Články&Eseje

Ztracený život Hodnocení: Něco to má do sebe

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 14


Kde jsou ty dny, kdy vraceli se zpátky,
kde jsou ty dny, kdy slavili jsme svátky?
Kde jsou ty dny kdy boj byl slast?
Teď pozvedněme zbraně, volá naše vlast!

Navlékněme pancíře,
obrňme své domy,
do vesnice jistě se
nevrátíme bez pohromy.

Na ten dlouhý pochod naše nohy nestačí,
snad nad námi obloha své oči nezamračí.
Vyveďme ven z maštale svoje dobré koně,
nehleďme na šarvátky, pojeďme do boje!

Hleďme jeti do bitky,
hleďme vstřícti boji,
jeďme rychle do války,
vlast je v jednom ohni!

Dojeli jsme do řeže,
dojeli jsme do bitvy,
vrhnuli nás za mříže,
naše vlast je pod kovy.

Vyplenili, pobili,
naše ženy, děti,
v tom domově, doupěti,
tehdy jsme si žili.

Teď tu dřeme, otroci na té jejich půdě,
na mém domě, domově, na mé rodné hroudě.
Život mě dál nebaví, mé srdce je prázdné,
dříti na ně potupně v téhle černé brázdě.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

No, co k tomu dodat nového? Rým býval kdysi od slova rýmovat se, o což se tu autor sice snaží, ale v kombinaci s rytmem, nerytmem ja to takové zvláštní.

např.
Na ten dlouhý pochod naše nohy nestačí,
snad nad námi obloha své oči nezamračí

nestačí - nezamračí ->to je sice rýmově v pořádku, ale drůhý verš mi přijde spíše jako snaha dohonit rytmicky ten první verš.

Navíc pokud sem někdo přidává své dílo, do kterého vkládá interpunkci, tak by si to měl pořádně po sobě přečíst, než to odešle. Neb vypadá trošičku divně, pokud v první sloce použiji v prních dvou verších čárku a ve třetím, kde je stejná anafora a navíc dvě slovesa v jedné větě tato čárka chybí. Dle mého názoru to kazí první dojem.


 Uživatel úrovně 5

Tak to vezmu postupně.

Rytmus.

Není. Připadá mi to, jako by báseň napsal člověk který dokáže i 4 zaklepání podat bez rytmu. (schválně si to zkuste)

Rým.

Když už se ti verše rýmují, pak jenom proto, že tam cpeš slova "aby se to rýmovalo". Vůbec volba slov je ... divná. Ne zvláštní, ale divná, se všemi negativními významy tohoto slova. Protože obrnit domy (čím, pancířem) je nesmysl, je lepší je opevňovat, vlast pod kovy (pod drahými, nebo snad pod přívalem konstrukční oceli?) spíše v okovech nebo pod jařmem, prostě cokoliv, ale pod KOVY??

Dám 1*, ale hlodá ve mně pochybnost, jestli měla být báseň vůbec schválena...


 Uživatel úrovně 0

Měl jsem já meč
vyběh s ním v zteč
bylo nás ale tuze málo
mnoho životů nás stálo
marné běsnění

marné básnění.

Snad jen... četl jsem tu i mnohem horší básně na profláklé témy. Ovšem do příští tvorby doporučuji zamyslet se trochu hlouběji nad významem. Ne jenom prázdně veršovat na téma. Třeba zjistíš, že nejlépe je, když každá sloka nese jistou část myšlenky díla, když každý verš i rým něco znamenají.

A taky by nebylo od věci skusit pro takové psaní volnější rým. Ono, mnoho Tvých zdánlivě úhledných veršů se nerýmuje vůbec, nebo se rýmují "jako pěst na oko".

A skus raději kvalitu než kvantitu, báseň by byla daleko lepší s polovičním rozsahem.


 Uživatel úrovně 8

Ako len hrdinsky sa dá básniť! Tak hrdinsky, až ma niekedy zarazí, ako nasilu.

Samotný dej sa mi zdá veľmi obligátny, no a smutné je, že na deji to prakticky celé stojí. Tých zopár myšlienok ma nedonútilo ktovieako premýšľať, pretože boli akosi utlačené.

Páni moji, tak čo s bardkou poéziou?
Myslím, že sám Holger už o niečom podobnom rozprával v príspevku k Sonivitovej básni "...Rytíř v tmu obrácený...", kde sa vyjadril o tom, že autori sa nechávajú unášať veľkými témami.
Dobre, vy poviete: Ale veď bardskú poéziu nejde písať o citróne! (Inak "Óda na citrón", celkom zaujímavý počin od Pabla Nerudu.)
Lenže takisto nejde donekonečna rozoberať veľké činy z čias neviemakých, kedy sa urobilo to či ono...

Ja mám skromný pocit, že sa "trh" presýtil a že na to, aby človek priniesol v tejto oblasti niečo nové, potrebuje veľa krvi na papieri a jasnozrivú dušu, nielen zámer, možno nápad, ako by to mohlo vyzerať (takýto pocit mám tu).

Naozaj neviem, či vôbec budem hodnotiť, pretože sa sám pred sebou cítim zaujatý, každopádne si vezmem čas na premyslenie.

Týmto som sa naozaj nechcel nikoho dotknúť, a ak som som sa aj, tak sa ospravedlňujem, pretože môj zámer nebol taký.


 Uživatel úrovně 0

Báseň se mi příliš nelíbí, hlavně proto, že je již taková mezi mnoha a na některých místech byhc poznamenal, že jsem to buď hodně špatně přečetl, nebo neladí koncovky a celý veršě je tím zkažen. Také několikrát střídáš dlouhé verše s krátkými, což škodí na celkovém dojmu a celkové úvaze nad dílem.

Díky neladičnosti a ne příliš originálnímu provedení jsem zvolil 2*.


 Uživatel úrovně 4

Zdravím,
v poslední době se tu celkem roztrhl pytel s hrdinskou poezií, tohle mě ovšem příliš nezaujalo.

Na začátku taková agitka, navíc opravdu trochu ve stylu Pána Prstenů (Theodén v Helmově Žlebu), pak nemastné neslané vyprávění o bojích a nakonec květnatě líčený smutný úděl poražených. Zkrátka nic nového to nepřináší. Zpracování navíc také není úplně šťastné, vadila mi část

Dojeli jsme do řeže,
dojeli jsme do bitvy,
vrhnuli nás za mříže,
naše vlast je pod kovy. (tady bych navrhoval třeba: nasadili okovy, "pod kovy"- co to je?)

Vyplenili, pobili,
naše ženy, děti,
v tom domově, doupěti,
tehdy jsme si žili.

- tady se mi nelíbí jak skladba veršů tak význam, to je vůbec podle mého nešvarem celé básně - najednou se objeví verš odkazující na dávné šťastné doby, vprostřed bujarých hrdinských slov.

Shrnutí: tuctový nápad i zpracování, proto 2 hvězdy.

S pozdravem, Shadowmage


 Uživatel úrovně 5

No.. Holger to tak nějak vystihl... Mně to připadá jako jakási smíchanina socialistického realismu, obrozenectví a Pána Prstenů.... Ono by to nemuselo být špatné, leč tohle se mi nelíbit...


 Uživatel úrovně 8

Snaha o epický příběh zpočátku ve stylu hrdinské písně se záhy mění ve změť „rýmů“ bez ladu a skladu a v tomto zmatku se tříští jakékoli myšlenky, které by třeba měly obsahovat jednotlivé sloky (příkladem může být např. čtvrtá sloka).

Proto ani nemůžeme hovořit o gradaci dílka, vlastní závěr je prakticky jen dalším nastavením či doplněním nějakého rýmu.

Celkově jde o dílko nepříliš zdařilé, kterému by prospělo dlouhé pilování v Dílně, nebo alespoň zamyšlení nad tím co a jak čtenáři sdělit.

Zdrví

Holger