Na začátku bylo světlo a pak přišla tma. Tu náhle vystřídalo světlo, které pak překryla tma jež se náhle ve světlo proměnila. Pročež se opět temnota rozprostřela a až pak světlo nastalo a facka před ním, by si bohové uvědomili, že s žárovkou se nehraje. První na tomto světě elfové byli. Jedineční a dokonalí. První toť rasa stvořená. Umění a krása to motto jejich bylo, stejně jako záliba v šansonech, růžových šatech z kanafasu volány zdobenými, jakož i podvazcích z myších kožíšků. Pak božský kovář trpaslíky k obrazu svému stvořil. Ti elfy vidíc, pod hory zalezli. Tam zbraně, zbroje kovajíc ve spěchu, vousy dlouhé také narůst si nechali, by elfové k nim na večeři nepřišli. A tak bohové vidíc, že to všechno zeslonili, třetí rasu stvořili. Ty lidmi nazvali a úkolem je pověřili zemi měnit a obdělávat. Lidé tak dlouho pilně konali. Však chvíle ta přišla, kdy oni též rasu tu první poznali. Že však stateční byli, odpor svůj do pytlíků papírových skrývajíc, elfy mečem a klackem reformovali. A tak rasa nová za úsvitu vzešla, konečně rovnováhu přinášejíc. Tím novým pléměm mrtvý elf se stal a rasovou nesnášenlivost ukončil, jakož i rovnováhu politickou a hospodářskou na země všechny přinesl. Byť i jen jako velmi nezávadné kosmopolitní hnojivo.

Výtažek z kroniky, který tu byl představen je pouhá fikce a jakákoliv spojitost s realitou či osobami tohoto světa je čistě náhodná.

Nikdo přesně neví jak rasa mrtvých elfů vznikla, ale jsou tací co tvrdí že v tom měli prsty lidé, elfí změkčilost a dvě cisterny pesticidů. Ať už to bylo jakkoliv, jedno je jisté. Mrtví elfové se stali rasou se kterou se musí počítat (minimálně v zemědělství).

Pokud bych měl nějakým způsobem přiblížit čtenářům vzhled mrtvého elfa, tak nechť si představí průměrnou, daňovými formuláři nezatíženou mrtvolu v různých stádiích svého hnilobou prokvetlého rozkladu. Zbytek bude popsán průběžně.

Mrtvý elf jako rasa má bohužel (bohudík) tu nevýhodu, že nemá schopnost se samostatně pohlavně rozmnožovat podobně, jako to dělají králíci, jezevci, tarantule, myšice, sloni, želvy, kartónové krabice, trpaslíci a jiné barbituráty. Mrtví elfové se prostě vyskytují a to na místech různých velkých bitev, v celních zónách a několik let zavřených barech pro mimy. Proces transformace z elfa na elfa mrtvého je přitom vcelku jednoduchý a nenáročný. Obyčejně k tomu stačí i běžný švýcarský armádní nůž nebo jiná zbraň míru. Jsou jedinci, kteří tvrdí, že stačí jen tvrdá kostka mýdla nebo špinavé ruce, neumyté před večeří. Ať tak či tak, mrtví elfové si skrze staletí našli další způsob jak rozšiřovat své řady. O tomto jevu se ale rozepíši později (Asi tak tři odstavce dolů).

Sluší mi to?

Národ mrtvých elfů není jen jednolitou hmotou kostí, šlach, očních bulv a zarostlých nehtů, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je to velmi rozmanitá rasa a podobně jako v našem světě Indie, je i svět těchto stvoření členěn na mnoho kast, které tvoří velké množství na sobě závislých společenství. Vše se odvíjí od společenského postavení, bohatství ve formě metanových zásob a stupni rozkladu. V podstatě se ale dá říci, že se národ dělí na dvě skupiny. První jsou takzvaní Symbiotici, kteří žijí v souladu s přírodou a kusem hlíny, kde se zrovna povalují. Druzí jsou pak takzvané Ťapky. Ti se v důsledku přirozeného vývoje podle Darwina naučili chodit, mluvit, jíst bramborové lupínky a sledovat pořad Volejte Novu. Rád bych se o těchto dvou skupinách rozepsal podrobněji.

Když elf umře, je to většinou definitivní. Stává se ale, že na místech s vysokou koncentrací magie, radioaktivního spadu a legalizované prostituce dochází u mrtvého těla k procesu výše zmíněné proměny neboli transformace. Dochází pak ke vzniku mrtvého elfa Symbiotika. Ten dokáže hodiny, dny, týdny, a jsou známy případy, kdy i roky, ležet na svém kousku půdy a v symbióze se saprofyticky živícími se bakteriemi zahnívat na sluníčku, či při měsíčku. Takový vztah je samozřejmě oboustranně prospěšný. Bakterie se živí jeho tělem a na oplátku mu poskytují smrad, jež ho chrání před jinými mrchožrouty. Navíc mu dodají i tělní zásoby plynu, na nichž Symbiotik bohatne a nadýmá se, jakož i postupuje po pomyslném společenském žebříčku mrtvých elfů. Co se jeho vzhledu týče, je stejně jako u lidí velmi rozmanitý. Záleží však na stupni rozkladu, nafouklosti dutiny břišní, stejně jako na tom, jak moc ho prorostly kytičky, travička a kolik má na sobě domácích mazlíčků v podobě hmyzu.

Ťapky jsou, jak už jsem předeslal, dokonalejším vývojovým stupněm mrtvého elfa. Jejich výrazným plus je, že se naučili chodit a částečně i mluvit. Hnijí, chodí a hnijí. Co se jejich vzhledu týče, je skoro stejný jako u Symbiotiků, jen těch kytiček je poskrovnu. Díky jejich vysoké odolnosti vzešlo z jejich řad mnoho skvělých alchymistů, byť to v deseti z deseti případů dotáhli tak vysoko metodou pokus–omyl–ruka pryč. U Ťapek se občas stává, že se předávkují formaldehydem a pak, v důsledku totálního opojení, navozujícího pocit života, s kamarádovou stehenní kostí místo zbraně a s dětsky nevinným výrazem v obličeji (dojem trochu kazí zahnilé zuby a tvář v rozkladu), vyrazí na „pařbu“ do elfího města. Ráno se jich pak s železnou pravidelností vždy vrátí o něco víc, ačkoliv není jisté, zda za to ještě nemůže formaldehyd.

Co se týče přesvědčení mrtvých elfů specifikoval bych ho malým příkladem.
Vezměte si rýč, krumpáč, či lopatu (kombinace povoleny) a jděte se podívat na váš místní hřbitov. Tam exhumujte tělo nějakého nedávno zemřelého, vložte pumpičku do jeho rekta a pumpujte dokud nebožtík nepraskne. Jakmile k tomuto dojde a vy ucítíte nádherný odér jeho nyní již mírně splasklého břicha a řeknete si „Proč já pitomec toho cvoka, co to psal, poslouchal.“, poznáte jak se cítí a jak myslí průměrný mrtvý elf.

Vlastnosti temných elfů uvádím v rozsazích pro ně typických. Síla se u Ťapek a Symbiotiků podstatně liší. Symbiotik sílu nepotřebuje, kdežto Ťapka aspoň takovou, aby unesl stehenní kost kamaráda, nebo pytlík lupínků. Obratnost se opět projevuje jen u Ťapek a to, když chtějí na dálkovém ovladači přepnout program. Odolnost je u obou typů stejná, tzn. velmi vysoká. Není divu, nic nechutnějšího než oni není. Co se inteligence týče, jsou na tom lépe Symbiotici díky svému souznění s přírodou, ačkoliv někdo by namítal, že je to spíše moudrost a navíc Ťapky mají přeci víc zkušeností. Pokud se takový rýpal nalezne mám pro něj návrh. Stane se prvním jedincem rasy známé jako mrtvý člověk. ;-)
A k charismatu bych měl toto: I koňské lejno v míse maminčina bramborového salátu je charismatičtější než něco co vzniklo z elfa.

Základní pohyblivost mrtvých elfů je 3.

Třída velikosti je většinou B, pokud jde o jedince, který před proměnou prodělal amputaci částí těla, možno považovat skupinu A.

Hmotnost se dá vypočítat jednoduchou rovnicí: hmotnost průměrného elfa podle PPZ – stupeň rozkladu = dle PJ zdravě rozumově utvořená hmotnost.

Mrtví elfové si v průběhu svých rozkladných procesů vytvořili vlastní specifickou řeč. Tato řeč je plná sykavek, šykavek, psykavek, pšykavek a stejně jako skřetí temná řeč obsahuje i ona mnoho tvrdých souhlásek viz. h, ch, k, r, d, t a n.
Příklad: Pššššššššššššššššššssssssssssssšsššsššssšhrktdhkhkhkhhsšsškhtdsssssssss?
Překlad: Jsi Sparťan nebo Slávista?
Číst a psát neumí ani náhodou.

SMRAD

Co se magických předpokladů této rasy týče, není toho mnoho. Stává se však, že někteří jedinci, občas i celé skupiny projeví do značné míry „magické schopnosti“. Takto postižené bytosti se většinou zrodí v místech morových ran, či jiných centrech rozličných epidemií. Tito jedinci jsou komunitou označování jako přenašeči, nikoliv jako mágové, šamani aj., jak to bývá u jiných ras. Magie mrtvých elfů je velmi specifická. Dělí se na kouzla s okamžitým účinkem a na ta, která potřebují delší dobu k jejich vyvolání. První skupina kouzel začíná zpravidla formulí mášbabu. Následuje neartikulovaná forma jako např. zakašlání či kýchnutí a doplněk příslušného kouzla např. ebola, rýma, chřipka aj. Výsledná kouzelná formule pak může vypadat třeba takto: mášbabuhepčírýma. Druhá skupina kouzel pak vyžaduje delší, pokud možno tělesný kontakt s protivníkem. Jako příklad uvedu kouzla Leprosum, Úplavikus. Přenašeči také používají tzv. prostředníky neboli okultní přenašečská média např. komár, klíště a hojně preferované mouchy. Všechna kouzelné formule jsou používány v jejich přirozené mluvě, a tak se necvičenému uchu může kouzlo, které ho za pár vteřin většinou odsoudí k pomalé smrti, zdát jen jako jakési chroptění.

Mrtví elfové jsou díky své podstatě zcela imunní vůči smradu. Co se týká magie, tak jediné kouzlo jež jim způsobuje velmi těžká zranění a zároveň silnou psychickou újmu, je kouzlo Lazebník z DrD PPE.

Dobrý elf, mrtvý elf.

- polní maršál Amatus Raupeneck-přítel mrtvých elfů-