Tak jaký byl Pragocon?
| Autor: | Mgr. Holger |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 19 |
Kradmo se blížím ke koni na Náměstí Václava. Sleduji podivná individua, která hrdě kráčí středem tohoto (zřejmě) velmi významného plácku. Dnešní setkání bude jistě výjimečné – společně se zde setkají mladí i staří, bohatí i chudí, svobodní i zadaní. Nebude nic neobvyklého, pokud zde potkám pannu ze středověku v doprovodu urostlého kovboje, podivného týpka v dlouhém černém plášti společně s bílým zakuklencem, džedáje zavěšeného do sitha. Nezbývá mi, než se demaskovat.
Po menších zmatcích v podzemí Praagu se dostáváme na Okrouhlé náměstí a odtud se (vedeni zkušeným šerpou) postupně propracováváme davem lidí k místu všeobecného setkání. Nastává fáze infiltrace – pokoušíme se s oním holohlavým kovbojem rozložit morálku osob, které se skrývají pod kódovým označením PJ. Nevím, co přesně to znamená. (Snad „podivní jedinci“…?) Abych nevzbudil podezření, po chvíli rádoby zkušeně vykřikuji: „Cože mag za tři zlatý? A alchymisti žerou co, trávu?“ Na to mi kovboj klidně odpovídá: „Nevím, co žerou, ale vím, že prdět budou do hlíny.“
Po neúspěšném tahu na Podivné Jedince se pokoušíme sehrát divadelní představení. Náš kus se jmenuje Halmad (bez Halmada). Publikum je již po dvou hodinách čekání na titulního představitele mírně unaveno, a tak se postupně začíná vytrácet, stejně tak i návštěvníci setkání. Poté se objevuje titulní hrdina, ale vzápětí mizí stejně rychle jako lembas na elfím soustředění. Po další hodině hry „Hledá se Almad“ vyrážíme na Strahovské koleje, kde pokračujeme hrou „Hledá se útulný bar“. Další půlhodinka zvolna míjí a my konečně nalézáme útočiště. Zde za všeobecného veselí holdují někteří pivu, které do sebe klopí jako o život… Mám tu čest potkat se zde při pitce i s některými zvučnými jmény, zejména mě zaráží jistý nejmenovaný bard, který dělá skutečně čest svému jménu, neb zkušenými triky obluzuje dámské osazenstvo baru, ať již sotva zletilé, či zralé a zkušené.
Ještě pár hodin klábosení s holohlavým honákem krav a hurá spát.
Magisterův deník, astrální datum 21.2.2004
Vstávám – grrrr. Tato nekřesťanská hodina našeho budíčku má svůj důvod – chceme stihnout přednášku o římských legiích – třeba by se mohla hodit při studiích taktiky. Přicházíme na přednášku – bohužel se na ni nemůžeme dostat, lidé sedí ve dvou řadách i za zavřenými dveřmi. Přicházejí zbytky ze včerejšího večera. Od zasvěcených se mi dostane nádherného popisu jímavého představení, které mohli včera sledovat, zejména dojemná byla prý scéna, v níž Cmecholas předával svému kamarádovi Marigornovi (známému bojovníkovi proti skřetům a alkoholismu) jeho milou schovanou za kusem hadru s vyšitým stromem. Ani při tomto podání nezůstane jedno oko suché – bohužel mám nepříjemný zvyk – při smíchu nesmírně prskat (zvláště když piji acipedofilní mléko).
Odebíráme se ke hrám – karetní hře Kouzlení či co…, vláčkem přes Ameriku a Osadníci s katanou. Zde mi jeden z účastníků sděluje, že jsem hnusný komercionalista (nevíte, co to je?). Pokouším se mu vysvětlit, že je mi to jedno a že bezpečná vzdálenost pro sledování hry u našeho stolu je více než dvacet metrů. Vzápětí zjišťuji, že jde o docela chápavého mladíka – odchází. Během hry dostáváme pozvání na první lekce bestiologie a mytologie od záhadného pana E.
Cpu do sebe další příděl mléka a rohlíků a vyrážím na tuto skvělou přednášku. Již během ní dochází ke střetům s obecenstvem a k čilé výměně názorů. Tento nešvar se nevyhne ani druhé lekci, která je s ledovým klidem řízena mým známým pistolníkem. Dospíváme k závěru, že stvořit lučištníka nebude taková sranda, jako stvořit Adama. Pravda – Adam nebyl ani Mongol, ani elf. Následuje pečlivě připravená přednáška o předmětech a akretta… arfek… aknéraftech… no prostě o těch „lepšejších“ předmětech. I tato přednáška je provázena výrazy nevole i naopak. Lektor přidává menší vrrkšop (salát z vrrka) na téma Skutečné elfí boty.
Do sálu vstupuje dlouho očekávaný hrdina a vyhlašuje něco o zlatých dracích. Pár jednotlivců se chlubí svými diplomy a já polykám slzu hořkosti. Následuje obsáhlý informační blok o nové verzi (teď nevím jestli je to slušný výraz – serveru? – nechybí tam š?). Bohužel to zase moc nechápu, takže o tom raději nebudu zkresleně informovat. Páreček mě příjemně posiluje na další příspěvek, tentokráte o DRD+. Opět tajemná zkratka (že by dobré rady dědečka? – ten křížek možná značí, že dědeček již není mezi živými…).
Pokračujeme nákupem vína a jídla na přečkání noci. Přesouváme centrálu na chodbu, kde zaujímáme obranné kruhové poležení. Kdosi začíná hrát dobrodružství O smrti všech postav v družině. Pokouším se rozložit morálku zpěvem obhroublých písní, mouřeníni „pogují“, ostatní nereagují a umírají v dobrodružství. Posléze přicházejí další lidé, ale i elfové a džedájové. Začínáme chrlit vtipy o elfech a tito odcházejí (asi nemají smysl pro humor :o)). Poté klademe rovnítko mezi elfy a džedáje, takže nás opouštějí i džedájové. Někteří odcházejí na (?) Osadníky s katanou (?). Jak vidno, pozvolna přestávám sledovat, či spíše chápat dění okolo… No nevadí – pokouším se tedy alespoň pár lidí (ochotných naslouchat) obrátit na „cestu“. Nevím, zda mě pochopili správně – odcházejí. Přichází na řadu má složka kritik. Demonstruji jejím pádem z výšky její pádnost. Není to nic platné, přichází další příval vtipů.
Pro nezúčastněné: chtěl bych snížit váš společenský handicap (který pramení z vaší neznalosti aktuálních vtipů) tím, že vám nadiktuji čísla těch nejúspěšnějších: 38, 61, 99, 178, 346, 716, 717, 718, 749, 800. Už dost, nebo se potrháte smíchy…
Za zvuků loutny a andělského falzetu se blíží půl šesté ráno. Možná by bylo příjemné si trochu zdřímnout…
Magisterův deník, astrální datum 22.2.2004
Vstáváme a (trochu nečekaně) se jdeme nasnídat. Přesouváme se do herny, kde probíhají jisté organizační čistky. Zdá se, že hlavní šéf toho servšeru pozvolna likviduje jak uživatele, tak i některé redaktory… Uf, naštěstí právě bídně hyne rozdupán zákeřným renegátem z řad redaktorů. Jiný redaktor zase ukazuje, jak se má správně budovat systém města, kde se rodí nová povolání, řadovým uživatelům, jejichž vzájemné spory a podrazy mu hrají do noty. Nutno poznamenat, že toho využívá bez bázně a skrupulí. Několik účastníků srazu tajně zakládá nebezpečný cech, který si do vínku vkládá ideály deelfizace planety.
Blíží se konec, jen s těžkým srdcem se rozcházíme do podzemí Praagu a třídíme vše zažité. Někteří se snaží zamáčknout slzu, já si vytírám z očí ospalky.
Tak zasejc někdy…
Diskuze
Vtipné, originální, nápadité.
Dokonalá zkoužka vaší lásky ke svému monitoru:o)
Tuax - děkuji.
Poutavé a vtipné, radost k počtení :)
Vtipné, zajímavě podané, tvůj názor a povídky, si opravdu vždy rád přečtu, super:)
S úctou Cryspy
Vtipné... veľa to povie tomu, kto tam nebol (ako mne) :-))) Hodnotiť nebudem, lebo to neviem porovnať s realitou, ale aspň som sa zopár vecí dozvedel... :-))
deshI.:-)))no určitě..já sem hrozně čistotný:-)))
Hoger: a věř tomu, že takový y se našli..ne je to fakt pěkné...nezbývá než děkovat:-))
Je to fajn ale kdo tam nebyl tak to nepochopí kdo jo tak taky ne, to nevadí já tam byl a pochpil jsem jenom tu půlku kdy jsem byl přítomný... :)
deshi - on to nejspíš předčítal někomu, kdo taky prská...
Marigold: netušil jsem, že se myješ, když čteš čl&eseje :o)))
Co napsat paráda..jen to oblbování nebylo tak výrazné..Holgere Holgere dal bych i devět kdyby to šlo..je to paráda a když si to tak čtu a listuji fotkami všech dnů musím se usmívat a lehce mi vlhnou oči:-))
Děkuji za krásné vylíčení událostí:-))