Články&Eseje

Giuseppe Maiello: Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 17


Parta dobrodruhů dostala podivnou zakázku... Ve vesničce Dolní Hrbov si lidi stěžují na to, že je v noci „trápí mora“, na hruď jim sedá, dýchat nedá, zlé sny přináší... Dospělí jsou ráno nevyspaní, pracovat nemohou, síla jim ubývá... Děti v kolébkách k neutišení pláčí... A tak dobrodruhové požádají sféry o pomoc – co dělat, aby se situace vyřešila. A sféry odpoví: „Starostově dceři je nutné pořádně naplácat“. Dobrodruhové ji znají – to je ta dívka, co slova nepromluví, není-li tázána, veliké smutné oči, ze kterých co chvíle slzy jí skanou, a stará bába Petrejchovic, co u ni bydlí povídala, že se do pacholka zakoukala, „ale její taťka tu holotu co mu po céři koukal, bejkovcem z vesnice vyhnal, a dobře udělal...“ Nu což, někdy si sféry zahrajou podivné hry, řekli si dobrodruzi poté, co se dostatečně nebohému theurgovi vysmáli...

Zdá se vám tohle zvláštní úvod k recenzi? K tvorbě této části dobrodružství mne inspirovala kniha Giuseppeho Maiella „Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy“, kde se čtenář dozví sadu informací nejen o upírech, ale i o dalších nemrtvých, včetně vlkodlaků, eretiků, lamií, ... nebo v ilustračním příběhu zmíněných mor (podle zpráv dochovaných z území jižních Čech zde lidé opravdu věřili, že jedním ze způsobů, jak se stát morou, byla nešťastná láska mladé děvy – a ve stejné lokalitě věřili, že odpomoci tomuto stavu může řádné naplácání... Jako PJ zde tedy naleznete sadu podkladů pro úpravy nebo tvorbu nemrtvých, koneckonců, vaši hráči již znají popisy všech nemrtvých z bestiáře, tak proč jim nepředvést zajímavou inovaci?

O čem ta kniha tedy je, aneb několik slov k rozvržení knihy a několik ochutnávek:

Po krátkém úvodě, ze kterého se dovídáme, že v Evropě „byl fenomén vampyrizmu živý ještě v 19. století, částečně i ve století 20.“ a autor se hodlá soustřeďovat na středoevropský vampyrizmus (nicméně kniha obsahuje rozsáhlé odkazy na Balkán), následuje první část věnovaná etymologickým východiskům (jazykovému původu slova) upír, které je podle autora nejspíše slovanského původu.

Dále se věnuje nejznámějším projevům vampirizmu. Pro zajímavost vybírám, že první oficiální vyšetřování na Slovensku se konalo roku 1718 (jednalo se o jistého Michala Kašpárka z Liptova), závěr představitelů policie i medicíny byl shodný – jednalo se prý o upíra, a tak dali svolení k exhumaci a „popravě“ mrtvoly. V zemích českých zase takto oficiálně potvrdili upíry v Olomouci, kde olomoucká konzistoř nechávala mrtvé vyndávat z hrobů a spalovat v takovém množství, až tam Marie Terezie nařídila dokonce dvojí oficiální vyšetřování. V této části knihy pak stojí za přečtení tzv. Flückingerova zpráva z r. 1732 (s. 28-32), která vyšetřovala upírskou aféru v Medvedje (Srbsko, tenkrát součást Rakouska-Uherska, tedy naší tehdejší vlasti, dodávám pro lepší představu). Ze zprávy je cítit neštěstí pisatele, který nechápe, jak můžou jeho oči vidět to, co se mu zdá, že vidí, a protože něco takového být přece nemůže, utíká se k úřednickému neosobnímu popisu... který je sám o sobě děsivý, např. „Žena jménem Stana, stáří 20 let. ... zemřela před dvěma měsíci...její tělo bylo skoro zachovalé, nejevící známky rozkladu....Kůže z rukou a nohou spolu se starými nehty sama opadla, avšak bylo již vidět nehty nově vyrostlé, spolu s novou svěží kůží...“ tahle část kvůli sugestivním popisům a citacím je velice inspirující pro tvorbu hororového dobrodružství.

Další kapitolka „Teologické diskuse o upírech v 18. století obsahuje spíše odkazy na dobovou literaturu, z hlediska praktické využitelnosti pro Dračí Doupě je zajímavější II. část knihy – Upíři v evropských zemích a v klasickém starověku, která poskytne inspiraci pro tvorbu nových nemrtvých a dalších bestií, jako třeba asyrskou Ardat Lili, nazývanou též „panna bez mléka“, podle popisu je to „ženská bytost, která obcuje z muži, aniž by se kdy mohla stát matkou, avšak schopná muže pobláznit, kdykoli se jí zachce“ (s. 45). Tato část obsahuje různé mýty z mnoha krajin Evropy a Blízkého východu, včetně zajímavých severských mýtů a citací z britských kronik, které by se klidně daly použít jako vyprávění CP. Zde ještě vzpomenu zajímavě popsaného „Nachzehrera“ (snad pro původ z německé jazykové oblasti ho autor píše s velkým N na začátku, na rozdíl od ostatních nemrtvých) – jedná se o mrtvolu, která v hrobě přežvykuje – nejčastěji rubáš, nebo též své prsty. Tím posiluje, až získává sílu škodit i mimo hřbitov... projevy Nachzehrera se podobají projevům dnešních tzv. psychických upírů, tedy lidé v okolí jsou unavení, pro Dračí Doupě by asi bylo vhodné napsat, že jim Nachzehrer vysává stínové životy. Druhým zajímavým nemrtvým je i v Čechách se vyskytující mora, a nejenom ta nešťastně zamilovaná „děvčica“ z ilustrační povídky, autor si zde pohrál a na několika stranách shrnuje nejrůznější projevy i možnosti obrany. Mora je přitom alespoň zčásti netělesná, protahuje se škvírami, nemá asi sílu vyvalit dveře... na druhou stranu umí na sebe vzít i tělesnou podobu. Škodí pouze v noci, přes den je ukryta nikoli v mrtvém těle jako upír, ale v těle živém, a takový člověk vůbec nemusí vědět, že je nositelem mory. V noci pak usne tak, že není možné ho probudit - v této době mora někde páchá nepravosti (jako upír nebo Nachzehrer, pro dračák by mora byla ZkZ).

Samozřejmě, jak název knihy říká, autor se nejvíce věnuje upírům. A jsou zde informace pro tvorbu velice inspirativní, např. první písemně doložený případ upíra v zemích koruny české je v Kronice Jana Neplacha, mělo jít o pastýře jménem Myslata z Blova u Kadaně. „Ten se po smrti začal toulat krajem, děsil a škrtil místní obyvatele. Když ho probodli kůlem, nijak mu to neublížilo, naopak ironicky prohlásil: Byli na mně zlí, ale dali mi hůl, abych se mohl bránit psům... (Zdá se vám to podobné příběhu zde uveřejněné Apeiny nemrtvé Učitelky češtiny II, která ten kůl považuje za dodání učební pomůcky – ukazovátka, a děkuje za něj? Mně ano...) Nebo případy, a to četné, „upírů“ - umrlců, kteří se v noci vrací a obcují s manželkou jako zaživa, děti z takového spojení zrozené se pak narodí bez kostí... Nebo i případy evidentní lži, jako případ vdovy, za kterou takto chodí její manžel, a všichni z domu utíkají... než se najde statečný příbuzný, který si na upíra počká, a ejhle, ono to je jinak, není to upír, ale milenec mladé vdovy, která svého muže otrávila, aby se mohla smilstvu se svým milencem oddávat, a za upíra se převlékal, aby měli k dispozici prázdný dům, neboť všichni strachem utekli (příběh z Uherska končí popravou oběšením; podle autora – a já s ním souhlasím – je příběh dokladem v té době hluboce zakořeněné víry ve vampýry, protože jinak by takový plán nevznikl a nebyl po nějakou dobu úspěšně realizován).

V další části se autor věnuje teoriím o původu vampyrizmu, zde jsou zajímavé postavy (mnou) označené za „bílé upíry“, tzv. krsniky (Dalmácie, oblast v Chorvatsku) nebo maďarské Táltose, tato část je však podle mého názoru ke škodě věci příliš stručná, protože o nich chybí dostupná literatura.

Kniha dále obsahuje čtyři přílohy – tragický antický příběh o lásce mrtvé Filinnion k živému mladíkovi Machatovi, Zprávu Pittona de Tournefort z ostrova Mykonu, která svědčí o davové upíří hysterii, Van Swietenovu kritickou zprávu (osobní lékař Marie Terezie) a Dekret Marie Terezie, kde se jedná zejména o negativní reakci na údajný hromadný výskyt upírů na Moravě a následné exhumace.

Závěr: Kniha je bezesporu zajímavá a čtivá, ale v některých otázkách trochu moc stručná. Občas zaráží různé malé nedokonalosti (jako že autor se v textu odvolává na citaci, která ovšem v použité literatuře chybí). Ač nejsem v této problematice odborník, takové maličkosti dávají celkový pocit nedotaženosti, a to je škoda, kdoví jak dlouho se podobná kniha na našem knižním trhu nevyskytne. Cením si pokusu autora zůstat maximálně nestranný, srovnávat různé zdroje – a nejvíce si jako PJ cením citací příběhů jako bohatého zdroje inspirace pro vytváření temně laděného doupěte. A jako takovýto zdroj knihu jednoznačně doporučuji.


Giuseppe Maiello: Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy, Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2005, vydání první, 189 stran, doporučená cena včetně DPH 235 Kč.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Bezvadná recenze...


 Uživatel úrovně 5

Hráč Drd: Pokud vím, současná čeština uznává možnost -izmus/-ismus - ve slovenštině je možný pouze tvar -izmus. Stejně jako ve slovenštině se smí napsat pouze tvar univerZita, nebo filoZofia...

Ad vsuvky - já to psala cíleně pro čtenáře, který Drd zná (což se od uživatele zde čeká - nebo to čekám alespoň já). Recenzi jsem psala tedy s tímto záměrem - což tento žáner umožňuje (subjektivní stanovisko posuzovatele). Idea recenze tedy byla "kterak knihu tuto PJ využiti může" - a jsem tedy ráda, že záměr se povedl - je to z ní podle toho co píšeš cítit :-)


 Uživatel úrovně 0

Tak jsem se konečně dostal k diskusi, kterou jsem jen rychle prolít a budu psát jen o díle.

Dílo je zajímavé a hezky napsané, až na několik věcí, co zmíním níže. Budu hodnotit za 5*.

1) Slovo vampyrismus psáno se Z mi rvalo oči a drásalo tu trošku citu pro jazyk, co mám. Nevím jak je to ve slovenštině, ale skutečně to nemělo projít, alespoň to je můj názor.

2) Vsuvky k DrD jsou sice zajímavé, ale mě poměrně vadily. Čtu si recenzi na zajímavou knihu, která se mi poměrně líbila a dozvěděl jsem se z ní spoustu informací, a je stále přerušována nějakou hrou. Tyto vsuvky bych napsal až na konec jako samostatnou část recenze. Ony vsuvky na mě působí dojmem hysterického strachu, z dání příspěvku na server, ve kterém nejsou couly, fantasy, či jakýkoliv jiný příznak DrD. Možná to jen vidím špatně, ale přesto bych je uvítal více oddělené od recenze, například jsem tu recenzi doporučoval někomu, kdo nezná DrD a stále jsem musel něco vysvětlovat.

Ale přesto hezký příspěvek, jak píši výše.


 Uživatel úrovně 0

Nu, co říct? Hm... Někteří zde vzpomínali, že dílo je čtivé. Nevím jestli s tímto bych souhlasil. Asi ano, pro ně možná. Já, bych se přiznal, jsem měl občas trochu problémy s tím udržet se, abych dával pozor... I když je asi pravda, že to spíše bylo nočním časem, ve kterém jsem to četl. :-) Rozhodně je to ale bohaté na, alespoň pro mě, "potřebné" informace. Je to zajímavá kniha. Podle toho co Maris uvádí... Sice nevím zda-li si jí přečtu, protože bych se přitom asi bál, ale rozhodně v by to bylo zajímavé... :-)) Nějakých pravopisných či interpunkčních chyb já si příliš nevšímám. Prostě když jsou někde napsané tak už je automaticky nevidím. :-) :-( Ono je to poznat i na tom jak píši já...:-( Každopádně tuhle stránku věci nemohu posuzovat...stejně jako interpunkci... No a co se těch dokola omílaných trojteček týče...co si myslíte? Vadí mi? Je asi těžké to poznat... :-)

Je pravda, že se mi dlouho nechtělo do toho, abych si toto přečetl a i když jsem to četl, nebylo to pro mě nejsnazší pro udržení pozornosti a tak. Ovšem i když mě osobně se to nečetlo nejlépe, je vidět, že autorka své "práci" rozumí. :-) Je to velmi dobře a hezky napsané a i když mě osobně se recenze nečtou nejlépe tak mi to nebrání dát plný počet. Je vidět, že si Maris dala opravdu záležet, takže oceňuji snahu. Nebudu přísný, abych strhával hodnocení za takovou maličkost jako že se mi to nepříliš dobře čte. :-) Jde tu podle mě především o hodnotu toho, o to, jak to zapůsobí na lidi toto čtoucí a jak je to třeba přiměje uvažovat o přečtení knihy. Například pro mě je to už jasná věc: až tuto knihu někde uvidím tak je moje..:-)) I kdybych se tu v recenzi psalo jak je hrozná tak bych si jí koupil už jen proto, že tu ta recenze vůbec je. :-) Navíc, za pokus nic nedáte a já radši dávám na sebe, takže si radši udělám svůj vlastní názor pro přečtení knihy. No dále... Využitelnost v DrD tu již byla zmíněna. I když jsem to nečetl (jako knihu) nepochybuji, že tam bude opravdu spousta možností k využití. A i kdyby ne, tak se alespoň dozvím něco nového a zajímavého....:-)

Je to dobré, Maris, dobré. :-)

Rigur

P.S. stejně je zajímavé jak já skvěle dokáži napsat takto dlouhý příspěvek, ve kterém stále opakuji to samé a je vlastně naprosto o ničem. :-/ Omlouvám se za to. ale tak snad v tom nalezneš alespoň něco hodnotného. :-)
P.P.S. Z toho, že se mi to špatně čte si nic nedělej. Nejde o to, že by jsi to nenapsala dostatečně poutavě, jde o to, že mě se špatně čtou recenze. Nevím proč, ale je to tak.


 Uživatel úrovně 2

Hmm.. Jako PJ se nechám inspirovat. Né nějakýmy novými bytostmi, ale těmi zvěsti! Wow to bude paráda...
Co se díla týče- nemám slov...
.-)


 Uživatel úrovně 0

Velmi dobře přednesené, na závěr stručně shrunuté, vhodně vložené ukázky. Už aby to měli v knihovně.

Jen tak dál, Maris!

Má čest,

Mustang


 Uživatel úrovně 0

Saladin
Das bin ich -)


 Uživatel úrovně 0

Apea: Odporná rýpalko.


 Uživatel úrovně 0

Snorch: Jak odlišovat od ostatních, hele víš co piš mi to raději do počty...


 Uživatel úrovně 0


Jen poznámka k Moře:

Mora se projevuje trochu jako upír, avšak jedná se o živého člověka, ve vyjmečných případech se sice mora po smrti stává upírem, ale vesměs její působení smrtí končí. Není tedy nemrtvá. Zároveň patří k velké rodině těch, kteří opouštějí tělo - benedanti, vrkolaci (ze Srbska), některé čarodějnice - tělo zůstáva bez duše, pokud bychom chtěli takovému člověku ublížit, stačí tělo převrátit na břicho a duše se již nikdy nemůže vrátit.
Sama duše vyklouznuvši v noci z těla tíží (moří) své oběti (mora saje spíše energii než krev) a níčí jejich spánek, odtud běžný obrat "noční můra", často ale takéupíjí mléko či víno anebo pije krev, ale dobytčí. Duše není zcela nehmotná, obvykle na sebe bere podobu kočky či stébla slámy, pokud takovou kočku zraníte či přeseknete slámku, která se sama od sebe pohybuje, pak se zranění druhý den objeví na člověku/moře.
Léčba výpraskem, kterou uvádí Maris, je použitelná pouze vůči moře/dívce, kterou do jejího stavu přivedlo trápení z nešťastné lásky. Pořádnou moru od narození poznáme podle toho, že se narodila se zubem nebo s čepičkou z placenty, morou se také může stát sedmé dítě, pokud přes jeho kolébku přeskočila kočka. A takovou výpraskem nevyléčíte, musíte ji zabít a pro jistotu se doporučuje probít srdce kůlem, mora se sice nestává upírem automaticky, ale nebezpečí tu je.
Pokud máte pocit, že vás mora trápí, budíte se v noci zborcení potem z těžkého a ohavného snu a ráno vstáváte unavenější než jste šli v noci spát, pak ji při tom nočním probuzení slibte krajíc chleba. Mora musí slib přijmout a tak k vám ráno někdo přijde a natáhne ruku. Dáte-li mu chleba, mora se víckrát nevrátí, bývalo ovšem zvykem při takové příležitosti moru chytit a zabít.
Mora se v českých zemích vyskytuje nejhojněji na Šumavě, z tamějších pověstí také čerpám uvedené informace, jenže Pepíno Maiello je líný neapolitánec, který tuhle část ve své knize odflákl, takže vám o ní Maris nemohla referovat dost zasvěceně.

Maris
Nevím, kdo ti dělal korektury, ale nevšiml si odchýlených významů - "krajina" není v češtině země ve smyslu státu apod.
"Cením si pokusu autora" nesvedeš na slovenštinu, to není slovakismus, ale rusismus ("autorova pokusu"), podobně pochybuji, že by se slovenštinou mohlo omluvit dvojí pochybení v: "Dekret Marie Terezie, kde se jedná..." - dekret není s velkým písmenem (to bys musela citovat jeho název) a "..., ve kterém se jedná...". Předmětná vazba je sice někdy v češtině možná, ale v tomto případě nikoliv.