Kyrie eleison
| Autor: | Dvoj?epel |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 12 |
„Bože, dej mi sílu, abych vytrval v boji s nepřáteli tvými, chraň mne, protože já chráním tvé oddané, dej mi sílu, abych nebyl slabý a abych si zasloužil žít pro to, co přijde po životě. Nyní uvolni sílu oceli a nahraď jí silou svojí, neboť tys pán.“ Potichu předčítá mladý paladin ze své kožené knihy zavěšené na ocelovém řetězu u svého skvostného brnění. Na hlavě helmici, druhou ruku nad hlavicí své palice. Ta začala po dočtení a následném zaklapnutí knihy namodrale zářit.
„Za Boha a řád Stříbrné pěsti!“ S tímto pokřikem ženoucím se mu z hrdla ven, vyskočil a rozběhl se proti skupině kostlivců kráčejících po cestě v zemi zapomenutých. Jediný lučištník v bandě sáhl po luku a šípu. Zamířil a vypálil. Šíp zasáhl paladina do brnění, od kterého se však jen odrazil, tedy se minul účinkem. Další šíp stihl pouze vytáhnout, když v tom mu na hlavu dosedla ohromná palice a rozlámala ho na kostičky. Zbytek bandy se nezalekl, zbraně už vytasené, pustili se do křížku s tímto svatým mužem.
„Smeť špínu z této země a pomoz mi chránit.“ Příští paladinův úder jeden z kostlivců nestihl vykrýt a po právě vyřčené prosbě se z něj po zásahu blesku stal prášek.
Hluk boje zaslechl starý temný pán jedoucí na černém koni do města svých předků. Jeho zbraněmi jsou zákeřnost a dřevec s ocelovou špicí.
Paladin, zaslepen hlukem boje, neuvědomil si dunivý zvuk kopyt ženoucích se mu do zad.
„Umři, ty nečistý člověče!“ Zaznělo právě ve chvíli, kdy paladin rozdrtil hlavu dvěma kostlivcům jednou ranou palice, avšak již nestihl reagovat na jezdce a zády mu skrz lopatku projel dřevec, probodl mu srdce a vyjel hrudním košem ven i skrz brnění. S posledním výkřikem požehnal svým nástupcům a padl k zemi, skonal.
* * *
„Vzbuď se, žij, zasloužíš si příležitost chránit dál, jsi mi dobrým služebníkem.“ Pronesl Bůh a seslal paladinovu duši zpět do těla. Procitl na holé zemi, tam, kde duše opustila tělo. Vše, co měl, nadále má, neboť i starý temný pán se bál něčeho ze svatých věcí dotknout. Rána po dřevci zahojena, ale jizva zbude navěky a bolet bude věčně.
Tu popadl palici a táhnouce jí za sebou vyrazil po cestě zpět do své domoviny. Cestou stále a stále děkoval Bohu, za vše, co pro něj udělal, za to, že ho nenechal odejít ze světa lidí a nechal ho chránit bezmocné. Dlouhé dny se vláčel pustinou zpět k trpaslíkům, kteří ho s prosbou poslali do této země, aby zachránil jejich druhy. Opravdu je zachránil, ale sám zahynul, když se za nimi zdržel.
Mezitím v městě trpaslíků, kdesi v horách, donesli příchozí zachránění trpaslíci zprávy o tom, jak se jim zachránce ztratil a neobjevil se ani několik dní poté. Tou dobou to již bylo týden po jeho vydání se na cestu domů.
Po dvou týdnech dobelhal se paladin konečně k podhůří hor a započal namáhavý výstup k nejvyšší hoře, kde v jejím nitru bylo město trpaslíků.
Zaslechl šepot větru, cítil, že se blíží něco nebezpečného, něco, co bude namáhavé při stavu, v jakém se nachází - hladový, zesláblý, žíznivý. Instinktivně se sehnul, právě včas, dlouhý meč mu zasvištěl nad hlavou. Padl na zem únavou a bolestí hlavy. Avšak uhnout stihl akorát před dalším úderem, ale palici v ruce již neudržel,vyklouzla mu z ruky. Pěstí levé ruky praštil útočníka pod koleno. K zemi se zhroutil prazvláštní člověk, jakoby napůl živý,napůl mrtvý,maso z něj odpadávalo a částečně na něm hnilo. Úderem paladin nepříteli promáčkl koleno dozadu, co nejrychleji se zvedl a natáhl se po palici. Mezitím se tvor zvedl, než se však stačil zorientovat a udeřit, hrudník mu na kusy roztrhala obouruční požehnaná zbraň svatých bojovníků. Poté padl znaven k zemi. Probudil se, myslel, že spal sotva pár hodin, a tak se sebral a vyrazil dál do hor.
„Pane, slyš mne. Nechal jsi mě žít, jsem ti za to vděčný, nenech mne však teď a tady zemřít únavou, ať dojdu alespoň na práh domova trpaslíků. Tam klidně padnu a umřu znova, budu však šťastný, že budu pohřben a budu hoden přijít k tobě a žádat o věčný život. Pane, vyslyš mé prosby.“ Tiše se modlil při výstupu.
Po dvou dalších týdnech bez jídla se sotva udržel na nohou, byla mu zima s přibývající nadmořskou výškou a sněhem, který měl až ke kolenům, jelikož nedokázal najít cestu.
Nakonec tedy po pěti týdnech namáhavého pochodu došel z říše nemrtvých bytostí až do trpasličího království, kde již byl pokládán za mrtvého a bylo pro něj truchleno. Nyní, když ho stráž u brány spatřila, nevěříce vlastním očím rozběhl se jeden z nich dovnitř. Muž upustil palici, jakmile došel na práh města a svalil se na zem, jak žádal, avšak jen omdlel.
Po třech dnech se probudil.
„Kde jsem?“ Zeptal se tiše. „Jak dlouho jsem tu?“
„Jste v nemocnici a jste tu několik dní.“ Oznámil mu hrubý trpasličí hlas. Silné ruce mu pomohly do sedu. „Já jsem se o vás staral, jsem zdejší šéf felčar, bo jak se to teď říká. Víte, že vás tu pokládáme už měsíc za mrtvého? A najednou přijdete, chlape. Jak jste se dostal tak daleko sám? Co jste jedl?“
„Nevím, nepamatuji si co jsem jedl, nevzpomínám si, že bych něco jedl.“ Opět si lehl…a usnul.
* * *
„Vzhledem k nečekanému návratu a za záchranu našich příbuzných a známých bych si dovolil nabídnout paladinovi Nekhrasulovi místo v řádu Tepavého kladiva, po boku paladinů z řad trpaslíků.“ Oznámil mohutný trpaslík ve zlatém brnění, když předstoupil před svolané obyvatele skalního města. Občas se ozvalo nějaké to zamručení.
„Jakožto někdo o kom se myslelo, že nežije, jsme mu připravili na hrob zbraň, která by ho provázela na cestě za světlem. Nyní ji však dostane do rukou sám, stejně jako novou zbroj a titul vyššího paladina a velvyslance. Předstup!“ Nakonec zavelel a za mohutného pokřiku vystoupil na stupínek k trpaslíkovi muž v lehce matné tmavší plátové zbroji. Helmici ve stejném stylu drží v podpaží. V pravé ruce svírá ocelové topůrko obouruční palice, jejíž hlavice je poseta runami. Momentálně jí má přes rameno. U pasu u levé ruky je zavěšena nová kniha, postříbřená, na zlatém řetězu.
Shodil palici z ramene a nechal hlavici těžce dosednout na podlahu. Poklekl na pravé koleno, opíraje se pravou rukou o topůrko. Do levé ruky vzal knihu, položil jí na koleno a přitiskl jí volnou dlaní.
„Opakuj po mně: Budu věrným služebníkem božím, nebudu nikdy trpět bezpráví a budu jej bez milosti trestat dle zásluhy. Budu chránit, chránit a chránit až do své smrti i po ní, až přijde čas. To slibuji před vámi všemi i před Bohem.“ Trpaslík stojící před člověkem poslouchá přísahu nyní již nováčka mezi jejich.
„…před vámi i před Bohem.“ Povstal, rozevřel knihu a zvedl palici nad hlavu jako pírko. „Síla provázej mne i vás, staniž se tak nyní, AMEN!“ Vykřikl poslední slovo a hlasitě zaklapl knihu. Hlavice jeho zbraně najednou modře zazářila, zableskla a pohasla. Zato brnění na hrudi se změnilo. Objevil se znak trpasličího řádu – trojcípý štít, přes něj položena palice mající v hlavici tepající srdce.
„Vítej mezi námi!“ Zazněl jednohlasně celý hlavní sál.
* * *
„Malakaii?“Zazněl Nekhrasulův hlas za zády hlavy řádu trpasličích paladinů.
„Ano? Copak bys rád?“ Zeptal se trpaslík přívětivým hlasem a otočil se.
„Chtěl bych odejít, zase vyrazil na cesty,“ usmívá se, avšak zdá se, že nečeká kladnou odpověď.
„Potřebujeme tě tu, to víš…“ Pohlédl Malakai do očí svého druha.
„Dokáže mne nahradit třeba mladý Gronthar, Malakaii, byl bych rád, kdybys mu přidělil mou práci, konečně by ukázal, že v něm je víc, než všichni říkají.“
„No, tak dobrý, Nekhry, máš to mít. Ale kdy se vrátíš?“
„Snad brzy, chci se chvilku zase toulat, chybí mi to.“
„Dej občas o sobě nějak vědět, jasný?A teď už padej, než si to rozmyslím.“
„Mockrát ti děkuji Mali.“ Dojatě objal muž trpaslíka. „Měj se a pozdravuj ostatní.“
„Dej na sebe pozor, chlape jeden! Měj se.“ Zvolal ještě za mizející siluetou.
* * *
„Je přece jedno, kam jdu, jdu tam, kde budu třeba.“
Cesty ho zavedly na dlouhou pouť a nyní přišel sem. Spatřil u brány krádež, o ulici dál vraždu mladé ženy.
„Vidím, že zde budu potřeba...“
Zvláštní poděkování patří Emilovi a Lyki, za jejich ochotu číst moje dílko a tak nějak ho zhodnotit. Děkuji vám oběma.
Diskuze
Možná jsem příliš kritická, ale občas mi plynulý průběh textu drhnul na nevhodně zvolených spojkách či neobratnosti věty, hlavní problém jsem však nalezla jinde.
Viz první:
Úderem paladin nepříteli promáčkl koleno dozadu, co nejrychleji se zvedl a natáhl se po palici. Mezitím se tvor zvedl, než se však stačil zorientovat a udeřit, hrudník mu na kusy roztrhala obouruční požehnaná zbraň svatých bojovníků. Poté padl znaven k zemi. Probudil se, myslel, že spal sotva pár hodin, a tak se sebral a vyrazil dál do hor.
- nepořádek v postavách - kdo, co, jak, kdy, proč a kde? Měla jsem problém se zorientovat kdo upadl a kdo umřel...
Druhý:
Tu popadl palici a táhnouce jí za sebou vyrazil po cestě zpět do své domoviny. Cestou stále a stále děkoval Bohu, za vše, co pro něj udělal, za to, že ho nenechal odejít ze světa lidí a nechal ho chránit bezmocné. Dlouhé dny se vláčel pustinou zpět k trpaslíkům, kteří ho s prosbou poslali do této země, aby zachránil jejich druhy. Opravdu je zachránil, ale sám zahynul, když se za nimi zdržel.
Mezitím v městě trpaslíků, kdesi v horách, donesli příchozí zachránění trpaslíci zprávy o tom, jak se jim zachránce ztratil a neobjevil se ani několik dní poté. Tou dobou to již bylo týden po jeho vydání se na cestu domů.
Po dvou týdnech dobelhal se paladin konečně k podhůří hor a započal namáhavý výstup k nejvyšší hoře, kde v jejím nitru bylo město trpaslíků.
- nepříliš zdařilé střídání míst a času narušující text
konkrétněji:
Mezitím v městě trpaslíků, kdesi v horách, donesli příchozí zachránění trpaslíci zprávy o tom, jak se jim zachránce ztratil a neobjevil se ani několik dní poté. Tou dobou to již bylo týden po jeho vydání se na cestu domů.
- druhá věta poněkud kazí plynulost a čtivost, možná by stačila jen pozměnit formulace, v této podobě mi to nepřijde právě šťastné...
čili - trénovat, trénovat, trénovat. Nápad (1. důležitá složka psaní, nedá se říct, že by zde chyběl) se nacvičit nedá, ovšem sloh (2. důležitá složka) se trénovat dá, ať už čtením knih nebo vlastní soustavnou tvorbou.
Nic moc chybí tomu originalita a literární cítění!
První půlka příběhu je docela chytlavá, ale celý přiběh vyzní jako zbírka hrdinský.ch klišé (tak ale taky to patří mezi duvody proč někteří čtou pohádky - ty hodní zvítězí). Určitě to nepatří mezi povídky kde by jsem skončil v půlce stím, že je to hrozný, dobře se to čte. A jelikož moje čeština není zrovna na dobrou známku, tak gramatiku moc neřeším.
Zdravim. Tu prikladam i slibene konkretni vytky.
Zaklad i myslenka jsou dobre,ale pribehu by prospelo i napsani predeslych udalosti. Byl by dejove bohatsi. Takhle se dostava ctenar do stredu nejake bitvy a moc zvratu tam uz neni. Pribeh o paladinovi se mi libi, ale mela jsem pocit ze ctu nejake posledni 2 strany vyborne povidky a vsechno podstatne a zajimave uz bylo receno a udelano predtim. Neber to ve zlem. Doufam ze uprimnost ocenis lip nez predstiranou chvalu z pratelstvi. .Nejvice chyb bylo v teckach a carkach. Davas zbytecne moc carek a minimalne tecek.Vety vyzni vic dramaticky a procitene, kdyz je oddelis teckami. Carky pusobi neprehledne a jednotliva slova a vety potom splyvaji a ztraci vyznam. A dalsi vec. Nektere vety byly prilis slozite komponovane a taky se zvlastnim slovosledem.
Na hlavě helmici, druhou ruku nad hlavicí své palice - zminka o druhe ruce se sem nejak nehodi. Spis by bylo lepsi napsat levou nebo pravou. Druhou ruku by bylo mozne zminit jen tehdy, pokud by v predesle vete byla spomenuta ta prvni ruka.
Šíp zasáhl paladina do brnění, od kterého se však jen odrazil, tedy se minul účinkem.- dle meho zbytecne. Je zrejme ze to neucinkovalo.
Zbytek bandy se nezalekl, zbraně už vytasené, pustili se do křížku s tímto svatým mužem.- tato veta zni podivne neprirozene,spis jakoby se vic hodila do poezie.
„Vzbuď se, žij, zasloužíš si příležitost chránit dál, jsi mi dobrým služebníkem.“ -urcite bych zde vlozila tecku na misto carky.
Cestou stále a stále děkoval Bohu, za vše, co pro něj udělal, za to, že ho nenechal odejít ze světa lidí a nechal ho chránit bezmocné.- tyto vety by bylo lepsi oddelit teckou.
Po dvou týdnech dobelhal se paladin konečně k podhůří hor -podhuri hor- jsou to moc podobna slova,lepsi by bylo pouzit jiny vystizny vyraz.
Zaslechl šepot větru, cítil, že se blíží něco nebezpečného, něco, co bude namáhavé při stavu, v jakém se nachází - hladový, zesláblý, žíznivý.-prilis slozita konstrukce vety.
Instinktivně se sehnul, právě včas, dlouhý meč mu zasvištěl nad hlavou Avšak uhnout stihl akorát před dalším úderem, ale palici v ruce již neudržel,vyklouzla mu z ruky. -lepsi by bylo pouzit tecky.
Probudil se, myslel, že spal sotva pár hodin, a tak se sebral a vyrazil dál do hor.-dost podivne logicky konstruovana veta.
„Pane, slyš mne. Nechal jsi mě žít, jsem ti za to vděčný, nenech mne však teď a tady zemřít únavou, ať dojdu alespoň na práh domova trpaslíků. Tam klidně padnu a umřu znova, budu však šťastný, že budu pohřben a budu hoden přijít k tobě a žádat o věčný život. Pane, vyslyš mé prosby.“ -opet prilis slozita konstrukce. Za slovem vdecny bych dala konec vety. Take za unavou. V dalsi vete se zbytecne moc opakuje slovo "budu".
Po dvou dalších týdnech bez jídla se sotva udržel na nohou, byla mu zima s přibývající nadmořskou výškou a sněhem, který měl až ke kolenům, jelikož nedokázal najít cestu. - dalsi veta kde by bylo lepsi zvolit tecky.
„Já jsem se o vás staral, jsem zdejší šéf felčar, bo jak se to teď říká. - opet by bylo lepsi vety oddelit.
„Vzhledem k nečekanému návratu a za záchranu našich příbuzných a známých bych si dovolil nabídnout paladinovi Nekhrasulovi místo v řádu Tepavého kladiva, po boku paladinů z řad trpaslíků.“ -pasaz o necekanem navratu bych vyskrtla, ta prece neni podstatna, za to mu nic neudileji. Dulezita je jen ta zachrana.
Nakonec zavelel a za mohutného pokřiku vystoupil na stupínek k trpaslíkovi muž v lehce matné tmavší plátové zbroji. Helmici ve stejném stylu drží v podpaží. V pravé ruce svírá ocelové topůrko obouruční palice, jejíž hlavice je poseta runami. Momentálně jí má přes rameno. U pasu u levé ruky je zavěšena nová kniha, postříbřená, na zlatém řetězu. - biji se tu dva casy. Slovo vystoupil neni ve shodnem case jako jine slovesa ktere nasleduji. Aspon na mne to pusobilo rusive.
Doufam ze jsem nebyla moc prisna a ze ma kritika bude k uzitku jak memu drahemu priteli Dvojcepelovi tak i tem kteri cetli jeho dilo i muj komentar k nemu.
Preji Ti, mily Honziku, aby jsi neztratil chut psat. Pokud je chut a snaha, jde vsechno a ty talent mas, jen je treba ho jeste trochu zdokonalovat.
S pozdravem San
Dvojčepel: Ona ta představa paladina s tupou zbraní má své zdůvodnění. Muži (i ženy) víry u spousty náboženství nesměli prolévat krev, proto se často používaly ty palcáty a palice, k paladinovi se to proto hodí. Představa meče je archetyp rytířské kultury. A je tedy na PJ, jestli paladina pojme více jako rytíře nebo jako klerika. To je v pořádku.
Když příště promyslíš závěr a dodržíš styl příběhu až do konce, bude to dobré :-)
Shadowmage: Zkutečně jsem se nechal inspirovat W3 a WoW. Ovšem celkově vzato se mi nelíbí paladin s mečem a štítem prostě. Pravda také, že jsem zklouzl až k nechtěně k nepěknému závěru a pojem "fraška" by přesně vystihl. Ovšem nechtěl se mi psát delší závěr, tak jsem ho ignorantsky zkrátil a tim znehodnotil celý příběh. No co, třeba se poučim že?
Průměrně zpracované dílo s tradiční tematikou boje svatého válečníka proti zlu, o vytrvalosti a cti. Podle mě jednoznačně inspirováno světem Warcraftu : paladin má palici, knihu, trochu by seděly i ty bojovně-motivační hlášky (což ovšem vůbec nevadí!). Až do návratu hrdiny k trpaslíkům pro dílo platí výše zmíněné: klasická heroická fantasy. Ale po vyléčení se z příběhu stává nechtěná fraška - ty bodré průpovídky ve stylu parťáků u losangeleské policie z béčkové komedie, to se mi nelíbí. Proč opouštět lehce archaický styl, vhodný pro dané téma a sklouzávat ke krácení jmen? Navíc v dané situaci? To je jako být oceněn u prezidenta medailí za statečnost a druhý den hlásit: "Tak co, Vašku, zajdem dneska na tenis nebo radši na jedno točený...?"
Taky moc nemusím reálnou náboženskou symboliku a názvosloví ve vymyšleném příběhu, což začíná už u názvu. Chci tím, říct, že se nevidím za okolností, že paladin není křesťan, důvod pro slova jako je Ámen. To je sice často v podobných příbězích k vidění, ale logiku to má asi takovou, jako by třeba onen paladin vzpomínal na bitvu u Thermopyl. Tedy žádnou...
Dávám dvě hvězdy.
S úctou Shadowmage
No... Tak snad na něco přijdu:-D
Je to zajímavý příběh. Upoutal mě, a to tak, že jsem si nejdříve nevšímal gramatických chyb a překlepů. Není jich tam mnoho, takže to omlouvám slovy "stane se". Jedna věc mě ale vadila. Možná je to jen můj názor a možná ho se mnou sdílíte, ale často mi přijde zmatená větná stavba, proto není jasný význam některých vět. Z kontextu jsem si sice význam přibližně odvodil, mohlo by to být ale lepší. Stejně bych dal 4*, takhle ale musím říct že to jsou 4* s velkým mínusem.
Jinak ti přeju víc štěstí než mám já pro příští dílo (moc toho neni ale aspoň něco:-D). S pozdravem, axel.
Myslím si, že je to povedené dílko. Zamlouvá se mi námět o paladinovi, který je oživen bohem za své zásluhy. Dílo se mi líbí i z důvodu, že paladiny mám rád
tohle dílko se mi docela líbilo. Typický příklad hrdinské povídky, kde stojí jeden proti všem. Jedinou chybou je snad celkem klasický námět, ovšem, to není až tak strašné, není jednoduché vymyslet něco neotřelého. dále jsem při čtení narazil na několik překlepů a také několik nejasností ohledně napojování vět (viz Shelagh). Ovšem i přesto jsem s povídkou spokojen. Jen nevím jak ohodnotit. Moc rád bych dal 4, ale bude to taková slabá 4.
ehm...Shelagh není ona?