Články&Eseje

Černá královna Hodnocení: Průměr

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 11


Černá královna


Zbožňovaná temná lásko,
měsíc vychází a odnáší tvou smutnou beznaděj.
Čarodějná krásko,
osud kreslí obrazy na plátna našich těl.

V zajetí temných múz,
octl se každý, kdo spatřil tebe.
Jméno tvé předzvěstí hrůz,
s úsměvem vítáš krvavé nebe.


Kdo jsi?

Tvé tělo svůdné nevrhá stín.
Ty sama jsi stínem!
Ulehnout chci na tvůj klín,
opíjet se rozkoše vínem.


Ač nahá stojíš přede mnou,
zahalena jsi přec,
do černých krajek démantů.


Pláčeš nad noci krásou.
Jsi anděl temnoty!
Jsi nekonečnou spásou.
V mysli uvízlas mi jenom ty.


Ač černé slzy roníš z očí rubínových,
úsměv na rtech značí přec,
že šťastná jsi při záři luny.


S tebou tančit chci děsivý tanec.
Tys víla prokletí!
Já prokletý psanec.
S tebou tančil bych celá staletí.


Ač ve zběsilém rytmu vlníš se,
stále svůdná přec,
v půlnočních střevících.



***

Přes pohřebiště- tvou mrtvou zahradu,
vede cesta z pohřebních věnců.
Po ní půjdeme na svatbě naší.

Zazní písně- chorály záhrobní!
Pak pouta kovaná ze svitu měsíce,
spoutají navždy životy naše.

Svazek věčný stvrzen bude,
polibkem upířím.
Pak ulehneme do rakve,
lože svatební.

Srdce po hříchu volat bude.
Odhodíš masku nevinnosti,
Ty panna hříchem pokřtěná!

Podlehneš chtíči!
Šeptat budeš magická slůvka,
která se rozplynou v oparu vášně.

Pak usneme spánkem věčným,
v obětí.
Snít budeme věčný sen,
o probuzení…


***

Cesty zpět není již,
mosty do minulosti spáleny byly.
Kroniku krví piš,
spojením dostalo se nám nesmírné síly.


Pavučina proroctví spředena byla.
Pavoukem znovuzrození,
z vláknem kostěných.


Opustili jsme starý svět,
tam ve věčnosti osud nás čeká.
Vykvetl opět černý květ,
překročena bude mrtvých řeka.


Předpovězen byl příchod živé smrti.
Životy brát a nové dávat,
to jest náš úděl!


Až neděje zahyne
a v srdcích oheň pohasne,
až nářek pomine,
slunce navždy vyhasne.


Noc a den pak splynou v jedno.
A vládnout bude
Černá královna a Bílý král…

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Aramirovo vyjádření:

Gramatika
V prvé řadě bych se chtěl omluvit za gramatickou chybu a překlep. Já sám to pokládám za věc neomluvitelnou a je to vždy autorova chyba, že dílo nezkontroluje. Na svoji obhajobu však musím dodat, že já tuhle báseň četl nesčetněkrát a dalo by se říct, že ji znám i pozpátku a to nejspíš způsobilo moji nepozornost.

Vznik básně
Dále k samotnému vzniku básně. Začal jsem ji tvořit už před hodně dlouhou dobou. Tuším, že je to již rok. Měl jsem takové "krizové" období- jak v soukromém životě, tak i v tvůrčí činnosti, jakou je např. psaní básní. Musím říct, že i díky tomu, že jsem každý večer sedl a začal přemýšlet nad Černou královnou se mi podařilo z této krize dostat. Byl to jakýsi záchytný bod. A tak báseň vznikala v průběhu celého roku. Dokončil jsem ji teprve nedávno. Tím je odlišná od mých ostatních básní, které vznikly během několika hodin, či snad minut. Možná proto nepůsobí tak uceleně. A možná proto je i taky moc "promyšlená".

Součastný postoj
Dále musím říct, že nyní si za básní tolik nestojím tak, jak bych za ní stál ještě před měsícem. Vidím spoustu chyb, které bych nejspíš teď změnil. Ptáte se proč jsem dílo nestáhl z čekárny a nepřepsal jej? Chtěl jsem udělat tlustou čáru za oním obdobím a konečně báseň nechat odpočívat v pokoji.

Reakce na komentáře
Co se týče Holgerova komentáře: Víceméně se s ním dá souhlasit. A z jeho pohledu je jistě kritika oprávněná. Ale dovolil bych si s některými věcmi nesouhlasit, protože řada z nich vyplívá ze subjektivního vnímání. Např. použití slova "jest". Nevidím na tom nic násilného. A řekl bych, že podtrhuje danou část básně a činí ji výraznější. Když si tam doplním slovíčko "je" působí to na mě zcela jinak.
Darian:
Ano báseň je svázána formou. Je to dáno tím, jak jsem psal výše- je moc promyšlená, díky tomu, že vznikala tak dlouho.
anarion: S tím že, uspořádání básně je chaotické nemůžu souhlasit. Co se týče tázací věty "Kdo jsi?"- myslím, že plně postačuje jenom jednou v úvodu a to, že jsi ji viděl před každou další slokou je dobře. Takový dojem měla vyvolat a není třeba ji tam dále psát. A chtěl bych tě poprosit, jestli bys mi neobjasnil co míníš tou plasticitou?
Dilv: Spolu jsem již báseň probírali dříve. S odrbanými rými jsem si nedal říct, stejně jako jsi to ty neudělal nespočetně předtím ve svých básních na moji radu. Proč? Odpověď znáš...

A na závěr poděkování za vaše reakce a postřehy: Díky a pište dál.

+A-


 Uživatel úrovně 0

Báseň ve mne zanechala velice promíšené pocity - a tak volím jen trochu nadprůměrné hodnocení. Myslím, že báseň se úplně jinak čte a jinak ji rozumíte, když znáte její vznik a tak dále...

Tampush


 Uživatel úrovně 0

Naštěstí jsem měl tu výhodu oproti ostatním čtenářům, že jsem báseň měl k dispozici mnohem dříve, takže ji neprocházím zdaleka poprvé. Mohu tedy říct, že na ni mám ucelený názor.

Je to pěkná báseň, dá se v ní hledat jakási romantická lyrická linka nitra autora, ale spíše ji vidím ve světle fantastické epické básně s pěkným motivem.

Ovšem, přesto (jak vím), že si touto básní autor vytvořil nějakou vazbu, musím říci, že jsem od něj četl i daleko lepší básně.

Problém bych viděl největší hlavně v první části básně, kde je spousta odrbaných rýmů a špatně se mi to čte... Konkrétně pak všechny tučné části prvního oddílu. Ve chvíli, kdy se forma zvolňuje teprve zmizí mráčky zádrhelů a já mohu vnímat hloubku básně...

Báseň i přes svoji délku dle mého názoru není příliš dlouhá, spíše je na začátku trochu odbytá a ani silná druhá část to zcela nezakryje. I když poslední verše se čtou opravdu jedním dechem.


 Uživatel úrovně 8

No, bude to složité:. Slohově je dílo psáno poměrně přijatelně, střídání kurzívy s tučným písmem není špatný nápad, kéž by se ale pravidelně střídaly, protože je to takové chaotické, Někdy jsou dvě sloky tučné, potom zase následuje dlouhý sloupec kurzívy, proč? Má to nějaký hlubší význam? Já jsem si nevšiml. Co naopak hodnotím jako dobrý nápad je ta tázací věta mezi slokami "Kdo jsi?". Připadá mi to jako poměrně dobrá myšlenka. Mě osobně mi tam ta věta potom docela chyběla. Už jsem jí viděl skoro před každou slokou. Víš ,vždy se na něco zeptat a v následující sloce to vysvětlit, takto jsem si to představoval, ovšem jsem byl potom trošku sklamán, protože ta věta tam je pouze jednou, ale co...
Psáno to mě poměrně zajímavě, ovšem mě tam chyběl hlubší význam. Rozebíráš docela staré téma, ovšem nic nového jsem se nedozvěděl. Až na někdy povedené slovní spojení, nebo rýmovný obrat. Na básni mi chybí plasticita. Já osobně jsem si jí přečetl, ale text mou hlavou pouze proletěl, a na tento zápisek jsem se musel dodatečně koukat. Tudíž mi tam chybí nějaký zajímavý nápad, nebo prvek.
Ortel? Báseň je psaná dobře, slohově je ucházející a nějaké větší hrubky jsem nepostřehl. Chybí mi k ní plasticita. Ovšem hlasovati nebudu. Nemůžu dát 2, protože mi to podprůměrné nepřipadá, ale protože mi tam scházel dobrý nápad, nebo zajímavý prvek, nehodnotím to jako nadprůmerné dílo. Dal by jsem tedy 2,5, což nemůžu, odcházím tedy bez bodování...snad je to tak lepší.
S pozdravem anarion


 Uživatel úrovně 8

Naozaj vcelku zvláštne všedné dielko. Snaží sa zapôsobiť formou a symbolmi, dojmom a atmosférou. Podľa mňa to však nie je dobrý prístup.

Snažiť sa stále tlačiť na prvé miesto formu – aspoň v niektorých častiach je to badať – je skôr na škodu veci, pokiaľ sa samotná myšlienka musí podriadiť reťaziam básnickej reči. Plamienok vyhasne, ak sa mu nedá priestor – a to aj mimo hraníc možností toho, čo si myslíme, že mu môžeme dať, aby vynikol.
V tomto bode sa plne stotožňujem s Holgerom.

Aj mňa zaujala snaha práve o to podivné formátovanie. Dopátrať sa k zmyslu mi chvíľu trvalo.

Kým v prvej časti básne, povedal by som, strofy písané cez tag I majú funkciu skôr atmosférickú a ich účel je v tom, že akosi dopĺňajú obraz. Ich zmysel a použitie v tomto mieste možno pádne nie je, ale sú tam.

V druhej časti, ktorá je celá písaná (iba) takto, dokonca vyzerá nie veľmi podstatne, ak sa pozrieme na prvú časť, ale práve tu nastal zvrat. V tejto jemnej línii, opäť priveľmi prehlušenej veľkými slovami, sa konečne odkrýva príbeh prekliatej lásky hlavnej postavy (Bieleho kráľa) s upírkou (Čiernou kráľovnou).

Takže naozaj, šachovnicový motív. Táto iniciatíva autora ma veľmi prekvapila. Ozaj prekliata láska – či už z pohľadu elementárnej nezmyselnosti v šachovej hre alebo na život a neživot, svetlo a tmu. Práve toto: motív a jeho, i keď určite nie práve najlepšie spracovaný, je skvelý. Hoci prekrytý neuveriteľným množstvom estetických „pomôcok“, dá sa postrehnúť.

Tretiu časť básne hodnotím ako najlepšiu, pretože mám pocit, že v nej najlepšie vidno myšlienku.

Túto báseň budem hodnotiť 4*. Určite to nie je dielko, ktoré spracovaním prináša niečo nové – i keď by mohlo -, ale jeho myšlienka schovaná v motíve, človeku aspoň na chvíľu spraví na čele vrásky od rozmýšľania.

Dojem si určite budem pamätať.


 Uživatel úrovně 0

Vzdávám se hlasování, dílko se mi líbilo, ale jako nadprůměr bych ho nehodnotil a podprůměr taky ne.....
Chodec.


 Uživatel úrovně 8

Příspěvek je určitým pokusem o lyrizování příběhu, který však sám o sobě stojí spíše na fragmentech děje, než na nějakém celku. Tyto útržky pak představují pocity, a ačkoli autor používá v odpovídajících si strofách první části básně (psáno kurzívou) stejné frázování, celek dohromady nefunguje, jak by měl.

Kde se mohla stát chyba? Podle mého se autor nepokusil o vzájemné provázání jednotlivých myšlenek (zejména patrné je to v první části básně, kde právě kurzívou psané tříveršové strofy tuto skutečnost zvýrazňují), o jejich stupňování v rámci nějakého gradování děje (proto ji nechá nejdříve ulehnout, pak plakat a na závěr tančit). Jakkoli lze v této posloupnosti najít druhým smyslem nějakou logickou linii, obsah odpovídajících strof této linii neodpovídá a ve strofě „S tebou tančit chci děsivý tanec / Tys víla prokletí! / Já prokletý psanec / S tebou tančil bych celá staletí“ již polevuje autorova pozornost hlídající obsah díla. Zde se do děje pod tlakem formy vkliňuje rýmování, vnášející do básně nadbytečné prvky, které odvádějí od tématu, a tím bohužel shazují dílko v očích náročnějšího čtenáře.

Poklesek rýmování za cenu odchylky od tématu není jediným typickým rysem děl ve zdejších vodách, která se o podobné věci pokoušejí. Pro sebe je nazývám básnická pozlátka – tedy prostředky, které z hlediska obsahu dílka nemají žádný význam. Autoři se k nim často uchylují jen z důvodu, že jsou přesvědčeni o tom, že tak nutně musí vypadat básnický jazyk. Nevědomě se tak však vzdalují tomu, o co by jim mělo jít především (zvláště u děl, které jsou stavěna na pocitech), a tedy ke sdělení či k zachycení předkládaných pocitů. Je to např. převracení slovosledu „Pavučina proroctví spředena byla... překročena bude mrtvých řeka... Po ní půjdeme na svatbě naší...“ či násilné použití archaického „jest“.

Co si s tím počít? Podivné formátování textu naznačuje určitý směr, kterým se autor měl vydat a neopouštět ho. V závěru se připomíná s motivem „šachových figur“, se kterým si mohl vyhrát a jemu stavbu dílka přizpůsobit. Ačkoli tedy odlišné strofy mohou naznačovat, že jde o dialog, spíše jde o nahodilé střídání osobních komentářů a komentářů nezúčastněných, v lepším případě o sdělení a následnou nedůslednou snahu o jeho nahlédnutí z protilehlého úhlu pohledu. Třebaže se autorovi daří jednotlivé strofy naplnit po obsahové stránce, celkově vyznívá dílko chaoticky a pro mne jako cynika je až nevkusně přeplněné zahnívajícími rekvizitami. Z mého pohledu jsou tyto rekvizity analogií reklamního sloganu: „hřbitov ještě hřbitovnější, hniloba mnohem hnilobnější, červi červivější“. Bohužel – z mého pohledu opět jen pozlátko.
Obsah strof by mohl spíše vést k dialogu, který by nabídl pohledy z opačných stran, mohl by být v rolích vypravěč – děj, mohl by mít formu scénických poznámek a děje atd.

Bohužel ani tomuto dílku se nevyhnuly některé gramatické chyby či překlepy, což je celkem smůla (zvláště když se pak čtenář musí ptát – co tu vlastně je napsáno „Pavoukem znovuzrození, z vláknem kostěných.“)

„Pak usneme spánkem věčným, v obětí.“ Projevem spřízněnosti je spíše někoho obejmout, než obětovat, nebo nacpat do oběti...

Celkově jde o průměrné dílko, které pro mne osobně nepřichází s ničím novým, a jako takové ho hodnotím.

Zdrví Holger