Takže, narodila jsem se u Vodopádů, mojí matkou byla Helénie Kropíčková a mým otcem byl Brumlík Celochlup. Schválně mluvím v minulém čase, jelikož se jim stala ošklivá příhoda, ale o tom později. Moje matka byla nejkrásnější hobitkou v okolí Vodopádů, hlavně díky svým dlouhým, blonďatým vlasům. Otec byl dokonce pár let hraničářem, než se uchýlil k Vodopádům a zde se usadil. Po mamce jsem zdědila krásu a skotačivost, po otci chuť po dobrodružství a rozumné uvažování.

Mládí jsem měla krásné a veselé, rodiče se o mě vzorně starali, hlavně otec si se mnou často hrával a byl to právě on, kdo mi každý večer četl pohádku o neznámém hobitím válečníkovi, který získal srdce elfí princezny Carwen. A vždy, když jsem se v noci probudila z hrozných snů – byl to on – kdo se vždy jako kouzlem objevil hned u mě.

S přibývajícím věkem se moje krása stávala viditelnější a otec musel skoro každý den odhánět nápadníky. Okolo mých 16ctin se do Vodopádů vrátil můj strýc Derwill, což u mého otce zvedlo vlnu nevole. Strýc totiž často dokazoval jak schopný je zloděj a rád „ trénoval “ u nás doma. Pokaždé jsem se velmi smála, když při odchodu vracel věci, které si nenápadně půjčil a otec s nevraživým výrazem, vždy naštvaně přiznal, že je to opravdu filuta.

Netrvalo dlouho a umění mého strýce mě zlákalo. Začala jsem cvičit hbitost prstíků, rukou, prostě celého těla. Asi po roce jsem byla připravena vstoupit ke strýci do učení. Otec to nesl velmi těžce, ale matka stála na mé straně, takže nakonec jsem dostala i požehnání.

V té době se do mě zamiloval, mnohem více než–li ostatní, Mirrvol Kozibrad. Nebral ohledy na mé odmítání, jelikož se mi vůbec nelíbil, jak chováním, tak vzhledem. Jednou večer, když jsem se vracela od strýce, mě přepadl a chtěl, abych mu řekla konečnou odpověď, načež jsem ho odstrčila řka : „ Nikdy nebudeš mít u mě šanci, Ty prasečí rypáku ! “ A otočila jsem se zády a pokračovala v cestě domů. Chvíli tam stál, celý zkoprnělý a pak se za mnou rozběhl. Snažila jsem se mu utéci, ale brzy mě dostihl. Chytil mě za ramena, otočil mě k sobě čelem a natlačil zádama ke zdi. Jednou rukou mi zakryl ústa a druhou mi strhnul halenku. Když odhalil mé dokonalé poprsí, na chvíli vypadl z role, což mi stačilo k tomu, abych vykopla koleno co nejrychleji a co největší silou směrem vzhůru. Otevřel pusu v němém úžasu, chytil se za podbřišek a padl k zemi. Rychle jsem utekla a ještě v dáli sem slyšela jeho spílání a vyhrožování.

Neběžela jsem hned domu, ale zapadla do hospůdky „ Na posledním tahu. “ Objednala jsem si flašku Kvítí a zahalena pouze do svetříku, který jsem měla před chvilkou jen tak kolem ramen. Hostinský mi nejdříve nechtěl dát, ale když se na mě podíval blíže, poznal, že jakýkoliv odpor je marný.

Přinesl mi flašku se slovy, že je na účet podniku a přisedl si ke mně. „ Nechceš se vypovídat, květinko ? “, zeptal se. Místo odpovědi jsem ho odstrčila hruběji než bylo třeba. Těšila jsem se na Kvítí, i když jsem si uvědomovala vedlejší účinky, jako vyvolání již dávno zapomenutých nebo potlačených ošklivých myšlenek, ztráta orientace a identity, ale to bylo dneska všechno vedlejší. Kopla jsem ji do sebe co nejrychleji a odešla domů dříve, než začne Kvítí účinkovat.

Lehla jsem si do postele oblečená, tak jak jsem byla a usnula spánkem hlubokým. V noci se mi zdály hrůzně živé sny a já si uvědomila, že to byly vzpomínky. Hned jak ráno zaklaply dveře za otcem, který šel na pravidelnou obchůzku pole, seběhla jsem dolů k mamce. Vychrlila jsem ze sebe všechno co mi zůstalo zaseknuto hluboko v mysli. Mamka chvíli mlčela, začala plakat a vše přiznala. „ Tak Tys o tom věděla ! “, vykřikla jsem zlostně a udeřila matku do tváře. „ Proč ? Proč si nic neudělala, když mě otec znásilňoval ? “, ptala jsem se a bušila do matky jako šílená. „ Nejste moji rodiče, ale zrůdy, nic víc !“ a s tímto výkřikem jsem si sbalila své věci a utekla ke strýci.

Když mě uviděl, na nic se neptal a nabídl mi pokoj pro hosty. Celý den jsem mlčela a přemýšlela o strašné pomstě na mých rodičích. „Ano, dnes večer je oba dva zabiji “! a s touto myšlenkou ulehla do postele, „ jako “, že jdu spát, ale jen co jsem dolehla, usnula jsem tvrdým spánkem. Vzbudila jsem se až druhý dne okolo poledne, když do pokoje vstoupil Derwill. Sedl si ke mně a já si všimla, že je nějaký bledý. Než jsem se stačila zeptat řekl : „ Včera večer byli Tví rodiče zabiti. Je mi to moc líto. “

Nestačila jsem se ani nadechnout a už pokračoval : „ Už chytli vraha, udělal to Mirrvol, našli ho oběšeného v kuchyni jeho domu i s dopisem na rozloučenou, kde všechno přiznal. Chtěl zabít jenom Tebe, ale Tvoji rodiče ho překvapili a on zazmatkoval a zabil je. Tebe pak nenašel a až doma si uvědomil svůj čin a raději se oběsil. “ Polkla jsem a měla jsem takový divný pocit v žaludku – začala jsem brečet. Derwill mě objal, ale poslala jsem ho pryč. Když jsem uslyšela, že odešel dostatečně daleko, změnil se můj brekot v hurónský smích.

Po pohřbu jsem odešla od ostatních a zasedla do hospůdky. Po značné chvilce, jsem se sebrala a odešla domů ke strýci. Dlouho jsem nemohla strýce najít a narazila jsem na něj až ve svém pokoji. Zrovna si prohlížel mojí brašnu, co byla schována pod postelí a v ruce držel několik návrhů dopisů na rozloučenou s podpisem Mirrvolem. Rázem sem vystřízlivěla.

Pohlédl na mě svýma hlubokýma očima a zeptal se : „ Proč ? “ Odpovědi se už nikdy nedočkal, jelikož mu v tom zabránil podříznutý krk mou dýkou.

Zatímco jsem mu pomalu odřezávala hlavu, s úsměvem sem vzpomínala na ten krásný večer, kdy sem se tajně vytratila z pokoje a šla dokonat mou pomstu. Rodiče jsem přistihla v ložnici, kde se spolu milovali. „ Jak to vůbec můžete dělat, vy dobytčí paznechti, potom co jste mi udělali ! “ vykřikla jsem a vrhla se s dýkou na rodiče. Odpor byl marný – brzy jsem je oba dva podřízla. V klidu jsem jim potom odřízla všechny končetiny, šla se omýt a dala si dobrou večeři, u které jsem promýšlela druhý krok plánu pomsty, načež jsem vyrazila za Mirrvolem.

Zaklepala jsem na jeho dveře a než přišel otevřít, lehce jsem poodhalila své levé raménko, rozepnula jsem si pár knoflíků na blůzce a připravila flašku Břízovky. Mirrvol, za chvilinku otevřel, jak dveře, tak pusu. „ No tak mě snad pustíš dál “, řekla jsem laškovně a protáhla jsem se kolem něj tak těsně, jak jen to šlo a nemohla si nevšimnout jeho vzrušení. Otrávit ho vínem, nebyl žádný problém, ale vytáhnou jeho tělo přes trám v kuchyni, bylo setsakra těžké. Nakonec jsem asi na popáté napsala dopis na rozloučenou a mistrně napodobila jeho podpis.

Konečně jsem odřízla Derwillovi hlavu a odhodila ji do kouta. Umyla jsem se a znovu vyrazila do hospody. Za tu dobu sem dorazila malá skupinka dobrodruhů, která byla obklopená místními štamgasty. Protlačila jsem se skrz ně, čímž jsem si vydělala docela slušný peníz. „ Koukám, že hledáte schopného zloděje, “ povídám, než jsem se naklonila k mágovi ve skupině a podávala mu jeho váček s penězi. „ Ráda Vám s tímto problémem pomůžu.“ řekla jsem a dodala : „ Určitě toho nebudete litovat – jmenuji se Haid… “