Články&Eseje

Zrození Fénixe Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 28


Sepsáno a odesláno 29.6.2005
Věnováno snu, z čiré lásky.


Zrození Fénixe


Cesta s jinou cestou se občas zkříží,
někde lidé bez povšimnutí se minou,
jinde jejich srdce a mysli se sblíží,
hranice zmizí a duše v jedno splynou.

Bok po boku vydají se společně dále.
dlouhá a obtížná je mnohdy cesta poznání.
Král s duší sluhy, sluha s duší krále.
Ne každý krok budoucím úspěchem zavání.

V očích obou jiskra vzrušení se skrývá,
v srdcích jejich, plamínek toužebně hoří,
Sherlock Holmes taje jemně poodkrývá,
časem nepropustné hradby se samy boří.

Luna na nebi objevuje se a opět mizí
a tehdy přilétly mraky z časů dávných,
úrodná pole vlahá jsou, ale kdo je sklízí?
Rozhodnutí, bylo by zapotřebí správných.

Krajinami dnů voda v řece tiše si plyne,
semenáček vzrostl v statný stromek,
naděje až jako poslední obvykle zhyne,
čas velký uběhl, leč života jen zlomek.

Mraky v něžné beránky se změnily,
ztratila se z cesty nevinnost a čistota,
postavy příběhu samy žily a nesnily,
na jedné straně touha na druhé němota.

Boží mana z nebe na zem padá,
Toho co byl sám sebou, vítr omývá,
a stromek šokem náhle zvadá,
„Radujme se!“ přec mana zem pokrývá.

Cesta nejednou cítí se být vzduchem,
zvolila si způsob pohledu na beránky,
stromek stále je tu, ale již ne duchem,
a cesta vzplanula jak starých knih stránky.

I povstal radostně Fénix z prachu cest…
Přejme mu, aby do zrcadla pravdy nepohlédl,
kéž by jen dokázal svůj prapor duše nést,
stromek zůstal tím kým byl, jen trochu pobledl…

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Jednoznačně perfektní báseň. Vůbec nemám co bych vytkl, dokonce ani ten Sherlock mi tm nijak nevadil, protože se ztratí ve vlně toho dokonala. Takže bych mohl jenom chválit.


 Uživatel úrovně 0

Souhlasím s prokletým Dilvishem ten Sherlock Holmes tam něják nesedí,ale jinak je to dobré.


 Uživatel úrovně 0

Krása. Nemám slov.


 Uživatel úrovně 0

prekrasna basen...
ale stejne jako Dilvishe, i me tam Shelrock trochu vyrusil...
nejako mi do zbytku nezapada...


 Uživatel úrovně 8

Pro doplnění uvedu následnou citaci o symbolice fénixe v čínské kultuře
Z knihy Ľubicy Obuchové – Čínské symboly

Fénix (feng-chuang), nejčastější partner draka, je podobně jako on rovněž oblíbeným zdrojem metafor, alegorií a narážek v lidové slovesnosti i psané literatuře. Prý existují celkem čtyři druhy fénixů, které se odlišují pouze barvou opeření. Čínský fénix patří ke kurovitým ptákům a jeho vejci se živí víly. Jako druhý v pořadí posvátných tvorů chrání jižní část nebe, symbolizuje slunce, letní teplo, úrodu. Věří se, že fénix je produktem slunce nebo ohně, proto je zobrazován s plamennou koulí. Protože slunce, čínsky tchaj-jang, doslova znamená „velký jang“, je i fénix nadán schopností obdarovávat prosebníky dětmi.

Fénix byl původně pokládán za ptačího samce, jako symbol ženy a císařovny se objevil až později. Původně označovaly znaky feng a chuang dva různé druhy fénixů, které v sobě kombinovaly vlastnosti bažanta a páva. Někteří učenci věří, že feng byl mužský fénix, kdežto chuang ženský a dohromady prý symbolizují sexuální spojení. Jiní ho pokládají za vtělení jangu, které reprezentuje mužský princip a je spojován s jihem.

Ve starých čínských textech se píše o rudém fénixovi (tan-feng) či rumělkovém ptáku (ču-čchüe), o němž se věří, že se narodil v rumělkové jeskyni na jižním pólu. Jeho tělo prý symbolizuje pět základních ctností: Hlava představuje ctnost (te), křídla povinnost, záda správné chování podle rituálních předpisů, hruď lidskost, žaludek spolehlivost. Obdobně je to rovněž sjeho pětibarevným peřím. Ocasní péra jsou seřazena stupňovitě jako na čínské píšťale šeng (moldánky), připomínající Panovu flétnu, a píseň fénixe zní jako hra na tomto hudebním nástroji.

Mytologický fénix, král opeřenců, převzal od skutečných ptáků jejich nejlepší vlastnosti. Podle některých autorů připomíná fénix zepředu divokou husu a zezadu zase mytického jednorožce. Má hlas vlašťovky, zobák slepice, hrdlo hada, ocas ryby (v němžje dvanáct per, pouze v přestupných letech třináct), čelo jeřába, korunku mandarínské kachničky, dračí pruhy a želví vyklenutá záda.

Fénix se ve světě lidí ukazuje velice zřídky, pouze v dobách míru a prosperity, jinak se ukrývá. Poprvé se prý objevil v době panování Žlutého císaře kolem roku 2600 př. n. l. Přiletěl opět za následující dynastie a hned dva fénixové se uhnízdili v paláci legendárního císaře jménem Jao (kolem 2350 př. n. l.). Traduje se rovněž, že když se narodil Konfucius, ve vzduchu se vznášel fénix a bájný jednorožec čchi-lin stál na skále opodál. Uctívání fénixe zřejmě začalo v době dynastie Chan, kdy se stal symbolem spravedlivé vlády. Když se objevil naposledy, sesedl prý na hrob Ču Jüan-čangova otce; později, v roce 1368, se Ču pod jménem Chung-wu stal zakladatelem dynastie Ming.

Fénix je laskavý a dobrotivý, nikdy se nekrmí hmyzem nebo rostlinami. Usedá pouze na strom zvaný wu-tchung (Dryandra cordifolia) a živí se výlučně semínky bambusu, zaháněje žízeň z pramenů s čertsvou vodou. Sídlí prý v Rumělkových horách a čeká na dobu, kdy v zemi převládně mír a klid. Protože fénix (podobně jako čchi-lin) neškodí živým bytostem, je velice přijatelným symbolem pro různá čínská náboženství a patří mu významné místo i v buddhistické a taoistické ornamentice.

Zobrazení fénixe většinou připomínají elegantního bažanta, někdy ho dokonce bažant jako symbol půvabu a krásy zastupuje. Fénix jako dekorativní motiv byl součástí obřadního oděvu čínských císařoven. Bohatě zdobená pokrývka její hlavy je zvána „fénixova koruna“. Fénix jako ochránce je často (poněkud neuměle) zobrazován také na zádích čínských džunek, kde stojí na jedné noze a roztahuje křídla.

Především v severozápadní Číně symbolizuje fénix milence a pivoňka objekt jeho lsky. Na lidových obrázcích bývá zobrazen fénix, dárce mužských potomků, jak přináší na zádech dítě. Někdy dítě ještě drží vázu s pivoňkou. Zde je symbolika vícevrstevnatá a celý obrázek se dá dešifrovat jako přání klidného života a mnoha mužských potomků, kteří dosáhnou bohatství a vznešenosti.


 Uživatel úrovně 0

Musel sem si ji přečíst několikrát, abych mohl ocenit krásu této básně...

Nicméně je krásná...

Jedině jedna věc se mi moc nezdála, Sherlock Holmes. Tak nějak mě to vyrušilo, alespoň po prvé... Ale utopí se to v proudu zbytku krásných veršů.

Dilvish


 Uživatel úrovně 0

Jo, myslím, že je to moc hezké. taky občas píšu, ale ještě se mi nepodařila tak dlouhá. :-)


 Uživatel úrovně 0

K tomuhle zámku nemám klíč. Ale to nevadí, dvířka jsou celkem pěkná, obzvláště pár smaragdů v těch ebenových dveřích pěkně září...


 Uživatel úrovně 0

Prostě paráda, takovou poezii mohu pořád, do kosmu je skvělý!


 Uživatel úrovně 5

Poezie. Záhadná věc, že?
Tak jako se někdo snaží vyložit cizí gesta, úsměvy a slova, stejně tak jiný pátrá ve slovech básně. Naprosto ten stejný souboj, jen s trochu jinými zbraněmi.
Je to z malé části hra. Z té větší schodiště do srdce autora. Každý - každý kdo píše - otvírá určitým způsobem dveře k tomuhle schodišti. A jít po něm je jedna z nejúžasnějších věcí, kterou nám poezie může poskytnout.
Trochu dobrodružství, trochu sen.
Děkuju Tuaxi, bylo to... nevšední. Myslímže je to právé to slovo. Nevšední.


Mraky v něžné beránky se změnily,
ztratila se z cesty nevinnost a čistota,
postavy příběhu samy žily a nesnily,
na jedné straně touha na druhé němota.


Hodnotit? Ne, hodnotit nebudu. Jak bych mohl známkovat cizí sny?