý útvar tvorený predovšetkým zhlukmi asociácií – teda nie niečo, čo bolo vytvorené, aby to pôsobilo ucelene.

Podobne formálna stránka je, trúfam si povedať, slabá. Verše nemajú rovnaký počet slabík a rýmy koncepciu – ani v postavení (1. strofa: párny, 2. strofa: obkročmý), ani v počte slabík. To vôbec neprispieva k žiadanej eufónii niečoho, čo má v titule „pieseň“.

Dielko hodnotím ako podpriemerné.