Články&Eseje

Vánoční fantazie Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 29

Hustě chumelilo a sněhu bylo po kolena, když si do kožešin zabalená vysoká postava prošlapávala cestu k městu. Kápi měla hluboko staženou, aby jí nezmrzly dlouhé, špičaté uši. Přidržujíc si lem kožichu, prodírala se sněhovou clonou.

Elfí bard Liam. Občas skučení větru a křupání sněhu přehlušily jeho hlasité nadávky. „Zakrollené počasí,“ vrčel, když mu vítr zaslepoval oči sněhem. „Bestiální vichr! Psa by nevyhnal!“

Jelikož předkláněl hlavu, aby mu nelétal sníh do obličeje, nevšiml si v protisměru se pohybující postavy, zakuklené a velice vysoké. Srážka byla nevyhnutelná.

"Muka na tebe, cizinče!" zaklel Liam.

"U sta pekelných prdů, čum na cestu!" zabručel v odpověď hlas, který bard okamžitě poznal.

Už se ze zvyku chystal tasit meč, ale nakonec se zarazil. "Arghane, démone jedna ušatá, nejdeš náhodou taky do Putyky?"

"Liam, špičatoušec! Kurník šopa, aspoň někdo. Šel jsem do Putyky, ale nejsem na tu bílou kaši zvyklej. Takže už tři zatracené hodiny bloudím kolem a snažím se na někoho narazit. Ale že narazím zrovna do tebe, tak to jsem nečekal," uchechtl se Arghan trochu potměšile.

"Arghane, drahý soku, Putyka je ovšem na druhé straně, opačným směrem, než jakým kráčíš. Já tam také mířím, dovol mi tedy doprovodit tě. Strávíme spolu zbytek cesty v příjemném hovoru."

Démonovy oči zableskly, ale pak přikývl: "Ále jo, může bejt."

Oba si přitáhli své pláště úžeji k tělu, vyrazili bok po boku na cestu a ze všech sil se snažili přehlušit řev větru.

"...a tehdá u Karngradu jsem tě málem dostal, ty bardský prase," chechtal se Arghan. Liam přikývl: "Nikdy na to nezapomenu. Nebýt ovšem té mé smůly, jen těžko bys mě dostihl. Jen si to představ, kdybys mě byl býval tehdy na místě usmrtil, ztratil by ses dnes v sněhové bouři. Jsou ale nevyzpytatelné ty cesty osudu, co?" Arghan se dochechtával a kýval přitom hlavou.

Vtom Liam ukázal před sebe: "No né, Arghane, není to náš nekromancer Kaighor?"

"Vokaž... mnojó, to je jistojistě on. Proč tam tak sedí?"

"Nejspíš promrzl na kost."

Oba se rozesmáli tak hlasitě, že ihned upoutali jeho pozornost. Kaighor po nich šlehl ledovým pohledem. "Arghane, bývalý spojenče a v současnosti mrzký vazale, tvůj odporný smích poznám na hony daleko. Čemu se tak řehtáš?"

Jakmile k němu došli, přestali se smát a začali důkladně prozkoumávat důvod jeho trůnění. To je však donutilo k ještě většímu veselí, které ne a ne brát konce.

"Co je, ksakru, vtipného na nekromancerovi přimrznutém k šutru?" vztekal se Kaighor a zuřivě přitom máchal svou kostěnou holí.

"Nezlob se, Kaighore," odpověděl pohotově Liam, mnouc si přitom pohmožděný spánek, který se střetl s nekromancerovou holí, "ale vidět tě takhle zrovna v tento den, to je snad ten nejlepší dárek ze všech."

Kaighor by se asi zamračil, kdyby měl obličejové svalstvo. "Jen počkej, po Novém roce uvidíš. Speciálně tebe si najdu. A teď mi laskavě pomozte vstát."

"Jak?" zeptal se Arghan, široce se usmál a podíval se na Liama.

Tři vysoké postavy, dvě zakuklené a jedna s odštípnutou sedací kostí, kráčely vedle sebe. Ačkoliv se Kaighor stále škrábal na tom, co kdysi bývalo hýžděmi, brzy se mu podařilo získat stejně dobrou náladu, jakou měli Liam s Arghanem, a hovor nenuceně pokračoval dál. Probrali spoustu témat, od plánované invaze přes dárky pro Khaigorovy nemrtvé otroky až po koláče mágyně Cassiely.

"Město!" zvolal po chvíli Liam a nadšeně ukazoval před sebe. A opravdu, před nimi stálo město.

Brány byly v tento čas doširoka otevřené, takže davy lidí zaplavovaly všechny ulice. Naše vysoké postavy ovšem mířily jen na jedno konkrétní místo. Do Putyky. Trvalo dlouho, než stanuli před věnci zdobenými dveřmi. Zhluboka nasáli zvláštní vůni, která se kolem vznášela. Liam se podíval na Arghana, ten se podíval na něho. Pak se oba upřeně zadívali na nekromancera. Kaighor se ušklíbl, otočil hlavu a sáhl po klice.

***

"Arghanéééé, ty starej posero, pojď sem a ukaž se!"

"Liame, drahoušku, pojď honem sem, jsou tu všichni."

"Kaighore, vítej! Jak se daří na plantážích?"

Vysoké postavy vešly do místnosti plné lidí a usmívaly se na všechny, kteří je už očekávali. Z plných plic nasávaly aroma vánoční pohody, vnímaly hlasitý šum mnoha hovorů a neuvěřitelně bohatou výzdobu všude kolem. Pak se jejich malá skupinka rozdělila a každý se šel přivítat s těmi, které znal.

Liam přešel celou místnost až ke stolu plnému cukroví a pití, sebral ze stolu linecký koláček a šel přivítat se svou sestřenicí Kai.

"Liame, ráda tě vidím,“ řekla vesele.

"I já tebe, Kai," odvětil usměvavý Liam a objal ji. "Jak se to zatím vyvíjí?"

"Všechno v pořádku, bratránku. Kouzlo Vánoc drží všechny zlé emoce na uzdě, takže to vypadá na další pohodovou oslavu. Vážně jsem ráda, že to tak je."

Liam si vzpomněl na ne zrovna staré události let minulých, kdy právě o Vánocích proběhla ta nejhrůzostrašnější bitva za posledních sto let. Při té vzpomínce se otřásl. "I já, Kai, i já." Nabídl jí rámě a společně procházeli místností. Na všechny se přívětivě usmívali a přitom spolu potichu debatovali.

"Takže, jaký je letos program? Opět proslov PJ-e?" zeptal se Liam polohlasně.

"Tak," přitakala Kai, "a potom následují hry, rozdávání dárků, besedy, zábava. Bude to krásný večer. Tím spíš, že ho Duch Vánoc protáhl na trojnásobek." Uchichtla se, když si vzpomněla na toho podivně vypadajícího vánočního démona z 23. sféry. To on před těmi roky zakročil a bitvu, která hrozila zničením většiny živého, obrátil v mírovou oslavu. Tradice už zůstala. Bylo to nejkrásnější Deus ex machina v jejím životě.

"V kolik má začít proslov PJ-e, sestřenko?"

Kai pohlédla na velké přesýpací hodiny ve stěně a ukázala mu dva prsty.

Za dvě minuty začal sál utichat, trpaslíci vedle elfů, démoni vedle lidí, nemrtví vedle nesmrtelných, ti všichni se usadili vedle sebe a upřeli zraky na Pódium. Závěs se pomaloučku rozhrnul a dovnitř vstoupil On. Ledabyle, bez zbytečné elegance, přešel až ke křeslu umístěném na Pódiu, posadil se a přehodil si zavřená PPE přes koleno.

"Zdravím vás, přátelé," mírně se usmál a pohlédl každému do očí. Odpovědí mu bylo zašumění pozdravů. Příjemný hlas mladého, vlasatého mladíka zvučel místností: "Jako každý rok jsem vám přišel připomenout pár zásadních věcí. Nebudu zbytečně zdržovat. Jste bytosti vytvořené naší fantazií. Těžko říct, nakolik jste reální, každopádně jste tady. Možná bych měl dlouze povídat o tom, jak je vaše bytí důležité, tak jako minulý rok, ale letos bych rád svůj proslov věnoval přímo vám. Vám, potažmo všem, kteří chtějí naslouchat. Dáváte pozor?"

Když všichni mlčky přikývli, mladík pokračoval: "Bylo by nefér, kdybychom vás stále zneužívali. Vžíváme se do vás, ovládáme vás, zavíráme do pravidel. Tvoříme vaše osudy a prožíváme vaše životy. To všechno děláme z určitých důvodů. Chceme být někým jiným, někým z vás. Protože naše realita nás mnohdy ubíjí a věřte, že nikdy nebývá tak idylická jako dnešní večer. Jsme rádi někdy jiným, třeba jen tak, pro zábavu. Je úžasné, když ve vás nacházíme sami sebe a zažíváme tak spoustu dobrodružství. Vím, není to s námi vždy jednoduché. Proto vám to chci alespoň dnes vynahradit. Dnes se budete bavit vy. Dnes máte Vánoce! Tohle je váš večer! Bavte se, zapomeňte na pravidla, na přesvědčení! Zahrejte si role podle sebe! Bavte se, protože o tom to je."

***

Věnováno všem postavám, které kdy někdo v RPG hrách hrál a hrát bude. Věnováno všem postavám, které jsme si pro sebe stvořili. Protože ať chceme nebo ne, co jednou stvoříme, to tak snadno neumře. A věnováno také všem uživatelům serveru, neboť i oni jsou občas... jen postavami. Veselé Vánoce.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Snorch: to nemohlo dopadnout jinak. Odradil jsi Lyrii, ktera dobrovolne cetla prace a nabizela na ne vlastni nazory I KDYZ NEMUSELA, davala nam dobre prace a vedla si dobre a ty se ji odvdecis nepodlozenymi utoky na jeji praci a dobrocinnost.


 Uživatel úrovně 8

Snorch - byl bych rád, kdyby sis odpustil podobné výlevy a přestal de facto obviňovat lidi z publikování cizích děl. Malá výstraha.

Demis - také bych byl rád, kdybys hodnotil objektivně a namísto hodnocení hodnocení jiných uživatelů se věnoval kritice dílka. Drobná výstraha.


 Uživatel úrovně 1

Snorch: Ty jsi očekával odpověď? Tak to pardon, vždyť jsme to řešili po ICQ a, jak jsi řekl, nikam jsme se nedostali.


 Uživatel úrovně 0

Důrazně odmítám, že bych cokoli překopávala. Vzhledem k tomu, že je už poněkolikáté nejen tento autor obviňován, že mu bylo z mé strany pomoženo více, než jen opravou chyb, že snad dokonce pomáhám se samotným příběhem, a to i přesto, že nikdo krom autora samotnou korekturu neviděl a nemá tudíž ani ponětí, jak moc jsem pomohla, rozhodla jsem se, že tímto končím.

Neboť toto se dotýká nejen Nathaky, ale uráží to i mě a všechny autory, kteří mi kdy svá dílka svěřili na gramatickou opravu a úpravu slovosledu. Nebudu taková nehorázná obvinění trestat reputací, ale Snorčíno, příště si nech takové řeči od cesty, protože vědom si nemůžeš být ničeho.

Lyrie


 Uživatel úrovně 0

Své hodnocení jsem nemyslel vážně, ale mělo znamenat, že zbytek vážně beru a pokud se mi nedostalo nějaké normální odpovědi na mé otázky, cítím se oprávněn přihlédnout k hodnocení spíše nižšímu. Uvážím-li, že příběh by bez toho onoho "jakoby zásahu ze strany hráčů a spíše PJ" byl ničím, ale že právě onoho zásahu se týkali mé otázky, jelikož jsem skutečně nepochopil tu logiku.
Dobrá, někdo ti poradil, pomohl...v pořádku. Dobrá, pravidlová rubrika, někdo ti pomůže s jazykovou opravou. A nuže, dobrá! ČaE, někdo ti pomůže s pravopisem, ale sloh? Opravdu nevím, jestli ti mám nakonec dát ty 2*

Přesto Lyrijce držím palce, piš dál. Jazýček to máš hezký...

No a i tobě Nathako, protože jsem si vědom, že ti asi nepřekopala všechno a dílo jsi aspoň nemyslel špatně.

--Velký Esko


 Uživatel úrovně 0

Žel, rozhovory jsou poměrně šroubované, ale na druhou stranu to kompenzuje dobrá volba slov. Máš široký slovník a dobře jej uplatňuješ. Jinak vesměs souhlasím s ostatními, nic extra. Dobrý pokus, za něj nic nedáš. Rozhodně se nenech demoralizovat kritikou a tvoř dál.

Cedric


 Uživatel úrovně 0

V proslovu se mi nelíbilo

Proto vám to chci alespoň dnes vynahradit. Dnes se budete bavit vy. Dnes máte Vánoce! Tohle je váš večer! Bavte se, zapomeňte na pravidla, na přesvědčení! Zahrejte si role podle sebe! Bavte se, protože o tom to je."

Tohle jsem zřejmě moc dobře nepochopil. Autor chce dát na ten den postavám svátek? Čili hráči v tu dobu jako nehrají? Aha...a ta postava, nějaká smyšlená, si teď má hrát podle sebe, když její hráč jí dává svátek? A oni, mimo nějakou naší fantazii, v nějakém světě si mají hrát, tedy vlastně žít skutečný život...(?)

Co nám chtěl touto myšlenkou autor sdělit?

Myslím si, že jen ten proslov, bez oných posledních dvou vět by byl sice hezký, ale nesklidil by jásot, neboť autor v něm vypovídá to, co je nám myslím už nějak známo...Ta myšlenka vžívání se do něčeho jiného, chtěného je lehce ohraná :)

...trpaslíci vedle elfů, démoni vedle lidí, nemrtví vedle nesmrtelných...
--Já se ti v reálu také nebudu bavit s Bin Ládinem, protože jsou vánoce a nějaký mír či svátek. Drsnej svět :)

Příběh (vlastně setkání postav a zalezení do putyky) je jen jakýsi prostředek, který navede k onomu zakončení.

Ale to už jsme vlastně všechno řešili na icq že Nathako? ;) Nedošli jsme nikam...


 Uživatel úrovně 1

Sethem Tartir: Ty mouchy v podobě kýčovitých popisů jsou celkem naschvál. Vždyť přesně to jsem chtěl, použít postavy (vysoké, zahalené, nekromanty bez mimiky), které už tu byly, přesně jim to je přece určeno. I ta topornost je tak trochu naschvál, ale to je pochopitelně na vás - já mám svůj styl psaní a i když se to mým drahým, Darianovi i Lyrii, vcelku příčí (^^), já tak asi ještě nějakou dobu budu psát. Kýč, který se snažím obrátit v něco lepšího, tak bych to řekl :)
To jen k otázce stylu.


 Uživatel úrovně 0

Přesně, takových zlých poznámek, jako kdyby šlo o nějaké ostře vyhraněné společenské téma... jde o Vánoce, lidi.

Mě to přišlo pěkné, i když pokulhávající. Svůj účel to naplnilo, Nathakovo sněžné dělo a kazeťák s "Jingle Bells" šlapaly jako gnómský orloj.
Ale víc jak vánoční vůni to opravdu nepřineslo. Gagů bylo pár (PPE, vánoční deamon), ale ne dost. Celá povídka je přímo prošpikována klišoidní stylistikou (sorry, ale kolikrát už jsme tu měli na úvodních řádkách vysokou postavu ve škaredém počasí, která si stahuje kápi do čela, nebo nekromanta bez mimiky?). Někdy je celá slohová stavba šíleně toporná (zdravení trojice putyční klientelou).

Ale to všechno neva, poněvadž jsou (pořád ještě, píšu až teď, poněvadž mi 23. kixnul comp) Vánoce. Díky, Nathako, že jsem je mohl prožít i takhle, třebaže bez těch much by to bylo ještě lepší.


 Uživatel úrovně 8

LA:

Prosím, pre budúcnosť: Zdrž sa komentárov o zásahoch do diela ľuďmi, ktorí prejavili ochotu autorovi s ním pomôcť, lebo o nich nič nemôžeš vedieť.

Podobne ako Lyrie, i ja som videl toto dielo v priebehu jeho tvorby a môžem Ťa uistiť, že ani ona a jej korektorské schopnosti, hoci sú veľké, nie sú čarodejné. Korektor nepíše dielo, autor musí mať vlastný idiolekt (inak by nemohol vyjadriť to, čo má v hlave a čo má byť dielo). Ten, čo opravuje, mu môže dať len rady, ako niečo zlepšiť, a ani tie autor nemusí prijať.


A prosím aj zúčastnených, nech trochu miernia rétoriku. Kritika, ak má byť solventná, musí rátať aj s vecnosťou a úctivosťou.
Pripadá mi, že sa sem začínajú ťahať osobné antipatie, no ale uisťujem Vás, že toto nebude tolerované.