Články&Eseje

Nerušit klid snobů! Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 17

Pomalu stoupal po schůdcích ze sklípku. V hlavě mu trochu hučelo, krok byl jemně nepravidelný. Loňský ročník… Vůbec nebyl špatný.
Tichošlápek byl hobit. Prototyp prohnilého příslušníka této rasy. Věnoval se nejradši nákupu… …za pět prstů. Ten večer vyšel na ztemnělou ulici svého rodného města a začaly ho napadat věci na které by usazený postarší kapsář v zájmu svého zdraví neměl myslet.

Primátor se dmul pýchou. Jeho synkovi bylo dnes třináct let, což byl dobrý důvod uspořádat slavnost na které všem ukáže nádheru svého domu. Hostů už byla plná hlavní hala. Stoly se jen prohýbaly pod nákladem jídel, každý z přítomných držel v ruce pohár něčeho šumivého na přípitek a primátor neomylně odhadl, že nyní je ta správná chvíle k proslovu. Vystoupil na vyvýšený konec sálu určený k podobným příležitostem a rozhlédl se po hostech. Naskytl se mu pohled na téměř padesát tváří ve kterých se zračila úcta k jeho osobě, obdiv nad jeho synkem a předpisová závist při rozhlížení se zdobnou halou. Primátor by však už dávno nezastával svůj úřad kdyby neuměl proniknout skrz strojené hodokvasové chování, a tak se mu rovněž naskytl pohled na skoro padesát tváří, které nervózně očekávali jeho projev, obávaly se jeho délky a nenápadně pošilhávaly po nadívaných křepelkách a džbánech s cizokrajným vínem. Primátor jim je dnes rozhodně neměl v úmyslu dát zadarmo. V duchu si ještě chvíli sumíroval všechny politické aspekty gratulačního projevu k narozeninám své ratolesti, a pak se nadechl ke zcela konvenčnímu úvodu velkých proslovů:
„Dobrý večer vážení přátelé, jsem rád, že vás zde všechny mohu uvítat a přeji vám příjemné strávení večera. Nemám rád dlouhé proslovy, takže jen pár slov…“
Padesáti hladovým tvářím došlo, že křepelky a víno jsou jim ještě hodně vzdáleny.

Tichošlápek se rozhodl, že si trochu osvěží své znalosti lezení po okapech. Vyhlédl si jeden dobře „schůdný“ a nedbaje udivených pohledů kolemjdoucích, jal se pozvolna vylézat směrem ke střeše domu.

Primátorův proslov trval už dobrou čtvrthodinku. Pánové již nervózně přešlapovali, dámy se ovívaly. To vše primátor samozřejmě viděl, ale v žádném případě se tím nemínil nechat zviklat a řečnil dál. Jeho řeč však přerušilo zařinčení rozbíjeného skla. Jeho drahým oknem prolétl jakýsi černý stín, aby se na stole mezi mísou s ovocem a pečeným kancem změnil v mladou dívku. Lehce seskočila, přeběhla sál a rybičkou se vrhla z okna na protější straně sálu.

Havran měl rád západ slunce. Pozorovat ho z kopule nejvyššího chrámu ve městě byla jeho nejoblíbenější večerní zábava. Miloval nachové stíny dopadající na hory za městem a vůni večerního vzduchu. Už se začal pomalu rozněžňovat nad novým krásným večerem, když tu jeho cvičené smysly zaznamenaly neobvyklý pohyb. Dole pod ním se něco pohybovalo s obdivuhodnou obratností po střechách. Havranovi došlo, kdo to musí být. Do čeho se ta holka zase pouští? Nejvyšší věž ve městě ten večer pozorovala západ slunce sama.

V primátorově hale nastal chaos. Dámy omdlévaly, kavalíři upíraly pohledy plné otázek na pána domu. Teď by bylo zapotřebí proslovu, ale primátor nějak nenacházel slov. To sklo bylo příliš drahé…

Tichošlápek už vyšplhal do úrovně druhého patra. Ještě jedno a bude muset zdolat převis střechy. Lezecká lahůdka. Už se těšil.

Chaos u primátora byl už z valné části zažehnán. Horké hlavy schladila sprcha primátorových, konečně nalezených, slov, dámy na omdlení se osvěžily douškem červeného. Vypadalo to, že večer bude dál nerušeně pokračovat a vpád neznámé dívky se stane pouze historkou, na kterou budou všichni dlouho vzpomínat, když se opět začalo dít něco u oken. Jedno z nich se samo otevřelo a dovnitř jím vešel muž v černém plášti. Ladně přeskočil stůl, prošel halou, u druhého okna podal nějaké dámě kapesníček, který ji upadl, uklonil se směrem k primátorovi, okno si otevřel a vyskočil do tmy. Jen ti nejbystřejší si všimli, že při tom mírně zesinal. Za sebou zanechal slavnost v troskách.

Tichošlápek už zdolal i třetí patro. Nyní odpočíval drže se římsy a sbíral síly před plánovanou lahůdkou. Už, už se chystal zdolat svůj první dům po patnácti letech, když ho bůhví proč napadlo rozhlédnout, z toho pohledu rázem vystřízlivěl. Dům obkličovala městská stráž.

Havran běžel po střechách směrem za onou dívkou. Viděl, jak z chudinské čtvrti zamířila směrem k bohatším částem města, přeběhla přes střechu a zamířila k domu, který s ní sousedil. Havrana obešla hrůza. Byl to primátorův dům.

Primátorovi se už nepodařilo uklidnit dav svých podřízených. Jediný, kdo měl z nastalého vývoje slavnosti evidentní radost byl ten kvůli komu se konala. Třináctiletý synek byl při pohledu na tu spoušť na vrcholu blaha. Po chvíli se kamsi vytratil. Primátor se ovšem nemínil vzdát bez boje. Byl přivolán velitel elitních oddílů městské stráže a hon na narušitele klidu snobů započal.

Tichošlápek se rozhodl, že bude lépe na městskou stráž čekat nahoře na střeše, než nechat se sestřelit ze zdi. I počal zdolávat svou vysněnou lahůdku. Když se dostal do onoho obtížného momentu, kdy se již nelze vrátit, poznal, že na zlezení této střechy nestačí. Několikrát proklel loňský ročník a se zadnicí vystrčenou do ulice útrpně očekával šipky z kuší.

Havran viděl, jak efektně Vlaštovka proskočila oknem a při tom pohledu se neubránil zaklení. Kolikrát ji říkal, že důležitý není efekt, ale výsledek. Při stylu tohoto skoku musela nechat lano s kotvou viset před oknem, kterým prolétla. Havran už tušil, že mu nezbude, než ji následovat.

Drozd seděl na střeše největší městské banky a čekal. Začínal se nudit. Vlaštovka nešla a nešla. Bez zájmu hleděl na okraj střechy, když poprvé v životě zažil dojem, že má asi halucinace. Nad okapem se zjevila tvář nejtlustšího zloděje města, kapsáře Tichošlápka.

Havran přehodil své vlastní lano přes ulici a skočil. Nedopadl jako Vlaštovka na okno, aby ho rozbil, ale nad něj. Trhnutím uvolnil vlaštovčino lano a pomalu sešplhal k oknu. Otevřít jej mu nedalo velkou práci. Prošel sálem, podal nějaké dámě kapesníček, podíval se směrem k primátorovi a v tu chvíli by se v něm krve nedořezal. Lehce se uklonil a vyskočil oknem na sníženou střechu sousední budovy.

Tichošlápek už začal umdlévat. Šipky nepřicházely, zato se dostavila bolest snad každého svalu v těle. Takhle končí největší kapsář ve městě, pomyslel si. Spadnu jako holubí lejno z okapu na ulici. Už si začínal v duchu skládat epitaf, když k jeho uchu dolehl milý hlas.
„Nechtěl bys nahoru?“

Vlaštovka doběhla zadním dvorkem pod zeď městské banky. Na ulici bylo dnes nějak rušno, samé stráže s pochodněmi. Jsou rychlí, pomyslela si, je to sotva půlhodinka co jsem jim prošla tou slavností. Teď však řešila horší problém. Jak nahoru na střechu.
„Nikdy se neuváženě nezbavuj lana uprostřed cesty“, pravil známý hlas.
Vlaštovka se otočila a pohlédla přímo do tváře svého učitele.
Drozd s Tichošlápkem právě vedli debatu o předloňském ročníku. Byli tak zabraní do diskuse (ačkoli by se to taky dalo nazvat Tichošlápkovým monologem), že Havrana s Vlaštovkou ani neviděli přicházet. To byla Drozdova velká chyba, než se stačil otočit, měl na krku dýku.
„Tak tohle je náš údajný nalezenec!“ zaburácela Drozdovi do uší Havranova slova „Že jsem tě to všechno učil! Vsadím se, že už teď se pod námi srocuje hromada chlapíků v uniformách městských stráží. Poslechni, co s tebou mám udělat? Určité city, jako třeba úcta k žákovi, mi brání tě tady na místě zabít, ale musíš uznat, že by to bylo jen zasloužené.“
Vlaštovka nevěřila vlastním očím. „Co blázníš?“
„Ty mi taky nechoď moc blízko k ruce s nožem Vlaštovko! Víš co to bylo za dům, kterým si takhle proletěla? Moc prima lokál! Radniční sklípek doslova!“
„Tak to bych ti oponoval…“ ozvalo se Havranovi za zády. „O radničním sklípku vím svoje.“
„A jak ses sem dostal ty, Tichošlápku, to už vůbec nemíním řešit,“ vybuchl Havran „ačkoli musím přiznat, že by mě to docela zajímalo.“
„Mohl bych taky něco říct?“ zapípal Drozd.
„Dokonce bys měl, protože jestli se neudržím už nebudeš mít příležitost!“
„Mé chování je dnes večer omluvitelné. Je pravděpodobné, že jedině kvůli tomu, že jsem tady vyváznete živí.“
„Rozveď to.“
„Máte mě v podstatě jako rukojmí.Čeká vás tak jen vězení, a to už je řešitelný problém.“
„No to je od tebe velkorysé! Pouze vězení!“

Elita Ptačí gildy seděla ve společné kobce a zadumaně hleděla na oprýskanou šedou stěnu.
„Já tomu pořád nerozumím“, ozvala se Vlaštovka , „Co nám ten Drozd vlastně tak strašlivého provedl?“
„Chodíš příliš rychle místnostmi, které jsou plné důležitých lidí.“ Zahučel Havran.
„Jakže?!“
„Kdybys šla pomaleji halou u primátora, všimneš si, že primátorovo synek a Drozd jsou jedna a tatáž osoba.“
Po kobce se rozhostilo temné ticho.
„Takže já už to chápu“, začal Tichošlápek , „Drozd viděl, že Vlaštovka s Havranem jsou pronásledováni, a tak se rozhodl, – vcelku správně – že pokud s nimi bude on, nehrozí jim bezprostřední smrtelné nebezpečí. Náš drahý primátor omdlel, když viděl Havranovu dýku na Drozdově krku, takže místo toho, aby nás rovnou postříleli, tak nás jenom zašili.“
„A pověsí nás až ráno…“
Opět ticho.
„Takže jsem to vlastně všecko zvorala já,“ řekla Vlaštovka, „svou špatnou znalostí města jsem zapříčinila tuhle celou situaci. Drozd to odhadl, pochopil, kam nejradši večer chodím, doběhl tam zkratkou a počkal tam na nás…“
Souhlasné mlčení.
„No, hlavně, že to víme…“ zahučel Havran.
Ticho bylo jen krátké, přerušeno zachřestěním klíče v zámku. Byla jim donesena poslední královská večeře před popravou.
„To je skutečně znamenitý vtip, donést Ptačí gildě k poslední večeři nadívanou křepelku.“ Nechal se slyšet Tichošlápek.
Poté ji rozřízl. Vypadl jakýsi umaštěný papírek.
„Ctěné Ptačí gildě od Herberta von Thaarak, řečeného Drozda,“ četla Vlaštovka, „vychutnejte si prosím dosyta tuto krmi. P.S. Pozor! Žebra jsou ostrá a místo páteře je pilník.“

Diskuze

 Uživatel úrovně 5

Rychlá svižná povídka, ale přesto mi osobně nepřipadá nijak zvlášť poutavá. Sice se čte poměrně lehce a snadno, ale atmosféra povídky je taková kostrbatá. Nelíbí se mi, to že hlavní postavy jsou tak mixovány a nedržíš se žádnéz nich což pravda není vždy ke škodě.

Ale příběh je takový neslaný nemastný, moc náhod do tak krátkého časového úseku. A jestli jsem to pochopil správně tak tam ve finále byli celkově 4 zlodějíčci, každý v trošku jiném postavení. Zde šlo asi udělat si úlet do fantazie, než si pohrát pořádně s příběhem ajeho reáliemi.

Ale za přečtení to stojí.

Tuax


 Uživatel úrovně 0

Konečne viem ako nevykrádať národné banky.:) Možno to chcelo viac napätia.

Ale pobavil som sa. :-)


 Uživatel úrovně 0

Master of Drakes

Zkusila bych to spíš s kachnou nebo husou, já vím, to by nekonvenovalo s tou snobskou večeří, kde ty Tvoje křepelky objevily poprvé, tak doporučuju páva, nejlépe s nádivkou z kaštanového pyré. Snobské by to bylo určitě nejmíň jak ty křepelky, je Ti hrozí, že postavy přejedí a místo útěku usnou.

K chybám, tu a tam chybí čárky u vedlejších vět, jinak vesměs zmíněno. Napsáno se švihem, ty drobné konstrukční nedotaženosti vytýkané v předchozích komentářích bych pominula, co je možná větší škoda: Použils´ jednou metodu prosvítání a chválila bych ji více než to udělal Lischai, právě tak jako střih sekvenci na oslavě. To vysvětlení na konci bylo v porovnání s tím příliš přímočaré (ale ono by zase líbilo Alkýmu, ten má rád jasné závěry:-))


 Uživatel úrovně 0

Děkuji všem dosud zúčastněným za jejich komentáře, připomínky a zlepšováky, najmě pak magistru Holgerovi za jeho ornitologické počiny. Příště dám postavám k večeři albatrosa :-).

Ještě jednou díky


 Uživatel úrovně 8

Skorpion

padesát tváří, které nervózně očekávali jeho projev
kavalíři upíraly pohledy plné otázek na pána domu

To jsou ty zjevné (shoda podmětu s přísudkem).


 Uživatel úrovně 0

Jak již řekli ostatní, je to poměrně hodně překombinované a chvilku mi trvalo, než jsem se v tom vyznal. Příběh je čtivě napsán a neosahuje (=nenašel jsem) žádné chyby, což mne potěšilo. Nemám co dodat, snad jen 4****.

Skorpion


 Uživatel úrovně 8

Joshi - dodal bych, pokud je primátor takový, jakým je popisován, synka sám poslal do učení.


 Uživatel úrovně 0

Tato povídka se mi líbí, přesto je tam pár chybiček, které již řekli jiní, takže já dávám 3*....


 Uživatel úrovně 0

Je to pěkné, čtivé, zábavné... Ale zdá se mi, že tomu něco chybí. Jako ostatním, nezdá se mi, že by významná zlodějská organizace nevěděla, kde bydlí primátor, či že má syna (a jak vypadá). Za další... postava Tichošlápka mi přijde jako značně zbytečná... Přijde mi to jako "hm, hm. Tak o čem napíšu. Hm... Jo zloděj... hobit... a bude se jmenovaat... Tichošlápek." V pozdějším textu se jeho úloha ztrácí, kromě faktu že mohl skončit jako večeře městským mrchožravcům. Co mě ale opravdu nesedí je ta "překombinovanost", jak to nazval Mgr. Holger. Zdá se mi to příliš nepravděpodobné, i na fantasy...

No nic... 3*

CM.

PS: Ačkoliv jsem si to celé četl dvakrát, nevylučuji, že něco z toho co ti vyčítám je řečeno. Proto mne kdyžtak prosím oprav...


 Uživatel úrovně 0

Pokud jsem "stálý" zloděj ve městě,jedna z věcí které VÍM je umístění domů důležitých obyvatel(primátor,potenciální zákazníci,
ten,kdo má moc,aby mě dal zabít,když se mu znelíbím...).
pokud je primátor takový jak ho popisuješ
a)ví o Drozdově "zálibě"
b)nezbledne a bude pěkně tvrdej
Přesto mě to dost pobavilo,dost se mi to líbí...