Články&Eseje

Smrt Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 23


Krev tekla proudem a já ji znal,
tu malou vílu, poslední.
Stála tam, já umíral,
tak půvabná, tak koketní,
rád bych ji objímal.

Krev tekla proudem,
smrt a strach,
a meče nahé
v trhlinách.

Stála tam, snad jediná
a vítr s vlasy tanec hrál.
Tak drobná, a tak nevinná
Kdo by jí smrt zazlíval?
křehounká, skleněná.

Tak stála tam
a vítr vál
a píseň smrti
rozvíval.

Krev tekla proudem a já byl sám
bez odvahy a bez strachu.
Snad byla jenom pouhý klam -
tak nepodobná přízraku,
nejhezčí, kterou znám.

Diskuze

 Uživatel úrovně 8

Co mě uchvátilo je rytmus... 1, 2 a 5 sloka... jedná se o 5 veršů... pokaždé se ladně vyslovují ony 2 dvojice...

Stála tam, snad jediná
a vítr s vlasy tanec hrál.
Tak drobná, a tak nevinná
Kdo by jí smrt zazlíval?


To je takové jedno oddělení... pak se čtenář odmlčí a pomaleji vysloví poslední verš, jako doplněk k veršům minulým:

křehounká, skleněná.

Toto kouzlo mě dosti oslovilo... ačkoliv autorka přímo nenapsala, jak se báseň čte, v jakých intonací, tento způsob to na nás přímo volá... ladně přečíst 4 sloky a pátou s odmlkou... zní to krásně, čte se to krásně. Možná pro tento zřejmý bod a obzvláštění já vidím takové kouzlo v básni :o)


 Uživatel úrovně 0

Toto dielo sa mi veľmi páči. Aj keď tá tretia strofa mohla byť podla mňa lepšia - zvlášť tie posledné dva verše.
Báseň zachytáva veľmi silné myšlinky - pohľad bojovníka na smrť (zvlášť keď je to jeho vlastná smrť) je podľa mňa veľmi vhodný námet na báseň.

Až niečo nabudúce napíšeš veľmi rád si to prečítam.


 Uživatel úrovně 0

Krwekrv: U mě to budí dojem, že autorka nejdřív napsala 1. 3. a 5. sloku, ale pro přidání do rubriky jí to přišlo moc krátké a tak vložila obě kratší .

Ne-e. Nic jsem pro přidání dorubriky neměnila. Takhle to bylo napsané hned, a mimochodem: je v tom systém :)

Co se týče oné slavné čtvrté strofy, přiznávám, že tam jsem to trochu odflákla. Potřebovala jsem se dostat dál a chtěla jsem v tom zachovat alespoň nějakou systematičnost. A bez toho "tak" mi to připadá takové rytmicky chudé, jestli mi rozumíte...

P.S: Nebylo to psané jako píseň

Překvapujete mě, jak kladně se k básni stavíte, a jsem za to ráda, děkuji :)


 Uživatel úrovně 0

Tak já si taky kliknu na hodnocení :o)

Dílko není nejkrásnější básní, kterou jsem v poslední době četl, ale nemá žádnou výraznou chybu. Naopak příjemně mě překvapilo lehkostí s jakou se čte. Nenuceností a zvládnutou formu. Dokonce i s oním strašlivým říkankoidním rýmem se dá číst - všiml jsem si ho až po zaměření pozornosti. Má dobrou atmosféru, jazyk, členění...

Jestli to měla být píseň, nechtěl bych ji zhudebňovat ani zpívat. Slůvko "tak" ve čtvrté sločce je opravdu zbytečné (tak mě napadá, že celá tahle strofa je trochu "hluché místo") a anotace je opravdu strašná. Ale anotaci nehodnotím a celkový dojem je dobrý, dostaneš subjektivních 4,51...

pí ez: Argumentovat "Já za to nemůžu, já to sprasím vždycky." není zrovna rozumné. Smrdí to alibismem.

pí ez ez: Mě se ta koketní náhodou docela líbí.


 Uživatel úrovně 8

Naprosto mě uchvátilo slovní spojení a význam slov.... přirovnání a slovní hrátky. Hodnotím vysoko... a s úsměvem :)


 Uživatel úrovně 0

Zdravím autorku.

Začal bych trochu netradičně, a to návratem do sladké francie druh=é poloviny 19. století ke dvěma velkým, byť "prokletým" básníkům Rimbaudovi a Verlainovi... Viděl jsem o nich dosti zajímavý, byť hodně šokující film Úplné zatmění (mohu doporučit starším uživatelům), kde právě mladý Arthur Rimbaud říká, proč přišel za Verlainem, říká něco v tomto smyslu: "Já vím co říct a ty víš jak to říct... "A přesně tohle mi přijde u tohoto dílka, byť jistně nevzniklo v Absinthovém opojení;-) Autorka prosně řekla to, co chtěla, má to hloubku i myšlenku, ale poněkud špatnou formou... Podle mého značně subjektivního názoru je to takové, příliš rozházené... Slova jsou úplně skvělá, ale myslím si, že mohla bát do veršů poskládána drobně jinak... První skola je úplně skvělá, tedy až na poslední verš, od kterého bych jako čtenář čekal jistou gradaci, kterou tam však nenacházím... A přitom stačilo tak málo: dát na začátek "jak" a znělo by to úplně jinak a dle mého názoru lépe...
Další sloky jsou podle mě až protivně každá jinak dlouhá. U mě to budí dojem, že autorka nejdřív napsala 1. 3. a 5. sloku, ale pro přidání do rubriky jí to přišlo moc krátké a tak vložila obě kratší, které mají něco do sebe, ale prostě mi tam neladí...
Celkově se jedná o dílo velmi zajímavé a pevně věřím, že se od autorky můžeme dočkat dalších skvělých děl.


 Uživatel úrovně 0

Celé se mi to neskutečně líbí, až na to jedno jediné slovo - "koketní". Když jsem si tohle četla nahlas, moc mi tam nesedělo a trochu mi zkazilo atmosféru. Ale jinak je to moc pěkné :)


 Uživatel úrovně 0

rád bych ji objímal? křehounká, skleněná? nejhezčí, kterou znám?
Až na tohle docela slušná říkanka.


 Uživatel úrovně 0

Já za to nemůžu, anotace mi nikdy nešly :)


 Uživatel úrovně 8

Vrhnu se na dílko v pozměněném základním rámci hodnocení, který používám. Tedy budu postupovat dle MGR. Tedy M - jako Myšlenka. Dílko sleduje první plán, neodbočuje, neodchyluje se, rozvíjí v dostatečné míře – od nečekaného shledání s poblouzněním, přes charakteristiku k závěrečnému vyznání, které by mohlo odolat věkům, jen ne smrti.
Otázkou je, proč je u dílka taková, podivná (eufemismus) anotace, když vlastní finále (a nejen to) vypovídá o opaku. Měl-li být autorův cíl shodný s blábolem v anotaci, pak se nepovedl naplnit (zaplaťpámbů). Vzniklo tak dílko hodnotnější, než chatrná konstrukce té jedné věty v uvození dílka. Zde bych chtěl upozornit na drobnost. V anotaci nemusíte nutně psát, o čem to dílko je, můžete v ní lákat, uvádět, rozvíjet myšlenku či s dílkem polemizovat.
G – Gradace. Zde bych dílku nic nevytýkal, autor pozvolna rozvíjí myšlenku ve třech strofách, ve kterých posouvá význam, a tím buduje atmosféru, tvoří spád dílka...
R – Rytmus, Rým, foRma – forma blízká písni je vhodná, nicméně není v tomto případě zcela zvládnuta. Z celku pak ční např. třetí strofa – 1., 3. a 5. verš, který zní poněkud „formálně“ – tedy mělce – bez hlubšího obsahu – zejména díky udržení rýmu. To samé se týká i 1.2. - 1.4., kdy je rým tvořen opravdu nečitelným (ve významu bez zjevného smyslu) vložením slůvka „koketním“. Podobné je to i se čtvrtým veršem třetí strofy, kde je použit ne zcela jasný (spíše chybný) obrat. Ve čtvrté strofě je v prvním verši nadbytečně použito „Tak“. Ačkoli je zde patrná snaha o aktualizaci, spíše zde bortí rytmus celé strofy.

Celkově jde o zdařilé dílko, nadprůměrné kvality.

Hodně špásu

H.