Miki Wolverine  21. 8. 2007 v 1:53:17

Omlouvám se , že reaguji tak pozdě, nicméně proč očekáváte něco dramatického? Je to úplně všední věc, naprosto bez zázraků. A to je mi vyčítáno... Tato báseň není rozhodně epickou, je to takový zajímavý popis v lády krále.

Pokud za tím hledáte něco jiného, je jasné, že nemůžete hodnotit vysoko.

Šablonu si nikdy nedělám, vždy jen a pouze improvizuji, popř. nakonec upravím pár veršů...

Darnathorn  20. 7. 2007 v 11:33:40

Stačila mi dvě přečtení, abych se dostal do stavu, kdy si myslím, že to chápu (a brzy mi to zase určitě někdo vyvrátí). Nuže, vidím to asi tak:

Žil byl jeden král, který vlastně moc nebyl a nežil. Kvůli všem těm otravným královským povinnostem ani neměl čas se radovat. Ovšem měl svých X poddaných, kteří by o tom neměli vědět, aby nezačali pochybovat o půdě pod svýma nohama. Tak, jak je báseň podána, bych to viděl na pohled někoho králi blízkého, někoho z jeho dvora. A ten v prvních třech slokách celkem jasně říká:

Žil si jako prase v žitě, chodil na bály a plesy a statečně pojídal prasata po kusech, ale pak najednou řekl, že už to nechce. Předal žezlo svému synovi. U nás tady na královském dvoře se totiž proslýchá, že ho kralování nikdy nebavilo, jen to na sobě nedával znát. Ale ve skutečnosti po celou dobu strádal. Teď odešel někam pryč, jen doufám, že si nechce ublížit.

A pak přichází čtvrtá sloka, která by to nejspíš měla vyřešit, dodat tomu zbytek. A ona nedodává, v čemž vidím napůl chybu a napůl plus. Plus je v tom, že se Miki do ničeho zbytečně nepouštěl, nerozváděl báseň na tucet stránek, když ji mohl krásně ukončit. Kdyby pokračoval, dodal do toho něco epického (celkem se to tam nabízí), je možné, že by se pak sám ztratil, zamotal by se do toho a básni by leda ublížil. Na druhou stranu tady není tak chyba, jako spíš postřeh, že se dá takhle veškerý obsah básně strčit do jediné věty. Mohl bych říct: "Náš kralováním znuděný a vevnitř mrtvý král po letech předal žezlo svému synovi." Vytknul bych to, kdyby báseň postrádala něco, co ne příliš bohatý děj vyvažuje. Ovšem když se na ni podíváte, uvidíte tu zajímavou stavbu slok a uvidíte taky snad v každé sloce jeden zajímavý protiklad. Metafory a jiné obraty už se tam ani nevlezou.

Darian  17. 7. 2007 v 12:09:28

Miki, najmä je "zejména". Je to častica na zdôraznenie dôležitosti.

Miki Wolverine  14. 7. 2007 v 16:27:33

Vypadá to, že někomu se prostě líbí a někomu ne... Zrovna tohle je podle mě dost složitá básnička a když někdo nepochopí poslední sloku, tak co s tím mám dělat? Někdo jí vyzvedne a někdo shodí... Asi to bude tím, že prostě neumím psát tak, aby se to líbilo všem. Stejně tak někomu paradoxy v básních (ve větší míře) vadí, někomu se naopak líbí. Také délka je ten stejný případ.
Mně prostě připadá, že pokud něco napíšu, tak půlka lidí jedny věc chválí a ta druhá půlka řekne, že se to moc nepovedlo. Ale chápu je :)

Diskuze zde dole je krásným příkladem, co jsem teď popsal.

Darian: Bohužel slovenština není můj šálek kávy, tak mi prosím vysvětli slovo "najmä". K tomu, že jsme se k rozuzlení dostali až po dlouhé a klikaté cestě mohu říct jen to, že je to úmysl a také to, že spousta lidí o nějakém logickém rozuzlení vůbec nepřemýšlí, básničku si jednou přečte a hodnotí.

Jinak musím samozřejmě poděkovat za schválení, kritiku, hodnocení a tak podobně :). A ještě důvod, proč reaguji na vaše připomínky až teď - dneska jsem se vrátil z tábora :)

Miki

Shardack  8. 7. 2007 v 14:06:34

Pro mne jedno z velice povedených děl. Mikiho velice Netradiční ;) myšlenkové pochody při poezii mě stále a stále udivují. Jindy bych ztrhnul hvězdu za chaotiku a částečnou nelogičnost básně, tady je však jasně vidět že to bylo autorovým záměrem. Báseň má rovněž slušné rými a i vcelku pěkný ritmus, ten sice místy pokulhává, ale ve většině veršů je zachován. Rovněž i docela obvyklé téma takto pojaté se mi líbí, nemohu než hodnotit kladně.

S úctou Shardack.

Sethem Tartir  6. 7. 2007 v 11:56:22

Ta anotace opravdu nelže, je to dost zvláštní báseň.

Forma se mi líbí, ten suchý chuchvalec slovního trní, který při každém pokusu o rozmotání popíchá, je pro mě něco nového, není tam (alespoň z mého pohledu) ani stopy klišé.
Úvodní řádky jednotlivých slok jsou úderné a dávají tomu kostru, líbí se mi změna v poslední ze "zcela nepochopitelně" do "naprosto přirozeně". Možná "Byl." a "A vládl." bych dal osobně na jeden řádek, ale to je detail.
Absence některých rýmů mi nevadila, naopak. Báseň nesklouzává k říkankovitosti.

Obsah zůstává hořce na jazyku, esence jakéhosi pesimistického zastřeného náhledu na svět je mi ale blízká. Vypravěč se nezdá stavět k synovi nijak pozitivně, odchod starého krále se mi zdá smutný, jako něco poctivého, po jehož zmizení končí pěkná doba. Zároveň cítím určitou smířenost s osudem, básník nechystá revoluci.

Ale přes všechny ty kladné věci tomu stále ještě něco chybí, je to trochu, jak řekl anarion, trochu ploché, příliš málo do hloubky. Možná, kdyby se ze vztahu otec-syn odhalilo více, mělo by to lepší náboj, šťávu... takhle... lituji.

anarion  4. 7. 2007 v 13:38:58

nevím...přišlo my to takové ploché. Ačkoliv má toto dílo zajímavou myšlenku, stále opakující se sloka je zajímavá, ale postupem času zevšední. Zbytek mi připadá nezajímavý....nějak to na mě nezapůsobilo. bohužel :o)

Také anotace by mohl být formulována lépe.

Poslední sloku nechápu... :o)

found  4. 7. 2007 v 12:46:37

Pěkné, jen mi trošku vadí, že to dává smysl jen celé a jednotlivé strofy ne. A poslední sloka. Tam mam výtku a otázku k tomu, jak mohl předat žezlo a vládnout ... nedává to časově smysl, pokud jsou sloky poskládané časově za sebou, což tak i vypadá. Tak to asi vše.

Found

Darian  4. 7. 2007 v 11:55:00

Dielko svojím spôsobom vypichlo za čiastočného použitia autorského objektívneho pohľadu problém vzťahu otec – syn a jeho vplývanie do situácii aj mimo zdanlivého základného dosahu.

S ohľadom na toto kladne hodnotím prvý verš a jeho následnú anaforizáciu v ďalších dvoch strofách; čitateľ v úlohe vnímateľa, podaním postavený „vonku“, si – už intuitívne – uvedomí uzol, na konce však nevidí. Posiaľ dáva báseň logiku minimálne rébusovú. A zrejme neriešiteľnú, pretože nám rozprávač, ktorý sám celkom jasne hovorí, že to sám nevie, neposkytol dostatok informácii.
Autor však mení polohu svojej rozprávačskej entity z neuvedomenej na zámerne mlčiacu. Teda nastáva paradox: Kým v prvých trojveršiach prvej triády strof sa s spolu s čitateľom čuduje, v každom štvrtom verši sa akoby lišiacky vysmieval, dávajúc hádanku. Postupom, od strofy jedna až tri, sa zo štvrtých veršov odbúravajú hradby nepodloženej alegórie, až napokon príde na stred pomyselného bludného kruhu – vynorí sa riešenie: „Vládl jeho syn.“. Takto – spätne – si čitateľ uvedomí, v čom tkvel problém, i keď by som povedal, že to je z nutnosti - dostal totiž už rovno odpoveď na otázku, ktorá mu buď bola veľmi slabo, alebo nebola vôbec naznačená. Panuje v ňom zmätok, kým dielko uchopí, presnejšie, uvedomí si, že anotácia má pravdu – naozaj zvláštny popis, rozťatý gordický uzol.
Samozrejme, po tomto objave už štvrtá strofa do strojčeka prekvapení zapadá tak, že výsledkom je naozaj myšlienka. Ale dospeli sme k nej veľmi kľukatou, tŕnistou cestou.

Dielku by som dokázal, ak uvážim, že som si ho vyložil, potom vytknúť nadmernú šírku, čo sa týka slov. Možno je neustále poukazovanie na strasti kráľa časťou hry na mačku a myš, ktorú sa s nami význam básne hrá, v kontexte je však skôr mätúci pre čitateľa pri prvých dotykoch. Paradoxne, po pochopení pravidiel, toto človek vidí inak.

Z formálnej stránky mám len faktickú pripomienku k rýmom: Gramatické rýmy, rýmové echá, prípadne rýmové dvojice – proste čo najlepšia zvuková zhoda, ak už autor na nej vôbec trvá, sa mi zdá v podobne zameranom počine najlepšia – „neruší“ pri čítaní. Vhodná sa mi vidí aj asonacia.
Z tohto hľadiska preto niektoré rýmy považujem za menej vydarené, najmä tie v prvej a druhej strofe.

Celkovo dielko hodnotím ako slabší priemer.