Články&Eseje

Tritornova zpověď Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 21

Tritornova zpověď

Pomalu se probouzím,
své oči otvírám,
na druhý bok se otáčím,
dobrou náladu mám.


Vstávám a jdu pomalinku ven, kde sud dešťové vody jest, až po okraj naplněn. Nabírám chladivou vodu do své dlaně a ke své tváři ji nesa, spatřím náhle dvě mladé laně, pasoucí se na kraji lesa. Chvíli jen tak stojím, voda stéká po mé ruce, na ty laně hledím a cítím tlukot svého srdce. Laně mě však též spatřily, zvedly své hlavy od pasení, tu jejich pohledy se setkaly, v jednom zvědavost - ve druhém zděšení. Procitám rázem z toho snění, vždyť nevinností jsem se pokochal, splnilo se mi jedno malé přání, neb každý vždy přede mnou utíkal. Dřív jsem z toho špatný pocit měl, ale dnes už chápu „ ostatní “, všechny vlastníky „ krásných “ těl, jež vnitřní pohled nevlastní.


Proč jen každý člověk dá,
toliko na první dojem svůj ?
Vždyť nejsem zrůda, jak se zdá,
proč tedy každý říká : Fuj ?!
Proč nehledí také na duši,
proč jen do tváře se mi smějí ?
Proč nikdo z nich netuší,
že býti přítelem si přeji…
Jenže zatím jen jeden tvor,
co do duše mi teplo vnes,
ten, se kterým nemám spor,
bohužel je jen můj pes.

Och, jak rád mám svého psíka, co nehledí na můj vzhled, dělá – co mu srdce říká, já zamiloval si ho hned. Ach, však jediný přítel můj, je právě tento pes, obětoval by za mě život svůj a já bych ho vynes do nebes. Je to můj jediný přítel sic, ale plnou důvěru mu mohu dát, co bych jen mohl chtít víc, co bych si jen více mohl přát ? Nikdo netuší, jak cením si jeho dotyků, jaké pohlazení po duši, když mi není do smíchu. Proč mám „ jenom “ přítele, co mě má rád z nutnosti ? Až mě zamrazí po těle, srdce zaplní se lítostí. A tu vynoří se zase, moje věčná otázka, přítel v jiné rase? Za přítele člověka ?


Ach, milí lidé,
když všechno ničíte,
co po vás zbude ?
Nic !
Copak to nevíte ?

Koutky úst se mi cukají a oči již plné slz mám, proč nikdo nepochopí, že nechci navždy zůstat sám. Já chci radost ze života mít a poznávat nové přátele, já chci vedle ostatních žít, až mráz mi běhá po těle. Copak takhle také skončím, sám navěky bez přátel ?


Poděkování za pomoc Díky Deshi – moc si mi pomohl a proto Tě prosím, abys nehodnotil.
S pozdravem S.A.Terátor

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Slovacisko - díky - toť má slova.


 Uživatel úrovně 0

Co dodat? 5 bodov:-)) super.Mas pravdu.Ludia nehladia do vnutra ale len na skrupinu


 Uživatel úrovně 0

Roland z Gileadu - děkuji


 Uživatel úrovně 0

Terátor...já dám dohromadyd nějaký fotky (přecijenom, mám jich doma asi tak kolem dvoutisíc) a něco Ti pošlu na mail.
Zdraví Roland z Gileadu


 Uživatel úrovně 0

ObrLuda - děkuji

ashuas - hmm - to je zajímavý názor, jsem rád, že nehodnotíš z fleku.

S pozdravem S.A.Terátor


 Uživatel úrovně 0

Ne jedna duše básnická,

radostí nad tímto skvostem zatleská.

Byť smutná je báseň svým obsahem,

její krása, promluví do duše všem.

:-) Opravdu pěkné. :-)


 Uživatel úrovně 0

Hmm tak ja jsem to nepochopil, ale asi si udelam cas si to precist pozorneji. Verim ze to za to stoji.


 Uživatel úrovně 0

Megahu - děkuji - je to pro mě čest.

Tuax - viz Milenci, pardále.

Roland z Gileadu - doufám, že někdy uvidím Tvé fotky - rád píšu to čeho se ostatní bojí, nebo na to raději nemyslí ? Kdo ví ?


 Uživatel úrovně 0

Terátor...Ty píšeš o tom, o čem ostatní (spíš většina) nepřemíšlejí. Toho si cením. Já to v básních nedokážu vystihnout. Proto fotím to, kolem čeho lidé chodí bez povšimnutí...
Zdraví Roland z Gileadu


 Uživatel úrovně 5

Velmi působivé, není to tak trochu i zpově´d tvé duše?