Články&Eseje

Střet zájmů Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 19

Snadno nacházím přátele v novém prostředí. Nevím vlastně ani čím přesně, prostě přijdu k někomu neznámému a za chvíli si povídáme - tedy, hlavně on povídá - o věcech, které by si před jinými nechal pro sebe.

Říkám si, že právě kvůli téhle mé schopnosti si mě před lety Velitel vybral. Velitel... Skvělý člověk. Bystrý, vytrvalý, odvážný...

Včera jsme konečně dorazili do města. Hned po obědě mě Velitel poslal, ať jdu čmuchat, jak on tomu říká. Nevadí mi to - není důležité, jak to nazývá, ale to, s jakým respektem to vysloví. A respekt, ten v jeho rozkazu cítím naprosto jasně. Veliteli to pálí a já zase slyším, kde se co šustne. Vrátil jsem se po setmění s dobrou představou, jak město vypadá, a s pár novými kamarády, kteří mi ráno řeknou, jestli si něčeho všimnou.

Velitel mě vzal na večeři do hospody. Jak jsme tak lačně sytili hladové žaludky, vrzly dveře a dovnitř vešla Ona. Zatajil se mi dech - byla nádherná! Neschopen jíst jsem na ni civěl... z každého jejího kroku vyzařovala grácie, která mohla znamenat spolu s tím, jak pyšně se tvářila a jak vzpřímeně držela své tělo, jediné - je z urozeného rodu. Smutně jsem se podíval na sebe - fleky na kůži, zarostlý, s četnými šrámy, plebejec. Přísahám, v té chvíli jsem cítil, že kdybych pro ni mohl cokoliv udělat - cokoliv, aby si mě alespoň na chviličku všimla - udělal bych to bez zaváhání. Pro ni - pro nádhernou, pro urozenou.

Velitel se mi snažil vysvětlit svůj plán na zítřek, ale nebyl jsem z toho moudrý. Ale nevadilo mi to - on věděl, že nejsem nejchápavější, a vždycky mi připomenul, co mám přesně dělat. Šli jsme spát.

Celý další den až do soumraku byl úmorný - běhali jsme po celém městě, společně jsme se vyptávali kdekoho, rozdal jsem mnoho ran a mnoha sám uskočil... Bylo to únavné, ale zároveň vzrušující - bylo jasné, že jsme opravdu blízko. A pak, těsně před setměním, podlehl jeden žebrák Velitelovým otázkám a konečně prozradil, co jsme potřebovali vědět. Za odměnu ho Velitel jen utopil.

***

Jsme v lese - v tom lese, kde se skrývá nepřítel. Vím, koho hledat - dozvěděli jsme se dost. Velitel mě poslal do hloubi lesa spolu s několika najatými lovci a sám organizuje nějakou složitější část plánu na okraji.

Co to? To jsou ale zbabělci! Ostatní lovci, co šli se mnou, říkají, že dál nejdou. Že se bojí. Pche! Tak zmizte! Běžte! Vypadněte! A nečekejte, že dostanete odměnu, poserové! Budu hledat sám!

Vidím pohyb za křovím - musím zakřičet, aby mě Velitel uslyšel a spěchal sem. "Tady!! Mám ho!! Rychle sem!!" Dobře, to bychom měli, a teď už jen zabránit nepříteli, aby pláchl druhou stranou!

Obíhám křoví a -

- ach! Má paní?! Co vy tady děláte?
Stojí přede mnou, stejně noblesní jako včera, ale tentokrát mi věnuje pohled, a ne krátký. Pozorně se mi dívá do očí. Ale co teď?! Mám rozkaz od Velitele, ale mám též výchovu svého rodu: Za všech okolností chránit šlechtu...

Slyším blížícího se Velitele a jeho pomocníky. Budou tu brzy... A Ona se na mě dívá... Začíná mě bolet hlava, jak se v ní hádají dva protichůdné rozkazy... Zadržet-Chránit-Nepřítele-Šlechtu-Jehroznězlý-Jsoutotinejlepšíznás.

Hrdě proti mně vykročila... a já couvl - právě ve chvíli, kdy se nad horizontem objevila Velitelova hlava a spatřila nás. Viděl to! Viděl, že jsem ji nechal projít. Ale já jsem nemohl jinak! Je urozená!

Dává se do běhu - dokonce i běhat umí s neuvěřitelnou grácií... A se stejnou grácií padá k zemi, zasažena tím jediným šťastným z mnoha desítek vystřelených šípů lovců...

Bez hnutí stojím a čekám. Velitel ke mně zlostně přichází a spílá mi. Neznám ani význam většiny těch slov, kterými mi nadává. Snažím se mu vysvětlit, že mi má výchova nedovoluje jakkoliv ohrozit urozeného, ale nechápe to. Kope do mě a já pokorně padám na zem. Skončeme to - zklamal jsem.

Meč vytažený z pochvy... Nápřah... A ošklivá bolest v mém boku.

Před očima se mi promítá můj život - pozpátku... To poslední, co si vybavuji, jsou bradavky mé matky... a mých šest psích sourozenců, lačně z nich sajících.

Diskuze

 Uživatel úrovně 3

... a to vám tak jednou zavítám na Liter.cz, kouknu do sekce Fantasy povídek, a co nevidím...

http://liter.cz/Povidky/169715-view.aspx (možná to admini smažou)

Chjo, plagiátoři všech zemí, jděte do háje.


 Uživatel úrovně 3

Fergus:

Ze souvislostí v povídce lze odvodit, že pokud by dotyčný nespolupracoval, zemřel by ještě mnohem horší smrtí... Je potřeba brát to tak, že to popisuje "hlavní hrdina", který může mít trošku jiné vnímání různých jevů.


 Uživatel úrovně 0

Velice zajímavé dílko. Pointa mě pobavila. Jen takový příspěvek ke smrti utopením. Mluvil jsem nedávno s jedním potápěčem a ten mi řekl, že smrt utopením je jednou z nejbolestivějších smrtí..(omluvte mě, pokud vám sděluji něco, co samozřejmě víte)..říkal, že kdyby mu někde pod vodou došel kyslík a on se nemohl dostat na hladinu, tak by radši spáchal nějakou méně bolestivou smrt za pomoci svého nože..Tak hurá, honem do Egypta a jdem se potápět..:P


 Uživatel úrovně 0

Ellizion: Proč se podepisovat, když už je jednou napsaný v kolonce autor?!

... něco dalšího???:-)


 Uživatel úrovně 0

Alcator: Diakritika ti brání v tom, aby ses aspoň podepsal? Někteří lidé to považují za základ slušnosti, když už o tom teda mluvíme...

A řeknu to takhle: já zase požaduju, aby měly rozumnou podobu vzkazy v mojí Poště. Obzvlášť od lidí, které neznám.


 Uživatel úrovně 0

Děj je chytlavý a to u mě rozhoduje, jasný 4*.



P.S.: Omlouvám se za předchozí příspěvek, který Alcatora poškozoval a byl mnou smazán...*GL*


 Uživatel úrovně 3

Měl jsem omezené komunikační možnosti (notebook bez diakritiky v zahraničí).

A ano, je zcela regulérní požadovat, aby diskuze u díla měly rozumnou podobu.


 Uživatel úrovně 0

Alcator: taky se nechci hádat a napsala bych to zdůvodnění úplně jinak. Ale zamysli se nad tím, když ti do pošty přijde vzkaz bez jakéhokoli pozdravu nebo aspoň podpisu, což podle mě není zas takový výkon, aby ho člověk nezvládl, a ve vzkazu není ani diakritika (přitom ty sám odsuzuješ všechny ostatní, kteří diakritiku nepíšou)... tak to se na mě potom nezlob, napíšeš mi tohle a ode mě vyžaduješ sloh?

S pozdravem
Ellizion


 Uživatel úrovně 3

Děkuji za schválení a zajímavé ohlasy.

Pár reakcí:

1)
"Za odměnu ho Velitel jen utopil."

Z logiky věci vyplývá, že v jiných případech (tedy když vyslýchaný nespolupracuje) používal Velitel podstatně drsnější / pomalejší / trýznivější formy usmrcení.

2)
Ellizion: Prosil jsem tě o zdůvodnění ne proto, že bych se cítil poškozen nižším hodnocením, nýbrž proto, abych věděl, co přesně ti na díle vadilo či nesedlo.
Aniž bych se chtěl hádat, musím říci, že tvá argumentace není z nejšťastnějších - jak výrok "protože jsem dvě podobné povídky už četla", tak i výrok "prostě mám o hvězdičku jiný názor" jsou poněkud zarážející.


 Uživatel úrovně 0

Přemýšlím, zda tři nebo čtyři - tři ze stejného důvodu jako Erilian a čtyři proto, že se mi to přesto líbí.

Kdybych něco takového četla poprvé, řekla bych, že pointa je skvělá a že mě to dostalo, jenže jsem bohužel četla víc podobných povídek, které si toto překvapení vyčerpaly.

Proto je můj zájem tady dán hlavně stylem. Když se přeci jen po pointě ohlédnu zpátky, zjistím, že je vyprávění na psa akorát narostlé. Ze začátku jsem se trochu divila těm jednoduchým větám bez přehnaných popisů, ale pak jsem si na to zvykla a ocenila je.

Hm. Takže dám čtyři, ale je to čtyři mínus :)