Články&Eseje

Odchod Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 23


Rozlehlá pláň.
Na pláni jezero.
Jezero černé.
Přízračně leskne se
ve svitu měsíce,
měsíce bez citu.

Nebeská báň.
Hvězdičky třpytící,
jak slzy na líci,
v očích se odráží.

V očích již zkalených
člověka mladého,
s tváří již blednoucí,
blednoucí, smrtící,
oběť nadšení válečného.

Rozlehlá pláň.
Na pláni duchové.
Duchové bolestné smrti.
Jak popel kouřící,
i zbraně jiskřící
zmizí v mrtvém tichu.

Jezero černé.
Černé a vlní se,
hvězdičky třpytí se,
vítr nese strach.

Smrt - jejich opora,
ducha a netvora,
mrtvého bere si
v šedavé procesí,
odvádí pryč, mění v prach.

Rozlehlá pláň.
Přízraky v rubáši,
přízraky v rubáši bílém.
Odvádí mrtvé tam,
kde k jejich vzpomínkám,
k vzpomínkám, bolesti,
žalu a slabosti
přidá se klid v šedém rouchu.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Drahá Tinwen,

Báseň není napsána zrovna typickým stylem. Rýmy nejsou pravidelné, zpočátku těžko k naleznutí. A i přes to má tato báseň své kouzlo. Je to právě její atypyka, díky které se mi zalíbila.

Kupříkladu, nejvíce se mi líbila tato část:

Smrt - jejich opora,
ducha a netvora,
mrtvého bere si
v šedavé procesí, ...


Je to výstižné. Dává mi to smysl. Narozdíl od tohoto:

Nebeská báň.
Hvězdičky třpytící,
jak slzy na líci,
v očích se odráží.


Tři řádky jakž takž, jenomže v propojení se slovním spojením nebeská báň už tomu nerozumím. Sloka mi nedává smysl. Co je to nebeská báň? Je to mou nevzdělaností, nejspíše básnický výraz, ale nenapadá mne žádné synonymum.

Částečně souhlasím se Samanthou. Též se mi zalíbila báseň ze začátku a nikoli konec. Ale i když to neumím vysvětlit, báseň mne neoslovila natolik, abych dala plný počet hvězd.

Toto ovlivnilo mé hodnocení nejvíce. Toť vše.

P.S.: NW:Anotace je dle mého názoru v pořádku, odpovídá obsahu příběhu.
Dílo líčí místo, kde se odehrála bitva a jak to po ní vypadá.


 Uživatel úrovně 1

Takšeeeee :)

Dostal jsem se k tomu poměrně pozdě, kdy už je většina napsána. To se mi stává ostatně často.
Nicméně: Rytmus tam není a nechybí. Co by tam prokrista dělal? Tady?
Nejvíc se mi líbila volba slov. Co slovo, to perlička nutící k zamyšlení, co slovíčko, to pohlazení.

K anotaci: Ta je nepodstatná. Občas by bylo lepší ji snad ani nevyplňovat. Nemám jediný důvod srážet hvězdičky dolů, naopak dost a dost důvodů i pocitů, které mi říkají "dej pět".


 Uživatel úrovně 5

anarion: ano ano.. promiň že sem to napsal tak blbě, ale zaplať bůh, že sme se pochopili:).


 Uživatel úrovně 8

Elvisův_duch: Jo takhle jsi to myslel, v tom případě s tebou souhlasím, ale sám to také dělám. Ovšem jsem přišel na jednu věc. Nikdy nenapsat pouze toto, ale ještě ke komentáři připojit něco víc. Napsat svojí myšlenku, názor, hodnocení, popřípadě něco rozebrat, nebo na něco upozornit...stačí se i na něco zeptat. V celkovém hodnocení se pak ten rytmus trošku ztratí a už to nepůsobý tak kýčovitě :o)


 Uživatel úrovně 5

anarion: proti tomuhlenc postupu, jaks ho napsal, nemůže mít nikdo nic - a proč taky... Spíš člověka mrzí to, když kouká, na ty hodnotitele, co hledají jen rytmus rytmus rytmus (konkrétně v poéziji), gramatický chyby zkoumaj už od anotace a samotný anotace si všímaj víc než samotný básničky, protože v ní hledaj jakousi spásnou glorii, která je klíčem ke všemu...

Skutečně nikomu nemůžou vadit tři věty krátkýho výstižnýho hodnocení, ale vadí mi, když jsou to 3 věty jen k ouzkýmu spektru básničky (tedy v 90% k rytmu - kor toho to zní ještě jako: rytmus skřípe atd. - ani vlastně nevíš, kde to skřípe...), obsahem se pro jistotu ani nezabývají....


 Uživatel úrovně 8

Elvisův duch: Ale já mluvím o hodnocení...

Těžko můžeš po někom chtít, aby ti pokaždé psal podrobné kritiky u děl, rozebíral jejich myšlenku do hloubky, koukal se na to z různých úhlů. Zapojil teorii a dedukci, polemizoval s autorem o tom, co a jak vyznělo... ano, i toto se dělá, ale není to pravidlem, většinou je to tak, že tyto možnosti a stupně hodnocení připadají těm, kteřá mají k danému tématu nejblíže. Někdo je třeba básník, rozumí poezii, studuje ji a zná toho hodně o jazyku českém. Pro něj není problém se bavit s autorem na určité výši formě diskuse, která je jiným třeba cizí. Někdo jiný třeba radši rozebírá myšlenkové pohnutky hrdinů, jejich reakce, jednání atd. Třeba by si více pobavil v ČaE, nebo na Hřbitově, někdo zase má rád pravidla a matematickou formu díla, bude více doma u Předmětů, Tvorbě pravidel, Rozvoje DrD atd. Pro každého něco, ale těžko z tohoto dělat standart. Není zakázáno přijít k dílu a pouze napsat jak se ti jeví, jak na to hledíš a proč známkuješ jak známkuješ. Nemůžeš po nás vždy chtít rozbory a hluboké dumání nad dílem. Málokdo má tady tolik času, energie a nápadů psát vždy sáhodlouhé rozbory děl na 3 stránky *nic proti, neber si to osobně* Někteří prostě přijdou a ohodnotí krátce, výstižně, podle jeiich gusta. Proto taky nekončí diskuse u 5 reakcí, ale třeba u třiceti i víc. Ano, vím že hluboké rozbory pomůžou autorovy více, potěšího a zvednou kvalitu diskusí, ale těžko z toho dělat standart...

s úctou anarion


 Uživatel úrovně 5

anarion: pokud nemá člověk náladu nad zkoumáním obsahovější stránky díla, ale chce si jen započítat, aby se utvrdil ve svym rytmofilství tak *** ne nebudu sprostej... Buď ať to vezme zevrbuně hezky zgruntu a nebo ať mlčí, ale vymlouvat se, jak tys naznačil: "Nemám náladu, dneskonc jenom rytmusek..." je místy na pěst... No to se mi ulevilo... :)


 Uživatel úrovně 8

Krásné...hlavně první třetina byla střídána rýmy: třpytící, líci, odráží....dávalo to básni zajímavý nádech a tajuplné kouzlo. Samotný námět mě zas až tak neoslovil, ale fakt že je tato báseň dobře řemeslně zvládnuta, pěkně a svižně utíká, přitom má v sobě špetku energie a zajímavé podání slok z ní podle mého názoru činí skvost. Jen ten verš: Přízraky v rubáši,
přízraky v rubáši bílém. My tam moc nesedí, ale to je asi jedniná výtka...

dobrá práce Tinwen

anarion


Elvisův-duch: Máš naprostou pravdu, ale pokud téma čtenáře neoslový a pokud zrovna nemá den na zamyšlení, těžko od něj očekávat něco lepšího...např. ode mě: Vím to, mám i příspěvky kde rozebírám myšlenku, ale co se básní týká...tam plavu :o)


 Uživatel úrovně 0

Šedavé procesí mě prostě dostalo, ale konec mě moc nevzal...

I když, tohle je dost nedostatečné vysvětlení, chtělo by to pořádný rozbor stylistických i gramatických chyb... a víte co? Já to vezmu kopmlexně...

Takže: komplexně to bude za čtyři :-))


 Uživatel úrovně 5

Legar: Nebylo to myšleno na tebe... Za kritiku se nestyď - klidně napiš, co tě při přečtení napadne.. Jen jsem si obecně povzdechl nad tím, jak většina kritiků trpí jakousi formofilií a odmítá se zamyslet nad obsahem, protože už forma je špatná - nejraději ze všeho koukají na rytmus, anotace, gramatiku, jenže tím arsenál autora nijak moc neobohatí.. Dvojnásob tak, když mu napíšou, že rytmus skřípe nebo že tam není a tím to zakončí, takže je to plk na dva řádky k ničemu, který autora tak možná nasere, protože jemu určitě nejde o to, jak krásnou napsal daktylotrochej, ale jak vnímají obsah atd.

Další provokativní věcí je fakt, že se mi dá, jakoby kritici vůbec neměli ánung o základních básnických formách a co víc každý se tu ohání tím, jak je dílo hloubavé a jak má rád díla nad kterýými je třeba se zamyslet atd. ale to vcelku nikoho nezajímá. Pro autora by byl spíše zajímavější způsob, jak se nad jeho dílem zamýšleli...

Když se tu Aritma ožene gestem, že dílo není pro uši školáčků a jak to není říkanka atd. aniž by řekla, PROČ to není dílem pro uši školáčků a co jí na tom nepřipadá říkankové (mně osobně rýmy jdoucí většinou gramatické ve formě aabb... připadají dost říkankovité, pročež by opět bylo fajn blíže specifikovat.).

Samotnou básničku hodnotím spíše kladně - vnímám zde dost motivů vyloženě nerudovských, pročež se to nějak pokusím srovnat s básní dle mého nejbližší této: Romance o Černém jezeře

Romance o Černém jezeře.
Starý motiv.

Tak tichá voda, hluboká a k smrti smutná!
Les kolem tichý, temný jako myrta rmutná,
břeh zadřímlý a po něm mech jen roste hnědý,
a je-li v mechu květ, je jako z vosku bledý.
Zde nezní včelek šum, zde není zpěvný pták,
jen šedý dravec někdy v prázdné výši kráče,
a zní to v ozvěnách hor kolem truchle tak,
jak v dáli náhlý škytot z dušeného pláče.

Můj zrak, sny opleten, se v černou vodu vrývá –
ta nezměřená tůň, ta něco dole skrývá!
Snad česká pohádka tam, z krajův vyhoštěná.
Snad dávných bohů kruh ta kryje sklenná stěna.
Snad dlí tam českých našich hrdin slavný tem[LK2] –
Vy bohorovní, úžasní Vy hrdinové,
již na Vás zapomněla sirá česká zem
a zapomnělo všechno pokolení nové!

Ti kdyby zaplakali pro národu hoře,
to černé jezero by vzrostlo v černé moře,
ti kdyby z živých prsou vzdechli, pozaštknuli,
svým vzdechem jezero by z břehů vymrsknuli!
Ach nekliden je asi pod vodami sen
a porván vzdechy těch, již spolu dole leží,
však jsou to umrlců již tiché vzdechy jen,
a povrchem to jako lehký mrazík běží.

Snad podsvětí nás všech zde v podjezerním šeru.
Já zíral k horám kdysi v letním pološeru
a zřel, že lesní strání, hlubnou v skalách slují
kés divné postavy jak voje sestupují.
Ne lidské podoby, jen proutky mlhy spíš
skrz kmeny tiskly se a s větve k větvi nesly,
než oko dostřehlo, již byli[LK3] blíž a níž,
až jako šedý oblak na hladinu sklesly.

Ach smrt jich sílá denně od živoucích stolu,
že nestačí noc celá k podsvětí jim dolů,
a ranní hodiny když bílé světlo tkají,
ty zbylé stíny v lesy kol se utíkají.
Ba kdykoli jsem vstoup' v těch černých lesů lem,
hned divné šepoty jsem slýchal v krokův ruchu
a v náhle nepokojných tepnách cítil jsem,
že na mne z tmavých houštin zírá oko duchů.

Jen nahni se a zři ty hnědé rostlin nitě,
jak pod vodou se předou v pestře krásné sítě –
tam musí něco být, v té vodě nezčeřené,
a musí se cos krýt v té tůni nezměřené!
Jak lehký byl by skok, jak měkký dolů pád,
a člověk přistoup' by ku čárných bájů kolu –
já vím, já pevně dím: tam musí něco spát,
tam musí něco být – a mne to táhne dolů.


Ústřední motiv: Černé jezero - - ->
- - - > Koncepce prostoru
Neruda: les, převažují temné barvy + bílý květ v mechu, jezero ve středu
V dáli se odehrává pláč, absence života

Tinwen: pláň, barvy temné - obklopeno nocí - opět je zde "bílý květ" (měsíc), jezero ve středu
pláč se odehrává též v dáli - v nebeském prostoru slzících hvězd, absence života podtržen přítomností duchů

Koncepce vypravěče:
Neruda: vypravěč je v básni přítomen, vypravěč je tedy omezován sám sebou, subjektivní, lyrický.
Tinwen: vypravěč je zřejmě vševědoucí, popisující, epičtější koncepce bez subjektivnosti

Hledisko postav
Neruda: hlavní postavou je zde sám vypravěč, popisuje na základě svého dojmu
Tinwen: hlavní postavou je jakýsi bojovník, vnímán objektinvě, během básničky se kolem něho vystřídají mystické abstraktní postavy...

Tady mi to celé příjde, jakoby Tinwen posunula celkově význam Nerudovy básně v časovém horizontu dopředu. Sám Neruda "vidí" ty hypotetické postavy či myšlnky uvnitř jezera uvězněné, natlakováné, napjaté - je zde velké napětí, které v Tinwenině básni už není - jakoby vyčpělo, ale pořád subjektivně vnímáme jakože tam bylo...

Ano - příjde mi, že Tinwen ony duchy na chvíli osvobodila - to co je u Nerudy nemožné, neboť ten pohyb "duchů" vnímá jednorázově - jen tam. Tinwen je tedy osvobodí. Zdá se ovšem, že u Tinwen vypuštění duchů dopadlo neúspěšně, pročež se opět vracejí zpět do jezera za pomoci smrti (u Nerudy též smrt posílá duchy do jezera). Duchové si tedy onoho mladíka berou s sebou... a hle - u Nerudy přeci vypravěč též je táhnut dolů - že by popis téže věci jen z pozice jiného pozorovatele? Příjde mi to tak...

Jediná nesovnalost, co tu je je v prostoru okolí - lesy x pláň, ovšem pláň jakoby byla uzavírána do jezera duchy v něj sestupujícími.... Nevím, možná se pletu, ale Neruda byl tím prvním, co mě napadlo po přečtení básničky...

sorda za chyby:)