... Zima v Dalinu pomalu končila a nový král již, pravda s notnou pomocí regentů, třímal v rukou otěže vlády. Já královský bard a sokolník Moreaulf Ardanien, jsem byl za trest vyslán na „veledůležité“ poslání do Venarenu, sousedního království. Měl jsem totiž menší slovní střetnutí s vrchním velitelem vojsk dalinských Gardasem, který králi špatně našeptával. Z podivných důvodů se snažil znovu rozdmýchat válečný konflikt se sousední Ilvarskou říší, jejíž vládce čeká na sebemenší záminku, jak Dalin spolknout. Ze své pravomoci rádce jsem králi řekl, co si o tom myslím, ale pan vojevůdce poslouchal za dveřmi a poté, co přerušil náš rozhovor, mě navíc začal obviňovat ze špionáže pro Ilvar a podobných nesmyslů. Nenechám se takhle urážet, já který jsem nejednou nasadil krk, abych zachránil Dalin. A proto jsem velitele Gardase vyzval na souboj. V pravé poledne na hlavím náměstí. Souboj se nekonal a já musel odjet. Co dodat... Ale zpět k mé misi: Hlavním a zároveň jediným mým úkolem bylo domluvit novému králi dalinskému sňatek s dcerou krále Venarenu. Tento svazek měl zajistit spojenectví našich dvou království, proti silným říším Ilvaru a Rivanelu…

… Mezitím v Dalinu: Hlavní město žije oslavami Slunovratu. V paláci je pořádána velká slavnost a na listině pozvaných se kromě lorda Galanthira – který jako šlechtic a člen Rady byl jedním z pořadatelů - objevují i jména mých přátel: čaroděje Mithrandira, „obchodníka“ Foxe, druidky Elar, paní zvířat Slintavky, paladina Paní Slunce sira Alfase a chodce Elwina „Poutníka“, kterého na večírku okouzlí krásná lady Alcuinna, ilvarská šlechtična ve vyhnanství. Neštěstí ovšem nechodí po horách a za velmi podivných okolností zemře jeden ze šlechticů. Ohledání jeho těla neobjeví žádné zjevné příčiny smrti, a to ani pozdější průzkum na cizí látky v organismu. Též není spatřena žádná zbytková magenergie. Tentýž večer je zajat jakýsi muž v černém, u něhož je nalezen seznam jmen a na něm jedno odškrtnuto, a to právě jméno mrtvého. Zajatec zemře před výslechem a poté se ukáže, že to byl syn jednoho z kapitánů a další na seznamu smrti… … Jelikož palác není už bezpečný, rozhodne se Jeho Veličenstvo, že vždy několik lidí ze seznamu se vydá v doprovodu dobrodruhů na „bezpečné místo“, a tak se stane, že moji přátelé doprovází lorda Galanthira z Nord-Emberu, starostu Nord-Emberu (města) a lady Alcuinnu i s jejím rytířem ochráncem… … Cestou překonávají mnohé nástrahy, ale když nocují v Alartu, je lady Alcuinna unesena. Plány se mění. Starosta je s několika gardisty odeslán do svého města, zatímco družina pronásleduje únosce přes celou Severní marku plnou barbarů, kde se dozvídají o opuštěných dolech, ve kterých prý straší. Dobrá, jedeme tam! Hned v první potyčce se však ctěný rytíř ochránce, přidá na opačnou stranu. Situaci zachraňuje seveřan Varden a také Mithrandir, avšak jeho náhodná kouřová clona zároveň umožní několika nepřátelům únik do zrádných chodeb starého dolu. Zdi se sesouvají, šipky létají, důlní vozíky jen o fous míjí dobrodruhy, ale ti stále neúnavně postupují vpřed. Zdá se, že objevili skrýš nájemných vrahů. V jedné velké sluji se pak strhne bitka. Po oboustranně působivém magickém představení už jen Varden (náš nový přítel z dalekých zemí na severu) s Elwinem a Galanthirem doporcují zbývající nezvané hosty. Potyčka je krátká a krvavá, lady Alcuinna kouzelnice se zaměřením na mentální magii, jak se ukázalo stojící za záhadnými vraždami, je usmažena blesky, její lidé včetně starého známého velekněze z chrámu Černé perly (toto dobrodružství není zaznamenáno, neboť jsem se ho osobně neúčastnil, znám jej pouze útržkovitě a nemělo velký význam na vývoj globálních událostí) leží ve vlastní krvi a kusy z havrana jednoho z kouzelníků se teprve pozvolna snášejí k zemi – za to, že v drápech přinesl granátové jablíčko, mu Alfasův havran do zobáku narval hruštičku. Vrazi jsou mrtví a seznam Smrti spálen. Zůstávají pouze dvě otázky: Kdo je platil, a proč měli zemřít lidé na seznamu?…

… Konečně se vracím domů, svatba je dohodnuta. Cestou se stavuji na hradě lorda Galanthira, který mi vypráví o hrůzných událostech, jež se udály v době mé nepřítomnosti. Společně pak zamíříme do hlavního města, poněvadž musím Jeho Veličenstvo zpravit o úspěších mé diplomatické mise a chci se také ujistit, že Sharwyn, má žena je v pořádku, když se kolem děly tak hrozné věci. Můj společník je též povolán zpět, protože má zasednout velká Rada z důvodů volby nového velekněze Sluneční Paní (ten minulý zemřel na následky útoku jednoho z vrahů)…

… V den mého návratu, jsem rychle odbyl své povinnosti u dvora, samozřejmě jsem neopomněl své zásluhy patřičně zveličit, a pak jsem spěchal za svou krásnou paní, abych ji vzal na večeři. Zamířili jsme do nejlepší dalinské hospody „U kance a kopí“, kterou jsme si s Galanthirem nechali postavit na tom kousku půdy, jež jsem dostal za věrné služby koruně. Sice byla otevřena teprve krátce, ale o zákazníky nouze nebyla. A pak jsem se dozvěděl tu šťastnou novinu, že má žena čeká dítě. Ujistila mě, že moje a já se rozhodl jí věřit ze dvou důvodů: zaprvé nebyl jsem pryč ani tři týdny a předtím jsme spolu trávili poměrně dost času a zadruhé mi jedna mnou financovaná služka z paláce potvrdila, že k tomu neměl nikdo jiný možnost…

den druhý po mém návratu:

… Dnes zasedá Rada Dalinu, aby zvolila nového velekněze. Já mám tu čest v tento velký den sedět v královské lóži se svým panovníkem. Aby také ne, když jsem jeho rádce. Církev Paní Slunce ze svého středu vybrala dva kandidáty: Narmora biskupa Orifského a Maliena biskupa Nord-Emberského. Každý z nich přednesl svou řeč. Zatímco kandidát Nord-Emberu působil spíše klidným dojmem vzdělance, Orifan se projevil jako pološílený fanatik. Přesvědčil jsem krále k malé přestávce a šel jsem prohodit pár slov s Malienem. Tento rozhovor jen potvrdil mou volbu, respektive to, co poradím Jeho Veličenstvu, neboť nemám pravomoc hlasovat za sebe…

den třetí po mém návratu: … Fanfáry znějí městem, chystá se velká slavnost ku příležitosti volby Maliena. Jak to tak poslouchám, napadá mě, že si z pravomoci králova barda asi trošíčku pohraji se slavnostní fanfárou… … Se Sharwyn jsme vyrazili na nákupy, jelikož jsem jí slíbil nové šaty a ona si je chtěla vzít večer na ples a já se při té příležitosti rozhodl, že menší obměna mého šatníku také neuškodí. Má žena se jen jedovatě zeptala, jestli si hodlám koupit zase něco černého, ale vidouc můj výraz, své marné úsilí vzdala. Co je na černé špatného??? Líbil by se mi nějaký sametový kabátec, nejlépe stříbrem vyšívaný, ale jen decentně – nic přezdobeného…

o týden později:
den první:

… Jednoho dne, nedlouho po mém návratu, dorazili na křídlech poštovního holuba zlé zvěsti z Nord-Emberu. Galanthirův kastelán v dopise prosil svého pána, aby se vrátil na své sídlo, že se ve vsi pod hradem dějí hrozné věci. Nic naplat, já velký bard Moreaulf Ardanien a Jeho Lordstvo vyrážíme na sever. Chvíli jsem si myslel, že strávím alespoň čtrnáct dní se svou krásnou ženou…

den šestý:

… Ve vesničce v podhradí Galanthirova sídla nikdy nežilo příliš mnoho lidí, ostatně jako v celém Nord-Emberu, nevelké avšak nejdivočejší provincii u severních hranic dalinských, ale pohled, který se nám s Galanthirem naskytl, nasvědčoval, že se muselo skutečně stát něco hrozného. Na návsi hořela hromada lidských těl, nikde ani živáčka. Jen několika málo stavením stoupal kouř z komínů… Ti co dosud žili, tvrdili, že před týdnem vesnicí prošla podivná, do otrhaného pláště zahalené postava a za ní, jakoby se plížila smrt v podobě smrtelné nákazy… Obrátil jsem koně a urychleně vyrazil pro kněží z chrámu v Nord-Emberu městě, vzdáleného odsud den cesty na jih, zatímco Galanthir se bude starat o své poddané, než se společně vydáme za podivnou postavou v kápi…

den sedmý:

… Nord-Ember město zatím zachvátilo stejné šílenství jako vesnici, jen v mnohem větším měřítku. V ulicích plály lidské hranice. Některé domy byly zabedněny a na dveřích měli nakreslený bílý kříž… V tom zmatku se mi podařilo dvě věci: zaprvé přemluvit představeného chrámu, že může postrádat tři kněze a zadruhé zjistit, kam směřovaly kroky toho smrtonoše, který tudy prošel. Poslal jsem po kněžích zprávu Galanthirovi a sám jsem se vydal po stopách otrhaného průvodce smrti, směrem na západ do Orifu…

den desátý:

… Jelikož z Nord-Emberu žádná přímá cesta do Orifu nevede, jen přes hlavní město, což by znamenalo zajížďku nejméně čtyři dny, musel jsem postupovat přes pole a hvozdy, zkrátka pustinou…Odpoledne jsem konečně narazil na Galanthira. S tím „poutníkem“ už to prý vyřídil, ale oba jsme se shodli, že dojedeme do Orifu, protože tohle nemusel být jediný a hlavně jinou stopu nemáme…

den jedenáctý:

… Mohlo být něco kolem poledního, odhaduje to podle stavu mého žaludku, který se už hlásil o jídlo, zrovna jsme sjížděli z kopců Orifu na dohled, když začalo slunce pomalu pohasínat, jak se přes něj plížil nějaký stín. To je zlé znamení…

den dvanáctý:

… Město se raduje. Malien prý vyhlásil nový svátek „Zatmění“… Na náměstí nějaký otrhanec hlásal něco o přicházející temnotě. Něco se mi na tom jeho projevu nezdálo, něco jakoby se snažilo vetřít se mi do mysli. Tak tohle ne. S tím samozvancem jsem to rychle skoncoval, akorát se to neobešlo bez dlouhého vysvětlování hlídce a jejímu veliteli. Přes láhev dobrého vína se vyjednává docela dobře… Narazili jsme ve městě na naše přátele…
… Večer do města dorazila jednotka paladinů. Po kraji se prý potulují průvody s temnými korouhvemi vedené otrhanými kazateli a napadají vesnice…

den třináctý:

… Jeden takový průvod jsme zahnali až do lesa, kde už si to s nimi vyřídili místní druidi a jejich kamarádi stromy…

den čtrnáctý:

… Dorazili zlé zvěsti z Dalinu. Povstání zachvátilo polovinu města. Palác je v ohrožení… Neprodleně vyrážíme zpět. Jestli se něco stane mojí ženě, všechny je zabiju…

den sedmnáctý:

… Rebelie v Dalinu se dostala do patové situace. Královským jednotkám a palácové stráži se podařilo zatlačit povstalce za řeku, ale mají sotva tolik mužů aby tuto linii udrželi, zatímco zfanatizovaný dav drží polovinu města a tvrdě dotírá na královské, zoufale bránící všechny čtyři mosty a samostatně ohrazenou cechovní čtvrť… Jakmile jsem se ujistil, že palác je v pořádku, zašel jsem za králem. Nevím, jestli se mi podařilo ho přemluvit, aby neopouštěl město, ale podepsal mi dočasné jmenování velitelem města. Slíbil jsem že město dostane zpět…
… Zatímco jsem Kaie nechal, aby kroužil okolo paláce a hlídal, vyjel jsem ke Kanci a kopí, kde se pravděpodobně nacházeli mí přátelé, avšak cestou jsem se od jednoho z prchajících dozvěděl, že jižní most se už dlouho neudrží. Nesmím ztrácet čas, někdo musí ty ničemy zastavit… Situace byla vážnější, než jsem očekával. Nejen, že na most proudil dav fanatiků, ale samotná barikáda se pomalu pohybovala a tlačila obránce z mostu. Ze hřbetu svého koně jsem se pečlivě rozhlédl po řadách nepřátel, a pak jsem je uviděl. Podivná skupinka to stála uprostřed chumlu: černé hábity, kápě do čela, hlavu skloněnou a prsty na rukách před sebou propletené. Seskočil jsem ze sedla a vybral si dobrou palebnou pozici, pak jsem ze zad shodil vak a vytáhl z něj jednu ze srandiček od mého přítele Umbara, královského alchymisty. Jen malé strpení pánové. Jiskra z křesadla přeskočila na zápalnou šňůru a už to letí! A bum! Copak, barikáda stojí??? A získáme most zpět. Kapitáne, shromážděte muže a připravte se… Bitevní vřavou zazněly jemné tóny harfy a vojáci posíleni, vrhají se na most proti zfanatizované lůze a královský bard jim, uklízeje harfu, spěchá na pomoc. Salva šípů udeřila do čela davu těsně před srážkou a vybrala si svou daň v davu povstalců. Po nábřeží přibíhá Galanthir s hraničáři z akademie (asi je přilákal můj ohňostroj). Ocel nás dostává stále dál, avšak vojáci zastavují. Z řad nepřátel vystupuje černý rytíř. Společně s Galanthirem nabíháme přímo na něj. Z mého snubního prstenu se rudě zablesklo a rána mé šavle prorazila hrudní plát toho „borce“, pak následovala pro milého rytíře rychlá a velice nemilá škola šermu mistra Galanthira… Po rychlé smrti černého rytíře se řady fanatiků rozpadly definitivně. Vítězství!…
… Zabezpečili jsme most a já pak objel i ty zbývající. Zdá se, že se chvilku udrží… Zajel jsem za králem, abych ho zpravil o novinkách z města. A právě nyní se vynořil další úkol pro neohrožené hrdiny dalinské. Nějaký starý kněz tvrdil, že zlo zachvátivší Dalin se dá porazit pouze zničením jakéhosi temného orbu. Rýsuje se nový úkol a máme jen přibližný směr, ale zachráníme Dalin …nebo padneme. Můj panovník si přeje, abychom to stihli dříve než dorazí oddíly z Orifů a povraždí očarované obyvatele hlavního města. Tak to sebou musíme hodit. Máme sotva šest dní a náš cíl se nachází přibližně čtyři dny koňmo odsud. Vyrážíme za hodinu, sotva si dám koupel a povečeřím se svou krásnou Sharwyn. Možná ji vidím naposled (to by ovšem u takovéhle krásky byla obrovská škoda)…
… Pár chvil před půlnocí chystáme své koně na cestu. Připojil se k nám jistý Dared Menelmereth z Brány. Tvrdí že je poutník, ale moji přátelé viděli na vlastní oči jak jednoho z fanatiků zabil jednou ranou dřevěným šuplíkem. Takový chlapík se nám bude náramně hodit, nehledě na to, že je to také špičaté ucho, jako dobrá polovina naší bandy, a tak si myslím, že skvěle zapadne. Ale dost už mluvení. Máme ještě něco na práci…

den jedenadvacátý:

… Sice jsme dorazili už včera, ale zlo se nám asi někam schovalo, takže ho musíme hledat…
… Mám dojem, že jsme to našli. Proč by jinak na skále visela ta ohromná vrata se dvěma sochami… A proč by tu byli hlídky! Au, to bolelo. Dva z těch černých ničemů v plátovce nám dali pěkně zabrat. Ty jejich obouručáky se mi opravdu nelíbily a té jizvy se asi už nikdy nezbavím. Po krátkém odpočinku jsme se rozhodli vydat se na průzkum vnitřku, než dorazí naši přátelé, a tak jsem nalíčil sokolnické pasti (co kdyby se něco chytlo, až budu vevnitř) a přemýšlíme, jak tu bránu otevřít… Náš zběžný průzkum neodhalil nic neobvyklého: poplašné gongy jedinkrát nezazněly, svatyně smrti dostála svému jménu a zlu bylo puštěno žilou. Nechť vás Světlo provází na vaší posmrtné cestě… Objevili jsme dveře s třemi klíčovými dírkami, kam ku podivu padly ty tři klíče, které jsme v jednotlivých svatyních nalezli. Prošli jsme dlouhou chodbou, jejíž dusivá temnota naháněla strach. Raději počkáme, až nás bude víc…

den dvaadvacátý:

… Brzy po ránu, jsem byl obhlédnout pasti. Vida jestřáb se chytil. Pak následovala malá rozcvička na protažení ztuhlých svalů. Míjíme další a další chodby a místnosti, ale po orbu ani vidu ani slechu. Něco mi říká, že bude hůř, zatím je to až moc snadné…
… Prošli jsme další temnou chodbou do podivné kruhové místnosti, která neměla východ, a zpátky to už nešlo. Strávili jsme tu několik dlouhých hodin, zatímco se nám iluze nějakého kněze u stropu pořád vysmívala (také jsme ji několikrát otestovali). Nemám rád iluze, ale ze všeho nejvíc nesnáším bezvýchodné situace. A pak to začalo, jeden po druhém jsme začali upadat do bezvědomí. Nevím, kdo vydržel nejdéle, já to nebyl. Jsem přece jenom elf, kdo je víc, ale ty dvě hory masa, Alius a Synthar, co to s námi táhnou, ustojí přeci jen o trochu více…

den třiadvacátý:

… Naše cely by se sice těm zvířatům trpaslíkům mohli zdát útulné, ale jako královský bard mám na útulnost trochu jiné požadavky. Sice nás obrali o veškeré vybavení včetně zbrojí a mého snubního prstenu (!!!), ale kouzelnou píšťalku v rukavici mi nechali. To mají smůlu, za chvíli jsem venku… Od té doby, co jsem si tu píšťalku poctivě koupil, jsou všechny zámky nejspíš magické. To není fér. Au, nezabírá ani hrubá síla a podle zvuků z ostatních cel to zjistili i naši barbaři… Co je ovšem horší, do Dalinu brzy dorazí orifská armáda a nastane masakr toho téměř nevinného obyvatelstva…
… Po čase hladovění nás zase navštívila ta iluze a zavedla nás do nějaké chodby a zmizela. Našli jsme tu dýku, krátký meč a hůl. Po chvilce dohadování, jsem přenechal Aliusovi meč i dýku. Hůl zabrala Elar. Už vidím, jak zase ty dvě naše elfky budou vzadu kecat, zatímco my budeme ručně řešit vyvstanivší problémy vepředu… Jako bych to přivolal… Poté, co jsme vyřídili jednu přerostlou ropuchu – Alius zbraněmi, Galanthir kouzly a já samozřejmě jen pěstmi, zabavil jsem naší milé druidce tu hůl…
… Zdá se, že celé katakomby zde jsou prolezlé podobnou havětí, naštěstí jim ocel a blesky velice vadí…
… Právě pozorujeme podivné kázání, v místnosti pod námi stojí hordy černých rytířů a poslouchají řečnění nějakého kněze, kterým není nikdo jiný než sám velekněz Malien, ten kterého jsme si nedávno sami zvolili, aby vedl dalinskou církev. Většina věcí do sebe začala zapadat. Už například víme, proč nebyl v hlavním městě jediný rytíř víry, když vypuklo otevřené povstání. Prostě na rozkaz Maliena honili po kopcích temné průvody, zatímco město málem padlo. A možná, že ti nájemní vrazi… S veleknězem skoncoval lord Galanthir, který na něj nechal spadnout kus stropu. Myslím, že našeho kamaráda Maliena už dohromady nedá ani nekromant. My máme ale větší problém. Plošina, na níž se nacházíme, začíná klesat. Vyskočit nahoru stihli akorát Galanthir se Syntharem, a pak samozřejmě já, ale nemohl jsem své přátele nechat dole na pospas černým. Řekl, jsem těm dvěma, ať co nejrychleji zpraví krále o Malienově zradě a skočil jsem zpátky na plošinu – rovnou do první linie vedle Aliuse (jestli to přežijeme, má u mě medovinu zdarma), jediní dva máme zbraně, i když se Dared pořád ohání tím svým okovaným pláštěm…
… Ve snaze dopřát našim přátelům více času k útěku, pořvávali jsme na ty plechovky s Aliusem nejhorší nadávky, které známe. Asi je to chudáky trochu vzalo, protože tam jen tak stáli a pak se strachy doslova rozsypali. Tohle už mi opravdu nikdo neuvěří…
… Jeskyně se hroutí, zatím žijeme a byl bych opravdu rád, kdyby to tak zůstalo, takže honem ven… Cestou jsme narazili na hromadu našeho vybavení, a zatímco ostatní odsud vytahali veškerou svou výzbroj, já hledal snubní prsten. A našel jsem, včetně několika dalších mých věciček… Galanthir se Syntharem nás dohonili a společně jsme ve spěchu opustili definitivně se rozpadající chrám temnoty. Ti dva sice tvrdili, že rozbili onen temný orb, což je dobře, úkol je splněn, ale nikdo mě nepřesvědčí, že ti černí rytíři se nerozsypali strachy potom, co sem jim popřál, ať jim Slunce svítí na jejich cestě…

epilog:

… Zrevidovali jsme to málo, co zbylo z našeho drahocenného vybavení a vydali jsme se na cestu domů. Sice hladoví, zpocení a špinaví… Špinaví!!! Budu si muset koupit novou košili… V hlavních rolích, aneb naše malé, velké panoptikum: Hlavní PJ – Elwin PJská výpomoc – Erlandil Velký bard a sokolník a rádce krále Dalinu Moreaulf Ardanien – Erlandil Pán Nord-Emberský lord Galanthir – Galanthir Čaroděj bleskochrlič Mithrandir – Gandalv Druidka údernice Elar – Sisqinanamook Paní zvířat Slintavka, zatím jen se psem – Sunschi Poutník a paladin Dared Menelmereth z Brány – Lazi Vlaad Největší nabušenec ze všech, barbarian Alius – Mavev Druid a nejspíš tak trochu medvědodlak Synthar – Angelo Nejpočestnější obchodník a dobrodinec, který se o poslední zlaťák rozdělí (tvrdá ironie) Fox – Fox_thief Elwin – Elwin Seveřan Varden - Angelo Paladin-kapitán Její Svátosti paní Sluneční, Alfas – Lazi Vlaad