Články&Eseje

Umrlčí jezero Hodnocení: Průměr

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 9

Šípy slunečních paprsků pronikají skrz mlžné brnění chránící panenské zrcadlo jezerní hladiny. Ticho, které panuje v okolí, je ohlušující. Jakoby se vše živé vyhýbalo tomuto místu. Dokonce i vítr našlapuje tak tiše, aby snad nezpůsobil jedinou vlnku. A pak se setmí. Když přijde noc a zaprší tma, znamená to jediné. Jezero žádá oběti. Co vezme si, to víckrát se nevrátí…


Ztichlé jezero tajemství skrývá.
Mívá strach ten, kdo v jeho moc věří.
Čeří se hladina, barvu svou mění,
denní modř střídá čerň, když měsíc svítí.
Vlčí vytí a dětský pláč Jeho příchod značí.
Stačí jeden pohled do rozevřené hladiny,
objeví se šupiny a člověk hrůzou zkamení.
To znamení je, že přichází Pán jezera!

Rybí oči, mrtvolné a tak zrádné.
Chladné srdce jako led,
jed na místo krve v žilách.
Není v silách člověka vydržet tu hrůzu.
I básník múzu ztratí, když zří hlubin pána,
jemuž dána byla temná moc,
den v noc měnit, jak se mu zlíbí.
Sliby dává, láká k břehu svými svody.
Pak do vody oběti své stáhne.
Na duši sáhne jim pak ve smrtelném objetí.
Prokletí a úděl jeho život věčný jest.
Trest za dávné hříchy stihl jej.
Ty měj se však na pozoru před podvodní říší,
tou netvorovou skrýší, kde sídlí děs a zloba.
Škoda by byla tvého života!


+A-

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Sethem Tartir: Děkuji za tvoje připomínky. Jsem velice rád, že jsi napsal svůj komentář, protože ne něj mohu plynule navázat a objasnit tak několik věcí.
Tak hned k tvojí první větě. Ano souhlasím, byla by to hloupost. V žádném případě nedávám do protikladu využitelnost s uměleckou hodnotou básně. Jestli někdo nabyl tento pocit, tak vězte, že tomu tak opravdu není.

Zmínil bych jednu věc: Je třeba se také zamyslet, komu je báseň určena. Pochopitelně hráčům. A jak jsou na tom vaši hráči ve vztahu k herní poezii? Používáte herní poezii často, nebo jen opravdu zřídka? Kam tím mířím? Představte si situaci, kdy jako Pj vezmu zde se serveru nějakou bombastickou báseň se spoustou nádherných básnických obratů a poetických kudrlinek a předhodím ji hráčům. A oni řeknou:
"Co to tyvoe má znamenat?
Jsem z jiskření jsem z jiskření
Hvězda v čase času hra
Z ohňů plamen z jisker snopy
Z rosy v trávě krůpěj dna…

Nechápu z toho ani slovo. Vo co jako de?"

Některým hráčům prostě nemůžete nacpat báseň s velkou uměleckou hodnotou a čekat, že ji stráví. A to platí samozřejmě i naopak. Sečtělým a poeticky založeným hráčům nemůžete předhodit kdejaký brak ač sice s atmosférou, ale bez básnických kudrlinek. Nevím, jak je tomu ve vašich družinách. Zamyslete se nad tím, jaký druh herní poezie vám vyhovuje. Já například vím, že na svoje hráče nemůžu přijít s něčím moc poetickým. Určitě by to neocenili a pro mě by to byla zbytečná práce. Dalo by se říct, že poezii do hry pašuju jak jenom se dá, ale jde to ztuha.

Teď konkrétně k Umrlčímu jezeru: Tuhle báseň jsem ve hře použil a myslím, že splnila účel s jakým byla stvořena. Postavám byla jejím prostřednictvím podána atmosféra tajemného jezera (spolu s mým popisem místa). Navíc se také dozvěděli o hrozbě, jenž v jezeře číhá a díky prvkům zmíněných v básni, měli možnost se na setkání s Pánem jezera připravit. Začali pátrat, jakéže hříchy to ten netvor spáchal atd. A když se jim nad hlavami zatáhla denní obloha a jezero potemnělo, značně znejistěli... Tudíž můžu říct, že báseň se neminula účinkem. Samozřejmě v mé družině používám básně zřídkakdy a když už, tak hráči vědí, že by to mohlo být pro hru důležité a tak tomu věnují pozornost. Dokážu si ale představit, že v některých družinách by takováhle báseň žádný efekt nepřinesla.

Jsem si vědom toho, že Umrlčí jezero není zrovna povedené dílo. Vaši kritiku a hodnocení chápu. Ale váš pohled je až moc jednostranný. Teď schválně ruku na srdce, kolik z vás využívá herní poezii? Jestli vůbec víte, jak to v praxi s herní poezií je?

A ještě jedna otázečka- kolik z vás chodí do Moudré sovy? Proč váš názor nezazní už tam? Jestliže máte čas napsat sem do diskuze, tak máte jistě čas přečíst si dílo i tam a patřičně okomentovat. Umrlčí jezero tam leželo dost dlouho a dočkalo se jediného komentáře od Legara a to vcelku pozitivního cituji: „báseň se mi docela líbí, dobře se čte, má rytmus a hlavně atmosféru…A jak píšeš v nadpise - pro hru opravdu perfektní, už slyším nějakou starou vědmu...“ Když nepřijde jiná kritika, tak se nedivte, že považuji báseň za natolik dobrou, abych ji poslal do rubriky.

Sethem Tartir: Nevím jak jiné, ale mě by tahle báseň do hry asi nevtáhla. Aramire, jak se mi zdá, jenom jsi vzal zápletku dobrodružství a ověšel ji náhodně básnickými symboly.

Máš pravdu, je to zápletka ověšená symboly. Avšak ne náhodně, ale účelně pro konkrétní dobrodružství. V kontextu s hraným dobrodružstvím bys ji určitě vnímal jinak. Ale neříkám, že je to tvoje chyba. Je to moje chyba, že jsem nevytvořil něco příhodnějšího pro rubriku, co by tě dokázalo vtáhnout i bez již zmíněného kontextu. Doufal jsem, že Umrlčí jezero bude alespoň trochu inspirativní.
Ad. Tvoje chiméra- jsem rád, že jsi to zmínil. Jsem si toho vědom, ale mě psaní herní poezie baví více takhle. Je to jen otázka vkusu.

Jestliže chceš do rubriky poslat další herní poezii, doporučoval bych Ti přehodnotit zásadně přístup k psaní. Tohle je studené a vypočítané a tudíž bohužel nudné. Pro čtenáře zde, hráče i jejich postavy.

Trošku jsem přehodnocoval a zamýšlel se. Mám jasno. Chci prosadit více herní poezie v rubrice. Zkouším básně různého ražení a čekám, jaký bude ohlas. Podle toho se samozřejmě zařídím dále.

Díky za komentář

Použitý úryvek básně je z díla Grál od Lyrie…

+A-


 Uživatel úrovně 0

K básni i jejímu odůvodnění Aramirem: Je hloupost myslet si, že umělecká hodnota básně a využitelnost ve hře jsou v protikladu, že to jsou dva chlívečky.

Naopak - určující podmínkou pro využitelnost poezie ve hře k dokreslení atmosféry je z velké části její kvalita.

Vypadá to, že zde panuje chiméra, že aby byla báseň použitelná v RPG, musí obsahovat fantasy reálie. Nemusí. Stejně dobře může posloužit jakýkoliv básník z našeho světa (pro ukázku jedna stránka z jednoho webkomixu http://www.giantitp.com/comics/erf0049.html).

Nevím jak jiné, ale mě by tahle báseň do hry asi nevtáhla. Aramire, jak se mi zdá, jenom jsi vzal zápletku dobrodružství a ověšel ji náhodně básnickými symboly.

Jestliže chceš do rubriky poslat další herní poezii, doporučoval bych Ti přehodnotit zásadně přístup k psaní. Tohle je studené a vypočítané a tudíž bohužel nudné. Pro čtenáře zde, hráče i jejich postavy.

Je mi líto, že tuhle báseň hodnotím tak, jak ji hodnotím, ale nic jiného mi nezbývá.

-Sethem


 Uživatel úrovně 0

Není toho moc, co mohu říci o tomhle dílku. Snad jen, že se jedná o herní poezii. Je mým dalším počinem po básni Stínohra a snaží se stejně jako v předešlém díle dát do ruky nástroj pro PJ. Může sloužit k dotvoření atmosféry nebo jako startér samostatné zápletky. Tyto slova mohou být proneseny starou vědmou, potulným bardem nebo napsána na nějakém svitku, který postavy naleznou. Tímhle jistě ožije atmosféra každého místa (tady konkrétně jezera).
Tímhle dílkem stejně jako dílkem Stínohra se snažím reagovat na nedostatek herní poezie využitelné ve hře. Další taková díla budou následovat v brzké době... Nesnažím se tu o umělecký originální zázrak, nýbž tvořím pomůcky pro PJ...

+A-


 Uživatel úrovně 0

Anotace k tomuhle dílku mě opravdu nabudila. Čekala jsem bombastickou, athmosferickou báseň, která se bohužel nedostavila. Je tam pokus vylíčit zčeřené jezero, zatraceného pána s šupinami, ale i přes všechnu snahu to na mě působí jen jako bych se dívala do "sněžící koule se sněhulákem". Chapadýlka atmosféry jsou prostě moc kraťoulinkatá. Tuším, že na tom má svůj díl viny problematika, kterou se tu zabyl Darian.
K dalšímu méně téhle básně připisuji to, že je pro mě naprosto nemožné rozlišit, jestli verš je volný či nikoliv - jedou se zdá že ano, podruhé tam hodíš nějaký (sice pěkný) rýmík. Profesionální básník by to možná ocenil a pochopil, ale ber taky ohledy na nás, laiky.

Celkově mi to připadá celé takové nijaké a neforemné, i přes zajímavý náměť udílím dvě.


 Uživatel úrovně 8

Souhlasím s Darianem, jen bych přihodil... rým moci noci... já ho tuhle taky napsal, a Elvisův_duch mi mile napsal, že takovéto rýmy ho vraždí... koukám, že když tak zkritizují jeho vlastní dílo, tak člověk prozře a ... moci noci opravdu zabíjí : ))


 Uživatel úrovně 8

Lyrickoepická momentka pripomínajúca báj. V prvom rade by som rád pochválil vedľajší motív, v ktorom sa naznačuje, že je na nás, či tejto historke uveríme, no a že v konečnom dôsledku najväčšie oči, najlesklejšie šupiny a najhoršiu povesť má ujo strach.

Čo sa mi ale nepáčilo, bola nepodarená hra na archaickosť výrazu. Autor nefunkčne použil inverziu a konštantné trópy. Smrteľné objatie, jed miesto krvi, mŕtvolné oči, dávne hriechy a podobné perličky by vôbec nevadili, ak by výsledok sám nepôsobil plano a umelo. Je to najmä preto, že sa do „starého“ štylizovania akosi priplietli publicizmy a prozaizmy (to je znamenie, mať sa na pozore, značiť niečo) a vyslovene klišé motívy ako básnik strácajúci múzu. V podstate má báseň nesúrodý výraz, čo jej podľa môjho názoru uberá na kvalite, pretože je, priznajme si, aj značne topická.

Onú varovnú epifonému v závere a celkový didaktizujúci pátos môžeme hodnotiť rôzne. Podľa mňa je funkčný, lebo báseň aj vďaka nemu anticipuje svoje herné využitie.

Suma sumárum. Máme tu pomerne typický kúsok, veľmi dobre využiteľný pri hre. Som však kritický k snahám o starý výraz, a to preto, aby som upozornil, že k jeho zvládnutiu naozaj nestačí „jest“. A ani jesť. Ale naozaj čítať staršiu literatúru.